(9.50 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já nyní bez závěrečných slov po dohodě končím všeobecnou rozpravu. Až teď mi došlo, že jsem vlastně zpravodaj, když jsem vystoupil první v obecné rozpravě.
Přistoupíme k rozpravě podrobné. Poprosil bych pana místopředsedu Fialu, aby v podrobné rozpravě zopakoval usnesení.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano. Návrh usnesení zní takto:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky u příležitosti 100. výročí založení Československé republiky:
- Hlásí se k odkazu 28 října 1918 a oceňuje úspěšné úsilí představitelů naší země vedoucí k založení samostatné Československé republiky.
- Považuje demokratický charakter státu, na jehož základě byla první republika postavena, za základní pilíř moderní České republiky.
- Navrhuje, aby toto výročí posloužilo k posílení národní hrdosti a ambicí České republiky patřit mezi nejúspěšnější země světa."
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Končím podrobnou rozpravu a nyní přistoupíme k hlasování. Eviduji požadavek na odhlášení. Počet se nám ustálil.
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro navržené usnesení. Kdo je proti?
Je to hlasování pořadové číslo 66. Přihlášeno je 172 poslanců, pro 172 poslanců, proti nikdo. Můžeme si zatleskat. (Potlesk v celém sále.)
Děkuji vám všem. Konstatuji, že návrh usnesení byl schválen, a končím tento bod. Dovolte mi přečíst omluvu pana ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka, který se omlouvá po celý dnešní jednací den z pracovních důvodů. Dále chci přečíst zrušení omluvy pana poslance Martina Kolovratníka z dnešního dne. Pan poslanec je přítomen.
Zahajuji další bod jednání a to je bod číslo
112.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon),
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 71/ - třetí čtení
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal ministr spravedlnosti Jan Kněžínek a zpravodaj garančního výboru, jímž je ústavněprávní výbor, pan poslanec Jan Chvojka. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 71/6, který byl doručen dne 9. října 2018. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 71/7.
Ptám se pana navrhovatele, zda má zájem o vystoupení před otevřením rozpravy (Ano.) Pan ministr má zájem. Já vás všechny poprosím o klid v sále. Případné diskuze prosím přeneste do předsálí. Pane ministře, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dostáváme se ke třetímu čtení návrhu zákona, který má za cíl řešit problém nadměrného zadlužení až předlužení nezanedbatelné části občanů České republiky. Cílem je tedy řešení problematiky takzvané dluhové pasti, kdy usilujeme o to, aby se ti občané, kteří v této dluhové pasti jsou, co nejdříve poté, co splní v mezích svých schopností a možností své závazky, vrátili do standardního sociálního a ekonomického prostředí. Aby se zapojili do standardního fungování společnosti.
Zároveň říkám, že už ve druhém čtení byl Poslaneckou sněmovnou vzat za základ pozměňovací návrh uvedený pod písmenem A, přijatý ústavněprávním výborem, který reflektuje velmi dlouhou podrobnou a korektní diskuzi, kterou jsme nad tímto návrhem vedli ať už na půdě ústavněprávního výboru, nebo ostatních orgánů Poslanecké sněmovny, ale také s odbornou veřejností včetně soudců, kteří rozhodují v insolvenčních věcech, včetně samotných insolvenčních správců.
Moc děkuji za tuhle debatu a pevně věřím, že návrh, tak jak je předložen, pomůže řešit tento problém. Zároveň předesílám, že tady podpoříme řadu z podaných pozměňovacích návrhů ze strany předkladatele, zejména ty ústavněprávního výboru, ale i některé další, které podle mě přispívají ke zkvalitnění té právní úpravy. Všem moc děkuji za debatu nad touto právní úpravou, za čas nad ní strávený a moc prosím o podporu tohoto návrhu i ve třetím čtení.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane ministře. Otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí pan zpravodaj Jan Chvojka, který má přednostní právo v tomto bodu. Prosím.
Poslanec Jan Chvojka: Je to tak, pane předsedo. Hezké dopoledne, dámy a pánové. Já bych chtěl už spíš jenom velmi krátce vystoupit jako zpravodaj tohoto tisku. Ale nejenom jako zpravodaj, ale i poslanec, právník a člověk, kterému samozřejmě jde o blaho a osud České republiky a lidí, kteří se dostali do dluhové pasti.
Já se přiznám, že - a říkal jsem to už i na několika různých fórech, a těch fór proběhla spousta za tento rok a věnovala se insolvenčnímu zákonu. Ta rozprava k této novele byla velmi dlouhá, velmi podrobná, široká a obsáhlá. A já jsem za ni rád. Přiznám se, že považuji institut oddlužení, který byl přijat v roce 2006 právě v tomto insolvenčním zákoně č. 182/2006 Sb. s účinností od 1. ledna 2008, za jednu z nejlepších věcí, která se zde po revoluci odehrála a která se schválila. Je potřeba říci, že tento institut oddlužení, nebo jak říkají někdy nesprávně média osobní bankrot, pomohl desetitisícům lidí, kteří se dostali do dluhové pasti. A do té doby, než byl v roce 2006 schválen insolvenční zákon, se leckdy lidé prostě bohužel z té dluhové pasti nedostali a nemohli dostat, protože na ně byla vedena exekuce, například až do konce života. Prostě nebyl institut, který by jim pomohl se z té dluhové pasti vymotat.
Bohužel za těch deset let, od doby, kdy je zákon účinný, se ukázalo, že byť zákon pomohl, jak jsem říkal, desetitisícům lidí, tak stále ještě jsou v České republice lidé, kterým tento zákon nemohl pomoci, protože ti lidé nedokázali splnit podmínku, tu jednu zásadní podmínku, kterou ten zákon má, to znamená, pokud chci dnes vstoupit do oddlužení, tak musím prokázat, že po dobu následujících pěti let musím splatit minimálně 30 % svých závazků. To znamená, že do tohoto institutu oddlužení se bohužel za ta léta účinnosti zákona nemohly dostat například matky samoživitelky, které prostě jednoduše nemohly prokázat na základě toho, jaký mají příjem, že zaplatí těch 30 % svých dluhů. Nebo například právě osamělí senioři či seniorky, kteří také logicky nemohli zaplatit minimálně 30 % svých dluhů, protože jejich důchod je tak průměrný, že prostě své dluhy nejsou schopni zaplatit.
Na druhou stranu je potřeba říci, že na tom, že se mnozí lidé dostávali do dluhové pasti, měl značný podíl i náš stát, který minimálně do roku 2016 umožňoval na půdě různých spotřebitelských úvěrů, nebankovních půjček a dalších takovýchto institutů hrozná zvěrstva, kdy z dluhu tisíc korun najednou dluh vystoupal na výši 50 tisíc, či kdy z dluhu 20 tisíc dluh vystoupal na 200 tisíc. Takové věci se děly, od roku 2017 se dějí již méně. Ale byla to chyba státu, že nereguloval tento segment trhu tak, jak by měl být regulován, a tak, jak je regulován na západ od nás. ***