Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

7.
Návrh poslanců Jana Hamáčka, Jana Birke, Kateřiny Valachové
a Petra Dolínka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 109/ - druhé čtení

Předložený návrh uvede za navrhovatele paní poslankyně Kateřina Valachová, která je u stolku zpravodajů, a já ještě před tím, než jí dám slovo, konstatuji, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Dále byl tisk přikázán také výboru hospodářskému. Usnesení výboru vám byla doručena jako sněmovní tisky 109/2 až 104 (správně: až 4).

Požádám, aby u stolku zpravodajů také své místo zaujal zpravodaj výboru pro sociální politiku, pan poslanec Marek Novák, a případně požádám o vystoupení kolegy Nováka i pana poslance Jana Bauera, který je zpravodajem výboru hospodářského.

Nyní požádám paní zástupkyni navrhovatelů Kateřinu Valachovou, aby návrh uvedla. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, dovolte, abych v této fázi projednávání Sněmovny znovu přiblížila poslanecký návrh poslanců a poslankyň sociální demokracie, jehož cílem je obnovení placení nemocenské od 1. dne nemoci. Jedná se o novelizaci zákoníku práce a obsahem tohoto návrhu je, aby každý, kdo je nemocný, mohl ze svého pojištění čerpat již od 1. dne nemoci 60 % z vyměřovacího základu.

Co se týká dosavadního projednávání v orgánech Sněmovny, tak poté, co novela prošla prvním čtením, zasedly hospodářský výbor a výbor pro sociální politiku. Hospodářský výbor nedoporučil novelu ke schválení plénu, naopak sociální výbor - tady podotýkám a zdůrazňuji, jako výbor garanční - novelu zákona podpořil a podpořil schválení plénem.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, v rámci této novely mám za to, že více než jindy si vzájemně vyměňujeme názory na to, jak bychom měli zabránit zneužívání nemocenského pojištění, zneužívání pracovní neschopnosti. Chtěla bych zdůraznit, že tato novela má za cíl zcela něco jiného. Má za cíl to, a já pevně věřím, že se na tom nakonec všichni shodneme, potvrdit, že zdraví je nejvyšší hodnota, nelze s ním kupčit, a pokud máme nemocenské pojištění, měl by mít každý právo, pokud je nemocný, každý zaměstnanec od 1. dne nemoci mít důstojné finanční zajištění, aby nemusel nemoc přecházet a ohrožovat nejen své zdraví, ale pokud chceme mluvit o ekonomice, nakonec i veřejné finance, samozřejmě z jiného balíčku, veřejného zdravotního pojištění, ale domnívám se, že takováto v uvozovkách úspora se nám naopak desetinásobně prodraží.

Velmi často také slýcháme, že tzv. zneužívači pracovní neschopnosti využívají toho, že lékaři mohou až tři dny zpětně potvrdit zaměstnanci pracovní neschopnost. Tady je nejdůležitější zdůraznit, že podle zákoníku práce, a tak to prostě je, zaměstnanec vůči zaměstnavateli musí nahlásit svou nemoc bezodkladně. Tam nepotřebujeme nic měnit. To, že lékaři mají, řekněme, byrokratickou administrativní možnost pracovní neschopnost potvrdit až tři dny zpětně, slouží pro nemocné poctivé zaměstnance, kteří mají třeba chronické onemocnění, kteří utrpěli pracovní úraz, které ošetřila např. záchranná služba, a proto lékaři tyto tři dny mají.

Zdůrazňuji to proto, že pravidlo zaměstnanec musí a má hlásit zaměstnavateli svou indispozici a že nenastoupí do zaměstnání ihned, bezodkladně, tak to prostě je. Prosím tedy kolegy, abychom tento zástupný důvod při debatě o obnovení nemocenské od 1. dne nemoci používali co nejméně a spíše se soustředili na to, jestli opravdu karenční doba, tzn. neplacení v prvních třech dnech nemoci, splnila, co měla, a jestli to, co někteří říkají, že karence způsobuje, tedy že se nám snižuje pracovní neschopnost, jestli neznamená pouze to, že sice lékař nevystaví neschopenku, ušetří možná nějaké papíry, nemocný nejde k lékaři, nicméně nemoc přechází, anebo si zaměstnanci pro nemoc berou dovolenou, která samozřejmě slouží k jiným důvodům, dovolenou na zotavenou, nikoli k léčení.

Děkuji všem za bezpochyby následující věcnou rozpravu, a jenom avizuji, že se přihlásím v podrobné rozpravě k pozměňovacím návrhům číslo 1255 a 1256. Tyto pozměňovací návrhy posouvají účinnosti novely zákoníku práce a obnovení placení nemocenské od prvního dne od 1. července 2019. Jedná se o úpravu vyplývající z programového prohlášení vlády a ze shody stávajících koaličních stran.

Druhý pozměňovací návrh se týká legislativně technického vyladění a z věcného hlediska úpravy, aby nebylo pochyb o tom, že pokud Sněmovna schválí placení nemocenské ve výši 60 % od prvního dne, tak příslušníci bezpečnostních sborů i nadále, jak je to již nyní, již nyní budou mít 100% plnění. Tady si dovolím, byť je to vážná věc, jde o zdraví, odlehčit návrh zákona, protože vidíte, že pokud naši policisté, hasiči a vojáci mají od prvního dne placenou nemocenskou ve 100 %, neznamená to, že by se snížila obranyschopnost naší země, bezpečnost na ulicích nebo by hořely domy bez toho, že by hasiči zasahovali. Zrovna na těchto třech zaměstnaneckých skupinách jde vidět, že je to funkční model, dokonce ještě řekněme vstřícnější k zaměstnancům a slouží dobře.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupkyni navrhovatelů paní poslankyni Kateřině Valachové. Slova se ujme nejdříve pan zpravodaj garančního výboru Marek Novák. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon číslo 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk číslo 109, byl projednán v prvním čtení dne 29. 5. 2018, kdy byl podán návrh na zamítnutí. Tento však nebyl Poslaneckou sněmovnou schválen. Dále byl tento návrh projednán dne 30. května 2018 a usnesením Poslanecké sněmovny číslo 248 přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu a dále hospodářskému výboru jako výboru dalšímu. Hospodářský výbor návrh projednal a já předpokládám, že zpravodaj tohoto výboru nám zde přednese usnesení k tomuto návrhu. Výboru pro sociální politiku při projednávání tohoto bodu nebyly předloženy žádné pozměňující návrhy, tudíž ani žádné neprojednal.

Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s 60. usnesením výboru pro sociální politiku z jeho 14. schůze dne 6. září 2018 k návrhu poslanců Jana Hamáčka, Jana Birke, Kateřiny Valachové a Petra Dolínka na vydání zákona, kterým se mění zákon číslo 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk číslo 109.

Po odůvodnění zástupkyně skupiny předkladatelů poslankyně Kateřiny Valachové, zpravodajské zprávě poslance Marka Nováka a po rozpravě výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby vyslovila souhlas s návrhem poslanců Jana Hamáčka, Jana Birke, Kateřiny Valachové a Petra Dolínka na vydání zákona, kterým se mění zákon číslo 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk číslo 109. Za druhé zmocňuje zpravodaje výboru, aby se stanoviskem výboru seznámil schůzi Poslanecké sněmovny a ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji výboru pro sociální politiku Marku Novákovi a nyní požádám zpravodaje hospodářského výboru pana poslance Jana Bauera, aby nás informoval o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se budu striktně držet jednacího řádu, takže své politické stanovisko si nechám na obecnou rozpravu, do které jsem se řádně přihlásil. Proto mi dovolte jenom zkráceně informaci, jakým způsobem ta diskuse probírala na jednání hospodářského výboru, který zasedl 5. září. Stejně tak jako na plénu Poslanecké sněmovny, tak i na jednání hospodářského výboru proběhla relativně bouřlivá a velmi zajímavá diskuse, jejímž výsledkem je ne to, co říkala paní předkladatelka, že doporučujeme nebo nedoporučujeme. Hospodářský výbor, a teď předbíhám to usnesení, doporučil zamítnout. Takto přímo zní to samotné usnesení hospodářského výboru. Nicméně já si ho tady dovolím přečíst, abych dostál jednacímu řádu Poslanecké sněmovny.

Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny po vyslechnutí výkladu zástupců předkladatelů a zpravodajské zprávě mé maličkosti za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky sněmovní tisk číslo 109 zamítnout, to za prvé. Za druhé pověřuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny přednesl zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona v hospodářském výboru. A konečně za třetí pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, což bylo vykonáno.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil poslanec Karel Rais. Připraví se pan poslanec Jan Bauer. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý den. Já se nebudu bavit délkou nemocenské, nýbrž společně s kolegyní Válkovou jsme připravili pozměňovací návrh, který se týká v podstatě problematiky rozhodování a evidence pracovní doby akademických pracovníků. Ti, co tady byli v minulém období, si pamatují, že jsme upozorňovali na to, že není možné, aby byla pevná pracovní doba v podstatě definována pro akademické a vědecké pracovníky, a myslíme si, že je potřeba znovu toto otvírat. Současné znění zákoníku práce a obecná úprava rozvrhování a evidence pracovní doby a pracovních směn dostatečně nereflektuje specifika vysokoškolského prostředí, která jsou spojená s prací akademických pracovníků. Povinnosti akademických pracovníků vyplývají z jejich zapojení jak do pedagogické, tak do tvůrčí činnosti a časový rozvrh práce je samozřejmě odvislý od rozvrhu vyučujících v jednotlivých semestrech, které jsou střídány zkouškovými obdobími.

