(22.30 hodin)
(pokračuje Bartošek)
A ještě jedna věc, kterou bych vám chtěl říct. Víte... Dobře, mluvím s vámi, nedíváte se na mě, ani tento základ slušnosti, nemáte. Dobře. (Premiér sedící v první řadě u klubu ANO se dívá do sousedního notebooku a odpovídá mimo mikrofon: Dívám se na fotbal.) Díváte se na fotbal. Je to pro vás přednější než jednání Poslanecké sněmovny. Myslím si, že to je vaše vizitka, která o vás vypovídá mnohem víc než cokoli jiného. Že vám poslanci, kteří byli zvoleni lidem České republiky, nestojí ani za to, abyste s nimi vedl čestnou a férovou debatu. To jste vy, pane premiére. Jste hanbou Poslanecké sněmovny. (Ozývá se potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji i za dodržení času. A nyní mám dvě faktické poznámky. Vyzývám paní poslankyni Helenu Langšádlovou a připraví se pan poslanec Kováčik. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.
Poslankyně Helena Langšádlová: Vážený pane premiére, když vám ti estébáci tolik ubližovali, já nerozumím tomu, proč se tolika lidmi spojenými s komunistickou státní bezpečností obklopujete. Já vám ráda pošlu seznam lidí z vaší blízkosti, kteří jsou také - či jejich rodinní příslušníci - na seznamech.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Paní poslankyně Langšádlová a nyní tedy pan předseda Kováčik. Prosím, pane předsedo, vaše dvě minuty. A je to nyní v tuto chvíli poslední faktická poznámka. Prosím.
Poslanec Pavel Kováčik: Byl jsem vyzván ke svědectví, dovolte mi tedy, abych jej poskytl velmi krátce, byť se divím, že zrovna z této strany přichází žádost ke komunistům. Teď jsme vám dobří, abychom vám něco osvědčili, že? (Smích v plénu.)
Je zcela úplně určitě jedno, kdo se mnou vedl ten telefonický rozhovor o oné vládní konstrukci, protože předseda Vojtěch Filip byl zrovna někde v zahraničí a já jako tehdy předseda poslaneckého klubu ne dlouho sloužící jsem byl osloven onou vznikající myšlenkou, jedním z aktérů zcela určitě, takže to, co tady pan premiér ukazoval jako novinovou zprávu nebo článek, tak svědčím, že skutečně tak to proběhlo. Noviny by přece ani tehdá nelhaly, že. Děkuji. (Smích v plénu, potlesk poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže to byl pan poslanec Kováčik. A nyní se tedy opět vrátíme standardně do obecné rozpravy, takže já požádám o vystoupení pana poslance Čižinského. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Dámy a pánové, milí občané, na úvod řeknu, že vznikající vláda nemá moji důvěru, budu hlasovat proti, protože je nepřijatelná. Ale rád bych se zeptal na něco, co je pro mě extrémně důležité a o čem v tom programovém prohlášení není ani slovo, a to je vztah k veřejnoprávním médiím, tedy k České televizi a Českému rozhlasu, protože jak pro komunisty, tak pro hnutí ANO musí být lákavé nějakým způsobem veřejnoprávní média ovlivnit, příp. zkrotit. A nejnověji byla navržena úprava DPH, že Česká televize přijde o 350 až 400 milionů korun, Český rozhlas o 100 milionů korun. Český rozhlas dokonce oznámil, že bude propouštět.
A já bych se chtěl, pane premiére, zeptat, jestli budete pokračovat v té snaze připravit veřejnoprávní média o finance, nebo jestli to nějakým způsobem nahradíte, aby nebyl žádný důvod nebo záminka k propouštění lidí z veřejnoprávních médií. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. A nyní bych požádal o vystoupení pana poslance Miholu a připraví se pan poslanec Beitl. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, přemýšlím, čím zklidnit tu zjitřenou atmosféru. Snad jedině že bych ten příspěvek zazpíval, ale to by bylo do rána, to by byla opera. Já se to pokusím trošku zkrátit. Tak normálně.
