(19.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezký večer, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji panu předsedovi Poslanecké sněmovny. A protože to bylo vystoupení mimo bod, tak se ptám paní poslankyně Adámkové, jestli chce vystoupit na zahájení, i když je řádně přihlášena do rozpravy. Jestli máte úvodní slovo? Prosím.
Poslankyně Věra Adámková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, byla jsem připravena na úvodní slovo, ale protože došlo k tomu, že se ujal slova pan předseda Vondráček, tak jsem se samozřejmě přihlásila i do diskuze. Moje úvodní slovo by bylo shrnutím toho, že tato cesta byla rutinní cestou představitelů Parlamentu České republiky. Byla řádně schválena organizačním výborem, tak úplně nechápu tady některé věci. Ale možná je to proto, že jsme tu krátce a nejsme zvyklí úplně na všechno, co se v Poslanecké sněmovně děje.
Domnívám se, že je naprosto nezbytné, aby na úvodní, velmi zanedbané bilaterární vztahy, ať už to je s kteroukoliv zemí, mluvím naprosto obecně, jezdili vysocí představitelé Parlamentu. Protože jednotlivé výbory nemají šanci v těch zemích, kde všude panuje trošku jiný systém, řekněme, mezinárodních vztahů, aby se setkali s lidmi, kteří mohou ovlivnit věci v rámci celé republiky. Ať už to je Ruská federace, nebo třeba jiné země.
Musím říci, že jsem byla velmi ráda, že jsme mohli doprovázet pana předsedu Vondráčka. Byla jsem kromě jeho setkání s podnikateli a jeho rozhovoru na MGIMO přítomna vlastně všem jednáním. Protože my jsme v té době měli jednání odborné, takže to jsme se úplně nekryli. A musím říci, že jsem byla velmi pyšná na to, jakým způsobem jednal, protože se domnívám, už taky na to mám věk, že jsem poměrně dobrým pozorovatelem lidí. Patří to i k mé profesi.
A pro mě nejdůležitější bylo, že oba dva diplomaté a politici, ať už to je paní Matvijenko, nebo pan Volodin, jsou velmi zkušení, ostřílení a rozhodně nejsou měkcí. A v obou dvou těch očích poté, co s nimi hovořil pan předseda Vondráček, jsem spatřila respekt. Protože pochopili, že přijel naprosto rovnocenný, hrdý představitel Parlamentu své země, kde, jak říkal on, nemusíme se shodovat, ale hovoříme - on tedy opravdu hovořil - o všem. A byl pro vaši představu prvním ze všech diplomatů západního světa, který řekl termín novičok. Nikdo před ním to neřekl. Ani Bundestag, ani Francouzi, ani Italové, nikdo. A já bych si velmi přála, kdybychom tady byli korektní a nedělali z toho opravdu nějaké věci, které jsou na bázi sympatií, antipatií vůči jednotlivým politickým subjektům. Protože my můžeme být opravdu hrdí na svého předsedu, protože nikdo jiný to nikdy neřekl, ani když tam hráli ten fotbal.
A jinak co se týče návštěvy toho Bundestagu. Tak za prvé oni udržují velmi dobré přátelské vztahy na bázi opravdu nejenom těch diplomatických, ale i přátelských a ten Bundestag tam jede za několik týdnů znovu. Setkávají se se všemi těmi, kteří jsou takzvaně na tom sankčním seznamu. A ten sankční seznam - já jsem se na to ptala v Bundestagu, tedy jejich legislativy, před dvěma dny, protože jsem v tom chtěla mít jasno. Samozřejmě nevím všechno. A oni řekli, že to pro ně znamená, že s nimi neobchodují, nikoliv že je nenavštěvují. Takže je potom dobré, kdybychom opravdu sladili své kroky.
Dvakrát pan předseda Vondráček zopakoval, že jsme součástí Evropské unie, že jsme součástí NATO, že plníme své závazky ke svým spojencům, a řekl naprosto konkrétně panu Volodinovi: to snad pochopíte. A on samozřejmě řekl ano. A opět v těch jeho očích byl respekt, protože nikdo předtím s ním takto jasně nemluvil.
Chci jenom říci, že jsme tam jeli řešit samozřejmě odborné věci zdravotnické. A bez toho, že bychom doprovázeli pana předsedu, bychom nedomluvili to, co je pro naše lidi velmi důležité, a to jsou závažné zdravotní problémy, ať už to je našich občanů, kteří tam pracují, nebo tam jedou jako turisté. A bohužel musím říct, že co mě velmi překvapilo. Informační pool na našem velvyslanectví je velmi chudý. Oni opravdu ne, že by nechtěli, ale oni v současné době nemohou dát našim občanům, ať už jsou tam z jakéhokoliv důvodu, validní informace, protože je prostě nemají. To pro mě bylo tedy ne úplně dobré zjištění, ale je to pravda. Takže my už jsme tam začali v tom zdravotnictví samozřejmě dělat určitý systém, aby mohli poradit našim občanům v závažném, opakuji, v závažném zdravotním postižení.