Mohl bych popisovat stávající situaci detailněji, ale myslím si, že všichni to relativně známe dobře, takže bych se soustředil na ten předložený pozměňovací návrh, který přináší pozitivní změnu v podobě zjednodušení povinnosti rozvrhovat a evidovat pracovní dobu a pracovní směny. Nově tuto povinnost vztahuje jen na dobu přímé pedagogické činnosti akademického pracovníka, rozuměj na dobu výuky, a dále na případy, kdy by přítomnost na pracovišti nařídil zaměstnavatel, tím rozumíme dobu konání přijímacích zkoušek, zkoušení, konzultační hodiny, dny otevřených dveří a tak dál. Povinnost rozvrhovat a evidovat se tedy vztáhne toliko na dobu, kdy zaměstnanec pobývá na pracovišti zaměstnavatele, respektive na jiném dohodnutém místě, třeba tam, kde probíhá praktická výuka. U ostatních činností ponechává pozměňovací návrh akademickému pracovníku volnost si tyto rozvrhovat jak co do místa, tak do času konání. Zejména se jedná o vědeckou, výzkumnou, inovační, uměleckou a další tvůrčí činnost, kterou akademičtí pracovníci také dle náplně práce uvedené v § 70 zákona o vysokých školách vykonávají.

Opakovaně na školách slyšíme samozřejmě tvrzení: vysoká škola není fabrika a věda, výzkum se podle píchaček zkrátka dělat nedá. Čili návrh, který zužuje povinnost rozvrhování a evidence na přímou pedagogickou činnost, není v oblasti školství ničím novým a překvapujícím. Již téměř dva roky je účinná obdobná úprava pro pedagogické pracovníky v regionálním školství, kde tuto problematiku upravuje § 22a zákona číslo 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Bohužel se při této úpravě nedosáhlo jednotné úpravy pro celý segment školství, to jest i pro vysoké školy, a proto se snažíme tady toto opomenutí prostě napravit.

Z hlediska legislativně technického řešení pozměňovací návrh respektuje stávající zvyklost, a to že sektorové výjimky z obecné úpravy zákoníku práce jsou činěny prostřednictvím speciálních zákonů, v našem případě zákona o vysokých školách, který oblast vysokého školství komplexně upravuje. Obdobně se tak u regionálního školství stalo prostřednictvím změny zákona o pedagogických pracovnících, jak jsem uváděl. Nejedná se tedy o přílepek, který by byl ústavně nekonformní.

Na závěr bych podtrhl to, že návrh je podporován širokou akademickou veřejností a Radou vysokých škol, která je společně s Českou konferencí rektorů v zákonu o reprezentaci vysokých škol dle zákona o vysokých školách.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Raisovi za jeho vystoupení. Nyní vystupuje pan poslanec Jan Bauera a požádám kolegu, jestli mě na chviličku vystřídá, protože se hlásím krátce také do rozpravy po panu Bauerovi. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Ještě jednou, vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, já už jsem ve svém vystoupení svůj názor relativně podrobně citoval v rámci prvního čtení. Samozřejmě jsme své názory prezentovali i na tom zmiňovaném jednání hospodářského výboru. A samozřejmě předpokládám, že se k tomuto návrhu nebudu vyslovovat již ve třetím čtení, protože bych byl velice rád - a teď to tady opakuji: dávám návrh na zamítnutí, o kterém se bude hlasovat ve třetím čtení. Ještě předtím, než dojde na samotné hlasování ve třetím čtení, tak pevně věřím, že nakonec tato iniciativa poslanců ze strany sociální demokracie nebude schválena. Proto mi dovolte opravdu jenom po těch dvou náročných diskusích jenom spíše shrnout své osobní stanovisko, co si o tomto návrhu myslím.

Za prvé, z politických důvodů se přepisují pravidla, která fungují a která vznikla jako těžce v minulosti vydiskutovaný kompromis. Proto je to pro mě strašně smutné a těžko vysvětlitelné, proč se s tím přichází, protože to v minulosti byla věc, která byla prodiskutována a následně byla schválena na tripartitě. A tady bych chtěl říci, že je velký rozdíl mezi tím, když se zákon projednává, anebo když se zákon někomu a ten záměr oznámí. Když se to projedná, tak se k tomu mohou všechny strany, v tomhle případě hlavně zaměstnavatelé a celá tripartita, vyjádřit, mohou říci nějaké své stanovisko a mohou protestovat nebo dávat nějaké protinávrhy, a pak je tady jiný postup, což je oznámení, to znamená, že se někomu oznámí, že přicházíme s nějakým záměrem, a ta protistrana se velmi složitě brání a nemá dostatečný prostor se k tomu vyjádřit, což si myslím, že je tento návrh zákona, který podle mě nebyl projednán a byl oznámen těm druhým stranám. Tento návrh je podáván přes jednoznačný nesouhlas zaměstnavatelů. Mám na mysli především zástupce Hospodářské komory nebo Svazu průmyslu a obchodu.

Chtěl bych také říci, že vláda, kde hlavní roli sehrává hnutí ANO, svým dosavadním postojem, a já doufám, že ten postoj změní, jednoznačně přebírá za tento nedodělaný, nevydiskutovaný návrh zákona absolutní odpovědnost. Prostě je to odpovědnost především hnutí ANO, které může zabránit, anebo může nechat projít tento návrh zákona. A právě je to toto hnutí ANO, které se celou dobu jak předvolebně, ale i tady na půdě Poslanecké sněmovny tváří jako propodnikatelská strana, ale v praxi mám někdy pocit, že se chová trochu obráceně. A tady bych chtěl říci, že se to nedá říci paušálně, protože si velmi vážím těch výjimek, hlavně kolegů z hospodářského výboru, protože mě velmi potěšilo, že ne všichni, ale významná většina členů za hnutí ANO v hospodářském výboru jednoznačně vyjádřila svůj názor, že to je špatný návrh a že se s tím nemohou ztotožnit.

Chtěl bych také říci, že karenční doba prokazatelně podle těch let fungování splnila svůj účel, a také, že karenční doba přispívá k větší odpovědnosti zaměstnanců, a tady mám na mysli hlavně u té krátkodobé nemocnosti. V neposlední řadě karenční doba evidentně zmenšuje prostor pro fiktivní nemocnost, což je dáno mnoha statistikami, ale i nejrůznějšími studiemi.

Je dobré zmínit, že zrušením karenční doby, pokud projde, já věřím, že to nenastane, podle mého názoru vrátíme Českou republiku zpátky o mnoho let, kdy byla mimo jiné možná dvojnásobná nemocnost, taktéž vycházející ze statistik. Zrušením karenční doby poškodíte podnikatelské prostředí, poškodíte firmy a podle mého názoru zaměstnancům vůbec nepomůžete a stejně tak zrušením karenční doby přinesete zákonitě požadavky mnoha zaměstnavatelů na desítky tisíc dalších zaměstnanců. I tyto informace padly na jednání hospodářského výboru a dá se to očekávat.

Úplně závěrem dvě věci. Podle zkušenosti, když se projednávají některé věci, tak málokdy ve věci hospodářských nebo podnikatelských věcí se na jeden problém najde jednotné stanovisko ze strany živnostníků, OSVČ, malých firem, středních firem nebo velkých firem. Málokdy se na nějaký hospodářský problém najde jednotné stanovisko. A tady bych chtěl nejenom předkladatele, ale především zástupce vládního hnutí ANO upozornit, že to je možná historicky, nevím, jestli poprvé, ale je to stav, kdy všichni tito podnikatelé, ať už OSVČ, nebo velké firmy, říkají jednoznačně: ne, nepodporujeme to, nesouhlasíme s tím, prosím vás, nedělejte to a nerušte karenční dobu. Je to historicky poprvé. Doufám, že vyslyšíte jejich názory.

A za další. On ten dnešní program byl trochu pozměněn, ale my jsme měli mimo jiné na programu také projednávání tzv. eNeschopenky a já bych chtěl říci ten druhý, velmi zajímavý moment. Pan premiér Andrej Babiš podmínil zrušení karenční doby zavedením tzv. eNeschopenky. Není to můj výmysl, mám to mediálně dohledané a několikrát to skutečně mediálně prohlásil veřejně, a přitom nevím, jestli na ten bod dneska dojde, nebo na nějaké příští schůzi, až se dostane na eNeschopenku. A možná paní ministryně práce a sociálních věcí o tom bude hovořit, tak součástí toho návrhu je, že se posouvá účinnost té eNeschopenky o rok, o dva v lepším případě, v horším případě o tři a následné. Proto si myslím, že by bylo férové, aby tady někdo - nejlépe pan premiér, který tady asi není - kompetentní z vlády řekl, jestli to myslí skutečně vážně. Jestli podmínění schválení karenční doby je to, že bude schválena a zavedena eNeschopenka, po které mimořádně silně volají jak drobní podnikatelé, tak i velké firmy.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Bauerovi a nechám chviličku střídání.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Poprosím s přednostním právem a s faktickou poznámkou pana místopředsedu Filipa. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: S přednostním právem. Doufám, že to ale za dvě minuty stihnu, a přesto jsem se hlásil s přednostním právem.

