(10.10 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a další dvě faktické. Takže další pan poslanec Leo Luzar. Mezitím, omlouvám se, přečtu dvě omluvy, abychom to načetli. Pan poslanec Dominik Feri se omlouvá mezi 10. a 19. hodinou z pracovních důvodů, nicméně pan poslanec Feri měl návrh na zamítnutí ve třetím čtení, který ovšem musí zaznít i v podrobné rozpravě, teď se tedy pan poslanec omluvil, takže to asi nezazní. A druhou omluvu ještě pan poslanec Jaroslav Bžoch mezi 11.30 a 14 hodin z důvodu jednání. A ještě třetí omluva, pan poslanec Pavel Pustějovský od 10 do 15 hodin z pracovních důvodů.
Tak máte slovo. Prosím.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi, abych vaším prostřednictvím zkusil odpovědět na to, co tady zaznělo. Ta diplomová práce v tom svém rozsahu se dokonce zabývá i odpovědí na tuto otázku. Ernst & Young v té analýze nabídl vládě v hodnotě asi 200 člověkoroků, že zpracuje takovéto přesné ocenění majetku. Toto bylo odmítnuto vládou. Dále se k tomu nevracela. To je možná ta chyba a ten problém, který tam byl. Dále upozorňuje v té práci právě na ty rozdíly majetku z historických pramenů čerpajících, kolik vlastně církev vlastnila dle církevních hodnostářů pozemků, lesů, v jakých majetkových rozsazích hektarů se pohybujeme a kolik nakonec toho bylo v různých částech pozemkové reformy, první pozemkové reformy, potom po roce 1948 a dále a dále. Je to docela zajímavé čtení a vřele vám doporučuji. Najdete tam odpovědi na své otázky.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak s další faktickou pan poslanec Marian Jurečka, prosím. A připraví se pan poslanec Jiří Mašek. Máte slovo, prosím.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Tady od pana poslance Černohorského ve faktické poznámce zazněla jedna důležitá věc, na kterou já bych chtěl navázat procedurální návrh. Myslím si, že v tak vážné situaci by tady měla být přítomna paní ministryně financí a měla by tady zároveň představit onu existující, či neexistující, zprávu, na kterou se ona odkazuje, a odkazují se na ni i někteří členové vlády s ohledem na nějakou nepřiměřenost a nějaké pochybnosti z hlediska oceněné výše toho majetku, který nemohl být vydán, který byl realizován finanční náhradou.
Takže já dávám procedurální návrh přerušit toto jednání do přítomnosti paní ministryně financí, která by tady měla představit tuto zprávu. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Jedná se o procedurální návrh, takže o něm budeme hlasovat neprodleně. Já vás svolám všechny do jednacího sálu. Ano, je tady návrh na odhlášení všech, takže já vás odhlašuji, přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami. Dám prostor poslancům, aby se dostavili. (Poslanci přicházejí do sálu.)
Já zopakuji to, o čem budeme hlasovat. Pan poslanec Marian Jurečka navrhl, abychom přerušili jednání ve druhém čtení do přítomnosti paní ministryně financí.
Já zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko, zvedněte ruku. Kdo je proti?
Hlasování číslo 3, přihlášeno 105 poslanců, pro 36, proti 51, zdrželo se 18. Návrh na přerušení byl zamítnut.
Takže budeme pokračovat v rozpravě. A nyní tedy mám s faktickou poznámkou pana poslance Jiřího Maška a připraví se na faktickou pan poslanec Jan Hrnčíř. Máme tady zatím dvě faktické. Pan poslanec Mašek, prosím, máte slovo, vaše dvě minuty.
Poslanec Jiří Mašek: Já děkuji za slovo. Jen v odpovědi panu poslanci Černohorskému. Tam samozřejmě jde jednak o nárokovanou výměru, ale k tomu bych se nechtěl vracet, to je otázka první a druhé pozemkové reformy. Ale chtěl bych vám odpovědět na otázku stanovení té ceny. V té době byla cena obvyklá za jeden metr čtvereční půdy 7,50 Kč, tam bylo ustanoveno 44,48. A i v dnešní době, a to si můžete ověřit, se ta cena půdy pohybuje podle bonity mezi 10 a 20 Kč. Takže tak to prostě je. Jestli tam tehdy renomované kanceláře stanovovaly tu výšku podle sídla, kde oni sídlí, a třeba to stanovovaly podle Belgie nebo Německa nebo Rakouska, tak tam věřím, že ty ceny mohly být v té době vyšší. Ale měla by to být cena obvyklá v místě. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak s další faktickou poznámkou tedy vyzývám pana poslance Jana Hrnčíře a dále se připraví pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Hrnčíř: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já bych chtěl zareagovat na slova pana poslance Luzara a víceméně podpořit jeho slova.
