(10.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
Podle údajů Světového ekonomického fóra je ČR momentálně na 31. příčce v žebříčku konkurenceschopnosti. A když se podíváme, z čeho se toto číslo detailně skládá, tak zjistíme, že jsme nízko zejména v podkategorii instituce na 50. místě a infrastruktura na 49. místě. A v kategorii instituce, když se na to podíváme detailně, táhne ČR dolů zejména břemeno vládních regulací, tady jsme na 119. místě, a efektivita a přehlednost regulačních procedur, kde jsme na ostudném 112. místě. Dále podívejme se na další údaje. Efektivita veřejné správy při vymáhání právních sporů - 94. místo. V kategorii infrastruktura, podkategorie kvalita cest - 74. místo. A z ostatních podskupin bije do očí nepružnost zákoníku práce - 108. místo, a celkové daňové zatížení podnikatelů - 110. místo na světě.
Dámy a pánové, to nejsou čísla, která odpovídají možnostem a ambicím ČR. To jsou čísla, se kterými bychom měli něco dělat. A to jsou čísla, se kterými by měl něco dělat tento státní rozpočet, ale nedělá. V dnešní době není žádný důvod, aby se vybíraly od lidí a podnikatelů nesmyslně vysoké daně. Mnohem lepší by bylo, kdyby lidé své peníze mohli investovat. A investovali by je do dalšího růstu, technologických inovací, příprav na technologické změny, které čekají celou společnost. Kdyby vláda postupovala takto rozumně, tak by se více rozhýbala ekonomika, přispělo by to více k ekonomickému růstu. Zvýšila by se také konkurenceschopnost úspěšných českých firem v mezinárodním prostředí.
Dámy a pánové, toto má být náš cíl, toto má být naše vize. Tak to chápali naši předkové. Teď se hlásíme ke stému výročí založení samostatného Československa. Právě jeho zakladatelé měli tuto ambici a není žádný důvod, abychom to tak nechápali i my. Je jasné, že některé věci nezměníme ze dne na den, nelze je změnit ze dne na den, ale pokud alespoň nezačneme, tak tu bude tendence, že se budou zhoršovat.
Nemusím vás asi přesvědčovat o tom, že všechno, co souvisí s byrokracií, například s byrokracií, má tendenci se zhoršovat. Některé problémy ale naproti tomu umíme řešit rychle a umíme je řešit efektivně. A byrokracii, regulaci, pomalost státní a veřejné správy, to za problém považuje naprostá většina občanů ČR. A lze to řešit. Jenom to chce mít odvahu a mít jasný politický cíl. Ani odvahu, ani jasný politický cíl tato vláda nemá a ukazuje to v tomto návrhu rozpočtu.
Vládní regulace, to už není jenom téma opoziční Občanské demokratické strany, je to jedna z největší ostud ČR. A pokud máme ambici patřit k deseti nejlepším zemím na světě, a doufám, že nejsem sám nebo moji kolegové nejsme sami, kdo tuto ambici máme, tam, kam jsme patřili za první republiky, tak musíme s některými věcmi pohnout a musíme ten úklid udělat nejprve doma. Není normální, aby v době ekonomického růstu, v době takového ekonomického rozmachu, největších rozpočtových příjmů v dějinách, téměř nulové nezaměstnanosti byli lidi otravováni regulacemi takovým způsobem, jako to dělají některé autokracie ve Střední Asii. Vždyť je to ostuda. Mohli bychom s tím pohnout, mohli bychom to změnit, ale bohužel tento státní rozpočet nic takového ani nenaznačuje.
Dámy a pánové, mohl bych pokračovat ještě dlouho, ale už připomenu pouze dvě oblasti, které jsou v tomto směru vypovídající. Třicáté první místo ČR pro úroveň vzdělávání. To by se zdálo, že není tak hrozné. Je to ale špatné, protože v mezinárodních srovnáních kvalita vzdělávání v ČR pomalu klesá. Ten pokles není prudký, to uznávám, ale naší ambicí by přece měl být růst, protože vzdělaní lidé jsou naší budoucností, je to vlastně náš nejhodnotnější kapitál.