Víte, pan kolega Bauer řekl jednu věc, která mě zaráží. Ano, je to těžce vyjednaný kompromis, ale ten kompromis, který se tady uzavíral, je dán tím, že v roce 2008 ten kompromis někdo porušil. Byl to Mirek Topolánek a jeho vláda, která tuto věc zavedla, a svým způsobem to byla věc, kterou Ústavní soud České republiky jako jedinou věc v tom tzv. Topolánkově batohu zrušil.

Zavedení karenční doby je chybou. Já chápu, že řada z vás vnímá zdravotní pojištění jako kvazidaň. Ona se také tak chová, ale jako pojištění to bylo zavedeno, a jestli nastane pojistná událost, a paní kolegyně Valachová tady říkala na příkladu ozbrojených sborů, to pojistné plnění má být plněno. To je realita. A od dvacátých let minulého století tomu tak bylo. Je na nás, abychom buď řekli, že to bude daň, že to bude součást daně, a potom se bude zacházet jinak než při pojištění, anebo tomu budeme dál říkat zdravotní pojištění a v tom případě musíme při té pojistné události, tzn. při nemoci, normálně platit to, co si ti lidé předplácejí právě v tom, že platí zdravotní pojištění. A to platí jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec. Takže v tomto ohledu je potřeba si nalít, jak se říká, čistého vína: Ano, ten kompromis tady porušil někdo jiný v roce 2008. Nebyla to vláda žádná jiná než Mirka Topolánka a Ústavní soud jim ho zrušil. Že se to po roce 2010 znovu zavedlo na jiném kompromisu, to je jiná záležitost. Ano, deset let tady někdo ten 80 nebo 90 let starý kompromis porušuje, ale nejsou to zaměstnanci. A myslím si, že zaměstnavatelé právě vyjednáváním o karenční době dostali mnoho úlev, které se toho týkají, a to jak v daňové oblasti, tak v oblasti další, která byla součástí vyjednávání v tripartitě.

Prosím, abychom tady jednostranné informace nebrali jako jedinou bernou minci, a upozorňuji na to, že placení té doby je podle mého soudu jenom důstojným jednáním vůči každému, kdo může onemocnět, a onemocnět z nás může opravdu každý.

Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji panu místopředsedovi. Mám tady dvě faktické poznámky. První je pan předseda Stanjura a připraví se pan poslanec Juříček.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nedělám to často ani rád, ale pan místopředseda Filip systému pojištění vůbec nerozumí. (Veselost v pravé části sálu.) Zdravotní pojištění, pravda, platí zaměstnanec i zaměstnavatel, ale z toho se platí léčba, ne nemocenská. Takže když hovoříte o zdravotním pojištění, tak jste úplně mimo tento zákon.

Když budeme mluvit o nemocenském pojištění, tak platí jenom zaměstnavatel. A právě, když se zavedla karenční doba, tak se zrušila platba zaměstnance nemocenského pojištění. To je, jako kdybychom u DPH argumentovali tím, že se změnila spotřební daň na motorovou naftu, když v souvislosti s tímto návrhem zákona mluvíme o zdravotním pojištění. To slouží k poskytování zdravotní péče. Já jsem si myslel, že je nám to v Poslanecké sněmovně všem jasné. Vidím, že jsem se mýlil. Byl jsem příliš velký optimista.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Omlouvám se za zkrácení svého vystoupení, měl jsem to říct celé. Dobře. Pokračujeme vystoupením pana poslance Juříčka s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Pavel Juříček: Děkuji. Dámy a pánové, omlouvám se za svůj indisponovaný hlas, ale prostřednictvím pana předsedajícího chci oslovit Vojtěcha Filipa, kterého si nesmírně vážím za jeho moudrost, ale já tenkrát u toho byl. Asi málokdo z vás byl u toho, když se dojednávala karenční doba v roce 2008. Já byl ten, který to tenkrát dojednával jako viceprezident Svazu průmyslu s odbory, a proto se tam tenkrát udělal ten ústupek, o 1,5 % snížení sociálního pojištění pro zaměstnance, tak aby to byla vlastně náhrada za to, že se ustoupilo k tomu, co bylo tenkrát zcela evidentní a potřebné, protože ta nemocnost v České republice byla dlouhodobě kritizovaná ze všech států, které tady měly svoje subsidiaries, svoje firmy, a chtěly, aby se ta situace vylepšila, aby tady nebyla tak vysoká nemocnost, protože se vědělo, že jsme tak trošku Švejci a že ta disciplína není tak stejná, jako je ve Spojených státech, Francii nebo Anglii. To je všechno jenom na doplnění. A Vojtěchu, bylo to takhle, jak to říkám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Budeme pokračovat v diskusi, a to vystoupením pana poslance Karla Krejzy. Připraví se paní poslankyně Šafránková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Krejza: Vážený pane předsedající, děkuji. Dámy a pánové, já sice načtu pozměňovací návrh, který je pod č. 1368, za chvíli odůvodním v podrobné debatě, nicméně se přece jenom vyjádřím ke karenční době trošku oklikou.

My jsme tady zažili změnu pravidel, která už nikomu nevadila, a to v otázce zdravotnických poplatků, regulačních poplatků ve zdravotnictví a pobytových poplatků. Politickou zodpovědnost a cenu nesla Občanská demokratická strana. Občané si na to zvykli, zdravotnictví to stabilizovalo. A z nějakých důvodů, mně v podstatě neznámých, protože občany už to opravdu nezajímalo, byly tyto poplatky zrušeny v minulém období. A dopady pro takovou okresní nemocnici vlastněnou městem - 13 milionů korun, které dnes občané města platí a musí někde vzít, berou je dětem ve školkách, ve školách, sportovcům, na chodnících a tak dále. Myslím si, že to není dobrý krok rušit něco, co vlastně nikomu nevadí a co pomohlo pracovní morálku napravit. Ta nemocnost tady opravdu byla a není možné o ní pochybovat.

Teď se vrátím k tomu pozměňovacímu návrhu, který trošku reaguje na to, že tato Sněmovna neustále komplikuje život podnikatelům, komplikuje ho občanům, ztěžuje jim život, zvyšuje byrokracii, a tento jednoduchý pozměňovací návrh by tu byrokracii mohl lehce snížit. Jeho cílem je odstranění zbytečných referentských zkoušek, pokud máte řidičské oprávnění a řídíte služební vozidlo. Netýká se sice karenční doby, ale byrokracii by mohl zjednodušit. Přihlásím se k němu v podrobné debatě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Krejzovi. Nyní paní poslankyně Šafránková. Omlouvám se, s přednostním právem - paní poslankyně ještě posečkejte - předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Omlouvám se paní kolegyni. Hlásil jsem se už předtím a pan místopředseda mě neviděl, což je normální.

Naše politické stanovisko je jednoduché. My podporujeme zamítnutí tohoto návrhu zákona. Já bych řekl, že zdůvodnění pregnantně přednesl v prvém čtení vládní poslanec kolega Juříček. Takže já nebudu opakovat důvody pro zamítnutí, myslím, že jsou evidentní. Jsem moc rád, že hospodářský výbor, který se má starat o oblast podnikání a české hospodářství, si to vlastně osvojil a doporučuje nám jako výbor, Poslanecké sněmovně, abychom to zamítli.

Nejdřív trošku politického hodnocení a potom konkrétní pozměňovací návrh, který jménem našeho klubu přednesu. Levice velmi ráda mluví o tom, jak jsou důležité sociální dialog a tripartita. Já myslím, že jsme to nakonec akceptovali všichni, že jsme se s tím naučili žít, že jsme se naučili vyjednávat a že to funguje. Jakmile - a to je pravidelný postup levice, bylo to stejné i v minulém volebním období, kdy připravila vláda Bohuslava Sobotky rozsáhlou novelu zákoníku práce, kterou podporovali odboráři, a proti byli zaměstnavatelé, najednou jsme nepotřebovali sociální dialog, najednou jsme nepotřebovali shodu sociálních partnerů, najednou sociální demokraté plnili přání odborů. A opakuje se to znovu. Ti samí, kteří se zaklínají sociálním dialogem, kteří dokonce vyčleňují ve státním rozpočtu peníze na sociální dialog, tak v tomto případě říkají co? Zaměstnavatelé jsou proti, ale nám je to jedno. Najednou není potřeba se dohodnout se sociálními partnery.

Tak si představme, že by to bylo naopak. Představme si, že přijde nějaký návrh, který budou podporovat zaměstnavatelé, pravicové strany a odbory budou křičet, že se jim to nelíbí, což je legitimní souboj názorů. Už vidím tu plejádu sociálních demokratů, jak se tady střídají za mikrofonem jak na orloji a budou říkat: ale přátelé z pravice, ten sociální dialog, to je klíčové, nemáme shodu se sociálními partnery. A tady na to kašlou. Je jim to úplně jedno. A hnutí ANO podle mě moc dobře ví, že to není dobře. Jsem o tom přesvědčený. A je to platba za koalici s ČSSD. Nic jiného to není. Ale účet má zaplatit někdo jiný - a to je předmětem našeho pozměňovacího návrhu.

