(10.40 hodin)
(pokračuje Okamura)
A překvapuje mě, že vláda to vidí jinak. To mě teda opravdu zaráží a překvapuje. Přes proklamace, že prý se něco bude dělat s financováním politických neziskovek, tak samozřejmě skutek utek. Andrej Babiš od toho ustoupil. Přes nějaké proklamace, co jsme slyšeli, odstoupil po několika dnech z tohoto záměru. Zřejmě to byl zase jenom prázdný marketing a v rozpočtu ty peníze prostě vidíme. A jak jsem tady poznamenal, dokonce někde vidíme, že se i navyšují ty peníze pro politické neziskovky.
Takže děkuji za pozornost a to je v kostce názor hnutí SPD na státní rozpočet. (Potlesk z řad poslanců SPD.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Dobrý den všem. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Fiala.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se v tomto úvodním vystoupení za klub Občanské demokratické strany pokusím zařadit tento návrh státního rozpočtu do širších politických souvislostí tak, jak by to ostatně také mělo být u tohoto zákona, který často bývá označován - a přihlásil se k tomu tady i pan prezident ve své úvodní řeči - za nejdůležitější zákon roku. A skutečně to důležitý zákon je. Určitě to není jenom nějaké účetní cvičení, ale je to zákon, který vyjadřuje priority vlády a který vlastně naznačuje a určuje směřování země, a buďto se v něm odrážejí naše ambice, nebo se v něm neodrážejí, což je právě tento případ.
Musím také konstatovat, že je mi líto, a považuji to za nesprávné, že u projednávání státního rozpočtu není přítomen předseda vlády. Chápu všechny ty důvody, nenavrhuji žádné odložení nebo něco podobného. Ale myslím si, že projednávání státního rozpočtu i plánování zahraničních cest premiéra by mělo být sladěno tak, aby se předseda vlády mohl účastnit diskuze o státním rozpočtu, což je něco tak přirozeného a tak jasného, že se divím, že to tady musím zmiňovat.
Dámy a pánové, Česká republika prožívá jedno z nejpříznivějších období ve své novodobé historii. Lidé v České republice se nikdy neměli tak dobře, jako se mají dnes. Jsme nepochybně na vrcholu dlouhodobého ekonomického růstu, příznivého období a je také jasné, a ukazuje to i tento rozpočet, že příjmy státního rozpočtu nebyly nikdy tak vysoké jako v těchto letech a nikdy stát nehospodařil s takovými prostředky, jako bude hospodařit příští rok. A když se na tyto údaje podíváme, tak si musíme říct, že ty zprávy o státním rozpočtu by měly být jenom pozitivní, že státní rozpočet by měl být plný pozitivních zpráv, nebo zpráv ještě pozitivnějších. Když se na ten rozpočet ale podíváme, tak zjistíme, že tomu tak není.
Já se zmíním nejprve o těch příznivých zprávách. Ve státním rozpočtu se ukazuje, že příští rok se nepochybně zaraduje část důchodců, protože důchody půjdou nahoru. Zaradují se státní zaměstnanci. Pravda, někteří se zaradují více, někteří méně, ale v průměru se jim zvýší příjmy o 8 %. Mimochodem, těch 8 % je podstatně více, než se zvýší příjmy zaměstnancům v soukromém sektoru, kteří na to všechno, co tady vláda utrácí, musí vydělat. Ale u nich se s růstem mezd vlastně nepočítá, protože vláda nepočítá se snížením daní, vláda nepočítá se snížením odvodů, vláda nepočítá se zlepšením podmínek pro živnostníky nebo podnikatele a ani se o to žádným způsobem nesnaží.
A když jsem u těch příznivých zpráv, tak ještě zmíním, že se také zaradují rodiče dětí a studentů, kteří ušetří na jízdném, přičemž tedy ovšem stejně ušetří nejbohatší rodiče jako ti rodiče, kteří jsou v nouzi. Nicméně tímto konstatováním se ty příznivé zprávy vyčerpaly a příznivější už tam nebudou. Tak totiž vypadá "hostina" v zemi, která prožívá nejdelší období ekonomického růstu. V zemi, která vybírá rekordně vysoké daně a odvody. Takto vypadá hostina v podání levicové vlády, vlády prý pro všechny. Toto je, tento rozpočet, to vrcholné číslo, které vláda dokáže v dobách rekordních ekonomických růstů udělat. Jak ale všichni víme, tak období příznivá, období ekonomicky příznivá, střídá i období stagnace, střídá je období ekonomických krizí. A my možná už tu první pozitivní část toho cyklu máme za sebou, nebo dosahujeme vrcholu a měli bychom se připravovat i na období, která tak příznivá nebudou. A to tento rozpočet v žádném případě nedělá.
