(17.30 hodin)
(pokračuje Langšádlová)
Ano, spousta institucí, spousta usnesení, deklarací se mi nemusí líbit, ale přesto si myslím, že je to velmi důležitá platforma, která umožňuje státům světa vůbec spolu komunikovat, vést nějaký dialog a pokoušet se dílčími kroky nějakým způsobem přispívat na ty krize, výzvy, problémy, se kterými se svět potýká. Ne, není to tak, že bych si vzala tu deklaraci a říkala bych si ano, já se ztotožňuji s úplně každou větou, která tady je. Ale to je přece úplně přirozené. Ve chvíli, kdy něco přijme 191 států v různých situacích, v různých podmínkách, je naprosto přirozené, že se s tím nemůžeme všichni ztotožnit.
Přesto jsem přesvědčena, že to má svou hodnotu, i když je to, jak bylo řečeno, nezávazné a deklarativní. Je to nezávazné a je to deklarace, a proto si myslím, že je naprosto mimo tady hovořit o tom, že je to řízený proces migrace do Evropy a podobné úvahy... Opravdu nemusí mít nikdo strach, že podobná deklarace by mohla něco podobného způsobit. Ale ta reakce je přirozená, protože před několika lety Evropa, nikoli Česká republika, ale Evropa prošla vážnou migrační krizí.
Přestože jsem vlastně po celou tu dobu byla opozičním poslancem, tak jsem mnoho kroků vlády podporovala a podporuji - i této vlády. Chci ocenit to, že vláda poslala humanitární pomoc, pomáhá v uprchlických táborech v Jordánsku a jinde. Jsem velice ráda, že posíláme na pomoc lidi i do organizací, jako je Frontex a další organizace Evropské unie. Jsem velice ráda, že posíláme naše lidi do zemí, jako je Makedonie, Řecko či Itálie, ať už jsou to úředníci, nebo policisté a další. Toho všeho si velice vážím. A myslím si, že pořád platí, a bylo to tady řečeno mnohokrát, řešení migrace je mimo Evropskou unii.
Ale to, o čem se v tuto chvíli bavíme, je i to, zda Česká republika kromě tohoto věcného, materiálního přístupu k migraci projeví také lidský rozměr, lidský přístup, jestli budeme schopni alespoň symbolicky projevit solidaritu, solidaritu, jak s těmi, kteří utíkají před válkou, tak projevit solidaritu i s těmi členskými státy. A proto tady přečtu usnesení, které bude vyzývat přijmout 50 syrských sirotků, 50 opuštěných dětí. Je to projev nejen solidarity k nim samotným, a opravdu jsou to děti, které prošly válečným konfliktem, ale je to i projev solidarity k Řecku jako takovému, ke státu, který byl velmi silně zasažen migrační krizí. A opravdu chci ještě zdůraznit a zopakovat, že podobné, možná někdo řeknete gesto, podobný krok solidarity udělaly i země, jako je Británie, ale i ten Izrael, který dokonce nabídl těmto dětem občanství. Ano, ten Izrael. Já jsem si to ještě u izraelských přátel ověřovala. I ten Izrael, který se opravdu potýká s okolními státy, dokázal v duchu humanity a v duchu svých kořenů nabídnout pomoc stovce syrských dětí.
A já jsem přesvědčena, že i čeští občané nakonec toto i v tuto chvíli projevují, mnozí jsou připraveni poskytnout domov těmto dětem. Ty rodiny tady jsou. A myslím si, že toto musíme udělat. Je to závazek i k naší minulosti, protože podobná gesta - byl tady zmíněn už sir Nicholas Winton - tady byla už za druhé světové války. Ale nejsou to gesta. Byly to kroky, které zachránily životy.
A jestli tady někdo hovoří o bezpečnostních rizicích, chtěla bych říci, že tyto děti jsou již v Schengenu. Tyto děti jsou na území Evropy a jsou v Schengenu. A položte si, kolegové, otázku -
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pardon, já vás přeruším. Chtěl bych vás poprosit, vážené kolegyně a vážení kolegové, o ztišení hluku v sále. Děkuji vám.