Návrh, tak jak je předložen skupinou poslanců z České strany sociálně demokratické - já vím, že jste to zařadili, protože je dva dny do voleb, tak si myslíte, že když to tady dneska budete obhajovat, tak přijdou voliči a budou vás volit, možné to je, já tomu rozumím. My bychom taky chtěli dneska projednávat naše zákony, abychom mohli voličům ještě před volbami říct, co tady prosazujeme, bohužel na to nemáme sílu, abychom to prosadili.

Ten návrh, který byl předložen, přináší kompenzaci podnikatelům, zaměstnavatelům, raději bych říkal zaměstnavatelům, zhruba ve výši 40 % odhadovaných zvýšených nákladů a 60 % odhadovaných nákladů je k tíži zaměstnavatelů. Proto jsem říkal, že platit má někdo jiný. Pozměňovací návrh, který přednesu, ke kterému se pak přihlásím, je uveden jako sněmovní dokument 1384, vychází z podkladů Ministerstva práce a sociálních věcí. Byl předložen tripartitě, bych řekl předkladatelům, kdyby mě poslouchali. Ten pozměňující návrh vychází z toho, co bylo předloženo tripartitě, co připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, a které vlastně říká, že pokud ta karenční doba bude zavedena, že to bude plně kompenzováno zaměstnavatelům. Že se na té úhradě bude podílet stát, resp. všichni daňoví poplatníci. Tak to prostě je. Když chce zaplatit něco stát, tak to platí všichni daňoví poplatníci, ať už firmy, jednotlivci, majetkové daně, dejte si tam, co chcete.

Takže my samozřejmě jsme pro zamítnutí. Kdyby to neprošlo, tak si myslíme, že tohle je mnohem spravedlivější přístup k zaměstnavatelům. Pro zaměstnance se po případném přijetí pozměňovacího návrhu nezmění vůbec nic. Bude splněn politický cíl, první tři dny budou propláceny. Otázka je, kdo ponese náklady. Já bych vám z toho pozměňujícího návrhu ocitoval část důvodové zprávy. On je zpracován velmi precizně, má i důvodovou zprávu, obecnou a konkrétní. Smyslem je dopracovat poslanecký návrh na zrušení tzv. karenční doby, což je doba, po kterou se v případě dočasné pracovní neschopnosti neposkytuje osobě v zaměstnaneckém nebo služebním poměru náhrada mzdy nebo platu, případně plat či jiný příjem, který je předmětem sněmovního tisku 109, tak, aby lépe odpovídal - a teď vám to přečtu, poslouchejte, je to trochu komické, když to čte opoziční poslanec - aby lépe odpovídal závazku přijatému v programovém prohlášení vlády.

Cituji z programového prohlášení vlády. Nyní. Začátek citace: "Od 1. července 2019 obnovíme náhradu mzdy v prvních třech dnech pracovní neschopnosti ve výši 60 % denního vyměřovacího základu a projednáme možnosti, jak tento krok kompenzovat zaměstnavatelům." Konec citace z vládního programového prohlášení.

Tento pozměňovací návrh promítá do znění příslušných právních předpisů variantu III zpracovanou Ministerstvem práce a sociálních věcí a tato zpráva, tato varianta byla předložena jednání pléna Rady hospodářské a sociální dohody, zkráceně tripartitě, dne 9. května 2018. Základní parametry této varianty jsou postaveny za prvé na náhradě mzdy ve výši 60 % z vyměřovacího základu od prvního dne nemoci. To je ve shodě se stávajícím zněním sněmovního tisku 109. A za druhé - za současné kompenzace zaměstnavatelům za komplexní zabezpečování této agendy v podobě zkrácení doby poskytování náhrady mzdy ze 14 na 11 dní. Po uplynutí této doby nastupuje stejně jako dosud dávka nemocenské vyplácená Českou správou sociálního zabezpečení. A slevy na pojistném odváděné zaměstnavateli na nemocenské pojištění o 0,5 procentního bodu. Snížení ze 2,3 na 1,8, ne pouze 0,2 %, jak navrhují poslanci sociální demokracie, tzn. z 2,3 na 2,1. Pak je tu v důvodové zprávě, kterých všech zákonů se týká, to je vlastně obdobné toho poslaneckého návrhu.

Když se podíváte, nebudu vás zdržovat podrobnostmi, do důvodové zprávy jednotlivých variant, myslím, že není zas tak složité, aby se poslanecké kluby dostaly k materiálům, které jsou projednány na tripartitě, tak zjistíte, že tento pozměňující návrh zhruba pokrývá odhadované náklady zaměstnavatelům. Zhruba. Není to úplně, ale není to těch 40 %. Může se to blížit 100 %, praxe mi říká, že to je 90 nebo 95 %, ale určitě ne pouhých 40, jak navrhují poslanci sociální demokracie.

Taky si řekněme, co se stane, když zaměstnavatelům zvýšíte rozhodnutím ze zákona náklady. A budete kompenzovat. No sníží se prostor pro zvyšování mezd. To je přece jednoduché. Ty volné prostředky, které by museli dát zaměstnavatelé na pokrytí nákladů zrušení karenční doby, by v přijetí tohoto pozměňujícího návrhu mohly být využity např. na zvýšení mezd nebo nějakou investici. Takhle navrhují pouhých 40 % a ještě říkají do mikrofonu, že je to spravedlivé.

Já se pak přihlásím a věřím, že po debatě i v hospodářském výboru a pak na plénu - a teď se obracím k poslancům hnutí ANO, protože pokud ten pozměňovací návrh bude přijat, neporuší se text programového prohlášení vlády, kde jsem tady citoval. Neporuší se. Protože najdeme způsob kompenzace zaměstnavatelům a současně by byly propláceny první tři dny ve výši 60 % z denního vyměřovacího základu. Tak se nenechte přesvědčit tím, že tento pozměňovací návrh je v rozporu s koaliční smlouvou.

Samozřejmě mnohem lepší je hlasovat pro zamítnutí zákona, tím bych své vystoupení pro dnešek ukončil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zbyňku Stanjurovi. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Kateřina Valachová. Přihlášena je paní kolegyně Šafránková řádně do rozpravy. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Zklamu Zbyňka Stanjuru prostřednictvím předsedajícího, protože tady nebude přehlídka sociálních demokratů jako na orloji, jsem tady pouze já za předkladatele. A vyjádřím se k sociálnímu dialogu. Sociální dialog v případě obnovení placení nemocenské od prvního dne nemoci se vedl po celou dobu minulé vlády až v podstatě doposud. Návrh poslanců a poslankyň za sociální demokracii vychází z posledního největšího přiblížení zaměstnanecké a zaměstnavatelské strany v roce 2016. A je právě odrazem v tomto poslaneckém návrhu včetně toho, že zároveň bylo dohodnuto, že bude nastartována elektronická neschopenka, která měla snížit byrokratickou zátěž zaměstnavatelů.

Směrem k plénu Sněmovny: Ani v případě schválení elektronické neschopenky, ani v případě kompenzací, které jsou součástí poslaneckého návrhu sociálních demokratů, ale dokonce ani v případě kompenzací, které byly diskutovány jako vyšší v rámci sociálního dialogu, zaměstnavatelská strana nesouhlasila se zavedením znovuobnovení placení nemocenské od prvního dne.

Co se týká historie, já jsem nebyla v rámci vyjednávání zaměstnavatelů a zaměstnanců v roce 2008 přítomna tomu, samozřejmě. Nicméně zazněl tady názor Pavla Juříčka, vaším prostřednictvím, pane předsedající, stran zaměstnavatelů. Já bych ale chtěla tlumočit to, co zaznělo na sociálním výboru stran odborových organizací Jaroslava Zavadila, bylo by fér, aby to tady znělo, protože zaměstnanci -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní kolegyně, přihlásila jste se k faktické poznámce a já vám musím odebrat slovo, protože čas pro faktickou poznámku vypršel.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Přihlásím se následně do diskuse.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Následně se přihlaste, jistě na vás dojde. Tak nyní paní poslankyně Šafránková, připraví se paní kolegyně Richterová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, řešíme nyní návrh zákona, který má napravit situaci, která znesnadňuje života mnoha našim občanům. Tedy situaci, kdy po první tři dny nemoci nedostávají zaměstnanci nic a až poté jim menší část vyplácí zaměstnavatel, než po 14 dnech přebere vyplácení stát.

Sněmovní tisk č. 109, který předložila ČSSD, se sice tváří, že věc napravuje, ale je to spíše iluze. Obsahuje totiž rozšíření povinnosti pro zaměstnavatele platit kromě 4. až 14. dne nemoci zaměstnance náhradu mzdy nebo platu výměnou za nepatrné snížení odvodů zaměstnavatele na nemocenské pojištění. Tím do budoucna pro zaměstnavatele představuje enormní finanční zátěž zhruba o 30 %, která by pro mnohé z nich mohla být likvidační, tedy by mohla vést ke snížení zaměstnanosti, nebo alespoň ke snížení objemu mezd a jiných benefitů pro zaměstnance. Návrh samotný odporuje základní logice systému sociálního zabezpečení, neboť přenáší riziko a i výplatu pojistného plnění z pojistitele na pojistníka.

