(10.30 hodin)
(pokračuje Bauer)
V první řadě vás chci požádat o podporu návrhu, který je veden pod písmenem C a v systému pod číslem 1375, který blíže definuje tzv. nepoctivý záměr. Chtěl bych říci, že nejde o zásah do koncepce tohoto zákona, který by jakkoliv měnil nebo upravoval jeho záměr nebo kontury. O tom určitě není tento pozměňovací návrh. Návrh má za cíl pouze blíže specifikovat, co má být posuzováno jako nepoctivý záměr. Nepoctivý záměr dlužníka má podle mého názoru rozhodný význam pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a pro případné následné zrušení oddlužení, aniž by bylo ze stávající předlohy dostatečně zřejmé, jaké chování lze alespoň příkladmo považovat za nepoctivé.
Sami předkladatelé tvrdí, že zákon má přinést právní jistotu dlužníkům, a takové ustanovení k ní zcela jistě přispěje podle mého názoru. Považuji za žádoucí, aby zákon obsahoval alespoň základní vodítko, podle kterého bude posuzováno, zda se dlužník chová slušně, anebo se nechová slušně. Demonstrativní výčet v návrhu obsahuje například tyto body: dlužník neuvedl nezanedbatelnou část svého majetku v seznamu majetku v rámci insolvenčního řízení, vědomě uvedl nepravdivou informaci nebo zatají některý ze svých příjmů. A chtěl bych také říci, že tento výčet není nahodilý. Já jsem se inspiroval, nebo tento návrh čerpá mj. z novely slovenského insolvenčního zákona, který podobný demonstrativní výčet obsahuje. Kromě toho odráží také ustálenou judikaturu ohledně posuzování nepoctivého záměru dlužníka.
Ve druhém případě mi dovolte pár slov k pozměňovacímu návrhu pana kolegy Jana Farského, který zcela ruší vstupní hranici výše dluhu, s nímž lze do insolvence vejít. Chtěl bych říci, že už samotný vládní návrh stanovil tuto hranici poměrně vysoko nad 2 mil. korun, a to přesto, že průměrná výše dluhů se podle důvodové zprávy pohybuje v řádu několika set tisíc korun. Návrh kolegy Jana Farského tuto hranici ruší úplně a chce umožnit vstup do insolvence dlužníkovi s jakkoliv vysokým dluhem. Jako člen podvýboru pro exekuce a insolvence upozorňuji, že tento návrh ani jeho dopady tam na rozdíl od jiných návrhů nebyl diskutován, a proto mě celkem překvapil i souhlasný postoj s tímto návrhem ze strany ústavněprávního výboru. Jestliže doposud nebyla schvalovaná novela morálním hazardem, tak v případě přijetí tohoto návrhu se domnívám, že to zcela jistě bude.
Nechci být úplně příkrý, já rozumím motivaci -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás, pane kolego, přeruším a požádám sněmovnu o klid! Já myslím, že je potřeba, pokud vedete jiné diskuze, abyste je vedli v předsálí a nechali řečníka, který hovoří ve třetím čtení k tématu, aby ho mohli ostatní vnímat. Děkuji. Pokračujte.
Poslanec Jan Bauer: Děkuji, pane místopředsedo. Chtěl bych říci, že nechci být úplně příkrý a rozumím a chápu motivaci pana kolegy Jana Farského, rozumím argumentu, že v dobách, kdy neexistovala legislativa na ochranu dlužníků a kdy se na poli poskytování půjček pohybovaly opravdu pofidérní firmy, se mohly v rámci různých nekalých praktik i zanedbatelné dluhy vyšplhat do několikamilionové výše a že právě lidem s takto vzniklými dluhy je třeba nyní pomoci, protože právě oni ztratili šance a výhled, že takovéto závazky někdy splatí. Zrušení vstupní hranice proto dávalo smysl, pokud by se týkalo skutečně jen dluhů, které vznikly v této - a já to nazvu divoké a neregulované době. Insolvenční novela ale s velkou pravděpodobností neskončí jen u těchto dluhů, ale stanoví obecná pravidla insolvencí do budoucnosti, a tedy pravidla pro ty, kteří se teprve začnou zadlužovat. Právní prostředí je přitom dnes již zcela jiné než v minulosti a legislativa dlužníky efektivně chrání.
