(12.20 hodin)
(pokračuje Bartoň)
V roce 1941 bylo na schůzi studentských zástupců 26 národům svobodného demokratického světa v Londýně vydáno prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu. Tuto schůzi navíc navštívil i dr. Beneš a československá exilová vláda. Rok poté se k tomuto prohlášení přidal i mezinárodní sjezd studentů ve Washingtonu, kde byli zastoupeni delegáti více než padesáti zemí světa. Studenti tehdy v reakci na listopadové události roku 1939 v tehdejším protektorátu Čechy a Morava vyhlásili 17. listopad jako Mezinárodní den studenstva. Současní zástupci českého studenstva se dlouhodobě snaží vrátit tento podstatný den zpět do českého kalendáře, kam patří a prosazují změnu názvu státního svátku 17. listopadu na Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studenstva.
Toto memorandum vzniklo jako výstup z odborného semináře Mezinárodní den studenstva v historickém kontextu z 24. ledna 2017, kde se setkali zástupci jak středoškolských, tak vysokoškolských studentů, dále zástupci akademiků a také nejstarší české nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Na seminář byli pozváni i všichni poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Záštitu nad seminářem poskytli Jan Hamáček a Kateřina Valachová.
My, současní studenti, vnímáme Mezinárodní den studenstva jako svůj svátek založený na hrdinství našich předchůdců a jejich odvaze postavit se proti nesvobodě. Vnímáme hodnotové propojení studentů z let 1939 a 1989, kteří bránili a bojovali za demokracii, a jsme přesvědčeni, že v současné době můžeme posílit velmi aktuální odkaz obou svátků tím, že je budeme připomínat společně, tedy jako Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studenstva.
Doplnil bych většinový názor České pirátské strany. My podporujeme toto memorandum. Podporujeme i to, aby tento svátek nesl ve svém jméně odkaz, že se jedná i o svátek studentů. A i z toho důvodu budeme víceméně negativní k dalším pozměňovacím návrhům k tomuto zákonu. Doporučuji všem, kteří chtějí přidat významný den, nikoliv, tady se bavíme o státním svátku. Kdo chtějí přidat významný den, tak tento zákon je otevřen v dalších dvou tiscích, které se zabývají významnými dny. Nechtěli bychom dehonestovat navržené významné dny. Nicméně proto, aby tento zákon prošel, budeme velice skeptičtí k tomu, abychom hlasovali pro další významné dny, které jsou navrženy v pozměňovacích návrzích.
Podporuji tento návrh a pevně doufám, že projde i třetím čtením a další den, další 17. Listopad, bude i oficiálně v kalendáři označen jako Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studenstva. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Následovat budou faktické poznámky pánů poslanců Baxy a Žáčka. Do obecné rozpravy je s přednostním právem přihlášen pan předseda Stanjura, po něm pan poslanec Mihola. Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Baxa: Dobré popoledne, dámy a pánové, vážený pane místopředsedo. Já bych chtěl jenom krátce vystoupit k tomu vystoupení, které tady měl pan kolega poslanec Grebeníček, který, nemýlím-li se, se prostřednictvím pana předsedajícího pane poslanče, se týká návrhu na rozšíření počtu významných dnů o 30. září, Den vyhnání Čechů z pohraničí.
Dámy a pánové, já si nemyslím, že bychom měli v tento okamžik Sněmovnu zatížit nějakou složitou historickou rozpravou, ale musím vyjádřit velmi vážné pochybnosti o smysluplnosti tohoto komunistického návrhu na rozšíření počtu významných dnů o připomenutí této historické události, mimo jiné v kontextu toho, jak je tam v tom návrhu napsáno, že to má být zařazeno za Den obětí komunistického režimu.