Pozměňovací návrh, který předkládám, se snaží tuto situaci vyřešit smírně tak, aby se situace zlepšila pro zaměstnance i zaměstnavatele. Pro zaměstnance tím, že budou dostávat dávky nemocenského pojištění od prvního dne nemoci, a pro zaměstnavatele tím, že nebudou více zatíženi dodatečnými náklady. Zároveň by se tím mělo na straně státu předejít nákladům závažných onemocnění zaměstnanců, která nahrazením prvních tří dnů nemoci masově vznikala u všech skupin zaměstnanců. Návrh je předkládán v období, kdy ještě lze zvýšené náklady tohoto návrhu zohlednit v zákoně o státním rozpočtu.

Mnou a SPD předkládaný pozměňovací návrh napravuje neblahou situaci, kdy zaměstnanec musí odvádět nemocenské pojištění, ale pak ho stát nechá první tři dny na holičkách. Stát by měl znovu zajistit, aby se lidé nemuseli obávat i té nejmenší nemoci. A za to, že mu zaměstnanci odvádějí nemocenské pojištění, by jim měl hradit i první tři dny nemocenské. Na druhou stranu nechci tímto návrhem narušit dosavadní fungování systému, tedy ponechávám dosavadní nastavení plnění od čtvrtého do čtrnáctého dne nemoci v kompetenci zaměstnavatele.

Doufám, že tento kompromisní návrh, který není revolucí, ale mohl by hodně pomoci, bude i pro vás, kolegy poslance a poslankyně, tím nejlepším řešením, které přispěje ke zlepšení zdravotního stavu i finanční situace mnoha našich občanů. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Dále v rozpravě vystoupí paní poslankyně Richterová, po ní pan poslanec Juříček. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Už v té diskusi toho mnoho zaznělo, ale jedna věc, pokud jsem dobře poslouchala, nebyla dostatečně zdůrazněna. Bavíme se tady o nemocnosti, ale také o tom, jak má vypadat zaměstnávání, jak má vypadat pracovní prostředí. Nezaznělo tu ještě, že právě celková spokojenost s pracovním prostředím a to, jak je ten pracovní kontext nastavený, výrazně ovlivňuje i to, jak jsou lidé nemocní a jak dlouhodobě zvládnou práci vykonávat.

Úvodem krátkého stanoviska bych tedy ráda zdůraznila, že na rozdíl od toho, co tady zaznívá, jak jsou zaměstnavatelé na jedné straně a pohled zaměstnanců na straně druhé, bych ráda připomněla, že ve skutečnosti všichni potřebují táhnout za jeden provaz, zaměstnavatelé potřebují zdravé zaměstnance, kteří budou do práce chodit rádi, a potom se nebudeme muset bavit o tom, jestli je ta nemocnost opravdová, nebo ne. Je to ve skutečnosti úplně klíčová změna pohledu.

U téhle věci se ještě zastavím, protože ti zaměstnavatelé, kteří si svých zaměstnanců váží, tak v dnešní době vymýšlejí, co vše nabídnout, aby jim lidé zůstávali a aby to dlouhodobě dobře zvládali, aby jaksi člověk nebyl v uvozovkách na jedno použití, ale aby byl skutečně braný plnohodnotně. A v tomhle pohledu už dnes máme firmy, které třeba jako benefit doplácejí právě při nemocenské ušlou mzdu. Nebo zhruba 29, 30 % firem má jako benefit sick days, nabízí možnost nejít k lékaři, ale čistě po dohodě se zaměstnavatelem zůstat doma, vyležet se.

Další věc. V té diskusi ještě úplně nepadlo, že stejně tak se někdy využívá home office, zkrátka to, že se člověk domluví - dnes mi není úplně dobře, budu pracovat z domu.

Tohle všechno, co říkám, jsou benefity a možnosti pro příslušníky určitých profesí, pro lidi v určitých typech práce. Současně jde o řešení, která se nijak nepromítají do statistik. Potom nám zůstanou ty obrovské rozdíly mezi nemocností dnes a nemocností před zavedením karenční doby, jak tady hojně zaznívalo. Ale jak je možné zohlednit, že právě v těch posledních letech masivně narostl jak počet sick days nabízených firmami, tak možnost pracovat vzdáleně z domu na tzv. home office? Tohle všechno je potřeba zohlednit v tom, že žádná statistika nepokryje tu rozmanitost. Opravdu nemůžeme se ohánět pouze čísly, která jsou v tomhle směru tupá.

Dále. Existují zahraniční studie ohledně vztahu mezi nemocností lékařsky potvrzenou a tím, že lidé chodí do práce nemocní. Zajímavé je, že ta korelace je pozitivní, řečeno lidsky, ten, kdo je často nemocný, často musí k lékaři pro potvrzení toho, že je nemocný, tak zároveň i často chodí s nějakou nemocí do práce. Není to tedy tak, že buď by lidé chodili do práce nemocní, přecházeli nemoci, skousli zuby, nebo by při každé sebemenší věci šli k lékaři. Je to nejčastěji podle zahraničních studií tak, že jsou zkrátka lidé, kteří jsou mnohem víc nemocní, a ti potom podle toho, jak se cítí jisti v té práci, tak si buď dovolí jít k lékaři, anebo se snaží do té práce chodit nemocní, čímž samozřejmě klesá produktivita, nakazí ostatní atd. Takže tohle je nejčastější obraz z těch studií.

A pak samozřejmě máme profese, které se skutečně potýkají s tím, že tam lidé nepředvídatelně občas nepřijdou. Nebudeme zastírat, že v těch manuálních profesích nebo hodně nízko kvalifikovaných je to velký problém pro lidi, co zajišťují provozy, tedy pro zaměstnavatele a odpovědné osoby, že je to zkrátka logicky a oprávněně štve. Ale zase řešením není, aby byla nucená karenční doba, tedy neproplácení při nemoci pro všechny, ale řešením je pracovat s těmito specifickými profesemi, kterých skutečně není tolik, úplně jiným způsobem. Tam vlastně jde i o zodpovědnost vůči kolegům, kteří pak vykonávají práci místo těch, co nepřišli, apod. Ale to už jsme zase zpátky u toho pracovního prostředí na pracovišti, jsme na rovině vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a zároveň na rovině toho, jak se budují pracovní týmy.

Shrnuto. V profesích řekněme více kvalifikovaných, někdy také nazývaných bílé límečky, jsou v posledních letech standardem sick days, někdy dokonce i benefity jako doplácení ušlých mezd. Čili ve statistikách oficiálně se vůbec neprojeví řada těch krátkodobých nemocí. Dále si lidé často berou dovolenou. Tu pak nemohou využít na zotavenou, ale zkrátka si krátkodobé nemoci pokryjí přes tenhle nástroj. To je také něco, co statistiky nezachytí.

A konečně vůbec ještě nezaznělo, jak přecházení krátkodobých viróz, menších nemocí má vliv na chronická onemocnění a ve finále to má dopad na to, že se nám patrně ještě prodlouží aktivní pracovní věk, zkrátka to, že jako starší budeme muset pracovat třeba na částečné úvazky, ale budeme. A právě z tohohle pohledu je naprosto klíčové, abychom v průběhu celého toho dlouhého pracovního života dbali na to a měli podmínky k tomu, abychom do práce nechodili nemocní, aby na nás kolegové zbytečně nemuseli prskat a aby se lidé, kteří třeba splácejí hypotéky a mají nižší mzdy, a to je realita, nemuseli bát být nemocní, protože pak zkrátka na konci měsíce absolutně nevyjdou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Nacher. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Dámy a pánové, já jsem teď pozorně poslouchal kolegyni Richterovou, jestli mě slyší. Já si myslím, že buď pojďme vycházet z nějakého stavu, buď tedy bereme ty statistiky jako základ, anebo je nebereme, podle toho, jak se nám to hodí. Ještě jsem neslyšel, a slyšel jsem to před chvilkou poprvé a pak jsem poslouchal pozorně, že půlku té statistiky bereme jako fakta a půlku té statistiky bereme, jako že to je nedoložitelné. To je první poznámka.

A druhá poznámka. No, právě to zmínění o sick days, o home office, o tom - když jsem se připravoval na televizní vystoupení, tak jsem si zavolal na první městskou firmu v Praze a zjistil jsem, že už dneska proplácejí první tři dny jako určitý zaměstnanecký benefit. Tak to je právě důkaz toho, že to funguje. Ne že to nefunguje! Já to chápu tedy úplně opačně, že právě i v období téměř nulové nezaměstnanosti systém je právě pružný a zrovna v tomto se tomu umí přizpůsobit. Takže já jsem trochu nepochopil to, že ty příklady, které zde byly uváděny, byly uváděny jako příklady toho, že to nefunguje. Já si naopak myslím, že to byly příklady toho, že to funguje velmi dobře. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Richterová s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Dnes je řada pozitivních zpráv ze světa zaměstnaneckých benefitů a důrazu na to, aby pracovní prostředí bylo co nejlepší, právě díky nízké nezaměstnanosti. Ale tak tomu nemusí být vždy. To je první bod.

