(14.50 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Pro mě je velmi důležitým tématem - které skutečně není v těchto prioritách, ale já jsem slyšel, že priorita je bezpečí, priorita je migrace, priorita je digitalizace, priorita je infrastruktura, tak já doufám, že všechny ty priority mají stejnou váhu. Zcela mi tam chybí vzdělání. My jsme v 21. století. To už není informační společnost, ve které žijeme, ale je to vzdělanostní společnost. Data o veškeré naší činnosti, ta stát má. Ta i firmy mají. Ale my z těch dat neumíme vyčerpat znalost, tu věc, která přichází právě vzděláním. Praktické užití poznatků z těch dat, která jsou sbírána nejen o občanech státem, ale i firmami, které se třeba podílejí na dodávce státních zakázek. A vzdělání samo o sobě, které je tedy podmíněno investicí do školství zejména v platech pedagogů, protože ti lidé prostě nechodí, pokud nemají dobré platové podmínky, tak prostě nejdou učit, jdou radši do komerčního sektoru. Vybírají si jiné povolání. Prostě zvýšení platů pedagogů, zatraktivnění tohoto nejdůležitějšího řemesla v informační společnosti, tohle poslání je alfou omegou toho, aby vůbec bylo z čeho vybírat kvalitní pedagogy.
Bohužel, a našel jsem to i v programovém prohlášení vlády, se stále hovoří o vzdělání jako nějaké berličce, jako nějaké prerekvizitě k tomu, aby se člověk uplatnil na trhu práce. Mně je 38. Doufám, že... ještě se asi můžu označovat za chlapce v 38, ale nemyslím si - v podnikatelské sféře funguji od svých 18 let. Všiml jsem si, že ten trh práce se velmi rychle mění. A pokud lidé nemají znalosti potřebné pro doslova přežití v tom 21. století, což tedy trochu mimo jiné souvisí i s tím, jak se bránit proti dezinformacím, jak přežít hybridní válku, tak ten průmysl se tak rychle mění, že to, co dneska začínají lidé studovat, během pěti deseti let nebude použitelné. Já si myslím, že jsme se to učili ještě... já jsem byl na základce za komunismu, že to vzdělání je příprava na budoucí povolání. Tak tomu není! Přímé propojení ano. Pusťme to, pusťme firmy, aby třeba podporovaly školy, aby otevíraly zajímavé kurzy pro uplatnění. Nicméně to propojování průmyslu se školstvím jako alfa omega toho... Dokonce tady zazníval nápad: přesuňme odborné školy pod jednotlivá ministerstva, třeba průmyslu a obchodu, všechny zemědělské můžou být pod Ministerstvem zemědělství.
Skutečně vzdělání v 21. století je samo o sobě hodnotou. To vám umožní tu svobodu volby informovaně se rozhodnout nejen v politice, ale uplatnit se na trhu práce. Je to jediný způsob, jakým, když budeme mít dostatečně vzdělanou společnost, budou ve finále i ty vyšší důchody. My nemůžeme konkurovat ani východu, ani zemím, které jsou velikosti Číny, v nějakých výrobních prostředcích, dokonce ani v nějaké robotické změně průmyslu na 4.0. Skutečně, jestli v něčem je ČR bohatá, jsou to mozky.
Vzdělání samo o sobě je hodnotou. Tyto čtyři oblasti plus další, zejména v oblasti sociální politiky a bytové výstavby, protože bydlení je jedna ze základních potřeb pro to, aby se člověk mohl rozvíjet, věnovat se své rodině, věnovat vzdělávání a mít třeba i dobrou práci, je naprostý základ a problematika bytové politiky ČR je jedna z nejžhavějších, kterou je potřeba urychleně řešit spoluprací ministerstev práce a sociálních věcí a Ministerstva pro místní rozvoj.
Tato témata budeme hlídat velice. Jsou to prioritní témata pro ČR. A já jenom zopakuji, že naše role bude konstruktivní opozice. Rádi pomůžeme na přípravě dobrých zákonů i jako kritici, protože kritik, který nabízí alternativní řešení, je v procesu vzniku legislativy pozitivní. Nikoliv obtěžující aspekt někoho, kdo vás brzdí v práci, a vy pak nemůžete makat, jak tady zaznívá.
Pirátská strana tedy nevyjádří podporu této vládě. Dvacet dva poslanců a poslankyň Pirátů bude hlasovat proti důvěře této vlády. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedo. Nyní s přednostním právem pan předseda Gazdík, po něm pan předseda Bartošek. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Setkáváme se před jedním z velmi závažných rozhodnutí, které tato Sněmovna v tomto volebním období učiní, a to je důvěra vládě České republiky. Přestože si uvědomuji, že Česká republika od voleb zažívá nejdelší období nestability, jaké zatím zažila v polistopadové historii, tak se pokusím zdůvodnit, proč Starostové a nezávislí i já osobně nemůžeme tuto vládu podpořit.
