(12.40 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Připomínám, že druhý bod našeho usnesení je o tom, aby vláda připravila takové legislativní podmínky, které nedopustí promlčet zločiny, zašantročování. O tom si štěbetají vrabci na střeše, že jde o stamiliony, stamiliardy rozkradených, zašantročených majetků. To jsou ty devastace.
Máme připraven ten návrh i my jako KSČM, její poslanecký klub, a jsme připraveni spolupracovat při tvorbě návrhu, případně jej předložit sami. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní pan poslanec Skopeček, zatím poslední faktická poznámka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Skopeček: Dovolím si zareagovat na pana kolegu Ondráčka prostřednictvím předsedajícího. Nikdo z vás, pane kolego, vás nenařkl z toho, že byste někoho zabil nebo měl přímo na rukou krev. Na straně druhé ale, když vaši spolustraníci každoročně chodí uctívat památku Klementa Gottwalda, který krev na rukách má, tak to podle mého názoru o něčem svědčí, a svědčí to o vašem vztahu k minulosti a schopnosti se s ní vypořádat. To je první poznámka.
Druhá poznámka. Ano, komunisté tu samozřejmě majetek zanechali. Ale zaplať pánbůh za tu tržní ekonomiku, za soukromé vlastnictví a volné ceny, které majetek dokázaly mnohonásobně zvětšit, zvelebit, a nemusíme mít díky komunistům furt rozbité, šedivé ulice a domy. Děkuji pěkně.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní se tedy vrátíme do obecné. S přednostním právem místopředseda sněmovny Vojtěch Filip. Prosím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pokusím se debatu vrátit k reálnému posouzení věci. Myslel jsem si, že se bude diskutovat o tom, jaký je návrh usnesení. Děkuji kolegovi Krejzovi, že připomněl případ jedné chemické továrny. Já chci, aby se to vyšetřilo. Proti tomu vůbec nic nemám. Naopak. Já jsem přesvědčen, že tohle je ten důvod. Tak se o tom pojďte bavit.
A prosím vás, neříkejte tady nesmysly. Já chápu, že jste se rozhodli, že odmítnete objektivní hodnocení 90. let. Protože řada z vás se na tom podílela. Já jsem se prosím nemohl podílet na ničem od roku 1948 do roku, dejme tomu, 1960, když jsem začal chodit do první třídy. Pak už mě viňte, z čeho chcete, například, že jsem vstoupil do Pionýra. Klidně mě z toho obviňujte.
Ale prosím vás, bavme se o tom, že tady byl zajímavý návrh. Kde jsme? Ano, byli jsme za první republiky desátým nejvyspělejším státem ve světě. A já vám ocituji vašeho guru Vladimíra Dlouhého z Hospodářských novin v roce 1988. Československá socialistická republika byla v ekonomickém hodnocení výsledku 15. nejvyspělejším státem světa. Také jste si ho vybrali jako ministra hospodářství za ODA. Já to nezpochybňuji. Zpochybňuji ne tento článek, zpochybňuji jiné věci, které se tady odehrály. Ano, taková byla ekonomická situace. A prosím vás, když říkáte, že to nikdo nechtěl, tak já jsem dělal v továrně, která byla třetí největší smaltovnou na světě. A západoněmeckou marku jsme dělali za tři koruny. Podle tehdejší ekonomické situace. A nevyváželi jsme jediný kus do žádného socialistického státu. Pravda je, že tuto továrnu zničila privatizace.
Tak si to sakra přiznejme. Copak jsme nesoudní, abychom si nemohli říct pravdu o té historii? Ano. Zanikla řada podniků za první republiky, po roce 1948, po roce 1970, ale také řada podniků zanikla po roce 1990. Nebo si chcete říct, že to jenom bylo všechno dobře? Chcete říct, že ten vynikající podnikatel, který mě seznámil s procesem privatizace Mototechny, je snad nějaký člověk, který špatně podniká? On má velkou firmu, jeho syn má velkou firmu ve Spojených státech amerických, a nezlobte se na mě, jemu to vadí, že ho okradli.
