(16.10 hodin)
(pokračuje Janda)
Položka státního rozpočtu České republiky ve specifickém ukazateli dávky osobám se zdravotním postižením, které jsou používány pro příspěvky na kompenzační pomůcky, svou alokací naopak dostatečně nereflektuje nárůst nákladovosti systému sociálních služeb, zejména s ohledem na tržní ceny kompenzačních pomůcek, a navýšená částka bude použita na příspěvky na zvláštní pomůcky. Omezení výdajů, které by jinak byly použity pro aktivity v oblasti rovných příležitostí, povede alespoň k částečnému a minimálnímu narovnání podfinancovaného stavu péče o zdravotně postižené občany.
Dovolte mi však ještě ve velké krátkosti zhodnotit onen dotační genderový titul a přednést vám argumenty, proč jsou tyto aktivity vynakládány zcela bezúčelově.
V loňském roce na můj pozměňovací návrh padala řada kritiky, že problematika se netýká jenom rovných příležitostí, ale často ochrany lidí ve velmi nepříjemné situaci. Například žen, které si prošly domácím násilím nebo které byly znásilněny. Není to pravda. V roce 2017 bylo dotačním programem podpořeno 15 z celkem 28 přijatých žádostí o dotaci. V roce 2018 to pak bylo 13 z celkem 18 přijatých žádostí a ani jeden, ani jeden z těchto projektů se nevěnoval domácímu násilí páchanému na ženách nebo o jejich následnou péči. Naopak projekty zaměřené proti domácímu násilí podpořeny nebyly. Průměrná výše dotace činila 465 000 korun na jeden projekt. A velice zajímavá informace o sídle jednotlivých podpořených organizací: pouze jeden příjemce sídlí v Brně, zbývající mají sídlo své organizace uvedenou Prahu.
Jak je tedy vidět, problémy s rovností jsou tedy skoro výhradně záležitostí hlavního města a regionů se kromě výjimek nedotýkají takřka vůbec. Ovšem dovolte mi citovat závěrečnou zprávu vyhodnocení Úřadu vlády. Cituji: "Struktura dopadů aktivit podpořených projektů se změnila. Zatímco dříve příjemci mnohem více cílili na celou Českou republiku, tentokrát své aktivity více soustředili zejména na hlavní město Praha." Konec citace. Dále Úřad vlády uvádí, že opakovaně byly dotačním programem podpořeny dvě třetiny organizací, tedy pořád jedny a ty samé organizace. V roce 2018 je situace obdobná a celkem osm organizací bylo totožných s rokem 2016. Jsou to především organizace Česká ženské lobby, Fórum 50 % a Gender studies. Počínaje rokem 2015 patří tyto organizace dokonce mezi pravidelné příjemce.
Nejvíce pak projekty řešily problémy v oblasti důstojnosti a integrity žen a mužů, podobně tomu bylo i v uplynulých letech. Téměř polovina podpořených projektů se také věnovala podpoře spolupráce s partnery a odstraňování genderových stereotypů ve společnosti. Oblasti rovnosti na trhu práce a podnikání a ve vnějších vztazích nebyly v roce 2017 přímo pokryty. Ptám se vás tedy mezi řečí - kde je řešení domácího násilí?
Nicméně podívejme se trochu detailně na projekty, které z peněz daňových poplatníků podporujeme. Jako příklad dobré praxe závěrečná zpráva Úřadu vlády uvádí projekt spolku proFem s názvem Nová koncepce znásilnění ve světle Istanbulské úmluvy. Tento projekt spočívá v tom, že právníci spolku vymysleli novou podstatu trestného činu znásilnění s principy uvedenými v Istanbulské úmluvě, a pozor, to je teď důležité, také nový způsob strukturované penalizace, a s tímto rezultátem vedla diskusi se soudci a státními zástupci. Projekt obecně prospěšné společnosti Gender studies pak jako příklad dobré praxe vymyslel vzdělávací kurz Práce s genderovými aspekty, s nímž měl seznamovat pracovnice dětských domovů. Tak nevím, zda se v domovech odehrává tolik domácího násilí, ale alespoň proškolíme vychovatelky o genderových aspektech, nejspíše proto, aby nikomu nemohlo být divné, že malý Pepíček si hraje s vojáčky, zatímco malá Anička si hraje s panenkami.
