(17.10 hodin)
(pokračuje Adamec)
Já musím souhlasit s panem poslancem, že pro mě je ta senátní verze horší, a je to právě to, co tam říkal, že hrozí, že vlastně jediný, kdo na tom bude vydělávat, bude insolvenční správce. Mně to připomíná dobu dávno minulou, kdy my jako město jsme se účastnili různých konkurzních a insolvenčních řízení. Většinou to dopadlo tak, že stát si dosáhl, na co potřeboval z výnosu z toho majetku, když tam nějaký byl, a všichni ostatní ostrouhali kromě insolvenčního správce. A že to ti insolvenční správci dělali velmi různým způsobem, to je také pravda. Ale to je doba temna insolvencí, nechci se k tomu vracet. Ale já si myslím, že pokud nechceme morálně hazardovat, tak nemůžeme říkat, že dlužník je hvězda a věřitel je prostě něco jiného, to je ten hrozný člověk, kterého je potřeba potrestat. Já si myslím, že nejsou jenom takové ty půjčky, ty rychlopůjčky, kdy přijdete někam do obchoďáku a tam u stánku vám prostě vyplatí peníze, dají vám smlouvu, kterou bez brýlí nepřečtete, a možná bez lupy, to takhle nefunguje. Berme také, že máme my jako města a obce dlužníky, a dostat nás do situace, že dluhy nevymůžeme, protože prostě všechna odměna spadne insolvenčnímu správci, tak to není v pořádku. (Místopředseda Fiala: Vypršel čas, pane poslanče.) Ano, já se když tak ještě přihlásím. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Bělobrádek s faktickou poznámkou, po něm pan poslanec Čižinský, také s faktickou poznámkou. Máte slovo.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já bych jenom doplnil slova kolegy Čižinského. Já myslím, že oba návrhy jsou posunem k lepšímu, a myslím, že se tady odpracovalo poměrně dost a že i sněmovní verze je posunem. A myslím, že v debatě často zaznívalo, že tomu tak není, že to vlastně zůstává úplně stejné, a to myslím, že není korektní. Nicméně my jsme se nakonec většinově shodli na tom, že podpoříme verzi senátní, a to z toho důvodu, že i ti lidé z neziskového sektoru, kteří pracují s lidmi, kteří v té pasti jsou, tak jí dávají přednost. Ale ani tato senátní verze není samozřejmě dokonalá. Takže myslím, že za sebe osobně mohu říct, že pokud by neprošla ta senátní, tak jsem připraven pro sněmovní hlasovat také.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Čižinský. Máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já bych jenom rád řekl, že tady se hovoří o morálním hazardu do budoucna, ale my tady právě řešíme morální hazard z minulosti. A to byl skutečný morální hazard, který přivedl stovky tisíc věřitelů k tomu, že jim není spláceno téměř nic, a stovky tisíc dlužníků k tomu, že nevěří prostě právu a systému, protože se dostali mnohdy skutečně velmi nespravedlivě do těch dluhů.
Je samozřejmě velmi dobře, že teď probíhá kultivace prostředí, je dobře, že tady probíhá kultivovaná debata. Zase na druhou stranu dával jsem skutečně velký pozor a nezaznělo tady, v čem je sněmovní verze lepší. Zaznělo tady pouze 1+1, ale tady skutečně kdybych navázal na své předřečníky, komu pomůže, když někdo nebude moci do insolvence prostě proto, že příjmově je na tom tak, že není schopen dávat stranou řekněme dva tisíce nebo v případě úpravy tisíc korun. Komu to může? Nepomůže to vůbec nikomu! Nepomůže to ani věřiteli, nepomůže to ani dlužníkovi. Ale my víme, komu to uškodí. Uškodí to našemu státu a uškodí to našim obcím, které se potom o ty dlužníky k stáru budou muset postarat. A já bych rád, aby tady znovu zaznělo, ta senátní verze lépe popisuje, co se bude dít. Sněmovní verze je pro nás pět let nejistoty, pro nás jako pro společnost, pět let nejistoty, co se bude dít za těch pět let.
