(10.00 hodin)
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedo, vážení ministři, ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych se opravdu v krátkosti zapojil do dnešní debaty týkající se majetkového vyrovnání.
Již od začátku tady zaznívá k tomuto tématu mnoho zkratkovitých vyjádření, mnoho nepravd, někdy i lží, účelových lží k tomu, co tady od roku 2012 anebo v předcházejících letech nastalo.
Chci zdůraznit, že ten zákon, ten návrh, který byl schválen, není nový zákon za vlády Petra Nečase, zcela oprávněně to lidovci říkají, ale je to opsaný zákon Mirka Topolánka. Trošku oříznutý, ale v tom kontextu je skoro shodný. Čili je z dílny a z pera těch, kteří se teď k němu hlásí, že teda jako nic moc. Tady je to zcela jasně třeba říct. Když se tu citoval Ernst & Young a podobné komise, je zcela zřejmé, že se vyhnuly té základní otázce oceňování majetku. Dokonce v té auditorské zprávě to jasně deklarovaly a říkaly, že neměly možnost a nehodnotily v rámci analýzy, kterou provedly, jestli to ocenění je správné, nebo není. To všechno je doložitelné a dokladovatelné. A to je můj apel a nechtěl jsem tady tímto zahajovat dnešní projev. Ale zaujala mě debata, která tady zazněla, nebo spíše prohlášení předsedy Pirátů pana Bartoše prostřednictvím pana předsedy, který apeloval, že mu byl slíben nějaký podkladový materiál. Analytický materiál, který by mohl objasnit a mohl by vyjasnit pro Piráty, jak postupovat dále v rámci tohoto materiálu týkajícího se církevních restitucí.
Dovolte mi tedy, abych vás upozornil, kolegové a kolegyně, na materiál, jelikož už od té doby uplynulo pár let, který v roce 2014 spatřil světlo světa ve sféře, kde bych to já osobně vůbec neočekával. Tohoto majetkového vyrovnání, nebo tohoto zákona se chopil student práv. Student práv si to vzal jako svoji diplomovou práci. A v rozsahu 200 stran - zdůrazňuji, diplomová práce v rozsahu 200 stran, což je velice hodně, spíše by to odpovídalo rigorózní práci, možná doktorandské než diplomové - se chopil analýzy tohoto problému. Ano, je to studentská práce, čili není ovlivněna žádnými zájmy, není ovlivněna žádnými, řekněme, schopnostmi se omluvit, nebo popř. schopnostmi se vymluvit. A tato práce velice jasně a krásně popisuje z pohledu nezainteresovaného mladého člověka celý vývoj od dokonce 12. století majetkových vztahů mezi církvemi a královstvími, popř. státy a státem, týkající se českého území.
Z té zprávy budu jenom velice krátce citovat a odkážu vás potom na její zdroj, abyste si ji mohli stáhnout a přečíst.
Hovoří se o tom, že vztah státu a církve byl vždycky velice, velice kontroverzní a velice problematický. A byl jak kyvadlo - z jedné strany velice rigorózní a velice přísný, z druhé strany velice uvolněný. A hledal se vždycky kompromis, jak s tím majetkem v rámci církví a státu nakládat. Tento student si tu práci dal a popsal velice srozumitelně, tak jak se na studenta sluší a patří, celou tuto problematiku církevních restitucí a přístupu státu, popř. občanů k této problematice. Nevyhnul se samozřejmě ale velice kritickým pasážím týkajícím se před rokem 1989. Velice jasně je pojmenoval a velice jasně stanovoval a určoval, kde byla překročena určitá mez určitých záležitostí týkajících se historického vývoje vztahu k církevnímu majetku.
Mimo jiné se také samozřejmě zabývá právě otázkami oceňování a vůbec problematiky tohoto zákona. Protože ten zákon ve svém důsledku spojil dvě věci, které možná byly trošku problematické už od začátku a pro právní analýzu toho, co nastane, nebo co nastalo, i před Ústavním soudem, kterým se také zabývá v této analýze, činilo určitý problém. A to že tento zákon, který byl přijat v roce 2012, nebyly restituce, ale obsahuje tzv. restituční a vyrovnávací složku. Dvě složky, které spolu neměly v jednom zákoně dle jeho názoru být spojovány, protože restituční je náhradová a vyrovnávací, tzn. míněno odluky státu od církve je samostatný problém, který v tomto zákoně byl dán do jednoho celku, a proto i všichni následující oponenti a další měli problém se s tím vyrovnat a najít správné řešení, jak k tomu přistoupit.
