(9.50 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Pokud bych ještě mohla, velice krátce se zastavím ještě i u druhého pozměňovacího návrhu, který předkládám, u varianty číslo 2 svého pozměňovacího návrhu, který se snaží právě zvýšit příspěvek na péči ve třetím stupni, totiž konkrétně na 12 200 adekvátně právě minimální mzdy, kterou dnes máme právě z toho důvodu, že si myslím, že by neměla být nižší, než je vlastně minimální mzda, z toho důvodu, aby lidé, kteří jsou závislí na pomoci, si mohli dovolit zaplatit i nějakého profesionála. Přece jenom ne každý vozíčkář má tu možnost, aby mu pomáhal někdo z rodiny, a pokud si má zaplatit někoho, kdo mu má asistovat, častokrát i proto, aby mohl vůbec pracovat, protože ne všichni samozřejmě musí být odkázáni jenom na pomoc a zůstávat doma nebo být maximálně zaměstnáni v nějakém chráněném pracovním místě, tak si myslím, aby byli schopni se zapojit do pracovního a běžného života co nejvíce, aby se co nejvíce integrovali, tak k tomu právě potřebují tuto dopomoc a alespoň v této výši by si ji měli být schopni zaplatit. A myslím si, že by také neměl být tak velký rozdíl, který, pokud bychom neschválili žádný z pozměňovacích návrhů, kterých je tady ale celá řada k této výši příspěvku ve třetím stupni, tak by vznikla velká mezera mezi čtvrtým stupněm a třetím stupněm a to také nepovažuji za správné. Myslím si, že tak velká mezera, jaká by mohla vzniknout, by tam určitě být neměla.
Ráda bych ještě podotkla, že často slyšíme jako argument od vládních stran k tomu, proč nepřijímat některé z těch změn zvyšování příspěvku na péči, je, že v rozpočtu na příští rok se s nimi nepočítá. To je velmi oblíbený argument. Tak znovu připoutám vaši pozornost ke svému pozměňovacímu návrhu k rozpočtu, který jsme projednávali v tomto týdnu a který jsem předkládala ve druhém čtení a který se právě příspěvku na péči týká a který myslí na to, abychom na příští rok už měli prostředky na toto zvýšení, konkrétně o necelých 6 miliard korun. A je možné právě při projednávání rozpočtu ten pozměňovací návrh podpořit. Zatím tady ten argument padá a tento argument se stává následně lichým.
Co se týče procedury a předřazení, nebo změny, o kterou požádal pan kolega Sklenák, tak to za TOP 09 podpoříme. Byli bychom velmi neradi, kdyby byl podpořen pozměňovací návrh paní kolegyně Dražilové, která ve své podstatě snižuje příspěvek na péči a oproti ostatním návrhům nám nepřijde jako podporyhodný, takže rádi bychom naopak podpořili všechny návrhy, které se snaží našim hendikepovaným občanům pomoci a které jim mají příspěvek zvýšit. Myslím si, že to je přesně to, co bychom v době ekonomického růstu, ke kterému tady už několik let po sobě dochází, v době, kdy se zvyšuje životní úroveň našich občanů, dochází k růstu mezd a dalších věcí, tak že bychom měli právě na tyto své spoluobčany myslet mnohem spíš než zavádět některé nesmysly zdarma nebo s výraznou slevou. Takže toto považuji za téma, které bychom měli brát velmi seriózně, velmi vážně a měli bychom se mu právě s důstojností věnovat a podpořit naše spoluobčany, kteří to nejvíc potřebují, protože ti mají velmi malou šanci většinou si pomoci nějak sami.
To je, myslím si, všechno z mé strany k tomuto návrhu zákona. Děkuji vám za pozornost i za podporu pozměňovacích návrhů.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. S přednostním právem pan předseda Stanjura. A dovolte mi přečíst ještě jednu omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Pavla Golasowská od 13.30 do konce jednacího dne z osobních důvodů. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nejprve bych chtěl omluvit svého kolegu pana poslance Bauera, místopředsedu sociálního výboru, který je služebně s delegací Sněmovny jako pozorovatel OBSE, pozorovatel voleb v Arménii. Já jsem toto přednostní právo uplatnil v okamžiku, jak uplatnili své vystoupení ti poslanci a ty poslankyně, kteří navrhli pozměňovací návrh, a já se vlastně zhostím role, zastoupím pana kolegu Bauera. Omlouvám se těm, které jsem předběhl, ale ti žádný pozměňovací návrh, předpokládám, svůj obhajovat nebudou.
