(10.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Výbornému. Nyní má slovo pan poslanec Patrik Nacher a připraví se pan poslanec Jan Bauer. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, ono se to nezdá, ale podle mě tady máme nejdůležitější zákon za poslední rok. A ta důležitost a komplikovanost tkví v tom, že je tam celá řada hráčů. Je tam dlužník, je tam věřitel, jsou tam insolvenční správci, insolvenční soudci, nějakou roli v tom samozřejmě hraje stát a pak jsme tam my, poslanci. Já jsem to definoval, protože jsem se kolem toho pohyboval posledního tři čtvrtě roku, že my poslanci jsme jako rozhodčí, protože tohle nemá černobílé řešení. (Odmlčuje se pro hluk zprava a hovor poslance stojícího u stolku zpravodajů.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane poslanče. Žádám kolegy o klid, a pokud diskutujete něco jiného, tak prosím v předsálí. Prosím, pokračujte.
Poslanec Patrik Nacher: Jsem velmi rád, že napříč všemi poslaneckými kluby vznikla norma, kterou bych nazval nadpolitickou. To není nepolitická nebo apolitická věc, tohle je ryze politické. A je to nadpolitické, protože to není ani vlevo, ani vpravo, tady jsme se nerozdělili na liberály nebo konzervativní, dokonce ani ne na opoziční nebo koaliční. Protože když se podíváte na pozměňovací návrhy, tak jdou skutečně napříč. A já jsem za to velmi rád.
Z čeho šťastný nejsem, je ten dalmatinský, tj. černobílý pohled na tu věc, který potom vyústí v různé interpretace toho, co my teď tady dneska doufám schválíme. Na jedné straně se popisuje dlužník jako nevinná oběť a věřitel jako sprostý lichvář a na tom druhém pólu je dlužník nepoučitelný pitomec, když to takhle řeknu, a věřitel je matka Tereza. Já si myslím, že ani jedno z toho není pravdivé, a jsem velmi rád, že jednotlivé poslanecké kluby a v zásadě všichni poslanci se tomuto černobílému vidění světa vyhnuli.
Já jsem si tady připravil - a já to zkrátím - právě i ukázky toho, co všechno na nás směřovalo, některé ukázky z veřejných zdrojů jednotlivých hráčů, kteří k tomu mají co říct. Já to tedy velmi zkrátím, ale jenom pro přehled.
Filip Hanzlík, náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace - a všechno to budou odpovědi na základní otázku: Je nutné měnit současné podmínky oddlužení? To je ta základní otázka. A teď se nebavíme jak, ale jestli vůbec. A ty odpovědi: Soudě podle výsledků rozsáhlého šetření ohledně efektivity oddlužení v posledních deseti letech, které provedla letos v červnu a prezentovala společnost InsolCentrum, dosavadní systém oddlužení funguje překvapivě dobře. Více než polovina dluhů byla zaplacena ve zhruba 56 % případů. - Ještě jednou opakuji, více než polovina dluhů. My se tady furt bavíme o nějaké hranici 30 %. V 56 % ten dlužník zaplatil více než polovinu. A dokonce ve čtvrtině dlužníci dokonce zaplatili celou částku, tedy 100 %. Jenom abychom tady nežili v nějaké chiméře. - Problémem nicméně zůstává tzv. historické zadlužení. - Tím je míněn stav před 1. prosincem.
Reakce Michala Žižlavského, člena představenstva České advokátní komory a předsedy Rady expertů Asociace insolvenčních správců na tutéž otázku: Oddlužení spotřebitelů je nástroj, který funguje na rozdíl od konkurzu podnikatelů a korporací. Věřitelé dostávají v oddlužení v průměru zpět více než 50 %, v konkurzu jsou to jen jednotky procent. - Zkracuji to.
Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů: Současný systém dle našeho názoru funguje poměrně dobře, obecně v něm není potřeba dělat žádné zásadnější změny, zvláště pak ne změny, které by do budoucna poskytovaly dlužníkům neúměrně snadnou cestu, jak se zbavit svých závazků. - A pak je to opět o tom, že se tady bavíme o situaci, kterou je potřeba řešit, která se naakumulovala před platností zákona o spotřebitelském úvěru.
A naproti tomu Daniel Hůle, analytik společnosti Člověk v tísni: Jednoznačně je potřeba podmínky změnit. Dlouhodobě je ročně schvalováno přibližně 20 tis. insolvencí, ačkoliv máme přibližně půl milionu lidí, kteří mají tři a více exekucí. Jednoznačně vychází i mezinárodní srovnání. Okolo nás a na západ od Česka není jediná země v Evropské unii, která by neumožňovala tzv. nulové oddlužení. Horší podmínky mají pouze na Balkáně.
