(16.20 hodin)
(pokračuje Okamura)
Brát procenta z majetku člověka v dluhové pasti, který často nemá ani na jídlo, brát přednostně tučná procenta z majetku, který v oprávněných případech patří poškozeným věřitelům, je proti všem dobrým mravům. Proti těmto mravům je také fakt, že svých 21 % DPH si ukrajuje i stát. V první řadě by měl při splácení, které nařizuje zákon, a to jak insolvenční, tak občanský, stát věřitel. Přesněji ten věřitel, kterému dlužník dluží jistinu. Naopak přísudky, penále, úroky z úroků a veškeré poplatky navíc ponejvíce obchodníkům s pohledávkami by měly jít až v poslední řadě. Případně by měly být ze zákona zrušeny či pozastaveny minimálně v okamžiku, kdy soud rozhodne o platebním rozkazu, exekuci nebo insolvenci.
Aby bylo jasné, proč toto zmiňuji. Kvůli dluhům vůči bankám, poskytovatelům půjček, státním úřadům a dalším věřitelům se u nás v předcházejícím roce vedlo exekuční řízení proti více než 863 000 lidí, z nich přes 70 % čelí dvěma a více exekucím. Polovina exekucí přitom byla kvůli částce nižší než 10 000 korun. Většinu dluhů tak činily hlavně další náklady, poplatky, úroky a pokuty z prodlení. Řada lidí se pak zadlužila třeba proto, že jim v nemoci klesl příjem, či že jim partner neplatil výživné. Mnoho z dlužníků je dokonce v dluhové pasti absolutně nevinně. Například partneři gamblerů, drogově závislých osob, anebo lidé, které pro zanedbatelné částky do dluhové pasti dostali exekutoři. Bez viny není ani stát, ten neumí ochránit spravedlnost občanů, kteří se neumějí sami hájit, a samozřejmě i sám z části na bídě parazituje. Ať už formou DPH na insolvenci a exekuci, tak i třeba někdy přemrštěnými penále za dlužné daně nebo pojistné, které dlužníky ještě více sráží k zemi.
Mapa exekucí také ukazuje, že v některých obcích až desetina obyvatel s exekucí jsou nezletilé děti. Rozum to nebere, ale kde není rozum, je zřejmě exekutor bez ostychu a soudce bez rozumu. Soudce, který zřejmě vydá platební rozkaz na nezletilé dítě. Tisíce lidí dostalo do sluhové pasti bezprecedentní vymáhání pohledávek ze skutečných, ale i údajných černých pasažérů. Ponejvíc lidí, co ztratili občanky. Exekuce za jízdné byly před lety obrovským lukrativním byznysem. Z několikastovkové pokuty za jízdenku se konečná suma vyšplhala díky tučným náhradám pro advokáty a exekutory často na statisícové částky. Část (nesrozumitelné) jsme už změnili. Například slučování pohledávek a přísudků. Ale následky tu jsou dodnes, protože lidé v předražených exekucích si brali další půjčky, přišli o majetek a do bídy upadly celé jejich rodiny. Z této neetické praxe profitovala např. společnost Tessile Ditta, která pokuty pro pražský dopravní podnik bez výběrového řízení vymáhala do doby, než soud vyplácení vysokých náhrad zakázal. Připomenu, že dopravní jistina takového dluhu byla např. 12 korun za jízdenku a 200 korun pokuta. Ale jen za dopis si účtovali 4 000 korun. Exekutoři k tomu pak už sázeli desetitisíce za každou exekuci zvlášť, a pokud došlo na dražby nemovitostí, pak šlo o statisíce až miliony.
Stát špatným exekučním řádem, nespravedlivým soudnictvím a nečinností poškodil, odhaduji, statisíce lidí a připravil je o majetky, o střechu nad hlavou a často je dohnal i k sebevraždě.
Součástí řešení by v budoucnu měla být i amnestie na úroky z úroků nebo na zmíněná penále a pokuty státu. Samotná insolvence by měla být alespoň jednou za život nároková pro každého, kdo se přihlásí, a její ukončení by mělo záviset pouze na tom, do jaké míry zaplatí své jistiny svých dluhů s výjimkou případů, kdy soud rozhodne, že dlužník si insolvenci přivodil záměrně, podvodně, s úmyslem dluhy neplatit.
Změnit je třeba pořadí splácení. První peníze by měly jít na umoření dluhu, nikoliv na odměnu insolvenčního správce, a bylo by správné, aby se proces zjednodušil natolik, aby na odměnu insolvenčnímu správci stačily v případě nejnižších pohledávek řádově tisícovky, nikoliv desetitisíce, jako je tomu dnes. Je potřeba, aby se proces zjednodušil natolik, aby na odměnu insolvenčnímu správci stačily v případě nejnižších pohledávek řádově tisícovky. Nikoliv, jako je tomu dnes, kdy jsou placeni procenty z majetku desetitisíce, statisíce, leckdy i miliony, a i proto se insolvenční řízení stává větším byznysem než exekuce.