Pokud návrh kolegy Jana Farského projde, měla by se veřejnost dozvědět, že s jeho přijetím se proces oddlužení neotevírá pouze předluženým chudákům, ale také spekulantům s miliony, kteří zákony jen využijí k vlastnímu prospěchu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Bauerovi. Než vystoupí paní kolegyně Valachová, faktická poznámka pana poslance Marka Výborného. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Já chci reagovat na pana kolegu Bauera. To avizované zrušení vstupní horní hranice pro dlužníky, je potřeba si říci zcela jednoznačně: dnešní medián dluhů se pohybuje mezi 600 a 800 tisíci korunami, čili je dalece vzdálen té navrhované původní hranici, která byla někde 2,2 mil. korun, to je ten tisícinásobek, a naprostá většina dlužníků je pod touto hranicí. Ta hranice tedy svým způsobem byla virtuální, ale hlavně, a to byl ten důvod, proč jsme se na ústavněprávním výboru a nakonec i s panem ministrem na tom shodli, proč to podpořit, je ten, že na začátku tady nebude muset soud složitě zjišťovat, a někdy k tomu ani nebude mít podklady, jestli ten dluh náhodou není 2,1 mil., nebo už 2,3 mil., a procesně by to celý systém výrazně ohrozilo. Proto je zřejmé, proč toto podporujeme, protože se domníváme, že ta hranice v zásadě nehraje vůbec žádnou roli, týká se minima dlužníků, a je tedy je rozumné z toho systému úplně vypustit. Nic jiného v tom není potřeba hledat.
A rád bych ještě zareagoval na to, co říkal kolega Patrik Nacher. Já s ním naprosto souhlasím, ale aby tady z toho nevznikl dojem, že ten systém, tak jak tady bylo citováno několik výroků ze strany věřitelů, že ten systém dneska skvěle funguje. Funguje, ano, samozřejmě, ta čísla jsou pravdivá, ale jenom proto, že do toho oddlužení dnešní systém pustí pouze cca 20 tisíc dlužníků ročně, protože ostatní nesplní dnes tu vstupní podmínku 30 %. A mě mrzí, že tyto argumenty pak zaznívají z úst justičních řekněme kapacit typu předsedy vrchního soudu, protože on sám moc dobře musí vědět, že ta čísla jsou ovlivněna právě tím (upozornění na čas), kdo se do toho oddlužení dostane. Ničím dalším. Děkuji pěkně.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní ještě jedna faktická poznámka pana poslance Jana Farského. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jan Farský: Děkuji za slovo. Já bych jenom prostřednictvím pana předsedajícího k panu kolegovi Bauerovi. Ten limit, proč ho navrhuji, aby nebyl v zákoně, má to několik důvodů. Jeden, kde bych řekl, že jsem se odpíchl od toho, že už dnes tam žádný limit není, a je to novinka, která byla navržena původně ze strany Ministerstva spravedlnosti. Není to tak, že se do oddlužení a do možnosti uniknout z dluhové pasti dostane kdokoliv. Bude se posuzovat poctivost záměru, lehkomyslnost, nedbalost, jestli je schopen zaplatit alespoň tu část, a nepustí tam nikoho, kdo by oddlužením prošel v posledních deseti letech. Takže není to tak, že bychom pustili úplně dveře.
A to, co mně přijde zásadní, a to říkám jako poslední, ale ten nejsilnější argument, tak prostě to, že my dneska už nevíme, jaká byla původní jistina. Vzhledem k tomu, že i z desetitisícových dluhů prostřednictvím pokut, různých dalších forem sankcí, lichvářského úročení, přes přeprodej a možnou kapitalizaci my prostě nenajdeme, co byla ta původní jistina. Kdybychom toho byli schopni, tak ta debata samozřejmě může i mít smysl, ale ve finále se může stát, a často to tak je, že z desetitisícových dluhů tady v rámci možného úvěrového Klondiku, který tady do prosince 2016 prostě byl, tak z desetitisícových dluhů jsou milionové, a kdybychom těm lidem nedali šanci z dluhové pasti uniknout, tak ten zákon, aspoň v této části, vlastně postrádá smysl.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. A budeme pokračovat vystoupením paní poslankyně Kateřiny Valachové, připraví se pan poslanec Lukáš Kolářík. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, dovolte mi několik slov respektujících samozřejmě fázi projednávání novely insolvenčního zákona. Oceňuji, že se do komplexního pozměňovacího návrhu, který byl podpořen ústavněprávním výborem, dostaly pozměňovací návrhy, které prosazovala sociální demokracie, zejména způsob oddlužení, nebo chcete-li osobního bankrotu, směrem k seniorkám a seniorům během tří let, tedy o dva roky rychleji, nežli je běžná lhůta. A navíc tedy v situaci, aby po těchto třech letech měli senioři a seniorky jistotu, že pokud budou respektovat pravidla a vynaloží veškeré úsilí pro splacení dluhů, tak budou skutečně oddluženi. ***