(19.00 hodin)
(pokračuje Vondráček)
A samozřejmě už samotná návštěva podpořila urychlení např. jmenování našeho velvyslance, který předal pověřovací listiny, což se předtím několik měsíců nedařilo. Prezident Putin ještě před naším příjezdem vydal prohlášení, kterým odblokoval komisi mezi naším Ministerstvem průmyslu a obchodu a ruským Ministerstvem hospodářství. S tímto předběžným požadavkem jsme do Moskvy jeli. Nejdůležitější dimenze našich vztahů tedy může začít fungovat. A diskuse s podniky v Rusku ukázala opravdu zanedbanost našich vztahů a ukázala problémy. Za jeden z největších přínosů své cesty, za největší přínos považuji své setkání s českými podnikateli, jejich reálné zkušenosti z Ruské federace, jak se tam Čechům podniká. My tam máme investice, my tam máme spoustu českých zástupců, kteří jsou vysoce ceněni ve svých oborech.
V souladu s politikou vlády České republiky, ke které patří politika lidských práv, jsem zařadil do své návštěvy i podporu jednoho projektu občanského sdružení Memorial, nad kterým jsem převzal záštitu v době, kdy jsem ještě o cestě do Ruska neuvažoval. Ten projekt se jmenuje Poslední adresa. My jsme skutečně umístili pamětní plaketu na dům, odkud byl odvlečen a následně popraven Čech Václav Pilař. Je to hluboký lidský příběh, navíc když jsem se na místě dozvěděl, že byli popraveni ještě další dva jeho sourozenci. Pro vaši informaci, německý ministr životního prostředí se setkal se školní třídou na Rudém náměstí, neformálně se setkal s komikem a kritikem, spisovatelem Lukem Mockridgem, německý ministr zahraničí se potkal s organizací Human Rights Watch. Já se se svým projektem, na který jsem hrdý, s tou Poslední adresou, cítím v dobré společnosti a na svoji záštitu jsem hrdý. Doposud tak žádný vrcholný představitel České republiky neučinil.
Považuji za důležitou i svoji debatu na škole MGIMO, kde se se mnou přišlo seznámit 200 studentů. Celá první řada byli čeští studenti, bylo jich tam osm. Měli velký zájem setkat se s předsedou Poslanecké sněmovny. Byli tam studenti bohemistiky. A to jsou lidé, kteří jednoho dne budou zastávat vysoké funkce v ruské diplomacii. Já to považuji za to nejlepší poselství, jaké jsem tam mohl předat, když jsem s nimi diskutoval a vyměňoval si zkušenosti. Samozřejmě ta cesta byla složitá, já jsem vždycky říkal: furt ve střehu, je potřeba si hlídat každé slovíčko. A nezabráníte tomu, že by někdy byl nějaký výrok vytržen z kontextu. Na druhou stranu vás chci ubezpečit, a můžete se zeptat mých kolegů, kteří byli v té delegaci se mnou, že vždy vše bylo řádně vysvětleno. A je v tom i trochu skrytý humor, jestliže nyní naše média, která normálně označují takový Sputnik za dezinformační médium, nyní přebírají tato vyjádření a argumentují jimi proti naší návštěvě. Něco takového opravdu už uhlídat nejde, to už je útok ze všech stran.
Já nevím, co bych vám k tomu ještě dodal. Celé motto naší návštěvy bylo jedno - nemusíme spolu souhlasit, ale je dobré spolu mluvit. Ale proto tam musíte jet. Já jsem přesvědčený, že ta návštěva z hlediska nějakého hierarchického rozčlenění v rámci Ruska byla důležitá, že to, že jsem tam byl osobně jako předseda, znamenalo, že se podařil lepší a kvalitnější program i pro náš zdravotní výbor. Předpokládám, že k tomu bude někdo od nás ještě hovořit. Rozhodně jsme si tam v ničem nezadali, rozhodně je v pořádku, že český předseda parlamentní komory hájí české zájmy v Rusku.