K úvaze jsou z našeho pohledu dva modely. Za prvé zestátnění insolvenčních správců a jejich práce za standardní plat. Jak jsem říkal, SPD prosazuje i zestátnění exekutorů. Za druhé - nebo snížení odměn na rozumnou úroveň zrušením procentuálních odměn a zavedením paušálů z úkonu. Inspirovat nás může slovenský model, kde u těch nejchudších platí strop 550 eur odměny pro správce, a tyto peníze žadateli o insolvenci půjčí státní Centrum právní pomoci s tím, že dotyčný do tří let od oddlužení splatí. V tuto chvíli v SPD připravujeme zákon, který by podobnou instituci mohl řídit i u nás. Je to součástí našeho programu, který žádá pro občany vymahatelné právo na spravedlnost.
SPD vnímá a prosazuje od svého vzniku právo na spravedlnost jako základní lidské právo. V okamžiku, kdy exekuci nebo insolvenci dostane soud, by se měly stopnout všechny poplatky, penále, pokuty a úroky. Parametrem, který by ztěžoval oddlužení podle nových pravidel, je zásada, kterou do novely prosadili poslanci hnutí ANO. Jde o to, že soud nebude moci oddlužit nikoho, kdo během pěti let nebude vedle odměny insolvenčnímu správci v zákonem stanovené výši 1 089 korun měsíčně platit stejnou částku i věřiteli. Poslancům hnutí ANO asi insolvenční správci poděkují, ale cílem opravdu není dát ekonomické jistoty insolvenčním správcům. Opakujme si dokola: cílem je dostat zoufalé občany z dluhové pasti. A to tak, aby na druhé straně na maximum splatili oprávněné pohledávky.
Sněmovna se také krom jiného usnesla na tom, že oddlužení dosáhne dlužník, který uhradí alespoň 30 % pohledávek do pěti let. Pokud se mu to podaří, insolvenční soud po uplynutí pětiletého období rozhodne, zda dlužník vynaložil ke splacení dluhu veškeré úsilí. Pokud ano, soud oddlužení povolí. To do celého procesu zavádí nejistotu. Někteří z nich by mohli pět let splácet, avšak soud by je nakonec neoddlužil s odůvodněním, že kdyby se víc snažili a například by si sehnali lépe placené zaměstnání, mohli zaplatit ještě větší část dluhu.
Někteří experti se vedle toho domnívají, že pokud budou soudy v těchto případech rozhodovat různě, mohou se dlužníci přesunovat tam, kde budou soudci mírnější. V krajním případě to může vést i k insolvenční migraci, kdy se budou lidé stěhovat za hodnějšími soudci, řekl veřejně médiím autor map exekucí Radek Hábl.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci a místopředsedovi Okamurovi. Nyní pan poslanec Jan Farský s přednostním právem jako předseda klubu. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Jan Farský: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se na vás obrátil jednak s pozicí poslaneckého klubu STAN a zároveň v této poslední chvíli před finálním hlasováním o insolvenčním zákonu se vás pokusil ještě přesvědčit o výhodách senátního návrhu z mého pohledu. A řeknu vám k tomu argumenty, které, myslím, že by byla škoda, kdyby nezazněly. Minimálně já bych si vyčítal, že jsem se nepokusil o to maximum kolem tohoto návrhu. Nebudu dopodrobna rozebírat návrh insolvenčního zákona, ale skutečně se budu věnovat jen těm podrobnostem, které jsou mezi insolvenčním návrhem, který přišel ze Senátu, a návrhem sněmovním.
Jak tady už zaznělo, tak došlo k úpravě v § 412a, kde je stanoveno, jakým způsobem bude probíhat oddlužení, tak senátoři ho upravili způsobem, kdy těch 30 %, která by byla vyvratitelnou domněnkou pro soud při pětiletém oddlužení, tak tuto podmínku 30 % vypustili. Ne však bez náhrady. To je rozdíl, a dost výrazný, oproti pozměňovacímu návrhu zákona, který jsem tady předkládal ve druhém čtení a o kterém jsme hlasovali. Přiznávám, že tehdy to bylo výrazně přísnější pro věřitele a možná i nevýhodnější. To, co ale udělali senátoři, je, že zároveň z věřitele udělali účastníka řízení celých pěti let a on může kdykoliv, tak jako insolvenční správce, namítnout k soudu to, že tento dluh je nějakým způsobem... nebo že on je na svých právech krácen, že se nechová poctivě ten dlužník a že má být jeho osobní bankrot ukončen. Došlo v tomto případě k posílení postavení věřitelů, protože zároveň se vyšlo vstříc i dlužníkům. Vyšlo se jim vstříc na vstupu, tak aby dostali šanci. A zkrátila se jim ta doba nejistoty, ve které se budou pohybovat jinak pět let, než se dočkají rozhodnutí soudu o tom, jestli jsou skutečně oddluženi, nebo nejsou oddluženi. ***