Úřad vlády také uvádí jako příklad dobré praxe populární soutěž o nejuvědomělejšího muže s názvem Genderman, která jako svou aktivitu kromě osvěty v tom, že muži nemají otevírat ženám dveře, zvolila vydání příručky Muži a rovnost žen a mužů v České republice, která se obrací k mužům s apelem na vztahy mužství a moci. Dobrým příkladem je dle Úřadu vlády také projekt Unie porodních asistentek, která založila facebookovou skupinu pro studentky porodní asistence, která podněcuje členky ve výměně informací. Zajímavou informací, kterou je nutné zmínit, je silné posilování partnerství s organizací Liga lidských práv. Členkou této organizace je právnička Zuzana Candigliota - já se omlouvám, nevím, jestli to jméno čtu správně - tedy advokátka, která se soudí s Českou advokátní komorou kvůli kárnému provinění, když nazvala břeclavského starostu pohlavním orgánem.
Ještě jednou se tedy ptám - kde jsou oběti domácího násilí? Ženy, kterým spolky pomáhají z osidel prostituce? Kde je ta terénní práce? Je snad ve spolku La Strada, kterou tady minulý rok uváděla paní poslankyně Richterová? Ona obecně prospěšná společnost La Strada obdržela dotaci ve výši 412 000 korun. Z vyúčtování projektu vyčteme, že osobní náklady činily 303 000 korun, zbytek peněz byl vynaložen na provozní náklady, mezi něž patřil např. nákup síťové nabíječky k tabletu, obal na tablet, občerstvení na školení. Co že bylo výstupem projektu? Za prvé informační brožura, za druhé vícejazyčný komiksový leták, za třetí vypracování komplexní analýzy.
Je snad tedy domácí násilí řešeno spolkem Fórum 50 %? Kdepak! Hlavním cílem projektu totiž bylo zvýšení zastoupení žen v rozhodujících pozicích v České republice. Aktivity projektu se primárně zaměřovaly na oblast zastoupení žen a mužů v politice v rozhodovacích pozicích, ale dotýkaly se i jiných oblastí, např. systémového přístupu monitoringu současného stavu, osvěty, iniciace systémových změn a zvyšování kompetencí žen pro rozhodovací pozice. Mezi aktivity tak patřilo např. školení v Americkém centru (nesrozumitelné), kterého se kromě paní poslankyně Richterové účastnilo celých dvacet lidí. Dále to bylo dle závěrečné zprávy projektu šíření sportů na facebooku a šíření tiskových zpráv.
Výsledkem spolupráce s Českou ženskou lobby, taky je podpořenou organizací z tohoto dotačního titulu, pak byla třeba debata v Knihovně Václava Havla s fotokoutkem. Mezi významné publikační aktivity pak patřilo publikování na blogu paní Jany Smiggels Kafkové. Jako velice úspěšnou práci projekt považuje zisk 226 lajků na facebooku a překročení plánu počtu příspěvků na facebooku, protože zatímco si projekt naplánoval 200 příspěvků, dokázal jich udělat dokonce 269. Ne, vážení kolegové, to nejsou domněnky, to jsou citace ze závěrečných zpráv.
Pokračujme dále. V nákladech na projekt máme položku pronájem kanceláří za 72 000 korun a mzdy ve výši 315 000 korun. A tady vás žádám, najděte si rozhovory na toto téma z loňského roku, kdy jsem byl napadán, že v rámci projektů se peníze zcela určitě nepoužívají na pronájmy kanceláří, tím spíše ne na nájmy kanceláří v centru Prahy, jako má spolek Gender studies. V oněch provozních nákladech je však také zahrnut mimo jiné nákup komody, kontejneru pod stůl a jiných užitečných věcí v celkové výši 106 992,99 korun. Abych byl objektivní, dodávám, že nákup komody Soft plus a kontejneru pod stůl Optima Úřad vlády neuznal, a tak ušetřil 5 683 korun. Mezi hlavní výstupy projektu pak patřilo šíření elektronického letáku, rozesílání tiskové zprávy a debata. Znovu se ptám, kde je to domácí násilí. Je to snad v komodách a v pronájmu kanceláří? ***