Slyšel jsem námitku, proč tam tedy nejel některý z místopředsedů, třeba proč tam nejel pan místopředseda Filip. Při vší úctě k panu místopředsedovi, který zcela jistě také vždy hájí české zájmy v Ruské federaci, si nemyslím, že je vhodné, aby pouze jeden poslanecký klub a jedna strana měla něco jako monopol na naše vztahy s Ruskou federací. Já si myslím, že je dobré, že tam jel předseda. A já jsem na každém tom setkání, zvlášť pod dojmem diskuse v organizačním výboru, kdy respektuji námitky např. pana Kalouska, který v tom vidí symboliku, tak jsem vždy zdůrazňoval, že jsem zástupce parlamentu, který prošel svobodnými volbami, a máme zde devět politických stran a hnutí a názorově se různíme. Ovšem to je i ruská Duma, i zde funguje opozice, a proto je důležité, aby fungovala parlamentní diplomacie, aby ty parlamenty spolu komunikovaly. Považuji to za nejvhodnější nástroj, abychom byli schopni vést dialog s Ruskem. Mohl bych tady citovat předsedkyni nizozemského senátu, která řekla, že parlamentní diplomacie je ideální pro otevírání a řešení těžkých otázek. To naprosto podtrhuji, s tím naprosto souhlasím.
Poslední námitka, kterou si vybavuji z hlavy, že jsem s sebou nevzal novináře a že se teda neví, co se na té cestě dělo. Tady je jednoduchá odpověď. Moskva je pokryta veřejnoprávními médii. Na konci každého našeho setkání byl přítomen zástupce Českého rozhlasu a České televize. Já jsem je tam nemusel s sebou vozit. Novináře jsem vzal pouze jednou, a to při své cestě do Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, protože tam nebylo mediální pokrytí. Nebo jsem tam snad měl vzít zástupce jiných médií, než je Česká televize a Český rozhlas? Měl jsem tam brát třeba někoho z Bakalových médií, aby to bylo echt, aby to bylo vyvážené? Já se proti tomu musím důrazně, důrazně ohradit. Ti lidé tam byli a kladli nám otázky a samozřejmě mají přehled, co se tam dělo.
Padala otázka, že jsem se neměl setkat s předsedy, ale třeba s místopředsedy. Já bych považoval za snížení váhy České republiky, kdybych se jako předseda potkal s místopředsedou. Bylo by to z mého pohledu nedůstojné. Kdybych se nesetkal s předsedou, já bych do Ruska nejel. Ve všech zemích, ve kterých jsem byl, jsem se vždy setkal s předsedou parlamentu. Byla to moje druhá cesta, kdy jsem doprovázel výbor. Poprvé jsem tak udělal v Japonsku a díky tomu, že jsem byl s výborem pro obranu, tak se podařily schůzky s premiérem, předsedou parlamentu, a dokonce s korunním princem Naruhitem, který bude příštím rokem císařem. Tomu všemu pomáhá přítomnost předsedy Poslanecké sněmovny a zvláště v některých zemích je na to kladen velký důraz.
Závěrem chci říct, že se cesta, naše mise podařila. Jak agenda zdravotního výboru, tak agenda školského výboru, tak moje setkání s mými protějšky byla úspěšná a teď bude záležet už na jednotlivých ministerstvech, skupinách přátel např. u nás ve Sněmovně, v jednotlivých výborech, jak bude tato spolupráce pokračovat. Možná by to chtělo trošku zklidnit tu hysterii, protože ta schůzka byla opravdu v podstatě úvodní, zdvořilostní, neměla za cíl nic vyřešit, ale podpořila tak důležité věci, jako je třeba Česko-ruské diskusní fórum, které by se samozřejmě mělo věnovat i vypořádání se s naší historií, a samozřejmě jejím cílem by mělo být otevírání archivů a diskuse o sporných historických momentech. Tím odpovídám na námitku pana poslance Zaorálka, který o tom hovořil v České televizi. Přesně to jsme tam dělali. Takže poté, co bych naše vztahy přirovnal k nule, tak nyní si myslím, že máme možnost lépe chránit zájmy českých občanů a českého státu v Rusku. Záleží to jenom na nás.
Mám ještě asi dvanáct stran textu a vidím nesouhlasné pohyby hlavou, takže já bych spíš nechal promluvit druhé. Já jsem opravdu připraven, a myslím, že jsem dobře připraven, a navzdory pozdní hodině jsem připraven reagovat na všechny dotazy, které mi položíte. Ale znovu bych se chtěl ohradit, důrazně ohradit proti kritikům, kteří jedním dechem dodávají, že vlastně nevědí, o čem jsme tam jednali, a že jsme tam vůbec jednat neměli. Právě pro to, co všechno jsem vám teď řekl, jsme tam jednat měli.
Já vám děkuji za pozornost, asi mě ještě uslyšíte v průběhu dnešního večera. (Potlesk v části sálu.)***