(14.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vás poprosím o zdrženlivost v projevech. Děkuji.
Poslanec Jiří Mihola: To je terminus technicus, ne? Opravte mě, pokud jsem řekl něco vulgárního, ale jako když objektivita, tak objektivita. Myslím si, že přístupy jsou opravdu velmi různé, tak bychom měli být na všechny strany spravedliví, když už tedy chceme.
Říkáte, že děláte všechno pro to, abychom šli hodně dopředu. Ale i díky vám vedeme v Poslanecké sněmovně diskuse nad tématy, která spíše evokují podlamování důvěry v právní stát. Chtít danit to, co bylo ukradeno, je prostě na hlavu. Istanbulské úmluvy a podobné návrhy přispívají tak akorát k jitření nálad ve společnosti, ničemu nepřispívají a nic nikam neposouvají.
Pane premiére, určitě je chvályhodná aktivní zahraniční politika. Jen bych v ní přidal pořádný důraz na lidská práva a demokracii ve světě. Zeptal jste se při těch setkáních s premiéry od Francie po Litvu, jak by oni postupovali ve vaší situaci? Ve většině zemí by trestně stíhaný premiér odstoupil, anebo by tu funkci nemohl vůbec zastávat. Nemyslím si, že je zde tedy vládní krize, ale spíše krize morální. A víte, že se často zdůrazňuje, že u té morální krize potom začíná i ta krize ekonomická, která může také v nějaké dohledné době přijít, a doufám, že to bude co nejpozději. Velmi bych ocenil, pokud byste dovedl upřednostnit zájmy České republiky nad své zájmy a ambice a odstoupil. Určitě by to ocenil i váš koaliční partner, jak ostatně vícekrát ze strany ČSSD zaznělo. Asi by vás ani nepřekvapilo, kolik by najednou vzniklo koaličních půdorysů. Nepotřebovali bychom mít vládu menšinovou. Měli bychom vládu většinovou, stabilní, která by mohla naplno pracovat pro naše občany. Pak určitě vznikne šance, že bude líp nám všem občanům a v důsledku i vám.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní prosím pana poslance Bauera, který je přihlášen do rozpravy.
Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážení členové vlády, pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, zazněla tu řada pádných argumentů, proč by dnes měla vláda padnout. Pan premiér je odmítá a do médií vypráví, že nechápe, proč vůbec o nedůvěře vládě hlasujeme, když je vláda tak úspěšná.
Rád vám, pane premiére, prostřednictvím samozřejmě pana předsedajícího odpovím. Hlasujeme o nedůvěře vládě, protože nám Ústava neumožňuje hlasovat o nedůvěře premiérovi. Představme si na chvíli, že by to ale možné bylo a jak by to vlastně dopadlo. Důvěru by vám vyslovili vaši vlastní poslanci a komunisté. Dohromady 93 hlasů. Všichni ostatní si přejí, abyste z vlády odešel. Včetně pana předsedy Hamáčka a včetně pana předsedy Okamury. A možná by vás hodili přes palubu i komunisté. Už by se totiž nemohli tvářit, že státotvorně udržují stabilitu vlády, museli by přiznat, že jsou jediní, kdo souhlasí, aby trestně stíhaný člověk byl premiérem České republiky.
Až dnešní hlasování skončí, tak se klidně běžte chlubit, že vláda je úspěšná. Já si to na rozdíl od vás ale nemyslím. Ale pak odstupte. Přeje si to velká většina demokraticky zvolených poslanců Parlamentu České republiky a přeje si to drtivá většina demokraticky zvolených senátorů České republiky. A když to uděláte, tak se možná za pár let nebudete muset plížit na Národní třídu o půlnoci jako nějaký zloděj a vaši kytku nikdo do koše nevyhodí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A prosím pana poslance Výborného, který je přihlášen do rozpravy. Prosím.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, milé kolegyně, milí kolegové, dnešní jednání Poslanecké sněmovny o nedůvěře vládě není žádné divadlo. Opakovaně to zde zaznívá z úst poslanců vládní koalice. A skutečně toto není divadlo. Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě je velmi vážná věc.
Velmi bych poprosil, abychom nezpochybňovali základní ústavní princip, kdy vláda je ze své činnosti odpovědna Poslanecké sněmovně. Stejně tak je zcela nepatřičné z mého pohledu hovořit o puči. Nikdo tady, pane premiére, vás nestaví ke zdi s pistolí u hlavy. Je právem poslanců vyvolat hlasování o důvěře vládě a toto právo je dáno Ústavou.
Dovolte mi vyjádřit se krátce k úvodní apologii pana premiéra, která zde zazněla. Ta míra nepochopení, o jaký problém se jedná, z mého pohledu už snad nemůže být vyšší. Poslouchám předsedu vlády a slyším slova, která vůbec nepatří nejenom na půdu Sněmovny, ale podle mého soukromého názoru ani do veřejného prostoru. Zde přece vůbec nejde o rodinu premiéra. Zde vůbec přece nemáme právo hovořit a zkoumat zdravotní stav vašeho syna. Zde vůbec přece nemají být probírány vaše podnikatelské problémy. Jak to vidím já? Rodinné trable řešíme doma a své možné konflikty se zákonem necháme řešit orgány činné v trestním řízení.
Ptám se ale, co dělá premiér, klíčová osoba našeho ústavního systému pro minimalizaci střetu zájmu, ve kterém se nachází? Co dělá pro minimalizaci bezpečnostních rizik pro Českou republiku plynoucích z jeho vícero rolí, ve kterých se nachází? Co dělá on a vláda pro posílení důvěry v právní stát? Co dělá pro to, aby bylo zřejmé, že pravidla platí pro všechny stejně?
Dámy a pánové, bohužel nic takového neslyším. Mám dojem, že se zde zcela míjíme v chápání problémů dneška. A to se pak debata skutečně vede těžko. A přitom je to tak jednoduché. Nikdo, a hovořím zde za poslanecký klub KDU-ČSL, nikdo neupírá právo vítězi vládnout, řídit a pečovat o náš stát. Jde pouze o to, připustit si, že hnutí ANO není stranou jednoho muže, vždyť k tomu je opakovaně vyzýváno i svým koaličním partnerem. A výmluva na to, že prezident republiky nectí žádné ústavní zvyklosti, neobstojí. Je podstatný rozdíl mezi tím někoho pověřit sestavením vlády a tím, že je někdo jmenován předsedou nové vlády. A bylo to tady dneska už zmíněno, tuto historickou zkušenost v rámci demokratické České republiky máme.
Dámy a pánové, jsme opakovaně napadáni, že nemáme program jako opozice, že jediným programem je jakýsi antibabiš. To není pravda. Opakovaně říkáme, že se chováme konstruktivně. Bylo to už v době debat o sestavení nové vlády po loňských volbách. Podporujeme vše, co vnímáme jako prospěšné pro občany České republiky. Bohužel, jednou z mála, to je to bohužel, jednou z mála ukázek, že je možná domluva na rozumném řešení pro statisíce občanů napříč politickým spektrem zde ve Sněmovně, je nedávno schválená novela insolvenčního zákona. 154 hlasů ve třetím čtení ve finálním hlasování je toho jasným důkazem. Proč to ale nejde u jiných věcí? Ptám se, proč vládní koalice nepřipustí i u jiných témat podobný konsenzus. ***