(11.20 hodin)
(pokračuje Munzar)
Naproti tomu výdaje jsou docela dobře vyčíslitelné. Přesto v důvodové zprávě, kterou jsme obdrželi od Ministerstva financí, se hovoří o tom, že je to nereálné, že se může jednat pouze o obecné dohady, protože náklady každého podnikatele jsou jiné. Takže na jednu stranu výnosy jsou nám předkládány jako tvrdá data, jako tvrdá fakta, na druhou stranu náklady nejdou přesně vyčíslit. A já dokonce u těch nákladů souhlasím s jednou výhradou. Ty náklady jsou daleko lépe odhadovatelné než příjmy. Přesto jsou představiteli vlády příjmy předkládány jako tvrdá data.
Minule jsem tady kupeckými počty dospěl k odhadu nákladů. Kdyby každý z těch podnikatelů měl jedno zařízení v průměru s nákladem na pořízení, instalaci, software za 20 tisíc korun, to je za tu první a druhou vlnu, za těch 170 tisíc nových podnikatelů, kteří byli zařazeni do první a druhé vlny, je to 3,4 miliardy pouhými kupeckými počty. Náklady na připojení na internet 500 korun za měsíc, to je 6 tisíc za rok na jednoho. To je další miliarda. Velmi konzervativní odhad 4,4 miliardy na získání těch diskutabilních 4,1 nebo 4,7 miliardy korun.
A u těch 300 tisíc podnikatelů, které by teď čekala ta třetí a čtvrtá vlna, bychom se stejným výpočtem, tedy v průměru 20 tisíc korun na koupi zařízení, jeho instalaci, software, je to dalších 6 miliard. Mimochodem krásný byznys pro ty, kteří tato zařízení prodávají. Náklady na internet 500 korun za měsíc, 6 tisíc za rok, to je 1,8 miliardy. Vím, že namítnete, že jsou to pouze kupecké počty. Ale jsou daleko přesnější než ty výnosy, které jsou veřejnosti prezentovány jako tvrdá data a úspěch EET.
Co se týče nákladů státu, položil jsem paní ministryni některé konkrétní dotazy. Ona mě odkázala na studium webových stránek www.etrzby.cz. Přesto bych ji požádal, aby zde konkrétně odpověděla, abychom se třeba nedopustili nějakého dalšího nedorozumění. Otázky tedy zní, já je zopakuji: Kolik byly ty skutečné, nikoli odhadovatelné, náklady na zavedení EET? Kolik byly dosavadní náklady na jeho provoz? Kolik státních zaměstnanců se nejenom muselo přijmout kvůli EET, ale kolik celkem státních zaměstnanců se zabývá vůbec problematikou EET? A jaké jsou jejich mzdové náklady? Jaké jsou náklady na jejich vybavení, náklady na jejich kanceláře, na počítačovou techniku a podobně?
Stejně tak platí mé otázky týkající se toho zvláštního režimu, toho zavedení papírového EET, jestli se tomu dá říct papírové EET, pro ty nejmenší. Kolik se očekává výnos z tohoto zvláštního režimu? A kolik bude náklad na všechny ty úředníky, kteří budou přijímat ty účtenky v krabicích jednou za čtvrt roku na finančním úřadě, a ta papírová hlášení? A kolik bude náklad na ty úředníky, kteří budou tyto účtenky kontrolovat, budou je archivovat, budou s nimi dále manipulovat? Samozřejmě že mířím k přiměřenosti a efektivnosti uvedeného režimu. Je to zatížení těch nejmenších nikoli elektronickou, ale papírovou byrokracií. Nebylo by lepší a efektivnější toto pro ty nejmenší úplně zrušit? Aspoň tedy pro ty nejmenší?
