(14.10 hodin)
(pokračuje Výborný)
Poslanci KDU-ČSL, ač jsme opoziční poslanci, přišli za poslední rok s celou řadou návrhů, které mohly pomoci tisícům našich občanů, které byly jasným výrazem například prorodinné politiky. Například systém daňových bonusů za děti pracujících rodičů, podpora učitelů a náprava stavu u nich zcela nedůstojných platů. Mohl bych zde uvést konkrétní příklad opakovaně předkládané úpravy příplatků za práci třídních učitelů, která je opakovaně sabotována ze strany vládní koalice, stejně tak jako návrh řešit potenciální problém s budoucím růstem cen tepla. A mohl bych takto pokračovat dál a dál. A nejsou to jen návrhy poslanců KDU-ČSL, ale i poslanců dalších opozičních stran. Tomu se však vládní koalice pod rouškou tu údajné nekoncepčnosti, tu jiných výmluv, urputně brání. Rozumím tomu. Prostě jsou to věci, které voliči ocení a přece je nemůže přinést opozice.
Proč jsem podpořil hlasování a vůbec zařazení tohoto bodu a vyvolání této mimořádné schůze o nedůvěře vládě? Protože existují principy, které musíme hájit padni komu padni, a jsou situace, kdy jako poslanci již nemůžeme mlčet s odkazem, že stejně nic nezměníme. Právní stát, ústavní pořádek, bezpečnost všech občanů, důvěra v politický systém, důvěra v nás, politiky. Nemůžeme se stát rukojmím jednoho člověka, ať je to kdokoli. Předseda vlády svým zatvrzelým přístupem dává bohužel špatný příklad všem občanům a poškozuje to naši zemi. Slyšíme nářky, a často i z jeho úst, nad rozdělením společnosti, ale právě tato zatvrzelost má devastační dopad, doslova devastační dopad, na atmosféru ve společnosti, na důvěru v právo a spravedlnost.
Proto budu hlasovat pro nedůvěru současné vládě. Jako opozice máme povinnost nahlas říci, že některé věci se prostě v demokratické společnosti nedají přejít bez mrknutí oka. Václav Havel říkal, že některé věci děláme právě proto, že je považujeme za slušné a poctivé, a nikoliv s ohledem na výsledek. To platí právě dnes.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a prosím pana poslance Kopřivu, který je přihlášen do rozpravy. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, vážená veřejnosti, tady už zaznělo mnoho věcí, takže já je nebudu opakovat. Zaměřím se na ty agendy, které řešíme na výboru pro evropské záležitosti, případně na některé mediální výroky a na vystupování především pana premiéra, který, si myslím, že nám nedělá dobré jméno v zahraničí.
Tou první věcí, která mně na současné vládě vadí, stejně jako mi vadila už při těch předchozích hlasováních o důvěru, tak i teď potřetí, ten stav přetrvává, že zahraniční politika České republiky je nekoordinovaná a spíše mi přijde, že se stále více nekoordinuje a ten stav je horší a horší. Momentálně mi přijde, že zahraniční politiku České politiky řídí čtyři lidé - pan Petříček, pan Poche, pan premiér Babiš a pan prezident Zeman. Ti se občas zkoordinují, především pan premiér s panem prezidentem, kteří vytvořili jakýsi tandem v tom podlézání některým autokratickým východním režimům a i tou rétorikou třeba v rámci Evropské unie, ale myslím si, že i v mnohých případech, což se stalo, tak ta nekoordinace vedla k tomu, že vlastně zahraniční partneři nevěděli, s kým mají jednat za Českou republiku, nevěděli, jakou pozici Česká republika má, protože každý z jmenovaných pánů měl zkrátka jinou pozici, případně pozici neměl, případně to bylo časově nekoordinované. Takže to je ta hlavní věc, která si myslím, že České republice škodí jak v mimoevropské politice, tak v rámci unijní politiky, která je taková polodomácí, není ani úplně zahraniční, ani úplně domácí, nicméně je potřeba vystupovat aktivně a koordinovaně.
