(17.00 hodin)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Je tady jedna faktická poznámka, pan poslanec Ivan Jáč. Je tady v sále? Není, to znamená, že faktickou poznámku ruším. V rozpravě je přihlášen pan poslanec Jan Zahradník. Přečtu omluvu. Omlouvám pana poslance Jáče na dnešní jednání od 18 hodin do konce jednání a paní poslankyni Věru Adámkovou na dnešní jednání mezi 17. a 19. hodinou z důvodu návštěvy lékaře.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Dámy a pánové, já bych na začátku svého vystoupení chtěl vyjádřit uznání svému kolegovi poslanci Jandovi za ten rozbor, který učinil ohledně některých nevládních neziskových organizací. Píchl do vosího hnízda a mohl čekat, že jeho faktický výčet bude považován za nekorektní, nesprávný a že bude napaden. Nakonec aktivisté jsou nejenom v nevládních neziskových organizacích.
Chtěl bych ale své vystoupení zaměřit na kapitolu 315 Ministerstva životního prostředí, jejíž rozpočet jsem kritizoval již v prvním čtení. Musím říci, že významně v celém rozpočtu postrádám to, co v rozpočtech obcí a krajů patří k naprosto zásadním věcem, rozdělení na běžné a kapitálové výdaje očištěné od výdajů financovaných z Evropské unie, případně z finančních mechanismů, tak aby bylo vidět, jak skutečně jsou vynakládány prostředky vybrané z daní našich občanů.
Ve svém prvním návrhu bych se chtěl zaměřit na problém, který je významně skloňován v médiích a o kterém nakonec mluvil Stanislav Blaha, předřečník. Je to významný problém sucha, problém, ze kterého pak vyplývá i kůrovcová kalamita a další. V našem rozpočtu se boji se suchem věnují dvě položky: program Péče o krajinu a program Obnova přirozených funkcí krajiny. Program Péče o krajinu je dotován poměrně významně. Je tam 150 mil. korun. Otázka je ale ta, že se věnuje spíše neinvestičním aktivitám. Jsou to neinvestiční peníze jednak na udržení funkce chráněných území, sečení, ochranu ohrožených živočichů a další. A pak je zde program Obnovy přirozených funkcí krajiny, kde jsou už možná investiční opatření, a ten je dotován tak, jako tomu bylo v minulém rozpočtu, pouhými 30 mil. korun.
Myslím, že ty podprogramy, které mají obnovovat přirozené funkce krajiny, ať už z hlediska lesního, vodního nebo i dalších aspektů, jsou velmi významné a zaslouží si větší podporu. Proto ve svém prvním návrhu navrhuji navýšit tuto částku o 10 mil. korun. Kde na to vzít? Pan kolega Janda tady zmínil, jak nakládají s veřejnými prostředky nevládní neziskové organizace v oboru, řekněme, lidských práv. Já bych tady mohl podobný výčet udělat v oblasti toho, jak nakládají s veřejnými prostředky nevládní neziskové organizace v oblasti životního prostředí. Ten náš rozpočet pamatuje na nevládní organizace v oblasti životního prostředí 20 mil. korun, konkrétně tam jsou programy, které jsou dotovány od 30 do 200 tis. korun. Každá organizace může podat maximálně tři projekty. A když si to spočítáme, řekněme, že ta organizace dosáhne zhruba na nějakou průměrnou výši, tady zhruba na 100 tis. korun, bude pilná, podá si dvě žádosti, a řekněme, že tady máme 60 až 80 takových pilných organizací, dospějeme k částce zhruba 10 mil. korun. Je možné odsud těch 10 mil. vzít a přesunout je na program Obnova přirozených funkcí krajiny.
Toho se týká tedy můj pozměňovací návrh, který byl zařazen do systému pod číslem 1886. Konkrétně mám na mysli, že by mohl být zejména směřován do podpory systému ekologické stability vázané na vodní režim.
Můj druhý pozměňovací návrh se týká obcí v národních parcích. Náš rozpočet důsledně používá pojem obce ležící na území národních parků, aniž by jaksi korektně uznával, že tomu je naopak, že právě ten národní park se nachází na katastrech zmíněných obcí, že primárně již před mnoha staletími tady byly obce, měly svá území, žili v nich lidé, hospodařili, svým konáním ovlivňovali tuto krajinu po stránce fyzické i duchovní a teprve posléze, jak spatřovali jiné priority nežli zachování holého života, na těchto územích vytvořili národní parky. A tyto obce mají kompenzovány své ztráty v poměrně velmi malé míře. Nevím, uvádím vždycky příklad obce Modrava, která má katastr zhruba 7,5 tis. ha lesních pozemků, přitom kompenzaci dostává pouze asi na 320 ha. Kašperské hory mají 5 tis. ha svého lesního majetku v první zóně národního parku, opětovně je jim kompenzovaná ta ztráta v malé míře. Obce vůbec jsou poměrně ohroženým druhem v systému národních parků.
Tato Sněmovna v minulém období schválila novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, která v procesu tvorby základních dokumentů zásad péče, zonace, návštěvního řádu dává obcím poměrně malou pravomoc. Orgán ochrany přírody musí dohodnout podmínky těchto materiálů, těchto dokumentů, s radou parku, ve které sice obce mají své zástupce, ale uznejme, že je něco jiného, než když v nějakém grémiu mezi 20 ostatními a dalšími 20 do celkového počtu asi 45, může vystupovat a hájit zájmy, než když orgán ochrany přírody, představitel správy národního parku, musí přijet na obec, musí se starostou přímo jednat, musí mu představit záměry zonace a vysvětlit mu, proč zrovna v okolí obce je třeba příroda chráněna tím nejpřísnějším možným režimem. To se neděje. Tedy myslím, že obce by měly být nějakým jiným způsobem sanovány a jejich funkce výkonu samosprávy podpořena jinak.
Proto navrhuji tuto položku kompenzace ztrát obcí na území národních parků navýšit o 10 mil. korun. Opět je zde otázka, kde na to vzít. Tady opakovaně upozorňuji na položku v našem rozpočtu s názvem transfery mezinárodním organizacím. Tam se již od minulého roku nějak ustálila částka 250 mil. korun. Já jsem vždycky volal, žádal a prosil, aby byla udělána nějaká analýza užitečnosti těchto smluv, které jaksi absorbují 250 mil. korun pro naši republiku. Nikdy se nic takového nestalo. Proto si myslím, že nebude nikterak na újmu našim závazkům vůči různým mezinárodním smlouvám, když tuto částku ponížíme o 10 mil. korun a přesuneme je právě na položku kompenzace ztrát obcí v národních parcích.
To je tedy návrh číslo dvě, který je evidován jako sněmovní dokument 1887. ***