Chtěl bych začít tím, a nestává se to často, že souhlasím s částí vystoupení paní ministryně, zejména s tou částí, kdy říkala, že péče ve třetím a čtvrtém stupni je práce na 24 hodin denně sedm dní v týdnu. A chci říct, že to je služba nejenom těch, kteří tu péči poskytují ať už doma, nebo v nějakých zařízeních, že to je nejen služba konkrétním občanům, ale služba také komunitě a státu jako celku. A to bychom si měli uvědomit.
Současně chci říct, že nesouhlasím s vystoupením některých mých předchůdců, kteří říkají, že nejlepší je návrh mého ctěného kolegy pana poslance Sklenáka. Jako politický realista bych řekl, že má největší šanci na přijetí. To ještě neznamená, že je nejlepší. Nejlepší je pozměňovací návrh pana poslance Bauera a zkusím vám vysvětlit proč. Proč je nejlepší. A pokusím se vás, i když ta snaha bude možná marná, přesvědčit, abyste jej podpořili také. (Hluk v sále.)
Za prvé ten pozměňovací návrh zvyšuje příspěvek i na péči ve třetím stupni. Není jediný z těch pozměňovacích návrhů, který zvyšuje příspěvek na péči ve třetím stupni, ale je jediný, který jej zvyšuje stejně jako příspěvek na péči ve čtvrtém stupni. A protože vím, že ne všichni se podrobně věnujete sociální politice, tak si zkusme říci, jaký je rozdíl příspěvku na péči ve třetím a čtvrtém stupni. Máme definováno deset základních životních potřeb - a skutečně vás prosím, abyste mě poslouchali. Já je teď přečtu a pak vám řeknu, jaké počty ten člověk nezvládá sám, abyste viděli, jak tenká hranice je mezi péčí ve třetím a čtvrtém stupni. (V sále je hlučno.)
Těch deset základních životních potřeb, které se posuzují v okamžiku rozhodování o tom, který stupeň bude přiznán, jsou tyto. Mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Já vím, že každému zdravému člověku to připadá jako normální, že to jsou jednoduché věci. Zdaleka to tak není. A teď v tom třetím stupni u dětí a mladistvých do 18 let jsou ti, kteří nejsou schopni zvládat šest nebo sedm těchto základních životních potřeb, a ve čtvrtém stupni osm nebo devět. To znamená, dítě, které nezvládá sedm z těchto deseti základních životních potřeb, má přiznán příspěvek, (nesrozumitelné), ve třetím stupni, a osm, pokud nezvládá osm, ve čtvrtém stupni. Ta hranice je mimořádně malá a velmi často závisí na konkrétním posouzení konkrétního případu. A nechci dneska mluvit o problémech lékařské posudkové služby. U dospělých nad 18 let třetí stupeň je přiznán těm, kteří nezvládají sedm nebo osm, a ve čtvrtém stupni devět nebo deset. To znamená, rozdíl mezi třetím a čtvrtým stupněm může být například v tom, zda někdo posoudí, zda je někdo schopen vyvíjet osobní aktivity nebo ne, nebo schopen komunikace, ano nebo ne. To může být rozhodující kritériem mezi třetím a čtvrtým stupněm. Proto si myslím, že je spravedlivé a sociálně správné zvýšit příspěvek ve třetím i čtvrtém stupni o stejnou částku. Proto jsem přesvědčen, že ten návrh, který předložil kolega Bauer je lepší.
Pro ty, kteří si to nemyslí, tak bych chtěl slyšet zdůvodnění, proč tomu tak není. Proč si myslí, že ti, kteří pečují o někoho, kdo má třetí stupeň, mají dostat méně, například o dva tisíce, nebo o nic, o nulu, než ti, kteří pečují o někoho ve čtvrtém stupni závislosti. My tam ten rozdíl nevidíme a myslíme si, že je, a zopakuji to slovo, protože dlouhodobě tvrdím, že sociální přístup je výsostně pravicové konzervativní téma na rozdíl od socialistického přístupu, což je zase výsostně levicové téma, že to zvýšení příspěvků má být stejné. ***