(10.30 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Plakat nad tím, že mají církve málo peněz, když každoročně dostávají skoro 2 miliardy z vyrovnání a ještě 1,5 miliardy na platy, je od představitelů církve pokrytecké, poznamenal k tomu jeden z předkladatelů zákona, jehož druhé čtení právě projednáváme. Ano, mám na mysli komunistického poslance Vladimíra Koníčka, který tím také trochu navázal na slova papeže Františka. Půda, práce, vlastní domov, to je zvláštní, že když o tom mluvím, uvedl Svatý otec, myslí si někteří lidé, že papež je komunista. Nechápou, že milovat chudé je jádrem evangelia.
Ano, požadavkem papeže Františka je, aby se rozmařilá, po mocenském vlivu, majetku a penězích bažící římskokatolická církev vrátila k Bibli, ke křesťanskému poslání a k chudobě prvních apoštolů. A tak odcházející plzeňský biskup František Radkovský k tomu poznamenal: Tento papež je boží dar k dnešnímu světu.
Komunističtí poslanci se následně ozvali s tím, že stát církvím nevyplatil náhradu, ale poskytl dar. A ten by měl jako jakékoliv jiné dary, zdanit. Architekti tzv. církevních restitucí to skutečně přepálili. Navíc jim až neuvěřitelně ujela ruka. Andrej Babiš v hnutí ANO to komentoval následujícími slovy: Vůbec nezpochybňuji restituce jako takové, ale zpochybňuji tento Kalouskův o 54 miliard předražený kšeft. Mám na to jasný názor už čtyři roky a mám na to jasný názor jako většina obyvatel naší země, že šlo o podvod na daňových poplatnících.
No, a tak se po volbách v říjnu 2017 začala krok za krokem formovat uskupení pro zdanění církevních restitucí, které by mohlo vést ke snížení 59miliardové finanční náhrady přibližně o 11 miliard korun. Tento krok značně rozzlobil především katolickou církev, která se nechala slyšet, že pokus vynucovat korekci smluvně garantovaného právního stavu bez toho, že by se s druhou stranou jednalo, je deformací právního prostředí.
Jistě, Bohuslavu Sobotkovi a jeho kolegům je možné vytýkat mnohé. Jenom ne to, že by nebyli ochotni jednat s římskokatolickými prominenty o potřebě určité korekce finančních náhrad. A Andrej Babiš, Jan Hamáček, Vojtěch Filip a Tomio Okamura? Těm přece nemohlo uniknout, že Sobotkovo snažení nepřineslo žádný výsledek. A tak se rozhodli jednat jinak, i když názory právníků se značně různí. Jedni tvrdí, že změna zákona není možná, aniž by se podpořila ústavní zásada, že zákon nesmí být retroaktivní. Podle nich církve mají navíc v ruce silný argument v tom, že stát s nimi podepsal smlouvy, v nichž se zavázal, že bude prosazovat zákon ve znění, které platilo v den podpisu smluv v roce 2013. Jinak řečeno, co se stát či Petr Nečas jednou podepsal, to platí navěky věků. Jiní odborníci ovšem tvrdí, že minulý zákonodárce nemůže zavazovat zákonodárce budoucího. Navíc upozorňují, že každý zákon přijatý z vůle Parlamentu může být změněn novým zákonem. Další právníci dodávají, že pokud to bereme tak, že to nebyly klasické restituce, ale ve smyslu Listiny základních práv a svobod vytvoření materiálního základu pro skutečnou odluku církve od státu, tak potom by se do toho, co bylo dohodnuto, nemělo zasahovat.
Poslanecká sněmovna však 28. února letošního roku rozhodla, že bude dál jednat o tom, zda dvoumiliardová peněžitá náhrada, kterou stát posílá každý rok církvím za nevydaný majetek v rámci tzv. církevních restitucí, by mohla být zdaňována. I přes odpor 50 poslanců ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a části Pirátů, propustilo 98 poslanců hnutí ANO, ČSSD, SPD a KSČM zmíněný návrh zákona do dalších kol projednávání. V bouřlivé diskusi, kterou církevní restituce vždy ve Sněmovně i mimo ni vyvolávají, zaznělo mnohé. Třeba to, že tzv. církevní restituce byly protlačeny Parlamentem těsně proti vůli opozice i většinovému veřejnému mínění. Řeč byla i o aroganci římskokatolické církve, kterou pravicová vláda premiéra Petra Nečase obdarovala s neuvěřitelně přehnanou velkorysostí.
Je ovšem víc než pravděpodobné, že celou záležitost bude opět posuzovat i Ústavní soud. Jeho rozhodnutí v žádném případě nehodlám předjímat. Ve hře je totiž i audit tzv. církevních restitucí, jehož smyslem je zjistit, zda příslušné organizace postupovaly při vydávání majetku církvím správně. Respektive, zda dostatečně bránily zájmy českého státu. Nelze pak vyloučit, že se může dostavit tzv. zpětný negativní efekt, který by byl jen přirozenou reakcí na římskokatolickou majetkuchtivost. Lidově se tomu říká boží mlýny. Ne, opravdu, nehodlám předjímat případné rozhodnutí Ústavního soudu. Rozumím však slovům někdejšího šéfa Státního pozemkového úřadu Petra Šťovíčka, který opakovaně mluví o tom, aby Sněmovna či Senát náhradu církvím rovnou snížily. Šťovíček totiž tvrdí, že při vypočítávání náhrady stát nepočítal s tím, že se církve budou o nevydaný majetek soudit, a tak by prý bylo možné náhrady za soudy a cenu vysouzených majetků odečíst od náhrady.
Dámy a pánové, to je v podstatě vše, co jsem vám v rámci druhého čtení navrženého zákona chtěl sdělit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Grebeníček. A nyní tedy požádám o vystoupení pana poslance Marka Výborného a připraví se do obecné rozpravy pan poslanec Marek Benda. Tak, pane poslanče, máte slovo. Prosím.
Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, rád bych se také vyjádřil opakovaně k předmětnému projednávání tohoto zákona, když tedy předkladatelé mají také potřebu v rámci druhého čtení opakovaně tady přednášet argumenty, které jsou často smyšlené, polopravdivé či úplně nepravdivé. Tak já bych rád připomněl, a opakovaně to tady zaznívalo z mých úst i z úst dalších poslanců, o co v tom zákoně jde, o co v něm nejde a čeho jsme chtěli dosáhnout.
Nebudu se vracet k vysvětlování, a říkal to tady přede mnou v rámci faktické poznámky, pan poslanec Benda, jak to bylo s oceněním např. té půdy, protože tady pravděpodobně to je skutečně v rovině házení hrachu na zeď. Nicméně zákon se nazývá zákonem o vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. ***