A ten druhý bod - ke statistikám. Jen bych ráda, abychom si všichni, jak tady sedíme, uvědomili, že to, že řada firem v posledních letech zavedla tři až pět sick days ročně nebo možnost pracovat z domu na home office, reálně znamená, že máme ve statistikách nižší nemocnost, než jakou ti lidé mají, protože se to zkrátka neprojeví ve výkazech. Nevykáže se, že jsou nemocní. Pouze se domluví telefonicky, přes e-mail, že zůstanou doma, budou pracovat z domu, nebo že zkrátka ten den si berou sick day. A tohle je to podstatné, že statistiku, která se může zdát, že je konstantní, nemáme, protože tenhle důležitý aspekt třetina firem, která má sick days, nezohledňuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V obecné rozpravě pan poslanec Juříček, po něm pan poslanec Pávek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Juříček: Pane předsedající, dámy a pánové, strašně mám rád, když - nejsem všeználek, ale mluvím jenom o věcech, o kterých vím ze své osobní zkušenosti a ze svého blízkého okolí, a strašně miluji, když nám někdo radí hodně teoreticky bez osobních vazeb a osobních zkušeností.

Ale já vám chci říct čtyři věci. Za prvé, systém a metodika. Za druhé, něco o našich firmách, o podnicích. Za třetí, jak se na nás dívá svět. A za čtvrté, ty poslední operativní věci, které se tady v ČR dějí.

K systému. Ano, musím potvrdit slova Zbyňka Stanjury, že tady existoval nepsaný úzus, že pokud se zaměstnavatel se zástupci zaměstnanců na něčem nedohodnou, tak vláda ani koalice do toho nevstupuje. Já si samozřejmě uvědomuji, že jsem koaliční poslanec a že v žádném případě nechci demontovat jakoukoliv stabilitu existující vlády a existující koalice, ale od začátku jsem říkal, že tohle je opravdu nešťastný krok.

Takže k systému a k metodice. Skutečně takhle to vždycky bylo. Já byl ten partner, dříve Jarda Zavadil a Pepa Středula, a vždycky jsme měli konsenzus, a když byl konsenzus a dohoda, tak se nakonec na tripartitě řeklo: ano, vládo, my si přejeme oboustranně udělat tento krok. Ale nikdy se nestalo za těch deset let, co si pamatuji, že by se udělal naopak krok, který by iniciovala vláda, aniž bychom jako zaměstnavatelé a zaměstnanci se nedohodli. A myslím si, že ten smír tady byl a že odpovědnost zaměstnavatelů v ČR existuje vysoká, protože nejsme typický trh, který by byl orientován jenom na peníze, ale jsme společnost, která má jakési sociální cítění a sociální vazby.

Druhá věc, jak vypadá situace v podnicích. Je teď 313 tisíc volných pracovních míst a je zhruba asi 240 tisíc nezaměstnaných lidí. Často se hovoří, že jsou nezaměstnatelní, ale ani já si to nemyslím, protože jsem takový, že vždycky jednou za dva roky zaměstnám 40 tzv. nezpůsobilých, vždycky se celá firma proti mě postaví a za měsíc zůstanou tři a za rok zůstane jeden zpravidla. Ale stále to opakuji s jakousi naivní tezí, že je možné naučit každého člověka pracovat. Takže předpokládejme, že z těch 240 tisíc jsou schopni a můžeme některou část mobilizovat, ale nedělejme si velké iluze, jestli to bude 20 % nebo něco takového.

Situace ve firmách je vyhodnocena Německem tak, že Česká republika prožívá krizi pracovního trhu a německé firmy velmi krátce, je to zhruba dva tři měsíce, se rozhodly, že do ČR už nebudou dávat nové zakázky. Nové zakázky dávají do Portugalska, do Španělska, sofistikovanější věci do Německa, částečně něco do Polska a velmi drobně na Slovensko. Ty informace vám písemně nemůžu dát, ale já v tom celosvětovém trhu pracuji, takže já ty informace mám a jsem dostatečným lakmusovým papírkem těchto informací, protože automotive, ve kterém pracuji, je všeobjímající. Vyhodnotili to jako krizi pracovního trhu s tím, že ČR není schopna udělat všechny ty kroky, o kterých se v minulosti hovořilo, ať už o vzdělání, ať už o učňovském, středoškolském nebo vysokoškolském, ono to vzájemně souvisí, protože to jsou vzájemně se prolínající věci, a není schopno ani zajistit větší otevření hranic, byť tedy jsme otevřeli hranice pro 20 tisíc Ukrajinců a případně se jedná o dalších, ale můžu říct z osobní zkušenosti, že jsme měli jak Rumuny, tak Srby, tak Bulhary a je to naprosto něco jiného než Ukrajinci a případně i Poláci, které také zaměstnáváme.

Takže situace je dramatická a lidé prostě nejsou a my nejsme schopni plnit dodávky, naši partneři vůči nám ztrácejí důvěrnost a každý den neřeším nic jiného spolu s řadou dalších ředitelů, jakým způsobem přežijeme následující den. V takovéhle situaci zavádět karenční dobu je bláhovost a myslím si, že i neodpovědnost. A na to já samozřejmě říkám ano, souhlasím s tím, že podniky si vypočetly, protože kompenzovat firmám neznamená jenom kompenzovat finančně, já jsem to pochopil, že kompenzace bude i metodická a bude i systémová a bude i to, že jestliže přijmeme premisu, že přijdeme zhruba o 50 tisíc zaměstnanců, což vyvolává zhruba asi ty čtyři procentní body z hlediska zvýšení nemocnosti, a to jsou fakta, která jsme schopni doložit právě tím pohybem, protože když si vezmete, v roce 2008 bylo ročně nemocných zhruba 1,2 milionu lidí a v roce 2009 to spadlo zhruba na 620 tisíc lidí, a teď už to zase znova narůstá, protože lidé mají vyšší životní úroveň a už tolik netouží po penězích, takže si klidně řeší právě to, co jsme tady diskutovali, že nemají problém ani mít první tři dny neplacené.

Co se týká toho, proč i hospodářský výbor se postavil proti. Protože to může mít významný dopad do státního rozpočtu. A to si myslím, že nám nemůže být také jedno, že i kdybychom napravili a udělali to, co tady naznačoval Zbyněk Stanjura prostřednictvím předsedajícího, že to bude 1. až 11. den, kdy se o tom také takhle hovořilo, kdy se hovořilo o tom, že to bude eNeschopenka, když se hovořilo o tom, že je potřeba uvolnit trh, abychom mohli nahradit chybějících 50 tisíc lidí nějakými jinými, a když se zvedne ta finanční kompenzace z 0,2 na 0,5 až 0,6, protože tak to vychází výpočty podle různých scénářů, to je skutečná, reálná hodnota, která bude stát firmy, tak že to možné je.

Takže naznačuji, že je potřeba postavit pilíře, abychom také nepoškodili ekonomiku. Protože ta argumentace je poměrně jednoduchá. Jsme nejprůmyslovější země v Evropě. Průmysl dělá zhruba 34 % hrubého domácího produktu. Německo je zhruba 21, 22 %. Takže my samozřejmě potřebujeme lidi do těch firem a potřebujeme, aby lidi vůbec přišli ráno do práce, abyste mohli plánovat práci. A jestliže přijdeme o 200 miliard potenciálních tržeb z těch 5,5 bilionu korun, které dneska dělá průmysl, a dneska nás všechny živí včetně vás, tak samozřejmě to může mít dopad do státního rozpočtu a pak se všichni budeme divit. A to je ta třetí úroveň, o které hovořím.

A já jako člověk, který mám pocit zodpovědnosti i tady v těchto škamnách, abych vám říkal pravdu, tak se obávám, že přes daň z přidané hodnoty, přes sociální a zdravotní to pak nedoženeme, byť je jasné, že to bude mít dopad i do zvýšeného zdravotního pojištění. To je samozřejmé přece. A analýzy ukazují, že se to bude pohybovat někde možná mezi 3,5 až 5 miliardami. Ale já nechci hovořit jenom o tom, co to bude zdravotní a co firmy, ale i ten státní rozpočet přece, za který my jsme všichni zodpovědní.

A poslední situace. Byl jsem v pondělí na brněnském veletrhu, stejně tak jak tady paní ministryně Maláčová, kterou jsem tady někde viděl. A stávající viceprezident Svazu průmyslu, a bylo tam možná tisíc firem, se zeptal, kdo je pro, aby se zrušila karenční doba. Nezvedla se jediná ruka. Když se zeptal, kdo je pro, aby se opravdu zrušila, tak se zvedly dvě ruce. Paní ministryně Maláčové a Pepy Středuly. Logicky. A my se takhle budeme přetlačovat?

A teď vám chci říct poslední informaci. Protože včera jsem ráno musel samozřejmě rychle do práce, protože máme problémy právě s dodávkami, tak jsem ještě telefonoval s jedním kolegou, generálním ředitelem nadnárodního koncernu, a ten mně řekl: Pavle, už je konec, protože rozhodnutí vedení - a teď nemohu říct, která firma to je, protože chtěl, abych to nechal jako v utajení, je to firma, která zaměstnává 850 lidí v Brně - rozhodnutí vedení je přemístit veškerý byznys do Indie, protože je krize pracovního trhu a poslední kapičkou je karenční doba.

Takže rozhodnutí vedení je. A nám to je jedno, když nám budou odcházet firmy. Mně ne. Děkuji vám za pozornost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Luzar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vaším prostřednictvím k váženému kolegu Juříčkovi, byť si ho velice vážím. Na hospodářském výboru nezazněly argumenty o státním rozpočtu, ty tady dneska doplnil a jsou to zajímavá čísla, ale zazněly tam argumenty hlavně o nedostatku pracovních sil. Samozřejmě členové hospodářského výboru, kteří mají nějaký vztah k zaměstnávání zaměstnanců, to vnímali ze své praxe.

