(16.40 hodin)
(pokračuje Němcová)
Velká Británie v sobě jako jedna z mála zemí našla tehdy sílu přijmout tyto děti a postarat se o ně a dát jim šanci do života. Připomenu vám, že na základě této skutečnosti, těchto historických faktů, vznikl školský program, který probíhá dodnes mezi žáky a studenty našich škol. Opírá se o práci řady českých dokumentaristů, řady českých filmařů, kteří natočili o životě Nicholase Wintona jeho životní příběh, a tím zprostředkovali jeho práci, jeho vztah k dětem, jeho péči o základní lidské hodnoty předávají nejmladší generaci naší společnosti.
Jestliže se bavíme o otázkách základních, které tvoří fundament humanistického pohledu, tak chci připomenout, že právě žáci a studenti již v roce 2011-2012 zorganizovali petici v České republice a jejím cílem mělo být, aby Nicholas Winton byl navržen pro Nobelův výbor na ocenění nositele Nobelovy ceny za mír. Byli to právě studenti, ta petice měla asi 213 tisíc podpisů - 213 tisíc podpisů, kolem roku 2010 se pohybujeme. Z toho 133 tisíc bylo podpisů žáků a studentů právě na základě vzdělávacího programu. Osud člověka, který zachránil z téměř beznadějné situace 669 dětí, je inspiroval k tomu, aby si sestavili svůj žebříček hodnot a podívali se na to, co je také jejich úkolem, jak oni chtějí budovat společnost, ve které budou žít.
Sir Nicholas Winton dostal od prezidenta Havla v roce 1998 řád Tomáše Garrigue Masaryka, poté byl v roce 2002 povýšen anglickou královnou do šlechtického stavu. V roce 2014, myslím, to byl prezident Miloš Zeman, který udělil Nicholasi Wintonovi nejvyšší československé ocenění, Řád bílého lva, právě proto, že zachránil z beznadějné situace téměř 700 dětí.
A my se tady bavíme o tom, jestli v době, která je pro nás jako pro Českou republiku bezpečná, kdy jsme ekonomicky silní, my se opravdu vážně jsme schopni bavit o tom, že se neumíme postarat o 50 dětí? Že nemáme dostatek peněz ve státní pokladně? Dostatek altruismu, dostatek schopnosti vnímat to, co je základní hodnotou lidské společnosti? Mně to přijde něco, co nemohu přijmout, proti čemu se chci tady velmi silně ohradit. Nechci používat silných slov, ale musím závěrem říci, že jestliže v roce 1938 přišel do České republiky Brit, který řekl "zachráním odtud děti", a zachránil jich 669, tak mně přijde tragicky smutné, že v roce 2018 je zde Slovák, předseda vlády, který říká, že o 50 dětí se naše země postarat nemůže. (Potlesk vpravo.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Je tady s faktickou poznámkou paní poslankyně Válková, poté se připraví pan poslanec Kobza.
Poslankyně Helena Válková: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, já bych chtěla jenom upozornit na jednu věc. Nebudu kritizovat svoji předřečnici za cokoli, co tady řekla. V politickém kontextu jejího vystoupení vidíme její dlouhodobý postoj, kritický ke všemu, co dělá hnutí ANO, vláda v současné době.
Nicméně si nemůžu odpustit jednu poznámku, že tady právě předvedla absolutně po stránce historické, sociální, politologické nepřípustné srovnání dvou událostí, které spolu nemají vůbec nic společného. Mě to i trošku jako kantorku, která vždycky musí vycházet z faktů, nebo by měla vycházet z faktů, překvapuje, protože jsem si myslela, že paní poslankyně Němcová vaším prostřednictvím, pane předsedo, by se také nesnížila k takové manipulaci historií a srovnávala sirotky, o kterých hovořila, s tzv. fenoménem syrských sirotků, o kterých doteď nevíme, jestli v konkrétní podobě existují, a ještě tady používala historická data. Takže to vypadá, jako kdyby šlo opravdu o dvě události, které se dají srovnávat. Ty se vůbec nedají srovnávat.
