(10.20 hodin)
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Dovolte mi, abych vaším prostřednictvím zareagoval na kolegu Bendu. Ano, v základě měl pravdu. Zapomněl ale na jednu drobnou věc, a zase čerpám z obsáhlé práce diplomanta, který jasně hovořil, že ta hodnota, která tady byla vypočítána, a ta čísla, která tady zazněla, samozřejmě byly relevantní ne k vydání majetku, ale k hodnotě, ze které se vypočítávala ta finanční náhrada. Tam se nahodnocoval ten majetek, který jako že církev obhospodařovala, a přepočítávaly se hektary pozemků v těch cenách vysokých, nereálných, kvůli finančním náhradám, ne kvůli vydávání. Čili tady, pokud bychom se měli bavit o tom, že ta cena pozemků byla příliš vysoká, tak potom by to snižovalo hodnotu finanční náhradu, kterou by dostávali v celku. Čili je tady zaměněna příčina a důsledek. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Další faktická - pan poslanec Marek Benda. Prosím.
Poslanec Marek Benda: Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane místopředsedo, musím zareagovat na to, co říká pan poslanec Luzar. Náhrady, které jsou vypláceny církvím a náboženským společnostem, nejsou za zemědělskou a lesní půdu. Já nevím, jestli tomu rozumíme, nebo nerozumíme. Když tato půda byla vydána, tak se za ni samozřejmě nevyplácí žádná náhrada. Vyplácí se za jiné věci - budovy, půdu, která je v intravilánech měst a z tohoto důvodu nejde vydat, ale nevyplácí se za zemědělskou a lesní půdu, pokud tato byla vydána. Já nevím, co je na tom nesrozumitelného.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní opět pan poslanec Leo Luzar s faktickou. Takže vaše dvě minuty.
Poslanec Leo Luzar: Jenom v krátkosti. Používala se k výpočtu hodnoty majetku jako takové z těch čísel, z toho odhadu, o kterém se tady bavíme, a z těch čísel, co tady zazněla, se hovořilo o církevním majetku, aby se došlo k celkovým hodnotám. To je ten základ. Ano, nepoužívala se k vydávání, ale k určení celkové hodnoty, z kterých se potom odvozovaly ty finanční náhrady.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: A opět pan poslanec Marek Benda s faktickou. Prosím.
Poslanec Marek Benda: Ano, používaly se k výpočtu celkové hodnoty církevního majetku, která byla odhadnuta na 130 mld., z toho původní plán byl 83 vyplácet v náhradách, nevydávat zemědělskou a lesní půdu, a přibližně za 50-60 mld. vydat. Tento plán byl revidován za vlád Petra Nečase, kdy jsem u těch dohod seděl. Bylo rozhodnuto, že bude vydáváno více majetku, lesní a zemědělský majetek bude vydán a náhrada se bude platit jenom za ty části, které vydány být nemohly, což jsou zejména budovy, ale i pozemky v intravilánech a další věci, a tím pádem možná bylo církvi vydáno za méně než 83 mld. majetku, který se předpokládal, že má být vydán. Ale jedná se o ten majetek vydaný. Možná bylo vydáno za méně peněz, než kolik se předpokládalo, ale náhrady se platí za majetek, který nebyl vydán, ne za ten, který vydán byl!
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Benda. Nemám tady další faktickou poznámku, takže se vrátíme do obecné rozpravy. Požádám o vystoupení pana poslance Grebeníčka a připraví se pan poslanec Výborný. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Prosím.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, není to tak dávno, co předseda České biskupské konference Dominik Duka zaslal všem poslankyním a poslancům dopis, v němž se věnuje majetkovému narovnání státu s církvemi a zejména vyčíslení hodnoty majetku, který byl předmětem tohoto procesu. Prý mu jde o to, aby také současná Poslanecká sněmovna byla patřičně informována o genezi procesu majetkového narovnání, který pak vyústil v přijetí zákona číslo 428/2012 Sb. Ne, zákon číslo 215/1919 Sb., už kardinál Duka nepřipomíná. Šlo totiž o dalekosáhlý demokratizační záměr provedení pozemkové reformy a rozdělení půdy drobným rolníkům a bezzemkům. A pak jeden z největších pozemkových vlastníků v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku - římskokatolická církev - využil v tomto kontextu legislativy platné od dob josefínských reforem, podle níž katolická církev není velkým pozemkovým vlastníkem, ale jen uživatelem pozemků státu, které má svěřeny do užívání za účelem plnění veřejných služeb. Reformě se tedy římskokatolická církev až do roku 1947 z valné části vyhnula.
V jednom však lze s kardinálem Dukou souhlasit. Ono totiž skutečně není mnoho občanů ČR, kteří by byli k tématu tzv. církevních restitucí lhostejní. Velká většina Čechů, Moravanů a Slezanů s nimi sice stále ještě nesouhlasí, ale jejich názor jistá část vrcholných politiků okázale přehlíží. A tak třeba o referendu si naši občané mohli nechat jen zdát. Ostatně když se lidé nesměli vyjádřit ani k rozpadu někdejšího Československa, proč by jim mělo být dovoleno kecat do miliardových přesunů státního majetku do rukou církví? Místo toho, aby Nečasova či Sobotkova vláda předložila promyšlenou koncepci, jak napomoci uspokojování náboženských potřeb našich spoluobčanů, jsme byli téměř bezmocnými svědky toho, jak se církve stávají součástí rozsáhlého vlastnického převratu, který v České republice stále ještě probíhá. Jistě, majetek je obrovské pokušení, které však nemá mnoho společného s evangelijním poselstvím. Navíc žádná jiná země neobdarovala církve tak štědře jako převážně ateistická Česká republika.
Ano, církve se postupně staly nejen klíčovým vlastníkem půdy, ale dosáhly i na řadu nemovitostí a k tomu jim připlul i nadýchaný finanční polštář. Mnozí to považují za okázalý odpustek, jejž si koupil Nečasův kabinet plný hříšníků. Nestopl to ani Ústavní soud, a tak církve a peníze jsou opět vnímány jako nerozlučný tandem. I to byl nepochybně důvod, proč se europoslanec Jan Keller obrátil na Evropskou komisi, aby zjistil, zda jsou tzv. církevní restituce v té podobě, v jaké k nim v České republice došlo, v souladu s evropským právem, konkrétně s ustanovením ohledně pravidel volné konkurence a pravidel pro přípustnou podporu.
Pro církve nebyla Kellerova iniciativa vůbec příjemná. Vždyť hrozilo, že české církve a církevní společnosti budou celoevropsky právem vnímány jako někdo, kdo primárně usiluje o majetek a o materiální zázemí a ne tolik o sociální či charitativní záležitosti, zejména poté, co mnozí připomínali někdejší slova Bohuslava Sobotky o tom, že církve by měly být poslem milosti a odpuštění, nikoliv podléhat hrabivosti a využívat arogantního zneužívání síly ze strany pravice. A proto se prý v příslušném zákoně hovoří o finančních náhradách pro 17 církví, přičemž je tam řečeno, kolik která dostane. Někteří poslanci ovšem vůbec nechápali, proč například Apoštolská církev má dostat od státu více než miliardu korun, když byla zaregistrována až v roce 1989. Prý jim římskokatolická církev napraví to, čím v dějinách ublížila jinověrcům. Náhrady však vydává Ministerstvo kultury, tedy stát, nikoliv katolická církev. ***