Ale dovolte mi připomenout také historii České republiky. Když se hovořilo o tom, že jak dneska tady zaznělo, že průmysl živí nás všechny, tak byly doby, když jsme my všichni přispívali na rozvoj průmyslu. My všichni jsme přispívali na rozvoj bankovního sektoru nebo asanace, aby ten průmysl mohl fungovat, a doposud to nám všem nikdo nedal zpátky. Ty peníze jsme tam někde utopili.

Zaznívají tu argumenty lidi, chybí lidi. Pamatuji dobu, kdy zaměstnavatelé nutili zaměstnance chodit na nemocenskou, protože nebyly zakázky. A byli rádi, když stát za ně platil, aby oni nemuseli platit. A byla taková doba. A tehdy se podnikatelé jaksi nebránili tady tomu, že zneužívají stát. Čili řekněme, toto má vždycky ty dvě mince, že tady jsou hodní zaměstnavatelé a zlí zaměstnanci, kteří zneužívají. Ano, jsou takoví. Ale oni si přece o tom nerozhodují. Já nemůžu přijít k zaměstnavateli a říct mu ach, mě bolí hlava, já jdu domů. Mezitím je ten jeden mezičlánek, na který nikdo tady neřekl půl slova. To jsou lékaři. Byť lékař určuje, jestli jsem nemocný, nebo ne. Lékař mi vypisuje nemocenský lístek, abych já mohl být doma s nemocí. A to berete, že tedy lékaři jsou nezodpovědní, nesvéprávní, podléhají komukoliv, kdo přijde? Jenom ho pošle domů? Tak potom neléčme. Potom nepotřebujeme doktory, řekněme si to na rovinu, a všichni ti, co tady předtím o medicíně a bodu medicíny hovořili, tady hovořili a mlátili prázdnou slámu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: V rozpravě vystoupí pan poslanec Pávek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Pávek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, během té doby, než jsem se přihlásil a dostal ke slovu, tak už bylo řečeno téměř vše, co se týká argumentů pro i proti. Já bych rád popsal projednávání na hospodářském výboru, jehož jsem členem a jehož jsem měl možnost se zúčastnit.

Během toho projednávání byly zváženy v podstatě všechna pro a proti. A jestli si někdo myslí, že hospodářský výbor je primárně na straně zaměstnavatelů a podnikatelů, tak to není poslání. Poslání hospodářského výboru je bezesporu dohled nad hospodářstvím této země. A do toho samozřejmě patří i rovnováha mezi potřebami zaměstnanců a potřebami zaměstnavatelů. Já se snažím při své práci tady držet vždycky té věcné stránky věci a nesklouzávat k okopávání kotníků a ideologickým přetahovačkám. Ale v tomhle případě to opravdu není jednoduché.

Všichni jsme toho byli svědci, kdy po poklesu preferencí sociální demokracie přišli její zástupci s tímto návrhem na zrušení karenční doby a doufali, že si na tom prostě vydobudou politické body u voličů. To se projevilo i na tom jednání hospodářského výboru, kdy kolegyně Valachová, vaším prostřednictvím pane přesedající, tak to tam přednesla, odešla s jednoznačným postojem s výjimkou tedy komunistů, abych byl úplně přesný, tak se jenom usmívala, protože věděla, že to dá do toho koaličního vyjednávání o podpoře vlády, a tím pádem ta diskuse tady bude mít živnou půdu a povedeme ji.

Já jsem osobně přesvědčený, že zrušení karenční doby je naprosto nežádoucí jev v době, kdy po tom nikdo nevolá. Ten systém, já neříkám, že je perfektní, ale ten systém funguje. Máme skutečně problém s tím dostat lidi jako zaměstnance do těch firem, do fabrik, do zaměstnání. Přetéká nám tady tedy jediný sektor, kde tedy přebublává nadbytek zaměstnanců, tak jsou úřady a státní správa. Jinak všude je nedostatek lidí. A ten systém zkrátka funguje. Byly tady zmíněny všechny ty benefity, které zaměstnavatelé zaměstnancům už nabízejí. Nikdy nebyla v historii novodobé pozice zaměstnanců pro vyjednávání se zaměstnavateli tak dobrá, jako je teď.

Takže já za klub Starostů a nezávislých říkám, my nemůžeme podpořit zrušení karenční doby. Budeme hlasovat jednoznačně proti. A vás, podle vašich znalostí a svědomí, vyzývám k témuž. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Svoboda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte, abych vaším prostřednictvím oslovil kolegu Luzara. Víte, to je přesně problém té karenční doby. Když k tomu lékaři někdo přijde a řekne dostatečně velký sumář potíží, které má, vy mu nemůžete říct: vy jste zdráv. Vy ho musíte vyšetřit, a když to dobře předložil, tak to vyšetření bude pro (nesrozumitelné) neschopnosti. A trvá to přesně týden, než mu řeknu: běžte pracovat, neschopnost končí, protože se ukázalo, že vaše choroba neexistuje. Věřte mi, že to vím velmi dobře, mám s tím bohaté zkušenosti. A také vím, že v současné době se to změnilo proti tomu, jak to bylo předtím. I těch týdenních neschopenek jsme skutečně měli spoustu. A ta vyšetření jsou ještě ke všemu drahá.

A pak mi dovolte druhou poznámku. Jestliže má koalice problém s nějakým zákonem, tak já jako opoziční poslanec se na to dívám s úplným údivem. Proč to předkládáte? Proč to nestáhnete a nedohodnete se mezi sebou, jak to budete potom prosazovat? Vždyť na to máte většinu!

Hezký den.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Luzar a jeho faktická poznámka. Máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vaším prostřednictvím reagoval na slova zde váženého kolegy. Ano, je to tak. Otázka je, že tady se hovoří o tom, že to jsou opakovatelné výpadky. Když přijdu já jednou za deset let k vám a dám ten souhrn, balík svých chorob a vy mě na týden někam pošlete, to přece není zneužívání toho systému, i když z toho nakonec vyjdu, že jsem zdráv. Mám oprávněnou obavu. A když za vámi přijdu co měsíc s těmito požadavky, tak už i vás zaujme, že jsem asi simulant a že mám možná problém hypochondrického typu, než že jsem nemocný, a tu nemocenskou mi nedáte. Krom toho tady je pracovní lékař. To znamená, že velké firmy mají vlastní lékaře, kteří pro ně vykonávají, pro jejich zaměstnance, zdravotní službu, a u nich tady to podezření, že dochází k zneužívání, je zřejmé. A ten zaměstnavatel ví, kolik má ve svém stavu zaměstnanců lidí, kteří mají problémový vztah k práci a zneužívají tento systém, a je schopen přijmout opatření třeba vůči tomu, aby k tomu nedocházelo.

Čili opravdu tady možná je třeba také, aby ti lékaři se zamysleli nad svou zodpovědností vůči nejen pacientovi, ale i k té společnosti, ke které takto přistupují, a nedávat všem automaticky nemocenskou, hlavně ať já jsem z obliga a nemám s tím problémy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Svoboda bude reagovat faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Dovolte ještě, abych vaším prostřednictvím reagoval na kolegu Luzara. Ano, to je právě ten problém, že té věci vůbec nerozumíte. Lékař si nikdy nesmí myslet, že je někdo simulant. Lékař to musí vědět. Prostě proto, že vám tam simulant přijde pětkrát a pošesté má opravdu infarkt. Čili to není o tom, jestli ten lékař je zodpovědný, nebo ne. On je zodpovědný právě proto, že on to vyšetření vždycky udělá. Nikdy si nemůže hrát na to, že něco ví. To v medicíně nejde. Ona totiž medicína nemá opravné termíny. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pokračujeme v obecné rozpravě. Vystoupí paní poslankyně Valachová, po ní pan poslanec Kupka. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, já dokončím tu záležitost sociálního dialogu, jak jsem ji nedokončila ve své faktické poznámce, a vrátím se tedy do roku 2008. Jaroslav Zavadil na sociálním výboru, tedy jako pamětník té druhé strany, jejíž slovo tady ještě nezaznělo, to znamená odborových organizací zaměstnanců, na sociálním výboru jasně řekl, že zrušení placení nemocenské od prvního dne nebylo po vzájemné shodě v rámci sociálního dialogu. Strana zaměstnanců to nikdy neodsouhlasila. A cítím povinnost to říct, pokud se tedy oháníme sociálním dialogem. Znovu opakuji, že návrh, tak jak je předložen, vychází z toho nejbližšího přiblížení zaměstnanců a zaměstnavatelů, kterého byli schopni za posledních pět let. Bylo to přiblížení v rámci tripartitního jednání v roce 2016. Tak je to tam popsáno.

