(18.50 hodin)
(pokračuje Vondráček)
K námitkám, že tento minutovník nebyl poskytnut dopředu. Prosím vás, tento minutovník se neposkytuje dopředu, protože je v něm na minutu napsáno, kde se který ústavní činitel nachází. Tedy z bezpečnostních důvodů tyto informace nebývají poskytnuty předem. Jestliže je v minutovníku napsána soukromá snídaně, nerealizoval jsem žádné schůzky se zástupci atomového lobby. Snídal jsem se svými kolegy poslanci v Českém domě. Tady se na jednoho dívám. (Posl. Janulík.)
Myslím, že tato cesta je spojena s více fámami, a nevím, jak bych to jinak slušně popsal, než je zdrávo. Samotný program byl koncipován jako vyvážený. Nesetkal jsem se s žádnou protestní nótou, s žádnou námitkou žádného z našich spojenců či partnerů. Naopak, já jsem hodně času strávil například diskuzí s rakouským předsedou Parlamentu Wolfgangem Sobotkou, který se chystá v listopadu do Ruské federace. Samozřejmě že se setká se svým protějškem předsedou. Hovořil jsem s polským maršálkem, inspirovala mě návštěva nizozemské předsedkyně Senátu, která se sešla také se stejnými osobami jako já. Byl tam Španěl, byli tam členové Bundestagu, kteří hráli s Ruskou dumou fotbal. Některé námitky, které jsem zachytil v novinách, jsou až úsměvné, protože jestliže je namítáno, že Bundestag reprezentoval v Rusku při fotbalovém utkání místopředseda a nikoliv předseda, tak proč tomu tak bylo? Protože předseda pan Schäuble je invalida a nehraje fotbal, tak tam byl místopředseda. Tak si myslím, že některé připomínky byly až nedůstojné. Můj francouzský protějšek de Rugy, se kterým se znám, se kterým jsem se osobně potkal, se stal v mezidobí ministrem životního prostředí a ta schůzka neproběhla, proběhne v lednu. Ale i francouzský předseda Parlamentu navštíví Ruskou federaci. Tolik velice stručně.
Samotný program se skládal nejenom z těch dvou schůzek s paní Matvijenko a pane Volodinem, ale za velice přínosné považuji své setkání se studenty vysoké školy MGIMO, za velice důležité považuji to, že jsem měl možno otevřít a zahájit výstavu o našich legionářích v Rusku, a to vše za situace, kdy několik dní před naší návštěvou vyšel v Rusku článek o T. G. Masarykovi a našich legionářích ve velmi negativním světle. A tato výstava proběhla ve státním Muzeu moderních dějin, což je veliký úspěch, a jsem přesvědčen o tom, že kdybych nepodpořil tuto výstavu svou osobní přítomností a nezaštítil ji jako předseda, tak by zřejmě v těchto prostorách tato výstava neproběhla.
To je, řekněme, ta informativní část mého vystoupení. Teď bych řekl tu druhou, edukativní, vzdělávací.
Celá návštěva vychází mimo jiné z koncepce zahraniční politiky, kterou schválila vláda už v roce 2015. Já budu citovat: "Česká zahraniční politika bude za současného stavu usilovat o konstruktivní spolupráci s Ruskou federací, zejména v ekonomické a kulturní oblasti, a o co nejširší kontakty s ruskou občanskou společností. Dlouhodobým cílem je překonat současné problémy a dospět k partnerským vztahům." Tolik citát platné koncepce zahraniční politiky ČR ve vztahu k Ruské federaci.
Jestliže je namítáno, že snad součástí naší návštěvy měl být požadavek na omluvu, což jsem zachytil také v médiích, tak bych rád upozornil na to, že jako Česká republika už jsme přijali smlouvu o přátelství s Ruskou federací. Ta smlouva se diskutovala zde v roce 1993. A opět vám můžu citovat, článek 9: "Zvláštní pozornost bude věnovat rozšíření styků mezi parlamenty. Smluvní strany budou vytvářet příznivé podmínky pro přímé styky a spolupráci na úrovni republik, oblastí a jiných samosprávných územních celků, měst a obcí ve všech otázkách náležejících do jejich kompetencí." Samotná smlouva obsahuje v preambuli tento text: "Přejíce si definitivně skoncovat s totalitní minulostí spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968 a s dalším neospravedlnitelným setrváváním sovětských vojsk na československém území, jehož materiální důsledky jsou řešeny příslušnou dohodou." Takže nejenže zazněla omluva v dobách Borise Jelcina, máme i uzavřenu smlouvu, která konstatuje protiprávnost a nelegitimitu našeho obsazení v roce 1968. Toto jsou všechno fakta, se kterými jsem vás chtěl seznámit.
