(15.50 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Musím říct, že způsob, kterým Ministerstvo životního prostředí a správa národního parku využily orkán Kyrill, je alarmující. Ponecháním nezpracovaného dříví v prvních zónách a v části druhých zón byly nastaveny optimální podmínky pro vznik kůrovcových kalamit, které letos na území republiky vrcholí. Musím říct, že pro ekologické aktivisty, vědce, kteří jsou s nimi spřízněni a bohužel i pro některé představitele veřejné správy z tehdejšího Ministerstva životního prostředí byl Kyrill z roku 2007 vlastně darem z nebe. Tehdy probíhala jednání o zonaci národního parku, o zásadách péče v národním parku, složitá jednání s obcemi, kde se diskutovalo a tvrdě vyjednávalo o každém hektaru toho bezzásahového území prvních zón. A tady najednou ministr Bursík pochopil, že toto jednání může skončit, že tím, že nechá kůrovce vylétnout z padlého dříví v prvních a druhých zónách, dojde ke kalamitě, která vlastně tu kýženou divočinu učiní dosažitelnou a která bude vlastně na dosah ruky.
Jako by tady byla nějaká paralela možná s tou dobou před 140 lety. Tehdy také byla kůrovcová kalamita některými lidmi vnímána jako dar z nebe. Leopold Zeithammer ve své knize Šumava, kraj a lid, která vyšla v roce 1902 v českém vydání, předtím bylo německé vydání v roce 1896, připomíná kalamitu z let 1868 až 1870 těmito slovy: Charakteristickým názvem pro označení pohromy kůrovcové jest v ústech lidu obvykle pojmenování doba broučková, kterouž lidé ještě dodnes jako dobu zlatého věku vynášejí, kdy se všem lidem znamenitě dařilo. To slovo dnes připomíná rok 1896, kdy Zeithammer svou práci, svoji knihu psal. A my to známe z literárního pojetí z Klostermanna.
Ke ctím a k zásadám a k posvátným pravidlům lesnického stavu v Čechách patřilo vždy vystupovat proti kůrovci. Mladí lesníci se to učili již na lesnických školách. Legendární profesor na písecké lesárně inženýr Forst prý říkával těm mladým adeptům lesnického stavu: Lesníci, kůrovec je váš prokurátor. A já říkám: Ano, je to tak. Ten všechny chyby využije a náležitě potrestá. A už z dob Marie Terezie, zmíněné tehdy někde v nějakém televizním rozhovoru panem ministrem, platí, že proti kůrovcové kalamitě se zasahuje celostátně a důsledně všude. Byl vydán lesní řád, v němž bylo nařízeno tvrdě trestat ty, kteří v lese souší napadených kůrovcem těží zelené stromy. A právě to se dělo na Šumavě, a tak bylo vytěženo jako ochranné těžby takřka 400 tisíc kubíků dřeva, tedy zdravé stromy, které měly v lese zůstat. Odvolaný asi neměl být pan generální ředitel Lesů České republiky Szórád, ale ministr životního prostředí Richard Brabec.
Chtěl bych tady ocitovat slova pro mne velmi uznávaného odborníka na lesnictví, lesníka a soudního znalce inženýra Ivo Viceny, který k tomu píše v časopise Ochrany přírody a krajiny. Časopis Ochrana přírody, omlouvám se tady za zkomolení názvu, z počátku roku 2018 přinesl několik článků o současné kůrovcové kalamitě. Vyjádřila se řada odborníků, Benda, Čermák, Čada, Dolejský, Havíra, Hruška, Chlapek, Kadavý, Kopáček, Mikita, Pelc, Pospíšil, Servus, Vrška. A tady pan kolega Vicena k tomu uvádí následující, k tomu, co oni píší, že jako hlavní příčina kalamity je velké sucho a také veliké zastoupení smrku. A pan inženýr Vicena píše:
Mnohé důvody současné kalamity vycházejí z názoru, který život v lesích a v přírodě vyvrátil. Současné období je skutečně mimořádně suché, což však neznamená, že je to první sucho, které prožíváme. Období velkého sucha byla například v letech 1947, 1974, 1983, 2003, 2013, také i v letech 2015 a 2016. Je možné uvést i léta dřívější. Vždycky znamenala zvýšený výskyt kůrovců, ale nikdy nedosáhl takového kalamitního rozsahu jako nyní.