Ještě k přínosům EET, nad kterými visí otazník. Vlastně jeden výnos můžeme určit zcela přesně a je to příjem za pokuty. Příjem za pokuty je jediným stoprocentně doložitelným příjmem a přínosem EET pro státní rozpočet. Jediným. Opravdu vám to stálo za to? Tento příjem dosáhl podle důvodové zprávy cca 78 milionů korun. Od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2018. Mimochodem vidíte, že se nám předkládají v důvodové zprávě údajné výnosy za rok 2017, ale u pokut za delší období. Ale zpět k těm číslům. 78 milionů, které získal stát, státní rozpočet, z udělených 7 677 pokut, a to z celkem 119 037 kontrol podle důvodové zprávy. Průměrná pokuta ve výši cca 7 tisíc korun. Tolik strohá důvodová zpráva. Na množství kontrol se ale ukazuje, jaký bič na podnikatele dostala do ruky Finanční správa. A otázkou zůstává, jestli k němu přistoupila uměřeně. Já si to nemyslím. Myslím si, že agresivní přístup při využívání svých pravomocí a nástrojů promítla i do kontroly EET. Tedy jinými slovy, tento jediný doložitelný příjem z EET je navyšován díky tomuto agresivnímu a nekompromisnímu přístupu.
Informace z terénu, které dostávám, jsou přímo otřesné. Kontroloři číhají na každou chybu zaměstnance podnikatele. Podnikatelé totiž mnohdy platí ne za to, že chtějí zatajit tržbu, ale za chyby svých zaměstnanců. Mohlo by se říci, že šest sedm procent z kontrol, ze kterých vzejde pokuta, odráží údajnou nepoctivost podnikatelů. Ve skutečnosti je množství těchto pokut udělováno za chyby zaměstnanců, nikoli za záměrné nepoctivé jednání podnikatelů. Dostávám zprávy o přehnané tvrdosti kontrol, kde Finanční správa rovnou uděluje pokuty třeba i za banální přestupky, třeba i za roztržitost prodavaček. Uvedu několik případů, které jsou mediálně známé, abyste si sami udělali představu o postupu kontrol.
Mediálně známý případ, případ, který se stal v Holešově ve Zlínském kraji. Za to, že místní trafika nevystavila účtenku a nezaevidovala tržbu za nákup krabičky bonbonů Tic Tac ve výši 15 korun, dostal majitel pokutu ve výši 15 tisíc. To je o 50 % více, než je průměrná pokuta u Finanční správy. Majitel se proti pokutě odvolal, žádal o její zrušení nebo snížení, jelikož mu přišla nepřiměřená. Celá situace totiž podle něj vznikla tím, že brigádnice ve snaze vytisknout účtenku klikla na malém tabletu na špatné místo, čímž celou aplikaci zavřela, a v nastalém stresu začala zmatkovat. Jednalo se o 71letou starou paní. Finanční úřad ovšem toto vysvětlení vyhodnotil tak, že žádné polehčující skutečnosti nenastaly, a ještě navíc zvýšil pokutu o tisíc korun na náklady řízení.
Další případ. Majitelka malého obchodu s oděvy a galanterií dostala na konci loňského roku pokutu 3 tisíce kvůli porušení zákona o evidenci tržeb. Podle úřednic prodavačka zaevidovala platbu a vystavila účtenku až poté, co jí řekly, že dělají kontrolu. Prodavačka říká, že měla na kase rozmarkovaný jiný nákup, ale ženy jí podávaly peníze, tak si je od nich vzala a položila na pult. Když předchozí zákaznice zaplatila, kontrolorky jí údajně ihned řekly, že porušila zákon. Prodavačka tržbu poté zaúčtovala a odeslala do systému, jenže podle kontrolorek to bylo o minutu později, než proběhla platba. Jednalo se o nákup zipu za 30 korun. A tak dále. Mohl bych tady číst mnoho takovýchto případů.
Připadá vám to, kolegyně a kolegové, v pořádku? V jakém prostředí vlastně chceme, aby podnikatelé a živnostníci žili, podnikali, fungovali? Chceme, aby žili v přátelském prostředí, nebo v prostředí strachu a stresu před neadekvátním přístupem Finanční správy? Ve jménu svatého boje za zvyšování příjmů státního rozpočtu a ve jménu permanentní preventivní nedůvěry vůči podnikatelům.
Abyste mi špatně nerozuměli, já většinu zaměstnanců Finanční správy považuji za slušné lidi, kteří se mnohdy snaží těm podnikatelům i pomoci. Nicméně mnohá vyjádření nejvyšších představitelů naší země, hnutí ANO, vedení Finanční správy a tlak na výši příjmů v rozpočtu za každou cenu uvolnil ruce těm, kteří se přihlásili za křižáky v této svaté válce, abych se vrátil ke srovnání ze začátku svého projevu. ***