Třetí dokument, který by si měl každý nastudovat, než začne mluvit a kritizovat naše vztahy s Ruskou federací, je rozhodnutí Rady Evropy. To je ten sankční seznam. Tady je napsáno: "Členské státy přijmou opatření nezbytná k zamezení vstupu na svá území nebo průjezdu přes ně." To je vše, co se týká... A pak ještě následuje část týkající se zmrazení finančních operací. Kdyby EU, kdyby Evropská rada chtěla dát tyto osoby do klatby, a že se s nimi není možné setkávat, tak by to tam jistě uvedla. Výklad, který si někteří u nás v ČR přisvojují, je naprosto nepřiměřený a neodpovídá vůli všech členských zemí. Já tady mám pro zajímavost - opět toto jsou všechno seznamy návštěv v Ruské federaci. (Ukazuje.) Tam bylo od 10. května do 20. června 48 návštěv vysokých představitelů EU. A to jsem odečetl myslím fotbal. Když odečtu fotbal, pořád to znamená, že každý týden Rusko navštíví dva až tři politici z EU. Nesnažme se vyvolat dojem, že je Ruská federace izolována a že nedochází k žádnému dialogu. Naopak, jednotlivé země, zejména země západní Evropy, udržují velmi pracovní a intenzivní kontakty s Ruskou federací. Byl jsem minulý týden v Paříži. Ve Francii Národní shromáždění má speciální velký výbor pro spolupráci s ruským parlamentem, pravidelně se setkávají. Jak jsem řekl, jejich předseda pojede do Ruska brzy.
My si sami sobě ubližujeme, když se snažíme být papežštější než papež. My nehájíme dostatečně české zájmy a záměrem té mé cesty nebylo nic jiného, než abychom srovnali krok a vyrovnali se zemím, jako je Německo, Francie, Nizozemí. Já bych se pozastavil nad návštěvou předsedkyně Senátu Nizozemí v Rusku. Vezměte si, jak velkou a bolestivou mají otevřenou otázku, co se týče sestřeleného letadla. Přesto se navštěvují a přesto spolu jednají. Všechny tyto návštěvy usvědčují z omylu ty, kteří tvrdí, že sankční seznam je něco jiného, že je to zákaz provádět základní diplomacii a potkávat se na pracovní úrovni.
Třetí část mého vystoupení, které opravdu zkracuji vzhledem k pozdní hodině, já vás tady nechci trápit, ale já jsem si domácí úlohu připravil velmi pečlivě a jsem připraven odpovídat na jednotlivé otázky, tak ta třetí část už by jenom reagovala na některá prohlášení. Jsem přesvědčen o tom, že nikdy, asi nikdy neuspokojím všechny svými prohlášeními v Rusku. Pro některou skupinu by snad jediné uspokojující prohlášení bylo, kdybych tam opravdu vyhlásil válku.
Já se opravdu cítím uražen, jestliže někdo tvrdí, že jsem tam vystupoval v lokajském či poníženém postavení. Není to pravda. K dispozici jsou záznamy z těchto jednání. Jsem první předseda Poslanecké sněmovny, který tam jasně deklaroval pozici České republiky jako spojence, člena NATO a členské země EU. Já jsem tam řekl slova Skripal, Ukrajina a otevřel tyto otázky. Kdo tomu nevěří, může si najít Twitter Ruské dumy, kde přímo paní Matvijenko uvádí, že pan Vondráček hovořil o těchto tématech. A můj mandát není k tomu, abych tam samozřejmě tyto otázky řešil. Tyto otázky řešíme spolu se svými partnery. Nicméně jsme se shodli se svými protějšky, že můžeme vést oboustranně výhodný pracovní dialog. ***