(17.00 hodin)
(pokračuje Langšádlová)
Já jsem vedla komisi pro rodinu. Navrhovala jsem novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, aby co nejvíce dětí mohlo vyrůstat v rodině. A jsem znovu připravena podpořit, to, co říkáte. Já si taky nepřeju, aby děti žily v ústavech. Děti mají žít v rodině, všechny děti mají žít v rodině. A jestli přijdete s návrhem, který podpoří pěstouny, náhradní rodinnou péči, já to velice ráda podpořím. Nechci, aby ani naše děti žily v ústavech. Dlouhodobě mě to velmi trápí. Dělejme všechno pro to, abychom těmto dětem pomohli, ale prosím, nesrovnávejme to s pomocí padesáti dětem, které žijí v tuto chvíli v Řecku a prošly válečným konfliktem. To jsou tak nesrovnatelné situace, že opravdu mi přijde velmi nepříhodné tyto dvě věci srovnávat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. I vás vyzvu, abyste se na ostatní poslance a poslankyně, i když nejmenujete, obracela mým prostřednictvím. Nyní prosím pana poslance Španěla, připraví se pan poslanec Kobza.
Poslanec Lubomír Španěl: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené dámy a pánové, nedá mi to a musím reagovat na některé své předřečníky, protože je mi smutno z toho, že se zde rozehrává doslova hra na city ohledně přijetí padesáti uprchlíků - sirotků. Zde se nabízí několik otázek. Za prvé. Naše hrdinská vlast přijme padesát sirotků. No dobrá. A co bude s těmi statisíci, které necháme v Africe zemřít hlady? Za druhé. Není skutečně lepší pomoci na místě a všem? Pak jsem vyčetl v médiích, že sirotci jsou údajně děti mezi dvanácti až sedmnácti lety. Nebudou za pár let hrozbou, jako se to stalo ve Francii, kde až další generace se projevily tak, jak se projevily? A za třetí. Kdo a kdy už konečně pomůže našim potřebným? Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Prosím pana poslance Kobzu s faktickou poznámkou.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji za slovo, pane předsedající. Neměl jsem v plánu vystoupit, ale nedalo mi to, protože to, co slyším, je tak vzdálené realitě oblasti, že jsem prostě k tomu musel říct svoje.
Jak asi víte, prožil jsem čtrnáct let v oblasti Blízkého východu v různých zemích. Sociální struktura obyvatel je založena na širokých rodinách, kmenové příslušnosti. Tuto skutečnost potvrdila i naše velvyslankyně v Sýrii paní Filipi. Takže pokud chceme pomoct sirotkům, a podotýkám, že v patnácti letech v té oblasti už je muž plnohodnotný voják, tak jim pomozme vrátit se domů, protože v Sýrii už podle posledních zpráv válka není, jedině v Idlibu, kde je v rámci koridoru poslední enkláva Islámského státu. Pomozme jim vrátit se domů, pomozme jim postavit školy, pomozme jim postavit bydlení, pomozme jim najít jejich příbuzné, protože o tyto děti bude postaráno. Jejich vzdálení příbuzní, jejich kmen nebo sousedé se o ně postarají. Ta společnost na tom stojí. Ale proboha vás prosím, nevybírejte padesát vyvolených z několika stovek a nepřivážejte je sem do úplně jiného prostředí, protože to způsobí daleko víc škody než užitku. Pokud tedy můžeme, držme pořád tu základní premisu, pomáhejme, buďme soucitní, buďme solidární, ale tam u nich, tam to potřebují.
Uvědomme si ještě jednu věc. Jediný skutečný orgán, který je oprávněný znovu obnovit Sýrii, je syrská vláda. A ta se také musí postarat o své obyvatele. Pomozme tedy Syřanům znovu postavit Sýrii a bude postaráno i o ty děti. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců ANO a SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vám také děkuji. Můžete tady zůstat, protože nyní jste přihlášen do obecné rozpravy.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, prostřednictvím pana předsedajícího, já bych se rád vrátil k původnímu tématu diskuse a tím je globální pakt pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou - nebo legální, podle momentálního výkladu - migraci.