Poslankyně Helena Langšádlová: Položte si, kolegové, otázku. Myslíte si, že tyhle konkrétní děti, že to bezpečnostní možné riziko je větší, když zůstanou v uprchlickém táboře, anebo když se dostanou do rodin a dostane se jim podpory? Položte si i tuto otázku. A opravdu... Vzpomeňme si, máme sté výročí republiky. Nebyl to humanismus, o kterém zakladatelé hovořili? Nejsou ty hodnoty, o kterých často tady ve Sněmovně hovoříme, kořeny Evropy, není to křesťanství? Není to náhodou to, o čem hovoříte, že chcete chránit? Které je postaveno na úctě ke každé lidské bytosti, ke každému člověku? Ano, záleží na naší vládě. Na naší vládě záleží, koho konkrétně pozveme do České republiky. Může si všechny ty děti prověřit. Může si říct, kdo ano, kdo ne. Ale to je odpovědnost vlády. A já věřím našemu Ministerstvu vnitra i naší vládě, že dokáže vytvořit podmínky pro to, aby 50 rodin mohlo přijmout 50 syrských sirotků.
A protože tady často hovoříme o těch hodnotách, tak jsem se nemohla udržet. Kolegové, dneska jsem si přece jenom dovolila citovat z evangelia podle Matouše: Neboť jsem hladověl, a dali jste mi najíst, žíznil jsem, a dali jste mi napít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mě. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji paní poslankyni. Dobrý podvečer, vážené kolegyně a vážení kolegové. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Josef Hájek.
Poslanec Josef Hájek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, nedalo mi, abych nepoužil svůj tady hornický selský rozum. Prosím vás, kdy vznikla válka v Sýrii? 15. března 2011. To znamená sedm let. Jestli mi tady paní Němcová prostřednictvím pana předsedajícího cituje pana Wintona, kterého si samozřejmě vážím, tak to je, jako by tuhle iniciativu dělala v roce 1945, nikoli v roce 2008. Kde byla paní Šojdrová v roce 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017? Jak to, že až tři týdny před volbami přijde s touto iniciativou? Mně to připadá opravdu neskutečné. A ztotožňuji se tady s kolegy, kteří toto kritizují.
Co se týče paní Válkové, já mám tu výhodu, že mám sloní paměť. A já si skutečně pamatuju situaci, kdy pronesla z jejího pohledu nešťastné výroky, bylo to v devět hodin večer, jako ministryně, dávala tomu všechno, byla unavená. A tenkrát chtěla vyjádřit to, že v Sovětském svazu zahynulo 20 milionů lidí, v Polsku 6 milionů lidí a v České republice 370 tisíc lidí. Nikdo z vás tohleto nepoužil. Vy jste jenom nízkými pudy útočili na to, že řekla, že v Česku nebyly žádné oběti. Tohle neřekla. Ona řekla srovnání 20 milionů sovětských občanů, 6 milionů Poláků a 370 tisíc lidí. Je mi z toho stydno. A opravdu prosím vás, nezaštiťujte se před volbami sirotky. Děkuji. (Potlesk několika poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. Mám tady dvě faktické poznámky. Pan poslanec Marian Jurečka a připraví se paní poslankyně Langšádlová.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený jediný pane ministře vlády (v sále je pouze ministr Jan Hamáček), i když bod se jmenuje informace vlády v množném čísle, dovolte mi, abych tady reagoval na to, co teď tady říkal pan poslanec Hájek prostřednictvím pana předsedajícího.
Paní kolegyně europoslankyně Michaela Šojdrová z toho nikdy neměla zájem a nikdy nedělala předvolební téma, jak jste tady popsal. Kdyby to udělala - vážená paní poslankyně, když se tady na mě tak smějete, když se podíváte do Googlu nebo do monitoringu tisku, tak Michaela Šojdrová začala to téma komunikovat na pracovní úrovni v květnu před prázdninami. Byla za panem ministrem vnitra, za panem ministrem Metnarem, ještě když byl ministrem v té první vládě. Kdybychom z toho chtěli dělat volební téma, tak jdeme v květnu, v červnu na tiskovku, tam vystoupíme a začneme o tom hovořit. Jí šlo opravdu o podstatu té věci.
Volební téma z toho udělala odpověď vašeho pana premiéra v rozhovoru minulý týden v pátek. Kdyby odpověděl způsobem, že budeme ctít mezinárodní právo a naši vlastní legislativu, a pokud ti lidé budou splňovat podmínky, které máme v našem právu, to znamená, jde jim v jejich zemi o život z důvodů politických, náboženských či etnických, což jsme ctili vždycky a jako Česká republika jsme se tak vždycky chovali, a po prověření, pokud ti lidé splní podmínky Ministerstva vnitra České republiky, v situaci, kdy je tady víc než 50 rodin, které řekly, že jsou připraveny tyto děti vzít. Takže ty odpovědi pana premiéra, že je přece nebudeme dávat do dětských domovů - nebudeme. Jsou tady solidární české rodiny, které jsou ochotny. Tak prosím, nepřekrucujte tu skutečnost, tak jak ji můžeme dohledat. A to politické téma jsme z toho my opravdu neudělali. Děkuji. ***