Mám jenom faktickou poznámku, takže nemůžu hovořit déle. Ale ať tedy paní poslankyně Němcová vaším prostřednictvím, pane předsedo, si nechá před tím vystoupením, nebo bych jí doporučovala, aby si nechala zpracovat nějakou historickou analýzu, protože já nevěřím svým uším. Mě to tedy opravdu překvapilo, s tím jsem nepočítala. Děkuji. (Potlesk vlevo.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času. S faktickou poznámkou bude reagovat paní poslankyně Němcová, poté pan poslanec Benešík. Prosím, dvě minuty.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Pakliže jsem tady vyzvána k tomu, abych si před každým svým vystoupením nechala udělat nějaké analýzy, tak bych chtěla paní poslankyni Válkové, která si o to řekla, připomenout její výrok tady na půdě Poslanecké sněmovny, také se týkal naší historie. Bavili jsme se o tom, co se dělo v tehdejším Československu v době nacistické okupace. Váš výrok asi je dohledatelný, nechci ho nějak zkreslit, ale zněl tak: Vždyť si řekněme, oni Češi až tolik netrpěli. Možná že byste to byla vy, která by si mohla nechat před každým svým vystoupením, které směřuje do budoucnosti, udělat nějaký odborný výklad.
A za druhé, podle mého názoru co spolu už více souvisí než otázka toho, jestli se někdy našla síla pomoci dětem, a dnes se nenajde síla pomoci dětem? Jak to, že to spolu nesouvisí, tyto dvě otázky? A zpochybňování, zda jde o sirotky, nebo nejde, do toho já se vůbec nechci pouštět. Já jsem tady řekla, že Nicholas Winton zachránil 669 dětí, jejich rodiče je posadili do těch transportů. Nebyli to sirotci, přesto je Velká Británie přijala a postarala se o ně.
A ta souvislost je zcela zřejmá, že jestli je tady někdo, kdo potřebuje pomoct, tak tady má být vyspělá společnost, která tu pomoc nabídne. (Potlesk vpravo.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Chtěl bych pro příště požádat, abyste se obracela na ostatní poslance a poslankyně mým prostřednictvím.
A nyní prosím pana poslance Benešíka s faktickou poznámkou a poté pan poslanec Výborný a další. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo. Ono je vždycky složité srovnávat nějaké historické události. Samozřejmě už jenom ten rozdíl třeba 80 let hraje velkou roli. A já si myslím, že asi dítě bez rodičů, jestli je má mrtvé, anebo o nich neví, neví, kde jsou, jestli je to rok 1938, nebo jestli je to rok 2018, to už se trošku srovnat dá. (Potlesk několika poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Teď jsem smazal pana poslance Výborného. Prosím, pane poslanče s faktickou poznámkou.
Poslanec Marek Výborný: Jsem rád, že jsem zase na světě a nejsem smazán. Mně to nedá. Já bych se chtěl vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, zastat, paní kolegyně Válková, paní poslankyně Němcové, protože já jsem hluboce přesvědčen o tom, že ty dvě věci spolu souvisí. Já nechám úplně stranou historická fakta. Ale bavíme se tady o hodnotách, podle kterých, jsem hluboce přesvědčen, na kterých naše společnost stojí. To jsou hodnoty solidarity, soucitu, lidskosti vůči dětem. A v tomto smyslu skutečně tyto dvě věci spolu hluboce souvisí. Děkuji. (Potlesk vpravo.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Chtěl bych vyzvat vážnou sněmovnu, abychom se snažili držet nebo vrátit k původnímu tématu tohoto bodu.
A nyní prosím s faktickou poznámkou paní poslankyni Mráčkovou. Připraví se pan poslanec Kupka, poté pan poslanec Schwarzenberg.
Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Ještě, pane předsedající, bych si dovolila, mé jméno je Mračková Vildumetzová. Děkuji mnohokrát.
Já bych z tohoto místa s faktickou chtěla reagovat na příspěvek paní Němcové, poslankyně. Prostřednictvím vás bych chtěla říct krajský pohled hejtmanky Karlovarského kraje. Abyste si všichni uvědomili, že my v našich krajích zřizujeme dětské domovy a zřizujeme kojenecké ústavy. Víte, kolik dnes v těchto zařízeních máme dětí? Je to zhruba 7 000 dětí. ***