Paradoxně poukazuje na ty věci, které se týkají i těch oponentních posudků a komisí, které k tomu byly zřízeny v celém tom vývoji. Jak k tomu materiálu přistupovaly a jak se snažily vyhnout - zdůrazňuji vyhnout - tomu, aby mířily k těm otázkám, které jsou dneska na stole. To znamená, hodnoty toho majetku, jak se k těm hodnotám došlo, který majetek byl oprávněný, který ne. Poukazuje na analýzu biskupa, a to jméno mi teď s dovolením vypadlo, který v roce 1948 pojal analýzu církevního majetku, ze které se mohlo vycházet, který majetek měl nebo neměl být, a jak dalece mohl být zapojován v roce 2012 do oceňování majetku.
Čili tato práce, pokud byste si ji přečetli a našli ten čas, stojí určitě za to. A já si myslím, že objasní drtivou většinu otázek, které tady zaznívaly, a objasní drtivou většinu nepravd, které se postupem doby nad tímto zákonem objevily a které se neustále tady snaží podporovatelé tohoto návrhu ukázat jako ošetření křivd, které se staly. Ono to až tak dalece o těch křivdách není, jako spíše o přístupu státu k církvím obecně.
Z tohoto zajímavého pohledu, a už se chýlím ke konci, chci upozornit na jednu věc, která z té zprávy vyplynula, a to že tady neustále hrozí riziko projednávání před Evropskou komisí. Nedovolené podpory. I Ústavní soud se této otázce vyhnul ve svém zdůvodnění, i analýzy, které se nechávaly zpracovat, se kolem toho neustále jako že míjí a nehledají v této věci jasnou odpověď, jestli došlo, nebo nedošlo k podpoře. Protože ten zákon spojil taky hodnotu fyzických osob a právnických osob. Církevních právnických osob. Ke kterým přistupoval úplně jinak, k těm právnickým osobám, než k jiným právnickým osobám, kterých se dotýkaly restituce, popř. náhrady. To je další problém, který tento zákon přináší.
Ve svém závěru právě tento student shrnuje tyto záležitosti a vcelku zřejmě jasně říká, že ten problém je před námi a před budoucností, aby se vyřešil. Paradoxně již v roce 2014 poukazoval na to, že právě zdanění je jednou z cest, zcela legitimních a právních cest, jak aspoň ve společnosti to, že tady vznikla nějaká křivda, a zabývá se i tím, jak ten zákon byl přijat, jak ten zákon byl projednáván, by mohla být vnímána jako opravdu ta řekněme tlustá čára za touto problematikou. Byť, jak zdůrazňuje, se to kyvadlo kontroly, kyvadlo kontroly nebo kyvadlo spolupráce mezi státem a církvemi, přehouplo po roce 1989 úplně na tu stranu maximální svobody, která tady historicky nikdy nebyla. Historicky nikdy nebyla. To bych rád zdůraznil.
Dovolte mi tedy, abych tady řekl, že tuto práci, ze které jsem se snažil citovat a na kterou jsem se snažil vás upozornit, napsal dneska už asi právník, tehdy to byl student, Petr Karola z Univerzity Karlovy, z Právnické fakulty, z katedry ústavního práva. Pokud by někdo z vás měl zájem, mám ji v PDF podobě, můžu ji poskytnout, abyste si ji mohli přečíst. A já si myslím, že opravdu odpoví na většinu vašich otázek a stojí za přečtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Leo Luzar. Nyní tady mám jednu faktickou. Pan poslanec Lukáš Černohorský. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Lukáš Černohorský: Dobrý den, děkuji za slovo. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího chtěl zareagovat na předřečníka ohledně té analýzy, které jsme se dožadovali. Jedná se o to, že paní ministryně financí, která teď tady není přítomna, tvrdila, že si na Ministerstvu financí udělali takovou rychlou analýzu, myslím, že to bylo kolem 10., 11. září. A my jsme žádali, aby nám tato analýza byla poskytnuta, případně aby Ministerstvo financí samo vyčíslilo, pokud paní ministryně tvrdí, že to je předražené, tak aby nám tedy vyčíslilo, kde a jak a doložilo v podrobných číslech. Což se do této chvíle nestalo. A proto samozřejmě nemáme jediný důvod v tuto chvíli podpořit tento zákon. Protože samozřejmě pokud nám nikdo nedoloží relevantní čísla, což by podle nás mělo být Ministerstvo financí, a sice může být ta práce dobrá, ale spíš bych oceňoval čísla od Ministerstva financí, nikoliv od studentů vysoké školy, pokud třeba ty podkladové materiály a čísla nedostali přímo z ministerstva. Děkuji. ***