Druhá věc. A skutečně mě mrzí, že hospodářský výbor, právě proto, že jeho hlavním úkolem je sledovat celkově kondici hospodářství a celkové dopady, to znamená makrodopady, nikoliv jenom výhrady, které mohou vznikat v rámci mikroekonomie a jednotlivých zaměstnavatelů a sektorů, protože ty dopady mohou být odlišné, tak z hlediska těch makrodopadů, a přiznám se, že o to budu hodně stát při dalším projednávání v orgánech Sněmovny, to znamená i na hospodářském výboru, aby na hospodářském výboru bylo projednáno to, jestli při změně systému v roce 2008, kdy opravdu část nákladů přechází v prvních 14 dnech nemoci na zaměstnavatele a teprve následně jde k tíži státu z hlediska nemoci, pracovní neschopnosti zaměstnanců, tak jestli tato změna, která byla tehdy kompenzována snížením o 0,1 % pojištění, to znamená v tehdejších cenách roku 2008 o 11 mld. korun, ve stávajících cenách to činí 14 mld. korun, jestli je skutečně také celá spotřebována v rámci nákladů. Protože jediné relevantní měření proběhlo právě v onom roce 2008 a tam proti kompenzaci 11 mld. na relevantní měření Ministerstva práce a sociálních věcí byla závěrečná částka 4 mld.

Budu moc ráda, když tuto věc na hospodářském výboru projednáme. Osobně se domnívám, že při kompenzaci skrze poslanecký návrh koaličně podporovaný, dalších 3,5 mld. kompenzace z hlediska makroekonomického pohledu, pokud se bavíme čistě o kompenzaci, to není nefér a žádný zásadnější problém nehrozí.

Co si myslím, že je potřeba také diskutovat, a nikdy jsem to nepopírala, nejsem tak hloupá, že stávající stav naší ekonomiky samozřejmě v případě, a podotýkám, zlepšování jakýchkoliv podmínek zaměstnanců, kteří mají náklady, zvlášť tíživě dopadá na některé sektory, a zejména na malé, malé zaměstnavatele, malé podnikatele. Ale dámy a pánové, to je úplně něco jiného. To nevyřešíme tím, jestli si vzájemně půjdeme po krku, jestli obnovíme, nebo neobnovíme nemocenskou. To musíme řešit úplně jinak.

A potom přece jenom poznámku. Nechci zdržovat tu obecnou rozpravu a skutečně budu připravena jak na rozpravu na hospodářském výboru, tak sociálním výboru. Panu kolegovi Pávkovi prostřednictvím předsedajícího. Řekl, že jsem se usmívala při odchodu z hospodářského výboru, ačkoliv jsme tam tak trošku dostali na frak, doporučení zamítnout tento návrh, vědoma si toho, jak to úspěšně uplatním v koaličním vyjednávání. Tak já bych chtěla jenom upozornit, že toho času byla koaliční jednání a programové prohlášení dávno hotova a samozřejmě všechno, co je v programovém prohlášení a v koaliční smlouvě, je dohodou dvou stran, hnutí ANO a ČSSD. A tato dohoda a její plnění je samozřejmě úplně v pořádku směrem k voličům jak hnutí ANO, tak ČSSD.

A skutečně budu ráda, pokud v rámci projednávání jak na plénu, tak ve výborech budeme sledovat zajištění kvalitních podmínek zaměstnanců na všech pracovištích. Skutečně jsem přesvědčena o tom, že platit nemocenskou od prvního dne nemoci ve výši poloviny mzdy - abychom si řekli, o jakou částku jde, protože ten vyměřovací základ je snížený o 10 %, takže to je 90 %, potom 60 % z 90 %, tak se vlastně zhruba bavíme o polovině mzdy. To není na nějaké zvlášť velké veselení. Je to výpadek poloviny příjmu.

Jenom bych chtěla upozornit, že to slavné šetření, ta účinnost stávající karenční doby, to znamená, že nemocní nemají proplacené tři dny nemoci, tak my nešetříme na těch, kteří případně ten systém zneužívají prostřednictvím předsedajícího směrem k Pavlovi Juříčkovi, jak má obavy z hlediska těch krátkodobých třídenních pracovních neschopností. Tam se podívejte, za posledních deset let se ten počet lidí v zásadě nemění, je plus minus stejný. Mění se a změnil se zejména po zavedení karenční doby směrem k těm nemocným, kteří jsou nemocní deset, čtrnáct dnů. To znamená, to je ta běžná pracovní neschopnost. A jistě prostřednictvím předsedajícího mi také pan poslanec Svoboda přisvědčí, že by nemohl dát ruku na to, že teda úplně všichni, kteří jsou týden nebo deset dni nemocní, jsou nějací simulanti. Samozřejmě většina lidí skutečně nemocná je.

A bylo by fér si přiznat, že my šetříme na těch reálně nemocných lidech zkrátka jenom to, že jim tři dny nezaplatíme žádnou náhradu mzdy. To je celé. A smysl karenční doby, když byla pravicovými vládami zaváděna, byl ten, že tyto tři dny neplatit je v pořádku, protože každý zaměstnanec může ze své mzdy, platu a tak dále se na nemoc připravit a tyto tři dny zvládnout z hlediska ekonomického výpadku příjmu v dobré kondici, myslím samozřejmě ekonomické, a nepostihne ho to.

Já tvrdím, že v tuto chvíli, jak jsem říkala při prvním čtení, většina zaměstnanců, o kterých se bavíme, vydělává kolem 20 tisíc, a abychom si znovu zreálnili částky, pokud Sněmovna zavede placení nemocenské od prvního dne nemoci, skutečně těmto lidem, té většině, zlepšíme, pokud budou nemocní celý měsíc, jejich příjem při výpadku, protože jsou nemocní, o tisícikorunu, abychom měli reálnou představu, o čem se tady bavíme. Já si myslím, že zaměstnanci si zaslouží být v době nemoci nemocní, být doma, mít tu možnost, Nikdo by neměl být nucen v roce 2018 v České republice k tomu, aby z důvodu obavy o výpadek příjmu chodil do práce. V takové České republice bych chtěla já žít a neznamená to, že nechci řešit problémy zaměstnavatelů a konkurence globálního trhu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Budou následovat faktické poznámky pana předsedy Stanjury a pana poslance Maška. Pan předseda Stanjura má slovo se svou faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Jenom dvě poznámky k vystoupení paní kolegyně Valachové. Ona vždycky říká: my jsme dva koaliční partneři. Tak tři, vždycky zapomínáte a cudně pomlčíte ty komunisty. Bez nich byste neprosadili v zásadě nic. Takže uvidíme, kdo bude hlasovat pro rozpočet, víme, kdo dal důvěru vládě, ale jak říkal Vojtěch Filip, u klíčového materiálu, státního závěrečného účtu za rok 2017, se poslanci buď zdrželi, nebo byli proti, a tím dokázali svou opozici. Tak se za to nestyďte, jste polokomunistická vláda, protože vás komunisté podporují, a není třeba mást veřejnost, že vládnou dvě strany. To ani početně nevychází v Poslanecké sněmovně. Ve vládě ano, ale v Poslanecké sněmovně to nevychází.

Za druhé, naše milá levice velmi často argumentuje situací u našich evropských partnerů v rámci Evropské unie. Já neříkám, že v tomto bodě. V tomto bodě se vám to nehodí, tak o tom opět cudně mlčíte jako o té účasti komunistů na vytváření většiny v Poslanecké sněmovně. Já se těším na tu debatu s vámi a probereme si zemi po zemi na západ od nás, kde karenční doba je a kde není a zda to jsou moderní a úspěšné země nebo ne.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Maška. Pan poslanec Mašek má slovo s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ve věci karenční doby samozřejmě ctím koaliční dohodu a programové prohlášení. Mám ale trošku problém jako lékař, který neschopenky vystavuje, s jednou věcí. Tady o tom mluvil pan kolega Svoboda prostřednictvím pana předsedajícího, že my musíme pacientům věřit. To je podstata našeho konání. A teď se dostanu k meritu věci. Nezpochybňuji, že je možné a je asi pro pacienty dobré platit pracovní neschopnost od prvního dne vzniku pracovní neschopnosti, ale je otázka vzniku pracovní neschopnosti. V současnosti lze pracovní neschopnost, a často se praktikuje, předsunout až tři dny před návštěvu praktického lékaře, který neschopenku vystavuje. Toto je problém a tady si myslím, že by bylo lépe a spravedlivé to, aby pracovní neschopnost vznikla dnem návštěvy praktického lékaře, resp. dnem návštěvy pohotovosti nebo ambulantního specialisty, který by se vyjádřil ke vzniku pracovní neschopnosti.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Bláha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já bych tady jenom chtěl reagovat na těch tisíc korun. Pokud tady zaznělo, že republikový průměr je 20 tisíc, tak tři dny je 1 800 korun. Těch 60 % je 1 800, protože 20 tisíc děleno 20 odpracovanými dny je tisíc korun na den, krát 3, krát 60 % je 1 800 korun, které ten zaměstnanec dostane.

Věřte tomu, že žádnému zaměstnavateli nejde o ty peníze. Jde mu o ten faktický stav, že se mu totálně rozboří kolektiv, který je na pracovišti, protože ti, kteří to zneužívají, dělají v každé firmě neuvěřitelné napětí. A to stále více stoupá s tím, jak lidi odměňujeme za to, že nepracují. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Protože je 12.44 hodin a ve 12.45 hodin se z rozhodnutí Sněmovny budeme zabývat volebními body, tak přerušuji projednávání tohoto bodu a přikročíme k pevně zařazeným bodům číslo 135, 136 a 137.

 

Nejprve se budeme zabývat bodem

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.