(16.00 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Rozmnožování kůrovce vydatně napomáhají takzvané bezzásahové porosty ve zvláště chráněných územích, národních parcích i mimo ně, o kterých se bez ověření tvrdí, že se z nich snad jednou po staletích stane odolná divočina.
Záměrně se zamlčuje, že mnohým akciovým společnostem vyhovuje, když si zpracování napadených stromů mohou rozložit do delšího časového období, než to vyžaduje biologický vývoj škůdců. Udivuje, že Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství o tom vědí, ale bojí se patrně proti ekonomicky silným akciovým společnostem zakročit a nezabývají se tím, jak tento úpadkový systém změnit. - Já podotýkám, že jsou to společnosti nejenom ekonomicky, ale sepětím s koncernem Agrofert také i politicky silné.
Vládě také nevadí, jak silně nynější kalamitní stav podporují předpisy o veřejných zakázkách. Ke změnám je nutno přikročit neodkladně. Škody na přírodě, lesích, vodách a životním prostředí jsou obrovské.
Natolik inženýr Ivo Vicena, lesník a soudní znalec v oboru lesnictví.
Hnutí DUHA a jejich specialista na lesy doktor Bláha vyzývají k záchraně českých lesů tak, že by se mělo skončit se smrkovou monokulturou, že bychom se měli zbavit 80 % smrkových porostů v České republice. Zbylých 20 %, což jsou lesy v horských oblastech, by mohlo podle Bláhy zůstat. Zůstaly by tedy v oblastech, kde je většinou chráněné území, chráněný režim, kde se nezasahuje proti kůrovci, lesy usychají a škůdci se šíří dál. Výsledkem této ideologie může být to, že budoucí generace budou dovážet miliony kubíků, já nevím, odněkud třeba z Jižní Ameriky, jako dneska je tomu v Německu.
Vláda nedělala nic pro to, aby se napadané kůrovcové dříví mohlo ve státních lesích co nejdříve zpracovat. Nadále platí zákon o zadávání veřejných zakázek i bez výjimky pro krizový stav. Nadále trvá, že soutěž o získání zakázky na zpracování kůrovcového dřeva trvá i až několik měsíců, a to je již na včasný zásah pozdě. Vláda také nic neudělala pro to, aby již dávno přišlo do lesnictví chybějících dva tisíce kvalifikovaných dělníků a čtyři tisíce nekvalifikovaných dělníků, kteří scházejí v oboru. Hledáme, kde můžeme, ty kvalifikované lesníky. Teď vím, že se někde pohybuje žádost 38 ukrajinských lesních dělníků o umožnění vstoupit na trh práce v tomto oboru u nás. Jsem zvědavý, jak dlouho jejich vyřízení bude trvat.
Otázka tedy zní - kdo se má starat o české lesy? Je to jasné. Mají se o ně starat lesníci. Má to ale háček. Vůdčí úlohu v diskusi o ochraně přírodě a krajiny, jejíž součástí lesy bezesporu jsou, hrají již poměrně dlouho ekologické organizace a ekologičtí aktivisté. Ti se snaží prosazovat větší či menší míru bezzásahovosti, ponechání přírody jejímu samovolnému vývoji. A je třeba přiznat, že jsou v té diskusi úspěšní. Podařilo se jim prosadit schválení zákona o ochraně přírody a krajiny, který zakotvuje bezzásahový režim na většině území národních parků. Stále se snaží ovlivňovat pohled veřejnosti na lesy, zdůrazňují jejich ekologickou funkci a potlačují jejich funkci hospodářskou. Poměrně značná část veřejnosti bohužel je ochotna na jejich argumenty slyšet a podporovat je, minimálně například podpisy pod různé petice. Naproti tomu poměrně široká odborná obec lesnická je v defenzivě. Její názor, že o les je potřeba se citlivě starat, ať již se jedná o les v národním parku, nebo mimo něj, je zpochybňován, lesníci jsou označováni za zpátečníky a škůdce české přírody.
Současná situace s katastrofální kůrovcovou kalamitou paradoxně nahrává ekologickým aktivistům. Ti dělí vinu za šíření kůrovce mezi lesníky a smrky. Já se chci zastat obou, jak lidí, těch nešťastných lesníků, tak stromů. Lesníci jsou u nás tradičně vysoce vzdělaní, navazují na zkušenosti generací svých předchůdců a cítí osobní odpovědnost za české lesy. A smrk, a to už tady pan ministr Brabec také zmínil, je po staletí nejvýznamnějším hospodářským produktem našich lesů, mimo jiné také proto, že jeho dřevo je levné, dá se s ním snadno manipulovat, dá se dobře zpracovat i obrábět, je přiměřeně trvanlivé a v neposlední řadě také slouží jako kvalitní topivo.
