(16.50 hodin)
(pokračuje Mračková Vildumetzová)
Tyto děti hledají náhradní rodinu. Například v Karlovarském kraji máme dneska 122 dětí, pro které hledáme náhradní rodiče, pěstouny a nedaří se nám to. Děláme různé reklamní spoty, akce, abychom pro tyto děti ty pěstouny našli. Když se podíváme do Moravskoslezského kraje, je to 600 dětí. Takže tisíce dětí máme v našich dětských domovech, v kojeneckých ústavech a my pro ně nemáme náhradní rodiče. Oni v těch ústavech žijí, rodiče se jich zřekli a nemůžeme je najít. A já si myslím, že v první řadě bychom měli hledat náhradní rodiny pro naše české děti, které jsou v našich ústavech.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vám také děkuji. Omlouvám se za zkomolení jména. A nyní prosím pana poslance Kupku.
Poslanec Martin Kupka: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, já se samozřejmě také chci vaším prostřednictvím zastat paní poslankyně Němcové, protože je jasné, že ten obecný princip platí. Platí v průběhu časů a to zpochybnit nelze. Prostě vyspělá společnost bude přirozeně pomáhat těm, kteří jsou na útěku před válkou. A máme dost právních nástrojů na to, abychom posoudili jednotlivé konkrétní příklady, jestli splňují to, co v právním řádu stojí. Jestli jsou to opravdu lidé, kteří si onu ochranu zaslouží. A v tomhle případě máme přistupovat ke každému tomu případu individuálně. Kdyby býval z toho pan premiér neudělal mediální kauzu, která se teď skloňuje, kterou se snaží někdo využít ve svůj prospěch, nebo ji naopak obrátit v prospěch někoho jiného, tak by standardním způsobem Česká republika takovou pomoc poskytnout mohla. To, že se z toho v tuto chvíli stalo takové téma, opravdu není v žádném případě vina těch, kteří teď volají po tom, aby Česká republika byla schopna dostát své úrovni a svým přirozeným povinnostem ustaveným i v mezinárodních smlouvách.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Schwarzenberg.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Údajně se za měsíc chystá oslava stého výročí 28. října 1918. Vzhledem k tomu, že jsme se dávno vzdali myšlenky Československa, že zde zdatně bojujeme proti nosné myšlence Tomáše Garrigue Masaryka o evropanství a nadáváme na Evropu a teď jsme se také vzdali jeho velké myšlenky, o které mluvím, totiž humanity, a projevujeme státní politikou antihumánní, proti sirotkům, proti uprchlíkům, proti dětem, tak bych prosil, aby ty oslavy 28. října kvůli přemíře pokrytectví byly odřeknuty. Protože bych se styděl vzpomínat na to, co jsme v roce 1918 nastoupili. Děkuji mnohokrát.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A prosím s faktickou poznámkou paní poslankyni Válkovou, poté s faktickou pan poslanec Kalousek.
Poslankyně Helena Válková: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, ty hodnoty, o kterých tady hovořili moji předřečníci, samozřejmě vyznáváme i my. Já je určitě vyznávám, i moji kolegové. O tom se přece tady vůbec nevede diskuze. Mě jenom překvapuje, že jste všichni tak stoprocentně jisti, že můžete těm syrským dětem, sirotkům, nabídnout skutečnou pomoc. A v tom je ten velký rozdíl.
Tak tedy diskutujme konkrétně, kdo je ten syrský sirotek, co potřebuje, co je pro něj lepší. Já jsem stála u zrodu Fondu ohrožených dětí, znám problematiku sirotků velmi dobře. I těch, o kterých tady hovořila paní hejtmanka, paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Snad jsem to řekla správně. A tyto děti skutečně naši pomoc potřebují a nedostávají, zůstávají v těch ústavech. A my si tady budeme shánět politické body před komunálními volbami a volbami do magistrátu v Praze tím, že tady budeme citovat vágní pojem syrští sirotci. Tak já teda tuhle hru nehraji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a prosím pana poslance Kalouska s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Stanjura.