Stejně jako všichni další poslanci klubu KDU-ČSL budu hlasovat proti důvěře menšinové vlády, která je opřena o podporu KSČM. Není totiž tak důležitá ta forma spolupráce či tolerance. Ostentativně provokující je především to, že v roce, kdy si připomínáme sto let naší republiky a kdekdo včetně mnohých poslanců hnutí ANO se dovolává příkladu první republiky, vstupuje do vytváření naší budoucnosti strana, která se nikdy plně nezřekla principů, které jsou v přímém rozporu s demokratickými ideály, na nichž republika vznikla. Vytvářet menšinovou vládu za situace, kdy existují varianty většinové demokratické vlády, a jistit ji tolerancí od komunistů nepovažuji za úspěch, nýbrž za prohru nebo za neumětelství, či dokonce tragédii. Je to podle mého názoru pouhý výsledek umanutosti a sebestřednosti jedinců, kterým jde o sebe více než o celek, více o sebe než o tuto zemi.
Tolerance menšinové vlády silně evokuje období opoziční smlouvy. Vím, že toto odstavování demokracie některým vyhovovalo a vůbec je netrápí, že výsledky této politické nemravnosti neseme a pociťujeme dodnes. Politik má hledat řešení, která jsou dobrá pro tuto zemi a její občany, ne ta, která se mu hodí nebo jsou jednodušší.
Do personálního složení vlády se nebudu podrobněji pouštět. Čekal jsem mnohem víc, zejména po srdceryvných proklamacích o vládě odborníků, a čekal jsem také, že pokud si nepřiznáme, že tu máme poloprezidentský systém, že si premiér svoji vládu u prezidenta dokáže prosadit jako celek, ne po částech. Pokud to tak půjde dál, obávám se, že příští vláda přijde třeba jenom s polovinou ministrů, kteří ale budou muset dočasně řídit dva resorty každý, poněvadž jejich nominované kolegy pan prezident neuzná za vhodné.
Stejně jako moji kolegové jsem připraven ke konstruktivní opoziční práci. Jako poslanci je mi nejbližší oblast vzdělávání, školství, vědy a výzkumu. Jsem rád, že vzdělávání je označeno ve vládním programovém prohlášení jako priorita. Zároveň se ale obávám, že za prioritu je označeno již tolik věcí, že bude vlastně rébus, co tou prioritou skutečně je. Premiérem slibované 45tisícové platy učitelům rád ve státním rozpočtu podpořím. Je mi jen záhadou, pokud sliby myslíme vážně, proč jsme jejich realizaci nenastartovali již při schvalování současného státního rozpočtu. Ta možnost tady totiž byla.
Kapitolu školství a vzdělávání v programovém prohlášení považuji za poměrně zdařilý kompilát z mnoha programů politických stran. (Odmlčuje se pro hluk v sále. Do sálu se nese i velký hluk, zejména pískot, zvenku.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já bych tedy požádal o klid Poslaneckou sněmovnu. Prosím, pane poslanče... Já bych vás ještě jednou požádal o klid, aby se pan poslanec mohl vyjádřit. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Mihola: Jsem rád, že se tam rozhodně neztrácejí ani lidovecké priority, např. revize inkluze. Jsem však zvědav, jak bude vypadat tato revize v podání dvou stran s hodně odlišným přístupem k této záležitosti.
Hlásím se k podpoře i dalších bodů, které jsme měli ve volebním programu, k podpoře talentované mládeže, k posílení postavení ředitele školy, snížení byrokratické zátěže učitelů či zdůraznění praktického vzdělávání... Pane předsedající, já nevím, jestli neruším náhodou tady...
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Já bych vás skutečně ještě jednou požádal o klid. A kdo z poslanců řeší jiné věci než bod, který projednáváme, prosím, aby ho řešil mimo jednací sál Poslanecké sněmovny. Tak, pane poslanče, snad už to bude v pořádku.
Poslanec Jiří Mihola: Děkuji. A to tam ještě není explicitně zahrnuta revize povinné maturity z matematiky, kterou s ohledem na nelichotivé výsledky maturantů ministr školství zcela logicky zamýšlí. ***