Protože zákon č. 50/1874 Říšského zákoníku jasně stanovil, že katolická církev je pouze správcem, nikoliv vlastníkem majetku nacházejícího se na území Rakouska-Uherska a při této správě je zcela závislá na příslušných státních úřadech. Tento zákon byl ještě doplněn dalšími právními předpisy, které upravovaly odměny pro duchovní z tzv. náboženského fondu apod.
Všechny tyto zákonné normy vycházely ze základní tisíc let platné historické zvyklosti, která zcela úmyslně nebyla respektována. Zvyklost spočívala v tom, že panovník nebo šlechtic tyto statky uděloval církvi jako léno, které může být nejen uděleno, ale i odňato. Léno tedy neznamenalo vlastnictví, ale správu propůjčeného majetku. Až posléze zákonem č. 103/1862 Říšského zákoníku dochází k právní likvidaci lenních vztahů, ale to podstatné z těchto vztahů, podřízenost církve státu, a to, že církev pod dohledem státu pouze spravuje jeho majetek, bylo zachováno i v následujících zákonech upravujících vztah státu a církve. První republika převzala rakouské církevní zákonodárství včetně zákona 50 a vzápětí provedla prostřednictvím zákona 215/1919 (řečeno 1990) pozemkovou reformu, v rámci které odňala církvi cca 235 tis. hektarů půdy. Zákonem 142/1947 započala revize této pozemkové reformy, která byla narušena zákonem 46/1948, zákon o nové pozemkové reformě.
Církev je vlastníkem pouze toho majetku, který jí věřící, jeho skuteční vlastníci, darovali, který si zakoupila nebo vybudovala vlastní činností. Ostatní majetky jen spravovala, neboť zůstaly i po přijetí výše zmíněných úprav vztahu církví a státu vlastnictvím státu. V žádném případě by neměla být vyplacena náhrada za majetek, který církev pouze spravovala, cena za zemědělskou půdu nadhodnocena čtyřnásobně, cena za lesy až desetinásobně. Pochybný je taky rozsah vydávaného majetku, neboť majetek má dostat i sedm církví, které v České republice vznikly až po roce 1990. (Předsedající upozorňuje na čas.) Děkuji. (Ozývá se potlesk z řad SPD.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak s další faktickou poznámkou pan poslanec Marek Benda, zatím mám tady poslední přihlášku. Dále samozřejmě budeme pokračovat v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já jsem přihlášen pak do normální rozpravy, ale chci zareagovat na to, co tady říkal pan kolega Mašek.
Prosím pěkně, je to jediný argument, který vypadá, že funguje, který vymyslel v roce 2008 Vlastimil Tlustý ve válce proti církevním restitucím, a to je tzv. nadhodnocení nevydávaného majetku pozemkového ve smyslu půdy a lesů. Akorát tento argument neplatí pro vyrovnání státu a církví přijaté v roce 2012. Prosím, neopakujte ho.
V roce 2012 došlo k rozhodnutí, že zemědělská a lesní půda se vydává. Ta se přesunula z náhrad, z těch vyplácených náhrad, do toho majetku, který byl vydán. Takže možná bylo vydáno majetku za menší cenu, než bylo odhadováno, ale za zemědělskou a lesní půdu, která slouží jako zemědělská a lesní půda, tím pádem v cenách, které pan poslanec Mašek cituje, tato byla vydána, za ni se žádná náhrada nevyplácí. Pokud se vyplácí náhrada za původně zemědělskou a lesní půdu, tak se jedná o tu zemědělskou a lesní půdu, která se již dostala např. do intravilánu měst, byla zastavěna, dalším způsobem je nevyužitelná jako zemědělská a lesní půda a její cena je samozřejmě úplně jiná. A dobře víme, že i v těch běžných restitucích občanů, které tady běží od roku 1991, máme několik rozhodnutí Ústavního soudu, který jasně řekl: nemůžete vyplácet ceny tehdy platné, ale musíte přistupovat na ceny, které by dnes odpovídaly. (Předsedající upozorňuje na čas.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak s další faktickou poznámkou pan poslanec Leo Luzar. Vaše dvě minuty. Prosím, pane poslanče. ***