Důvodů pro současný hrozivý vývoj je několik. Uvádí se, že v rezervacích Boubín nebo Žofín kalamity nevznikly, přestože se tam nezasahuje, že tam pomáhá ptactvo, vysoká nadmořská výška, nižší vysokohorská teplota, že se tam kůrovec vyvíjí pomaleji, že tam ponechaná hmota k zetlení chrání půdu před degradací a erozí, že rozmnožení brouka je jedinečná příležitost k podpoře přírodních procesů. Už se ale neuvádí, že jiné rezervace, kupříkladu Trojmezná, byly kůrovcem zničeny totálně. Důsledkem je, že ve srovnání s rokem 1990 se kůrovec v celé republice rozmnožil na desetinásobek a že i potřeba lidí a mechanizace k jeho zpracování je nyní 10krát vyšší. Máme vážné obavy o vodu a o přírodu i o naše lesy a hory, Šumavu, Jeseníky i Vysočinu. Holiny po kůrovci ještě zvyšují průměrnou teplotu porostů i půdy, její přehřátí ničí úrodnou humusovou vrstvu a zhoršuje podmínky pro budoucí obnovu.
Vedou se spory o to, jak mohou lesy ovlivnit potíže se současným suchem. Na jedné straně pánové Hruška, Kopáček, Kaňa a Turek tvrdí, že suché lesy na poměry v jímání, odtoku a celkové vlhkosti nemají vliv, avšak podstatně dlouhodobější šetření pánů Pokorného, Čermáka, Švihly, Šacha a Černohouse vedou k opačnému výsledku. Také musíme připomenout, že minulá suchá období nás postihla v době, kdy naše lesy byly v podstatně lepším pořádku.
Záměrně se nikde nepíše o tom, jak podstatně se zhoršilo hospodaření v lesích, jak hrubě se zanedbaly dlouhodobě osvědčené postupy při ochraně lesa. Vůbec se neuvádí, že základní pravidla pro ochranu proti kůrovci se v posledních letech nedodržují, že již před 10 až 20 lety se do lesů začal zavádět bezzásahový režim, který přímo rozmnožuje kůrovce, a že se naprosto nedodržuje zásada, aby napadené stromy byly do konce června zpracovány, tedy nejen pokáceny a prodány, ale také v tomto termínu byly odkorněny a chemicky nebo spálením asanovány. Škodlivou bezzásahovost podporuje i certifikační organizace FSC, zde několikrát zmíněná.
V rozporu s potřebou ochrany se předepisuje, aby v porostech zůstávala nezpracovaná dřevní hmota údajně ke zlepšení půdy, ale zamlčuje se, že na této hmotě se dobře množí kůrovec a že je to rizikové pro budoucí lesy, poněvadž jde nejméně o osm druhů hub, které sice působí hnilobný rozpad ležícího dřeva, ale zároveň napadají i zdravé stromy jako paraziti. Neuvádí se, že současným lesníkům u Lesů České republiky vyhovuje, když se kůrovcem napadené hmoty zbaví rychlým prodejem a přiblížením. Odběratelským organizacím pak příliš nezáleží na tom, zda jsou stromy napadeny a co se s nimi má dělat.
Dlouhodobě se také zanedbává výchova mladých porostů, jako jsou prořezávky a probírky, jejichž rozsah poklesl o čtvrtinu, a zhoršila se tím odolnost budoucích porostů. Postupně se snižuje hustota - zakmenění - dospělých i dospívajících porostů, které jsou pak více poškozovány větrem.
Rozšiřuje se tvrzení o tom, jak listnáče ve smíšených porostech v budoucnu porosty zpevní, i když šetření v nejvyšších polohách Šumavy ukázalo, že smíšené porosty byly při vichřici Kyrill v roce 2007 poškozeny stejně jako porosty smrkové. Také listnaté dřeviny mohou být v budoucnu napadeny i kalamitně různými škůdci, kterých je na buku, dubu, jasanu, jilmu i olši přes třicet druhů.***