Když se podíváme z dlouhodobého hlediska na výroky pana premiéra, co se prezentuje tady voličům doma, tak hlavní prioritou údajně měla být migrace, s tím, že prohlásil, že si to vezme pan premiér sám na starost, že to nebudou řešit ostatní, že on je ten nejschopnější, což se tedy možná stalo, co se týče té kvantity, tak o tom opravdu mluvil nejvíce, až tedy pak zanikaly třeba některé problémy, které byly citelnější, aktuálnější, ale budiž, vytyčil si to pan premiér jako svoji prioritu, takže sice o tom asi na té evropské úrovni mluvil hodně, ale já se obávám, že ještě víc o tom mluvil tady doma a to, že nakonec ten stálý relokační mechanismus, ty takzvané kvóty, tak to, že se od nich upustilo, tak zkrátka z těch informací, které máme, když odhlédneme od těch mediálních prezentací pana premiéra, tak se to jeví spíše jako ústup těch ostatních evropských lídrů, kteří ty kvóty tlačili, a byl to spíš jejich ústup, a naopak z naší strany jsme nenabídli žádnou konstruktivní alternativu.
My jsme na výboru pro evropské záležitosti to projednávali mnohokrát, řekl bych více než desetkrát, a pokaždé, když jsme se zeptali pana premiéra před summitem Evropské rady, co Česká republika nabídne aktivně jako alternativu, tak jsme byli svědky takových jakoby obecných fabulací, neslyšeli jsme příliš konkrétních kroků, případně ty konkrétní kroky vymyslelo třeba Ministerstvo vnitra, že se někam poslali policisté nebo nějací úředníci nebo nějaké vybavení, což ale v porovnání s ostatními členskými státy bylo přinejlepším srovnatelné, ne-li spíše v menší míře.
Takže mohli jsme vidět několikrát na tom výboru pro evropské záležitosti, že pan premiér pak raději předal slovo panu státnímu tajemníkovi Chmelařovi, který, to už tady také zaznělo, bohužel už není na své pozici, proběhla tam za nějakých nejasných okolností výměna, a zkrátka výsledek je takový, že sice výsledek odpovídá tomu, co bylo v zájmu této Sněmovny a České republiky, takže kvóty sice nejsou, ale rozhodně bych to nevnímal jako nějaký významný vyjednávací úspěch.
Dalším velkým úspěchem, který se prezentoval na evropské úrovni, byla už zmiňovaná reverse charge. Trvalo to několik let a já bych chtěl vládu pochválit, že to byla jedna z mála věcí, která se podařila přímo prosadit, bylo to přímo z pera České republiky, což je nutno uznat, že takhle si představuji aktivní účast v rámci evropského prostoru, no jo, ale zase - za jakých to bylo okolností. Česká republika totiž, jelikož tu reverse charge nám některé státy blokovaly, což opravdu není úplně konstruktivní přístup a je správné se proti němu vymezit, ale přístup české strany, že jsme blokovali vlastně změnu, která by umožnila přesun elektronických publikací do snížené sazby DPH, což je, myslím, v zájmu všech, tak zrovna tato výměna, tento politický deal si myslím, že opět nás neuvrhl do úplně pěkného světla, že jsme vlastně natruc zase, podobně jako u té migrace, tak jsme vlastně blokovali něco, co bylo, nějakou jinou věc, která byla konstruktivní a ve prospěch všech.
Co se týče dalších evropských politik, tak samozřejmě pro mě jako pro piráta je důležitá ochrana síťové neutrality uživatelů u internetu a naopak nějaká smysluplná regulace velkých platforem a velkých poskytovatelů obsahu. Tady ty pozice české vlády bývají většinou racionální, to je pravda, a my můžeme vidět, že opět třeba na výboru pro evropské záležitosti rámcové pozice vlády, které k nám chodí na stůl, tak ty, které jsou racionální, tak jsou spíše jaksi mimo záři mediálních reflektorů, takže to jsou pozice, které píšou odborníci na úrovni vlády, na vládním výboru pro evropské záležitosti, a tam ty pozice často mají hlavu a patu. ***