Když jsem řekl, že končí ty příznivé zprávy, a vyjmenoval jsem ty, kteří budou profitovat z návrhu toho státního rozpočtu, tak uslyším námitky, že si přece přilepší i další. Že si třeba přilepší i střední a vysoké školy. Jenomže já tady musím připomenout, že podíl výdajů na HDP u nich ve skutečnosti klesá. Takže to přilepšení je velmi relativní.
Stejná situace je v oblasti investic, kterými se tady chlubil pan premiér. Když se podíváme na ty investice, tak v roce 2015 tvořily kapitálové výdaje 13,5 % výdajů státního rozpočtu. Podívejte se, jaké procento plánuje vláda na příští rok. Pouze 8 % kapitálových výdajů.
Výdaje na výzkum, vývoj a inovace. V roce 2015 - všimněte si, že to nesrovnávám s obdobími pravicových vlád, a přitom i v době ekonomické krize by tady ty podíly byly mnohem příznivější, než jsou teď. V roce 2015 tvořily výdaje na výzkum, vývoj a inovace 0,9 % HDP. Příští rok vláda očekává podíl 0,8 % HDP. No to není růst, to nejsou potřebné investice, které jdou do výzkumu a inovací, tedy něčeho, z čeho bude profitovat Česká republika v budoucnosti a co zvyšuje naši konkurenceschopnost.
A když jsme u těchto čísel a podívám se třeba na obranu, tak mohu konstatovat, že ty sliby, které tady vláda dává, tak se zase jenom posouvají do budoucna. Z letošních 1,11 % HDP plánuje vláda nárůst na 1,19 % HDP v příštím roce. Kde je k dosažení ten růst na 2 %? Nebo i těch slibovaných 1,4 %? Ty jsou pořád v nedohlednu. Přitom výdaje na obranu jsou pro naši zemi mimořádně důležité.
No a samozřejmě vůbec není pravda, že tato vláda je vláda pro všechny, jak se snaží ze svého manévru směrem doleva vymluvit předseda vlády. V rozpočtu se totiž dočtete to, co už jsem řekl, že platy v soukromé sféře neporostou, protože daňové zatížení se nesníží. A v rozpočtu se také dočtete, že platy státních zaměstnanců se opět zvýší. Takže není to vláda pro všechny. Ani ten rozpočet není připravený tak, aby z ekonomického růstu profitovali všichni.
Ale to všechno nejsou hlavní problémy tohoto rozpočtu. Dokonce jím není ani ten deficit, který je podle mě - který tu byl už několikrát zmíněn a který je podle mě nepochopitelný a nevysvětlitelný. Ale hlavní problém tohoto rozpočtu je skutečně v něčem jiném. Není v jednotlivostech, není v jednotlivých položkách, ale skutečný problém spočívá v nedostatku ambice, v neexistenci plánu, v absenci srozumitelných užitečných politik. Tedy chybí tam vize, plány a jejich realizace.
Já jsem svoje vystoupení začal tím, že jsem řekl, že jsme v mimořádně příznivé situaci a že prožíváme neobvykle příznivé období. A to jsou přece ideální časy, abychom věcmi, které nám doma nefungují, které víme, že jsou problém, abychom s nimi pohnuli. Abychom zlepšili kondici České republiky. Abychom nezabíjeli ambice České republiky. Abychom se připravili na příští konkurenceschopnost, abychom pro to vytvořili podmínky. A to by mělo být za těmi čísly státního rozpočtu. Tam by měly směřovat investice. Měl by se za nimi skrývat i obsah. A ten obsah může být následující. Když zvyšujeme například výdaje do školství, tak co od toho očekáváme, kam ty peníze jdou, čeho tím chceme dosáhnout. Tyto ambice by měly být za státním rozpočtem.
Já vám tady řeknu některé údaje z analýz Světového ekonomického fóra, které asi nebudete chtít zpochybňovat, a vy si u toho položte dvě otázky. První, zda to postavení, které máme ve srovnávání Světového ekonomického fóra, skutečně odpovídá možnostem, jaké naše republika má. A tu druhou otázku, ta je neméně podstatná, si také prosím položte. Které z těchto údajů tento státní rozpočet vylepší? Kde jsou v něm předpoklady, abychom se mohli zlepšit, abychom se mohli od tohoto stavu odrazit, abychom se postupně posouvali vzhůru? ***