Samozřejmě jsem hovořila jak s výborem pro zdravotnictví ruské Dumy, tak se zástupci Ministerstva zdravotnictví a samozřejmě i na úrovni dvou základních velkých institutů odborných jak pro chirurgické obory, tak pro interní obory. Takže kdybyste cokoliv k tomu kdokoliv se chtěl zeptat, tak po té odborné stránce vám samozřejmě cokoliv sdělím. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupkyni navrhovatelů a otevírám rozpravu, do které je jako první přihlášen pan kolega Janulík. Zároveň ho požádám, aby se stal zpravodajem pro tento bod, protože je první vystupující. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miloslav Janulík: Ano děkuji. Pane předsedající, děkuji vám za slovo. Kolegyně, kolegové, no, bylo to asi poměrně vyčerpávající. Já nemám, co bych moc dodal k tomu. Jenom snad k tomu pár subjektivních postřehů.
Myslím si, že si to vůbec nezasluhuje tu pozornost, která se tomu dostává. Kdyby si to zasluhovalo tu pozornost, tak jedině snad v pozitivním slova smyslu. Protože to, co já jsem tam zažil, co jsem tam viděl a jak jsme tam vystupovali, s jakými pocity jsme odjížděli, tak já jsem na to hrdý. Ne že bychom se, jak jsem někde zaslechl, měli stydět a že to bylo ponižující a ostudné. To je teda opravdová nehoráznost z některých úst našich kolegů! To si opravdu vyprošuji. Protože celý ten dojem, který jsme tam - a já předpokládám, že to potvrdí, že to není jenom můj subjektivní dojem - který jsme tam zanechali, je vysoce pozitivní. My jsme se nevyhnuli tak, jak se mnozí jiní pokrytecky tváří, že ta témata neexistují, tak náš předseda ta témata zmínil. Dokonce předseda Dumy to ocenil a řekl, že ano, že to prostě jsou sporné body. Ale nebudeme se tvářit, že neexistují. Prostě řekli jsme, které to jsou, alespoň ty hlavní, a prostě takto to je, to je život. Ale to nám přece nemůže bránit v tom, abychom se pracovně setkávali.
Mimochodem ujišťuji vás, že jsem se přesvědčil, že si tam Evropa opravdu podává dveře, jezdí tam jedna delegace za druhou. Mnozí tam čile obchodují, přestože existují nějaké sankce. Doporučoval bych opravdu třeba kolegům z pravé části, aby se zeptali podnikatelů, protože tak rádi hájí podnikatele, jaký je názor našich podnikatelů, kteří podnikají v tom Rusku. Protože oni samozřejmě mají tu hmatatelnou dennodenní zkušenost v tom, jak se dají sankce obcházet zejména ze strany třeba italských, francouzských nebo německých firem. Takže my jsme zase v tomto smyslu papežštější než papež a zase budeme hájit nehájitelné, a až prostě přijde na to sčítání, tak zjistíme, že jsme někde hluboce vzadu. My jsme se opravdu jenom snažili dohnat krok s těmi našimi partnery z Evropské unie. To tam zaznělo pregnantně, že jsme prostě neochvějná součást Unie a NATO, a jsme pro naše partnery jednoznačně čitelní. Tedy v tomto smyslu jsou veškeré vaše námitky naprosto liché.
Pak teda musím říct svůj dojem. Po dlouhé době mnoha desítek let jsem navštívil Moskvu a je to neuvěřitelné, jak se dokáže země změnit.
Ale co bylo třeba přínosem, když zaznívají ty otázky, proč tam byl třeba výbor pro zdravotnictví. No, já bych řekl některým kolegům, zejména kolegům lékařům. Byli jsme ve Višněvského institutu. Všichni, kdo mají alespoň první zkoušku z chirurgie, tak vědí, co je Višněvského balzám. On byl vynikající chirurg, který samozřejmě ve válečné době získal ty obrovské chirurgické zkušenosti. Tak jako v mnoha jiných zemích jsou váleční chirurgové ti nejlepší lékaři potom v civilu. A založil tam potom výborný institut, který má opravdu špičkovou úroveň. Takže my jsme viděli všechny údaje, prošli jsme si to, byli jsme z toho opravdu velmi překvapeni. Další institut, který jsme viděli, byl kardiologický, nebo kardiochirurgický institut, kde se dělá pět tisíc operací na otevřeném srdci ročně. Dokážete si, kolegové lékaři, představit, co to číslo znamená. Takže přijímal nás sám akademik pan profesor Bokerija a viděli jsme, jak pracují, na čem pracují, s čím pracují.
A řeknu vám, že můj dojem z toho je, že Evropa se snažila odstřihnout Rusko, ale mám z toho pocit, že Rusko spíš odstřihlo Evropu. Protože Amerika se rozhodně nezachovala takto. Protože alespoň tyto lékařské instituty, které jsme viděli, jsou kompletně vybavovány ze Spojených států za ceny výrazně nižší než z Evropské unie a jsou vybaveny na špičkové úrovni. Jejich lékaři se erudují na nejlepších amerických klinikách, jako na Mayo Clinic a tak dál. A naopak Američani jezdí k nim. ***