Když se podíváte na ty údaje detailněji, tak problematické jsou zejména dva fakty: klesá podíl výjimečných studentů, nadaných studentů a naopak roste podíl podprůměrných studentů. A je na nás, abychom ten vzdělávací systém nastavili tak, aby pomáhal, dával prostor těm nejšikovnějším a současně nepotlačoval děti se slabším sociálním zázemím. Stejně tak, a to je přece jeden z největších problémů našeho školství, musíme najít způsob, jak více odměnit nejenom učitele jako učitele, jak více odměnit kvalitní učitele a jak odměnit také mladé učitele, abychom zvýšili atraktivitu učitelského povolání a motivovali lidi k tomu, aby chtěli učiteli být.
A to druhé, poslední téma, to je téma, které je osobně blízké, vzácné panu předsedovi vlády, a to je politika pro lepší venkov. Smyslem agrární politiky přece není, dneska už to všichni víme, nasytit lidi, vyrobit dostatek potravin, ale mimo jiné a možná dnes už prioritně v evropských zemích jde o zachování charakteru krajiny, plnohodnotného života na venkově, který musíme mít, který máme mít a kterého se nemáme vzdát. Ale od tohoto cíle se i těmi opatřeními, která dělá vláda, spíše vzdalujeme, než abychom se k němu přibližovali.
Naše zemědělství je nejkoncentrovanější v celé EU. Průměrná velikost farmy je u nás nějakých 133 ha, v EU je to 16 ha. A jedním z důsledků takového koncentrace českého zemědělství je neefektivní směřování dotací a podpory ze společné zemědělské politiky EU do velkých koncernů, které nesplňují ten základní cíl. Nesplňují ani sociální, ani krajinotvorný, ani ekologický rozměr. Ty nůžky mezi námi a jinými zeměmi se tady stále rozvírají, a rozvírají se v náš neprospěch. Například v Rakousku směřuje 60 % přímých plateb k malým zemědělcům, u nás jde 85 % plateb k velkým zemědělským podnikům. Tohle změnit nebude jednoduché, ale i toto je příležitost k tomu začít mluvit o tom, co to znamená politika pro lepší venkov. Že to neznamená podporovat jenom ty velké, ale že to znamená pomáhat těm malým a začínajícím farmářům. Že to třeba znamená zavést stropy na velikost příjemců přímých plateb a ušetřené peníze investovat do lokálních projektů. Do toho je třeba věnovat politickou energii, tady je potřeba vytvářet veřejný tlak. A samozřejmě pak také, a proto o tom tady mluvím, nastavení rozpočtu.
Dámy a pánové, já jsem vám chtěl na několika příkladech a politických souvislostech ukázat, v čem je tento rozpočet, tak jak ho předložila vláda premiéra Babiše, špatný, v čem neodpovídá ekonomickému růstu, v čem neodpovídá možnostem ČR a v čem doslova zabíjí ambice, které by ČR v těchto letech měla mít. Tento rozpočet neodráží potřeby ČR, tento rozpočet nepřibližuje ČR do skupiny nejvyspělejších zemí. Tento rozpočet neodráží možnosti ekonomického růstu, nezvyšuje konkurenceschopnost ČR jako celku ani dnes, ani do budoucna a nevytváří nové příležitosti pro lepší život občanů ČR. Proto ODS tento rozpočet nemůže podpořit. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Další vystoupí podle... pan kolega předal záznam, pan poslanec Ferjenčík se stanoviskem klubu Pirátů. (Poslanec Ferjenčík zaujal místo u řečnického pultu.) Já se omlouvám. Omlouvám se moc, faktická ale odtud zmizela. Platí ta faktická poznámka, nebo ne? Tak faktická poznámka, pan poslanec Volný, omlouvám se, ona byla smazána a teď tam je znovu.
Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající, kolegové, kolegyně. Já se moc omlouvám panu kolegovi Ferjenčíkovi, ale chtěl jsem zareagovat přímo na mého předřečníka pana předsedu Fialu. Já jsem si myslel, že nebudu muset vystupovat k tomuto tématu, myslím si, že ani nikdo z našeho klubu nebude přehršel času věnovat diskuzím, ale ve chvíli, kdy tady byly řečeny nepravdy, přímo lži, tak vystoupit musím. ***