(17.00 hodin)
(pokračuje Nacher)
My uživíme ty prostředníky uprostřed, a jestli něco doputuje dál, to už necháváme být. To je to, že senátní návrh toto vypouští. Ale to se přece dá lehce vyřešit změnou vyhlášky a změnou odměňování insolvenčních správců právě u těch případů, kde třeba tomu člověku stačí na splácení svých závazků 2 000, 1 500. A v té chvíli, když ta odměna bude tomu úměrně snížena, tak se splní ta podmínka. Ale aspoň něco půjde tomu věřiteli. A tímto - za současného stavu by to mohlo znamenat, že tomu věřiteli nepřijde ani koruna, anebo kdyby tomu člověku stačilo splácet 1 200, tak insolvenční správce má těch 900 plus DPH a těch - kolik? - 100 korun půjde věřiteli. To vám přijde fér? Mně ne. Mně ne! Tolik tedy motiv toho takzvaného 1+1.
A teď jedna věc a tam já vidím cestu. My jsme se o tom trochu bavili na podvýboru. Tam to podle mě zapadlo pod stůl celkem brzy. Mě to teď mrzí. Možná to byla i moje chyba, měli jsme se o tom bavit více. A to je to, že my se tady přece bavíme o dluzích, které se tady nakumulovaly z minulosti. Já připomenu některé změny. Od 1. 12. 2016 platí zákon o spotřebitelském úvěru, který velmi limituje chování predátorských úvěrových institucí. Z těch 60 tisíc je to sníženo na nějaký počet 107, když jsem se díval nedávno, jsou kontrolovány, registrovány u České národní banky. Musejí mít základní kapitál aspoň 20 milionů. Velmi se zpřísňuje to, že ony samy musejí celkem dopodrobna zkoumat bonitu toho, komu půjčují, a v případě, že nikoliv, tak se stává ten stav, že se jim může vrátit jenom jistina, a to jenom podle možností toho dlužníka, tedy přicházejí o úroky, o příslušenství apod. To znamená, ten zákon je velmi prospotřebitelský a kultivuje to prostředí. Kultivuje. Snížily se odměny exekutorů, zmizely takové ty nesmysly, jako jsou rozhodčí doložky a všechny ty věci, kde všichni na tom systému parazitovali, který byl špatný, na tom se, doufám, zase všichni shodneme. Ale to je ta věc minulá. Takže já tam do budoucna vidím to, abychom my byli schopni odlišit dlužníka roku 2016 a dříve, dlužníka, který vznikl tím, že si vzal nějaký dluh u predátorské instituce, od dlužníka 2017, 2018, 2019 atd. A v tom je přece podstatný rozdíl. Za mě ta senátní verze, byť můžu říct, že se třeba senátoři mohli snažit najít cestu, tak vytváří do budoucna - za mě - morální hazard z toho, že je možné se těm dluhům vyhnout, a to zejména z úhlu pohledu všech nových dlužníků, ne těch minulých. A to je podle mě velmi nebezpečné pro věřitele i pro ty poctivé dlužníky, které by to ani nenapadlo.
A vím, že tam byl návrh ODS změnit pravidla právě tím limitem 1. 12. 2016, a možná že i ta debata, i ta debata, která proběhla v Senátu, k tomu možná vybízí. Pojďme se o tom možná do budoucna bavit, ale pojďme to odlišit, protože ta doba je úplně někde jinde. My jsme mezi roky, řekněme, 2010 a 2019, tak se tady přijalo několik norem na ochranu spotřebitele, bankovních klientů apod., které to prostředí narovnávají. To znamená, dneska je situace úplně jiná. Ale my tady přijmeme něco, co bude platit do minula i do budoucna.
Takže já musím říct, že podporuji sněmovní verzi. Do budoucna se nebráním nějakému vylepšení, ale diskuse, kterou tady vedeme, takže když už takhle to chodí mezi těmi jednotlivými komorami, tak se má vést předtím, než dojde k tomu konečnému hlasování, a ne až potom, kdy to je vlastně ve fázi "ber, nebo nech ležet".
Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Holík, po něm pan poslanec Ferjenčík, také s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, dovolte, abych prostřednictvím pana předsedajícího zareagoval na slova pana Farského, že ti, kteří se zadlužují, jsou neschopní. Já vám řeknu svůj příběh, ale on bude delší, takže pak požádám ještě jednou o vystoupení.