A co se týče například toho nepoctivého záměru, tak tam velmi rychle budeme vědět, jestli nepoctivý záměr je dobře, nebo špatně formulován, jestli si zasluhuje nějakou úpravu, nebo nezasluhuje, protože to soudy budou moci řešit teď, kdežto my můžeme skutečně za pět let zjistit, že jsme tady udělali chybu. Proto je senátní verze lepší než ta sněmovní.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V rozpravě nyní vystoupí pan poslanec Výborný, připraví se paní poslankyně Langšádlová. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vládo, dámy a pánové, děkuji za slovo. Rád bych se, a považuji to za důležité, vyjádřil k novele insolvenčního zákona také jako předseda garančního podvýboru, tedy podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení. My jsme tu práci skutečně vzali vážně a poměrně nestandardně jsme se sešli i v době mezi vrácením tohoto tisku ze Senátu s pozměňovacími návrhy a dnešním projednáváním. Považovali jsme za důležité se minimálně nad tou senátní verzí sejít, diskutovat ji a také si sdělit stanoviska jednotlivých poslaneckých klubů. Čili i toto zde proběhlo.
Pokusím se jenom krátce shrnout, ale ono tady všechno klíčové a podstatné už bylo řečeno, takže nechci to prodlužovat.
Ano, to, že tady bojujeme doslova a do písmene s pandemií, to víme všichni, a nejenom my tady na půdě Poslanecké sněmovny, ale opakovaně se o tom píše i ve veřejném prostoru. To, že situaci chceme řešit také, tak to je myslím zřejmé také, a mě trochu mrzí to, co tady vzniklo od okamžiku, kdy jsme zde schválili tu naši sněmovní verzi, kdy vznikla skutečně jakási černobílá představa toho, že jsme přijali něco špatného, nedokonalého. Někdy to budilo dojem až ten, že jsme vlastně tu situaci ještě zhoršili a že Senát je ta komora, která to musí teď v každém případě vylepšit.
Pokud si vzpomenete na projednávání novely insolvenčního zákona ve třetím čtení, tak já jsem tady zdůrazňoval to, že výsledek, který zde byl přijat, samozřejmě není ideální. Jsou v něm věci, které by bylo potřeba ještě upravit, jsou v něm věci, které paradoxně opravdu mohly vést například k tomu zúžení hrdla na tom vstupu do osobního bankrotu, nicméně to, že se jedná o obrovský posun, tak o tom nemůže být sporu. A my jsme přijali novelu, která nesla nějaké základní parametry, a já jsem při jednáních se senátory po schválení ve Sněmovně velmi doporučoval to, aby v základních parametrech ta novela nebyla měněna, protože platí to, co jsem zde říkal před rokem, když jsme v prvním čtení začínali tu novelu projednávat, mojí ambicí a ambicí řady dalších poslanců, a na podvýboru jsme se o tom opakovaně ujišťovali, bylo přijmout vyvážené řešení. Neříkám úmyslně kompromisní, protože tam už z toho čiší to, že jsou tady nějaké dvě strany sporu, ale vyvážené řešení, z kterého budou mít ve finále prospěch dlužníci, řešení, které bude respektovat oprávněná práva seriózních věřitelů, a řešení, které samozřejmě bude ve prospěch státu. To je potřeba také zdůraznit.
Senát šel cestou, kdy se rozhodl, a respektuji to, že to je samozřejmě suverén, suverénní komora, která na to má právo jít cestou úpravy základních parametrů. Já osobně to nepovažuji úplně za šťastné, ač jsem při jednání se senátory zdůrazňoval, že v případě, že by Senát například šel pouze vypuštěním onoho parametru pozměňovacího návrhu kolegy Nachera 1+1, že jsem připraven zde na půdě Poslanecké sněmovny toto řešení podporovat, protože tam skutečně je a může být oprávněná obava toho, že do insolvence ve finále by se některé skupiny ať už seniorů, nebo dalších osob nemusely dostat. Bohužel Senát šel ve svých úpravách nad rámec pouze tohoto jednoho parametru. Z toho důvodu skutečně jsem přesvědčen, že sněmovní verze je vyváženější.
Je to, dámy a pánové, v zásadě o dvou otázkách. Sněmovní verze a obecně novela insolvenčního zákona, ona i ta senátní verze samozřejmě, posiluje roli insolvenčních správců a posiluje - a ta sněmovní v tomto smyslu více - roli insolvenčních soudců. A je to možná o nějaké bazální důvěře v to, jak soudy budou rozhodovat a jak insolvenční správci skutečně se budou věnovat práci s dlužníky, protože to je klíčové. Pokud toho dlužníka chceme dovést až do finále osobního bankrotu, kdy je vrácen do systému, a o to nám všem jde, já jsem hluboce přesvědčen, že o to jde senátorům, poslancům, stejně tak jako těm, kteří velmi záslužně se té práci s dlužníky věnují, tak tam skutečně potom jde o to, jakým způsobem těmto institucím, správcům, potažmo potom soudcům budeme nebo nebudeme důvěřovat a o tom i ta míra jistoty či nějaké nejistoty. ***