A chcete číst to, co jste dělali v roce 1999? Já jsem to tady citoval, že se obrátili, 3. června 1990, informace pro ministra vnitra ve věci stížnosti Ing. Václava Prince na postup orgánů činných v trestním řízení při šetření jeho trestního oznámení na trestnou činnost v souvislosti s prodejem SP Mototechna. A tady je: Vzhledem k tomu, že předseda výboru pro obranu a bezpečnost Parlamentu ČR RNDr. Petr Nečas ve svém postupovacím dopise upozorňuje mj. na praxi některých podnikatelů, která je velmi podobná případu, který je předmětem podání Ing. Prince, provedení šetření dvou případů...
Chcete říct, že tehdejší šéf vyšetřovatelů říkal ne, my to šetřit chceme? Ne, on to šetřit nemohl. Tak se s tím spisem musíme seznámit.
Já jsem tady upozornil, nechtěl jsem vyvolávat duchy minulosti, tady s kolegou Krejzou nemluvím. Já jsem jenom chtěl, jestli jsme schopni a ochotni jako Poslanecká sněmovna se poučit z 90. let a říct, tohle dál nejde a musíme těm, kteří se budou podílet na ekonomickém prostředí České republiky, že se jim nemůže stát, co se tady odehrálo.
A já chápu, že když ztratíte koncept, tak si tady vzpomenete na 50. léta, ale já za to opravdu nemohu. A souhlasím s Václavem Klausem. Já neobviňuji ty, kteří neprivatizovali, ty, kteří tady normálně pracovali, z něčeho, co se stalo zločinného. Ale neříkejte mi, neříkejte mi, že se tady žádný privatizační zločin nestal.
Prosím vás, já jsem nikdy Václava Havla nevolil prezidentem. Nejsem jeho obdivovatel. Ale ten projev přece byl jasný v tom, že říkal, nejméně 460 mld. majetku státu se tady nenávratně ztratilo a někdo ho ukradl. Tak si to sakra přiznejme! A budeme se tady obviňovat z toho nebo onoho.
Jak mám reagovat na dopis předsedy výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Zdeňka Papouška ze Senátu, který mi píše, když se na něj Ing. Princ obrátí, co s tím má dělat. Tak já mohu jedinou věc. Ano, já jsem předložil tento bod, protože chci, abychom se tím zabývali. A mým cílem je to, aby Poslanecká sněmovna byla ochotna po osmi letech, kdy to navrhuji, prodloužit promlčecí dobu privatizačních zločinů.
Nebo to nechcete vyšetřovat? Nechcete, aby se to začalo? Nakonec ODS může být z obliga, protože od roku 1998 nevládla. A může se akorát obávat kroků, které nastaly po roce 2006. Tak proč se tím nechceme zabývat? Zatím jste dosáhli toho, že se promlčely všechny zločiny od roku 1991 do roku 1998. Nebo se promlčí za tři týdny. Ale opravdu chcete, aby i ty kroky v privatizaci, které se odehrály po roce 1999, se také promlčely? Nemáme zájem to šetřit? Chceme, aby ti lidé ten majetek, který ukradli, ne ho koupili - a ten majetek tady byl, ten se neztratil.
A pokud jde o ty ostatní, prosím tedy, jestli chcete obviňovat kohokoli, tak si řekněme ano, bylo zestátněno nejvíc ze všech tehdejších států socialistického bloku. To je pravda. Ale majetek nebyl státu. Podívejte se, jak přežila zemědělská družstva. Přes všechny transformační pokusy 90. let. Přežila proto, že byla ekonomicky schopná přežít ten tlak. A udrželi jsme celky. A jestli to byla transformovaná družstva, nebo se transformovala do akciových společností zemědělských, nebo do s. r. o., byla druhá věc. Prostě forma vlastnictví byla nějakým způsobem podržena.
A nezlobte se na mě, já taky žádám omluvu od těch, kteří mi říkají, že jsem já někoho okradl. Já jsem nikoho neokradl. Já jsem, prosím vás, jako advokát v 90. letech zastupoval řadu těch, kteří privatizovali majetek, proti Fondu národního majetku, a zažil jsem, na vlastní kůži jsem zažil, že jsem zastupoval firmu, které sebrali administrativním opatřením číslo telefonní. Ale já ten spis mám. Nemohu, protože jsem vázán advokátní mlčenlivostí. Dovedete si představit, co jsem dělal proti tehdejšímu ministrovi zdravotnictví? Když sebral soukromé záchranné službě telefonní číslo? Co jsem mu měl asi říkat, co jsem mu psal? Myslíte si, že to bylo dobře? No dobře to nebylo. ***