V minulosti jsem podnikal. Měli jsme firmu. Když jsme neměli nic, tak jsme spolupracovali, bylo nás pět. Když se objevily peníze, začaly spory, já jsem z té firmy odešel. Moji společníci si v té době ještě asi za 200 tisíc nakoupili zboží, které si nechali, prodali, ale při tom dělení došlo k tomu, že tvrdili, ať to zaplatím já, já zase, ať to zaplatí oni, protože to měli. Vleklo se to asi pět let. Částka narostla téměř na milion. A stalo se, že jednou - mé právní zástupkyni zemřela matka, ona na ten soud nepřišla a já jsem to dostal zaplatit. Měl jsem zablokovaný účet, takže jsem si musel vypůjčit peníze, dát to na účet, šlo mi to do zisku a zaplatil jsem z toho ještě dalších 150 tisíc daň z obratu a dalších 150 tisíc zdravotního pojištění. Nakonec jsem zažaloval tuto právničku, soud jsem vyhrál. Ona mi tuto částku měla vrátit, takže zdá se, že pohádka měla krásný konec. Ale právnička se víceméně bránila, že ona nic nemá, tak jsem tuto pohledávku předal exekutorské firmě Vrána. Tato firma jí zabavila dům, prodala ho, ale výsledek byl ten, protože jsem nebyl jediný, které takto podvedla, že nakonec ten výtěžek stačil sotva na zaplacení té firmě Vrána, a já jsem zaplatil asi ten milion plus dalších 300 tisíc, které tam byly. Takže tak se lidé dostávají do dluhů, do dluhové pasti.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Stihl jste to ve dvou minutách. Následují faktické poznámky pana poslance Ferjenčíka, Adamce, pana předsedy Bělobrádka, pana poslance Čižinského. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl reagovat na tu poznámku 1+1, a co mají dostat věřitelé. Ten základní problém je, že v současné situaci oni nedostanou nic od těch dlužníků v dluhové pasti, jejichž příjem nepokrývá vlastně vůbec nic, žádné poplatky, maximálně něco občas dostane exekutor. A věřitelé nedostávají vůbec nic i dnes. Taková je realita. A ve chvíli, kdy vstoupí do té insolvence, tak tím, že se to otevře, mají šanci, že aspoň něco dostanou. Já chápu, vy byste chtěl radši, aby to nedostal insolvenční správce. Bohužel Senát to podal tak, jak to podal, a pro nás je důležité dostat ty lidi do insolvence a pak je šance, že i těm věřitelům něco zaplatí. Také by se mi víc líbilo, kdyby tam bylo, jak říkal Marek Benda, pětistovka a pětistovka věřitel a postupně by to rostlo do nějakého limitu pro toho insolvenčního správce. Tak to bohužel navrženo není. Ale pro nás je prioritní dostat ty lidi z toho stavu, kdy neplatí žádné dluhy, do stavu, kdy pět let, která jsou na minimálním příjmu, jsou oddluženi státem a pak se normálně zapojí do ekonomiky, normálně začnou platit daně. Z hlediska státu je to daleko vhodnější.
Poslední poznámka. Co se týče té budoucnosti, podle mě je přiměřené, aby věřitelé dbali, brali velký ohled na situaci těch dlužníků a kontrolovali i oni, jak to celé dopadne, jestli ten dlužník to dokáže splatit. Takže když se zpřísní z hlediska věřitele ta pravidla, samozřejmě ty instituce, které půjčují, jsou pod větším tlakem na to, aby kontrolovaly bonitu klientů a aby se nespoléhaly na to, že to za ně stát nakonec vymůže. Což je také mimochodem morální hazard, když ty náklady vymáhání platí stát a výnosy z toho mají soukromé subjekty. (Předsedající upozorňuje na čas.) Takže má to dvě strany.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Adamec s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jenom stručně zareaguji na pana poslance Nachera. Víte, já jsem bývalý senátor, takže chtěl bych jenom trošku říct, že práce Senátu je malinko jiná, že Senát vlastně už ex post řeší, co jsme my tady pracně dávali dohromady třeba ten rok, a oni na to mají pouze třicet dní. Ale je pravda také to, že rozhodně i my jsme kritizovali dříve, že by stálo za to, aby občas k sobě příslušné výbory spolu komunikovaly, a speciálně pokud je něco takového, kde ta diskuse samozřejmě probíhá, těch názorů je celá řada a ty názory se tříbí, tak aby prostě došlo k nějakému konsenzu. ***