Co bude tedy s našimi lesy? Je možné zastavit šíření kůrovce, případně obnovit ty lesy, které již kůrovec sežral? Podle mého názoru to možné je. Je jen třeba zásadně změnit atmosféru, ve které diskuse o řešení problému probíhá, a je nutné nalézt řešení rychle. Podle mého názoru musí neprodleně převzít pod garancí státu vůdčí roli v záchranné akci představitelé české odborné lesnické obce. Jsou mezi nimi vynikající odborníci, schopní se s tímto úkolem vyrovnat. Stát také musí přehodnotit dosavadní ekologický přístup k lesům včetně zásadní revize principu bezzásahovosti v národních parcích a důsledného zabránění pokusům ekologických aktivistů aplikovat tento princip i na lesy mimo národní parky.
Zdá se, jako by již bylo pozdě. Premiér nevyhlásil stav nouze, jako to udělal v roce 2007 Topolánek. Tento stav by umožnil přinejmenším daleko pružnější aktivizaci kapacit pro likvidaci kůrovcových stromů, jako tomu bylo po Kyrillovi, kdy se zakázky na kalamitní práce v lese zadávaly nikoliv pomocí otevřených výběrových řízení, ale pomocí jednacího řízení bez uveřejnění, což zásadně zrychlilo proces zadávání zakázek. Obávám se, že tenhle návrh narazí na dozvuky toho protikorupčního třeštění. Ale podle mě je jediným, který může situaci nějak pomoci.
Jako to obvykle bývá, objevili se ti, kteří dávají dobré rady. Bohužel není pro mě velkým překvapením, že tímto rádcem je také Hnutí DUHA, které radí ve svém materiálu Co dělat, abychom zachránili naše lesy. Chtělo by se použít prastaré rčení: Zloděj volá: chyťte zloděje! Ekologičtí aktivisté z Hnutí DUHA mají na svědomí miliony uschlých stromů na Šumavě. Když kůrovec řádil na Šumavě, mluvili tito aktivisté o tom, že kůrovec je součást přírodního cyklu, že v bezzásahových zónách se nesmí zasahovat ani proti němu a že je vlastně jakýmsi nástrojem, který obnovuje les. Chtějí zavést princip bezzásahovosti i v lesích, které jsou považovány za lesy hospodářské. V současné době si Hnutí DUHA vytklo další prosazování bezzásahovosti, tedy výroby divočiny formou přijetí standardu FSC na větší lesní celky, a tím pádem hrozí další šíření parazitických škůdců bez možnosti jejich reálného omezení. Všechny jejich rady je nutné porovnávat s tím, jak se vyjadřovali k situaci na Šumavě a jak také po dobu zákona o ochraně přírody a krajiny ovlivnili a vlastně prosadili.
Přese všechno jsou dva body, ve kterých je možné s Hnutím DUHA souhlasit, z jejich materiálu Co dělat, abychom zachránili naše lesy. Jsou to návrhy na nutnost transformace státního podniku Lesy České republiky, to za prvé, a za druhé na potřebu změnit systém zadávání veřejných zakázek ve státních lesích, které jsou zdaleka největším zadavatelem v oblasti lesnictví. Oni tam sice úplně přesně neuvádějí, jak by se to konkrétně mělo udělat, ale je to aspoň něco.
Já k tomu mám hned jeden návrh. Jak Lesy České republiky, státní podnik, transformovat? Tak je možné, a stávající zákon o státním podniku to umožňuje, vytvoření odštěpných krajských závodů, tedy vrátit se ke struktuře, kterou měly Lesy České republiky v době před rokem 1989, kde tedy bylo generální ředitelství, byla krajská ředitelství, lesní závody a lesní správy. O ten daný lesní úsek se staraly ty lesní správy. Tedy mohly by dnes být zadavateli těch výběrových řízení ony. To znamená, že by nakonec mohlo dojít k zamezení jasné dominance velkých dřevařských firem, které v těch velikých komplexních zakázkách prostě dominují a obvykle vítězí. To že si pak, pokud je to možné, najímají ty menší těžařské firmy z daných regionů, pokud tedy nezkrachovaly, nezanikly a jejich pracovníci se nerozutekli, tak tomu prostě je. ***