Já chci zdůraznit, že v současné době směřujeme k tomu, abychom si připomínali události, které mají nějaký zásadní dopad do našich dějin anebo které připomínají okamžiky nebo celé procesy, které jsou pro naši historii naprosto zásadní. A mluvíme-li o tom, že si připomínáme Den obětí komunistického režimu, tak mluvíme ke zcela konkrétním událostem a ke zcela konkrétním desetiletím našich dějin. Co se týká událostí druhé světové války, jim předcházejících, tak jsou v tomto zákoně uvedeny tak klíčové dny, jako je Den osvobození Československa od nacistického režimu. A v této souvislosti mně prostě úplně jakoby postrádá smysl to, aby se zařazoval tento nový významný den 30. září. A musím říct, že pro mě je nejenom v kontextu diskuse ve Sněmovně, ale i to, co já zažívám jako komunální politik, do určité míry signifikantní, že právě tyto události připomínají komunistická strana a organizace na ni napojené. A většinou jsou zařazeny do kontextu právě toho, aby se zmenšoval význam událostí připomínajících např. oběti komunistického režimu.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou nyní pan poslanec Žáček. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já bych ke kolegovi předřečníkovi, předpředřečníkovi z Pirátů. Já to vnímám jako pokus marxistické i neomarxistické levice o vymazání 17. listopadu 1989 z naší politické historie, abychom na to prostě zapomněli. A říkám to s plnou zodpovědností jako šéfredaktor Studentských listů, které v roce 1989 až 1991 byly hlasem našich studentů, té generace 17. listopadu. My jsme v našem čtrnáctideníku uvedli zpátky do společenského povědomí právě studenty z roku 1939 a z roku 1941, kdy jsme publikovali např. vzpomínky na několik pokračování Lubomíra Zinka a dalších. Čili domnívám se, že to je další z pokusů, protože jak již tady bylo řečeno, z levé části je to další z pokusů, jak vymazat 17. listopad 1989. To si myslím, že je nejméně vhodné, nejméně vhodná alternativa v současném politickém kontextu. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Možná nejdřív obecnější poznámka. Velmi často, když debatujeme úroveň školského systému v České republice, tak často říkáme, že nejsme spokojeni s tím, jak to probíhá. Nechtěl bych mít takový ten staromilský pohled, že dřív to bývalo všechno lepší. Ale to, co četl pan poslanec Bartoň, ve mně vyvolává smutek. To, že mladí lidé, kteří reprezentují středoškoláky, nechápou, nechápou historický kontext a historické souvislosti, mě skutečně mrzí. Já to nechci nijak napadat, to stanovisko. Podle mě je to výsledek selhání vzdělávacích procesů, protože kromě konkrétního okamžiku musíte také posuzovat ten historický kontext. Ten stávající název svátku - a pro mě osobně je 17. listopad ten nejdůležitější svátek, možná tím, že jsem ho zažil. A pro mě je to... A bezesporu, studenti v roce 1939 i v roce 1989 bojovali bez jakékoliv pochybnosti za stejné ideály. Svobodu a demokracii. A to ten svátek bezesporu v sobě obsahuje. I ten název toho svátku. A také je pravda, že nebyli jediní. Byli významní, ale nebyli jediní. (V sále je hlučno.)
A když jsme se o tom bavili, protože my to tady řešíme asi tři roky, a já to chápu podobně jako můj kolega pan poslanec Žáček, snahu vygumovat a ponížit listopad roku 1989, a je opravdu příznačné, že se o tom bavíme tři dny předtím, kdy, já věřím, že mnozí z nás, většina z nás půjdou slavit, ať už na soukromých akcích, nebo na veřejných, ať už budou řečníci, nebo se jen účastní, tu radostnou událost z roku 1989, že se o tom tady úplně vážně bavíme. A zní tady hlas té nejmladší generace, která to nemohla zažít, středoškoláci nemohli zažít listopad 1989, a která říká, jako bychom ten rok 1989 stavěli proti roku 1939. Ale tak to vůbec není. Já za tím vidím nepochopení, nepochopení souvislostí, nabíhání snaze komunistů relativizovat dějiny a upozadit význam listopadu roku 1989. ***