Poslanec Miroslav Kalousek: Dovolte stručnou reakci na pohled hejtmanky Karlovarského kraje. Tak jistě na celém území České republiky je víc, než 20 tisíc lidí, kteří žijí v ústavech, a je jim odepřeno to, co je přirozené pro každé dítě, aby mohlo trávit své dětství v rodině. Ale žijí, jakkoliv je to smutné, ale prostě žijí v bezpečí, je o ně pečováno, vzdělávají se a mohou chodit do školy.
My tady mluvíme o více než třech tisících dětech, které jsou v řeckých uprchlických táborech. Ne, že je tam nikdo neviděl. Ony tam fyzicky jsou. A to nemluvím ani o uprchlických táborech v jiných zemích. A schválně kvůli tomu neříkáme, že chceme pomoci právě těmto padesáti dětem. Říkáme nejméně padesáti dětem podle výběru, jak si vláda sama vybere. A ty děti tam jsou, ne že tam nejsou. A jsou v podmínkách uprchlického tábora, což je něco totálně nesrovnatelného s podmínkami dětského domova. Jakkoliv chápu, že život v dětském domově není to nejlepší pro dítě.
Ale vy tady prostě, promiňte, vy jste v pozici bohatého člověka, na kterého se někdo obrací o pomoc, a vy říkáte: sám mám málo, ne, dokud neuspokojím stoprocentně všechny svoje potřeby, nepomůžu nikomu. Promiňte, paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, to je nelidský postoj. V konfrontaci s hluboce lidským projevem, který tady pronesla paní poslankyně Němcová, váš postoj je nelidský. A pevně doufám, že většina Poslanecké sněmovny ho mít nebude.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času. Prosím pana poslance Stanjuru s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Langšádlová.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Nejhorší na reakci je, když někdo vystoupí a v něčem souhlasím a v něčem zásadně nesouhlasím. Když paní poslankyně Válková říkala, ať to vláda prověří a vybere, tak s tou částí já souhlasím. Když říká, aby se otázka nezneužila ve volebním boji, tak s tím taky souhlasím. Ale s tím zbytkem absolutně nesouhlasím.
A paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, vy nejste ta pravá, která by měla poučovat moji ctěnou kolegyni Miroslavu Němcovou o tom, jaká je historie. Nedělám to rád, ale našel jsem si vaše výroky k české historii z roku 2014, kdy paní poslankyně Válková dostala dotaz, jaké má mínění o poválečném odsunu německého obyvatelstva z Československa, a odpověděla, cituji: "To nejhorší." Chápu, že to byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím. Ale ono se toho v protektorátu zas tolik nedělo. Tak nevím, kde bere odvahu nás poučovat o tom, které dějinné události máme citovat a které ne.
A vy nejste korektní. Paní poslankyně Němcová řekla úplně něco jiného, než na co vy jste útočila. A pokud vy tam nevidíte tu souvislost, a že to je základní, a řekl bych ne povinnost, že je úplně normální postarat se o sirotky, a nevidíte tu souvislost a budete ty sirotky rozdělovat podle období, původu, náboženství, rasy, nevím čeho, tak pak se nedivte, že si v té debatě vůbec nemůžeme rozumět.
Normální reakce předsedy vlády na ten podnět, na tu debatu, která byla minulý týden v Senátu, by byla přece: ano, to je zajímavý podnět, pojďme se o tom bavit, prověřme, zda takoví sirotci tam jsou, zda mají zájem a zda jsme schopni se o ně postarat a jak se postarat.
A já nechci předjímat výsledky této debaty. To je normální reakce. (Předsedající upozorňuje na čas.) Nenormální je říct: ani sirotek neprojde. To je nenormální.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní prosím paní poslankyni Langšádlovou, připraví se pan poslanec Španěl s faktickou poznámkou.
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Vážená paní poslankyně prostřednictví pana předsedajícího, syrští sirotci v Řecku nejsou vágní pojem. To jsou úplně konkrétní děti, které prošly válečným konfliktem. A to je právě ten rozdíl oproti tomu, co tady bylo řečeno, protože to je něco, co si nedovedeme vůbec představit, když dítě projde válečným konfliktem. A já bych chtěla říci, že proto budeme navrhovat, abychom přijali padesát těchto dětí podle posouzení vlády. ***