(9.50 hodin)
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem chtěl krátce uvést pozměňovací návrhy paní poslankyně Kozlové. První návrh A1 se týká toho, aby se zrušil tzv. sankční dvojnásobek. To znamená, v celém našem právním řádu máme, že když dojde k bezdůvodnému obohacení, tak vzniká povinnost vydat to bezdůvodné obohacení, akorát v autorském zákoně je specialita, že se to bezdůvodné obohacení násobí dvěma. To znamená, potom někteří kolektivní správci toho zneužívají, že potom pokud vymáhají po uživatelích předmětu ochrany to bezdůvodné obohacení, tak to vynásobí dvěma a samozřejmě tam dochází k velmi nepříjemným a podle mého názoru neadekvátním situacím.
Pokud jde o ten pozměňovací návrh A2, ten se týká notových záznamů. To je věc, kterou už jsem na ministerstvu řešil kdysi dávno. Platná právní úprava v Evropské unii ji umožňuje. Nicméně my jsme byli bruselštější než Brusel a schválili jsme si, že naši občané nemůžou kopírovat na kopírce např. v knihovně notové záznamy. Tak to mně přijde, že je úplně nesmyslné. Máme tady spoustu příkladů, kdy to způsobuje problémy. Máme tady jako český národ spoustu amatérských sborů, kterým by to velmi prospělo. Takže tady vás taky prosím o podporu. Pokud znáte třeba někoho, kdo zpívá ve sboru, nebo podobně, tak si myslím, že těm by to určitě pomohlo. A dokonce i v těch případech, kdy se zpívá hudba třeba klasických skladatelů, u kterých vypršela majetková práva, tak ještě nevypršela majetková práva nakladatelů k tomu notovému záznamu. Takže i v takových případech není možné notové záznamy kopírovat.
A pokud jde o třetí pozměňovací návrh, ten se týká kolektivní správy práv. Já nemám vůbec nic proti kolektivní správě práv, ta je naprosto namístě, protože umožňuje efektivně nakládat s autorskými právy a zpřístupňovat díla uživatelům. Nicméně v tomto případě se bavíme o oprávnění kolektivního správce vydávat bezdůvodné obohacení a náhradu škody na účet nositele práv v případě osiřelých děl, to znamená díla, u kterého není vůbec znám autor. A v takovém případě se domnívám, že by neměl přijít ten samozvaný kolektivní správce, ať už je to OSA, DILIA nebo podobná organizace, a vymáhat práva ve prospěch někoho, kdo vůbec není dohledatelný a známý. Takže myslím, že Poslanecká sněmovna by tady měla v tomto směřovat k nastolení větší rovnováhy mezi uživateli děl a kolektivními správci, protože doposud se tady prosazovala zejména práva kolektivních správců. Aspoň v předminulém volebním období. V minulém volebním období to bohužel šlo tímto směrem.
Děkuji za podporu těchto návrhů. (Potlesk z lavic Pirátů.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Ptám se, kdo další. Pan předseda Bartoš.
Poslanec Ivan Bartoš: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl jenom doplnit svého předřečníka prostřednictvím pana předsedajícího, Jakuba Michálka. Tyhle tři drobné návrhy zdají se býti nedůležité. Ale když si vezmete, jakým způsobem funguje reálný život, a možná se to v některých věcech dotýká právě i vás, tak jsou to ve své podstatě návrhy velmi zásadní, které se dotýkají každého člověka.
Jestli rádi chodíte k holiči, do restaurace nebo někam, kde se hraje reprodukovaná hudba, samozřejmě kolektivnímu správci a následně občas i autorům z toho kanou peníze. Samozřejmě ten provozovatel, třeba kadeřnictví, asi nechce platit obrovské peníze, protože tam pouští rádio. A zvolí si, že bude pouštět třeba nějaké internetové rádio, které je za mírný poplatek, kde jsou všechna práva vyřešena, a on v rámci té licence, kterou si koupí, hraje prostě hudbu, která prokazatelně není zastupována správci. I tento člověk se však může dostat do sporu s těmi - my jim občas říkáme vymahači výpalného, ale jsou to agenti kolektivních správců, kteří kontrolují dodržování zákona. A v tu chvíli se nesoudí pouze o ten poplatek, kterým samozřejmě OSA i INTERGRAM může libovolně manipulovat. Víte co, dejte nám 12! No já nechci! Tak šest nám stačí. Už to je podezřelé. Ale v momentě, kdy se rozhodne soudit, tak se skutečně soudí o dvojnásobek té částky plus soudní poplatky.