Jak u Starostů bývá zvykem, ty důvody jsou věcné. Jsou dvojí, jsou personální a programové. Z našeho pohledu je to ve skutečnosti vláda Miloše Zemana. My ale nemáme poloprezidentský systém, ale bohužel pan premiér nemá chuť se více prosadit vůči Miloši Zemanovi, a proto část té vlády vznikla pletichařením, vznikla různými zákulisními dohodami s Hradem, a to je jeden z důvodů proč. Protože jsme parlamentní demokracie, tuto vládu nemůžeme podpořit. Nastává posun parlamentní demokracie na nějakou parodii na poloprezidentský systém a to je něco, s čím jako poslanec, který sliboval, že bude hlasovat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nemůžu souhlasit.
Nechci opakovat to, co moji kolegové, ale pokusím se to shrnout v kostce. Premiér bohužel přizval k podílu na vládě komunisty, a to bohužel v roce stého výročí vzniku Československé republiky. Chtějí se tady rušit sankce vůči Rusku, se kterým se chce více obchodovat a také se na něj víc orientovat, přestože Rusko bezprecedentním způsobem porušuje mezinárodní právo, např. anexí Krymu. Mám také obavy o tuto vládu. Na ministru zahraničí se bohužel už dnes neshodnou ani koaliční partneři a ještě před hlasováním o důvěře vládě máme nového ministra spravedlnosti a hrozilo, že ministrem spravedlnosti bude sám trestně stíhaný pan premiér. A to, proč se tak nestalo, pan premiér označil, že je to kvůli "blbým kecům opozice", tady cituji. Omlouvám se vůči ctihodné Sněmovně. Já si myslím, že požadavek na to, aby ministr spravedlnosti nebyl trestně stíhanou osobou, není nic nenormálního, a rozhodně to nelze nazvat, pardon, cituji, "blbými kecy opozice".
Co mi vadí programově. Vláda ve svém programovém prohlášení slibuje věci, které podle mého názoru nemůže a nedokáže splnit. A obávám se dokonce, že to jednotliví ministři vědí. Slibují se tady stovky kilometrů dálnic, ale bohužel dnes ještě nejsou ani vykoupené pozemky na tyto dálnice. Slibují se tady vyšší důchody a vyšší platy na všechny strany, nicméně my dnes nevíme, jestli nezačíná doba ekonomické krize, nebo minimálně ekonomické recese, kdy tady to bude horší a horší.
I pan prezident ve svém projevu řekl zcela jasně, že neví, kde, a v programovém prohlášení vlády jsem to ani já nenalezl, kde na to tato vláda vezme. Zkuste si představit domněle, že v příštích měsících se celý svět vyděsí díky clům a obchodní válce, že nastane ekonomická krize a česká ekonomika poklesne o čtyři nebo pět procent, což bude v důsledku znamenat nějakých minimálně 200 miliard na straně daňových příjmů pro stát. V programovém prohlášení vlády se ani nenaznačuje, co v takovém případě vláda bude dělat. Vláda je také už teď v rozporu se sliby a skutky. Pan premiér na svých billboardech šimrá pod bradou učitele a slibuje jim do čtyř let, a stejně tak jako programové prohlášení vlády, platy 45 tisíc korun měsíčně. Realita je taková, že když tento rok vláda přidá učitelům, tak třeba do mého Zlínského kraje to znamenalo, že přijde 50 korun na učitele a jeden měsíc. To je trochu daleko od reality.
Budu se dále věnovat školství. Mrzí mě, že v programovém prohlášení vlády, a zaznělo to tady už od kolegy Bartoše, že školství je až na nějaké čtrnácté straně. Pro budoucí prosperitu ČR považuji reformu školství a školství vůbec za základ.
Ale abych jen nekritizoval. Musím říct, že v oblasti školství a v programovém prohlášení vlády jsou věci, na které se my Starostové i vláda shodujeme. Je to jasné definování problému, které školství trápí, jako jsou třeba podfinancované kraje, které jsem našel v programovém prohlášení vlády, jako je třeba obrovská byrokracie, která trápí učitele a ředitele škol.
Je velmi dobře, že vláda v programovém prohlášení vzpomenula na to, že se blíží doba, kdy nastane katastrofální nedostatek učitelů. Asi polovina učitelů půjde v příštích deseti letech do důchodu. A i kdyby všichni, kdo dnes studují pedagogické fakulty, nastoupili do školství, jako že z nich nastupuje zhruba 30 %, tak ani tak nebudeme schopni odbornou výuku některých předmětů zajistit. ***