Potýkáme se v poslední době s fenoménem nezávazných smluv. Měli jsme zde nezávazné memorandum of understanding ohledně lithia, Marrákešská deklarace je nezávazná, fiskální pakt eurozóny je pro nás nezávazný. Já si myslím, že se nás lidi brzy začnou ptát, co to tady vlastně děláme, když je to všechno nezávazné. Ale my jsme tady pro to, abychom hájili a bránili tento stát, tento národ, obyvatele, kteří tady s námi žijí.
Bylo zde zmíněno několik osmičkových výročí. Já bych přidal ještě jedno, ještě jednu osmičku. Je to osmdesát let od Mnichova, je to osmdesát let od henleinovského povstání. Těch osmiček je moc a já to chápu jako určité memento, jako určité varování, abychom dobře rozmýšleli, co děláme, protože před těmi osmdesáti lety těch chyb bylo uděláno mnoho a byly nevratné.
Takže co se týče globálního paktu, jak už jsem řekl ve svém proslovu k Marrákešské deklaraci, ten pakt není nebezpečný jenom tím, co obsahuje, ale především je nebezpečný tím, k čemu se přihlašuje, co v něm není, protože takovým způsobem je stavěna architektura všech těchto smluv, které jsou připravovány v Evropské komisi. Dlouho jsem se pohyboval v byznysu různých měřítek a tam byla poměrně běžnou záležitostí smlouva o smlouvě budoucí. A to je v podstatě to, jak můžeme označit tyto takzvaně nezávazné smlouvy, protože ta past je v tom momentě, že smlouva nás začne zavazovat až někdy, až za určitých podmínek, až budou splněny určité okolnosti. Jde o to, že účelem této dohody, tohoto paktu, je z nelegální migrace udělat legální, legalizovat ji. A to je věc, která je pro nás nepřípustná, protože pořád vycházíme z toho, že jako u suverénního státu jedině naše úřady jsou oprávněné k tomu, aby rozhodovaly, kdo tady může být a kdo tady nemůže být, koho sem nepustíme. Není možné, aby to rozhodoval nějaký Řek v Bruselu. To je nepřípustné. Tento pakt není tedy spadlým z nebe. Není to náhodný solitér. Je nedílnou organickou součástí starších aktivit, tendencí, jejichž program a cíl je jediný - podporovat, organizovat, řídit, legitimizovat a legalizovat masovou migraci do Evropy. Ještě bych k tomu dodal bez ohledu na to, co si o tom myslí národní státy, které tímto budou postiženy.
Je hezké poslouchat od pana premiéra, že česká migrační politika je identická s maďarským přístupem v této oblasti. Ale do jaké míry se tomu dá věřit? Proč česká zahraniční politika a diplomacie investuje tolik času, kapacit a prostředků do údajně naprosto nezávazných záležitostí? Proč se bez protestů účastní akcí a iniciativ, jejichž obsah je zcela v rozporu s deklarovanými národními zájmy a cíli české zahraniční politiky? O paktu prohlásil maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó, že lidem, kteří přišli do Evropy nelegálně, by tento dokument zajistil legální status. To je totéž, jako když ze známého kasaře uděláte zámečníka bez toho, že byste ho potrestali za to, že vyloupil dvě kasy předtím. Není možné legalizovat někoho, kdo se sem dostane už na základě toho, že poruší naše zákony. To je pro mě nepřípustné, protože to potom napadáte principy právního státu.
Další věc je, že podobné deklarace, jak už tady bylo jednou řečeno, jsou velmi zajímavý dokument pro všechny organizace, které se na migraci nějakým způsobem živí a přiživují. Jedná se především o národní i nadnárodní neziskovky, které se budou ohánět tímto paktem a odvoláním na mezinárodní autority v momentě, kdy budou natahovat dlaně pro další příspěvky. Nechci nikoho jmenovat, abych nedělal žádné z těchto neziskovek reklamu. ***