My jsme historicky v rámci akce Hrajeme svobodnou hudbu nabízeli možná řešení, vyšlo to v různých i třeba časopisech. V Pivovarnictví, ten článek se třeba jmenoval Když mám v hospodě orchestrion. A tam jsme radili, jak se vymanit té platbě legálně, zhruba těch v součtu deset až patnáct tisíc korun. Ti lidé potom vstupovali do těch soudních sporů a začali je prohrávat výkladem práva, rozhodnutím soudů. A v tu chvíli každý malý podnikatel, právě ten kadeřník, obuvník, já nevím, kam chodí lidé čekat, dámy třeba na nehty, každý tenhle člověk, podnikatel řeší svůj business case. Aby jeho čas, který stráví v kšeftě, jak se říká, jsou peníze. A tyto peníze se mu prostě počítají. A on když se rozmyslí, jestli se bude rok soudit o to, že neporušil žádná autorská práva, tak si vypočítá, že prostě to riziko prohraného soudu plus jeho čas, pojďme si říct, že to je třeba ve finále 25 tisíc korun za soudní úkony a desítky hodin jeho času, se mu nevyplatí. A on přesto, ačkoliv nemusí, raději zaplatí, než aby se soudil. To řeší první pozměňovací návrh.
Druhý pozměňovací návrh, řeknu vám krásný příklad, a věřím, že mezi námi určitě je řada hudebníků, a vím to osobně. Ale možná je tady někdo, kdo chodí zpívat na Hlavní nádraží o Vánocích Rybovu mši. To je taková kolektivní aktivita, stala se poměrně populární, kde se sejdou stovky občanů včetně orchestru, je tam i televize a zpívají Rybovu mši na Hlavním nádraží. A tito lidé se přes Facebook domlouvají, kdo sežene ten patřičný part pro ten soprán, pro alt, tyto si tisknou, kopírují a následně je tam přinesou. Kdybych byl lehce demagogický, tak vystoupení nebo pořádání Rybovy mše na Hlavním nádraží nese veškeré známky organizovaného zločinu. Je to opakovaná aktivita, je do ní zakomponováno velké množství lidí. Oni si vytvářejí kopie notových záznamů, což bohužel česká legislativa nepovoluje. Takže až se uvidíme někdy kolem dvacátého, kdo z vás chodí na Hlavák na Rybovu mši, tak si společně hezky zazlobíme a staneme se aktéry této společensky velmi nebezpečné organizované trestné činnosti. A tak doufám, že to odzpíváme jako každý rok a nikdo nebude popotahován za to, že si vyrobil kopii pro osobní potřebu.
A ta třetí věc je jednoduchá. Já jsem slyšel argumentaci v předchozích volebních obdobích, protože my jsme některé pozměňovací návrhy při předchozí novelizaci pomáhali připravovat, ačkoli jsme zde neseděli, v Poslanecké sněmovně. A to je ta otázka výběru peněz za díla osiřelá. Tam je jednoduchá věc a je tam jeden velmi nepravdivý argument. Tyto peníze jdou do jakéhosi speciálního účtu ochranných autorských svazů, resp. OSA, a pak se s tím financuje něco, co je blahodárné, co určitě je pozitivní. To ale skutečně není důvod, když existuje tato kapitola, aby i nadále existoval tento výběr, který údajně chrání autory, kteří ovšem nejsou známi. To, že potřebujeme financovat nějakou část kultury, nějakou část třeba hudebního umění až hudebního průmyslu, skutečně není ten důvod, proč vybírat peníze, abychom naplnili tuto řekněme v uvozovkách rozpočtovou kapitolu.
Chtěl bych vás požádat, pokud jste se našli nebo znáte někoho, kdo se našel v těchto třech případech, o kterých jsem hovořil - ten třetí je takový, že někde hrajete nějaké lidové písně, a i přesto byste měl v rámci veřejné produkce odvést peníze - pokud jste se v tom našli, podpořte tyto tři jednoduché pozměňovací návrhy. První, ten je úplně i proti legislativě Evropské unie. Tam ten dvojnásobek poplatku i v rámci toho, jak je ten poplatek nastaven, což je jisté procento, tak tam je to i proti evropské legislativě. Ten druhý návrh prostě nedává smysl, protože kopírování not, když už platíte poplatek z kopie organizaci DILIA z každé kopírky, z každé kopie se platí, není opodstatněný. A ten třetí návrh nedává smysl, což vědí muzikanti, kteří někde hrají třeba lidové písně, které nemají známého autora.
Já vám děkuji. (Potlesk z lavic Pirátů.) ***