Jinými slovy tady krásně vidíte u lidí a u subjektů, které oni reprezentují, samozřejmě každý má trochu jiný záměr a jiný úhel pohledu, jak se obrovsky liší v tom pojetí, jestli vůbec něco měnit a jak se na tu problematiku dívat.
Já jsem velmi rád, že my jako poslanci jsme vlastně přišli s návrhem kompromisním, s návrhem, který kdybych si vypůjčil - u restitucí se říkalo, že je to narovnání nebo náprava některých křivd, tak tady bych řekl, že to je narovnání stavu zejména před 1. 12. 2016, odkdy platí nový zákon o spotřebitelském úvěru, a že to je pomoc maximu lidí, nikoliv všem, nějakým revolučním opatřením, které by narovnalo rádoby nespravedlnosti z minula a vytvořilo by nespravedlnosti nové.
Tady si dovolím opět citaci z mailu jedné paní, která je matka samoživitelka. Jinými slovy, že to není spor jenom věřitel - dlužník, ale mohl by v případě nějaké revoluční změny nastat problém dlužník - dlužník. Člověk, který projde insolvencí letos, nespadá do novely zákona. Ve skutečnosti by i on měl mít třeba nárok na to, aby mu po třech letech byl prominut zbytek dluhu, pokud by splatil 50 %. - To je ta verze tři roky 50. - Ale člověk, který prochází insolvencí už letos nebo minulého roku, tak pokud se ten zákon schválí, tak tuto možnost nemá. Ten, který do toho vejde příští rok, tak tu možnost má, a dokonce bude platit vlastně kratší dobu než ten, který je v té současné době, měl by na to, aby po třech letech zaplatil 50, případně 60 %, jestli projde pozměňovací návrh, tak ten to paradoxně bude platit ještě déle. Jelikož doteď byla o hodně přísnější pravidla pro lidi, kteří chtěli projít insolvencí, a teď jsou v podstatě nulová, je to vůči nám nespravedlivé.
To je jeden z mailů. Samozřejmě každý tady může citovat různé maily. Já jsem to tady dával jako příklad toho, že my tady nevedeme ostrý řez věřitel - dlužník, ale vedeme i určitou debatu o tom, jak k tomu přijdou dlužníci, kteří dnes platí a dnes pro to dělají všechno.
Já bych to ukončil a navážu na Marka Výborného, jaká by měla být interpretace. Ta interpretace podle mě je jednoznačná. Spíše než o oddlužení se bavíme o osobním bankrotu. Osobní bankrot, to je pomoc těm dlužníkům. Restart. Druhá šance. A druhá šance pro ty, kteří chtějí, aby jim bylo pomoženo. Pro ty, kteří chtějí, aby jim bylo pomoženo, to nechtějí všichni, a zároveň jsou ochotni a schopni pro to něco udělat, příp. i něco obětovat a zároveň paralelně s tím nepoškodit zájmy seriózních věřitelů. Seriózních podtrhuji, aby mě někdo nechytal za slovo.
Já si myslím, že tak jak je připraven ten zákon, a mohou tam být některé detaily, které se potom můžou ukázat v budoucnosti, tak se pojďme na to ještě podívat - ale myslím si, že globálně tak jak je to připravené, tak že se myslím tahle interpretace toho, tzn. pustit do toho systému více lidí, neblokovat je 30procentní hranicí, podařila. A já bych chtěl všem poslancům, kteří se na tom podíleli, poděkovat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad ANO.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Patriku Nacherovi. Budeme pokračovat v rozpravě vystoupením pana kolegy Jana Bauera, ale ještě předtím přečtu omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, a to od 9 do 12 hodin pan poslanec Petr Venhoda se omlouvá z dnešního jednání.
Slovo má pan poslanec Jan Bauer, připraví se kolegyně Valachová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Pane premiére, milé dámy a pánové, já jsem se k problematickým bodům diskutované novely opakovaně vyjádřil již v průběhu prvního a druhého čtení. Také jsem zde v tomto průběhu položil členům vlády několik otázek, na něž mi většinou nebylo odpovězeno, tak třeba některé odpovědi zazní dneska, např. jaké náklady budou spojeny se zavedením nových pravidel do insolvenčních řízení, kolik to vlastně bude stát státní kasu, tedy všechny daňové poplatníky, tzn. nás všechny, stát. A také jsme se nedozvěděli ani to, zda budou soudy vůbec schopné nápor nových insolvencí zvládnout, což bylo téma, které se diskutovalo jak na výboru, tak na příslušném podvýboru. Své obavy z praktických dopadů této novely ale nebudu opakovat, to už tady zaznělo mnohokrát, a chci se jenom vyjádřit konkrétně ke dvěma pozměňovacím návrhům. ***