(11.40 hodin)
(pokračuje Martínek)
Podle návrhu zákona vláda vytváří a aktualizuje vlastnickou politiku České republiky. Díky tomuto rozšíření tak dochází ke kontrole vlastnické politiky státu. Vláda je totiž povinna předložit Poslanecké sněmovně návrh vlastnické politiky pravidelně, roční vyhodnocení vlastnické politiky, popř. návrhy změn vlastnické politiky. Tím dochází k rozšíření kontrolního mechanismu legislativy vůči exekutivě v oblasti vlastnické politiky státu. Vlastnická politika je však pouhým strategickým dokumentem státu, který určuje, jak stát nakládá se svým majetkem, jak řídí svoje obchodní společnosti. Nezbavuje členy orgánů jejich povinností, které jsou stanoveny zákony, zejména povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Vlastnická politika také do jisté míry nahrazuje subjektivní důvěru v některou osobu nominovanou do řídicího nebo kontrolního orgánu, protože má pomoci naznačit, jakým směrem by měla daná osoba zastupovat zájmy státu jako podílníka. Samotné nedodržení vlastnické politiky nemá de facto žádné sankce, může však být brána v úvahu při rozhodování o odvolání v těch případech, kdy se nominant od ní bez odůvodnění odchýlí.
Další částí je rozšíření okruhu osob, na které nominační zákon dopadá. Oproti návrhu poslance Vondráčka a dalších zahrnuje pirátský návrh nominačního zákona i případy nominace vlády, nikoli však Poslanecké sněmovny, do dozorčí či správní rady zdravotních pojišťoven. Zamezí se tak možným trafikám při obsazování výše zmíněných rad.
Jaké jsou tedy hlavní výhody návrhu? Za prvé omezení tzv. politických trafik, nebo i trafik, které nemusí být přímo pro politiky. Větší transparentnost do výběrového řízení. S tím související větší odbornost vybraných osob. Transparentnější fungování samotných podniků. Zamezení kontroverzních personálních čistek vlády a zavedení možnosti změřit, zda podniky plní předem stanovenou strategii.
Závěrem bych ještě řekl, že ve čtvrtek 24. května 2018 proběhl kulatý stůl k tomuto nominačnímu návrhu zákona, kterého se účastnili nejen politici, ale i zástupci některých ministerstev a jiných připomínkových míst, kteří připomínkovali návrh zákona pro jednání vlády. Za účelem většího konsenzu daného zákona připravujeme komplexní pozměňovací návrh, který bychom rádi předložili společně s ostatními stranami v rámci druhého čtení. Daný návrh by měl reflektovat velkou část připomínek. Budeme také rádi, když se připomínky proberou v podrobné rozpravě v rámci druhého čtení, proto bych rád navrhl prodloužit lhůtu na projednávání ve výborech o 20 dní a rád bych vás tímto i požádal o podporu tohoto návrhu, abychom ho mohli probrat ve druhém čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana zpravodaje, kterým je pan poslanec Leo Luzar.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za slovo. Vyslechli jsme si docela podrobné úvodní slovo předkladatele k návrhu nominačního zákona. Chci tady upozornit, že to není první návrh podobného typu. A jak už tady od předkladatele zaznělo, jsou v přípravě další návrhy, které se budou, nebo které se mohou prolínat. Jedná se i o vládní návrh, jedná se o návrh, který tady předkládá předkladatel. A předpoklad je, jak tady zaznělo, že ve druhém čtení budeme svědky obsáhlého přepracování tohoto původního návrhu podle návrhů a připomínek.
Z tohoto pohledu vlastně do prvního čtení pouštíme zákon, který ve druhém čtení bude, bychom pustili do druhého čtení zákon, který bude komplexně přepracován a bude na stole vlastně jakoby jiný návrh. Z pohledu zpravodaje, přiznám se, nemám jak se vyjádřit, protože nevím, co bude konečným zněním, když se budu vyjadřovat k návrhu, který je teď předložen, a již dopředu je avizováno, že vlastně bude úplně jiný. Nejsem schopen předložit relevantní údaj k tomu, jak postupovat dále. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane zpravodaji. Otvírám obecnou rozpravu. První se hlásí pan poslanec Michálek, potom pan poslanec Kalous.
Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se i já vyjádřil k návrhu nominačního zákona, jehož jsem spolupředkladatelem. Primárně se tady jedná o hospodaření s majetkem státu. Samozřejmě, s majetkem si může každý vlastník hospodařit tak, jak uzná za vhodné, podle zákona, v mezích soukromého práva. Ale ti, kdo spravují majetek, který je ve veřejném vlastnictví, jsou vázáni určitými dalšími povinnostmi, které dneska stanoví zákon o majetku České republiky, a obecně jsou to určitá pravidla řádného hospodáře, tak aby ten majetek nebyl samozřejmě zneužíván.
Pokud jde o ten majetek, o kterém mluvíme v souvislosti s majetkovými účastmi státu, tak se jedná zejména o práva vlastníka, který vykonává práva akcionáře, vlastnictví k akciím, např. nominovat zástupce do vedení těchto společností a určovat nebo se podílet na určování vlastnické strategie. To jsou zásadní kroky, které můžou mít dopad např. na oblast energetiky, pokud se bavíme o společnosti ČEZ. Jsou to rozhodnutí, která stát vykonává nikoliv na základě své nějaké veřejné moci, ale na základě svého vlastnického práva v rámci soukromoprávní oblasti.
Já bych svůj projev rozdělil do tří částí. V první části bych mluvil o tom, proč je potřeba, aby Česká republika měla nominační zákon, ve druhé části bych mluvil o mezinárodní úpravě a ve třetí části bych mluvil o tom, jak se Česká republika dosud zhostila úkolu stanovit jednoznačná pravidla pro nominace a jaké bychom si z toho měli vzít poučení a proč je důležité předložit nebo přijmout vlastní návrh zákona.
Čili k té první části. My jsme kandidovali ve volbách s tím, že chceme řešit problém tzv. politických trafik. Já mám tady poměrně dlouhý seznam všech těch případů, které byly různě historicky problematické, ať už začneme třeba panem Jaroslavem Tvrdíkem, který po svém angažmá jako ministra obrany byl odměněn postem generálního ředitele Českých aerolinií a poté, co jej Boeing odmítl v Aeru Vodochody a v České správě letišť zase tehdejší ministr dopravy KDU, a následně jeho řízení v ČSA vedlo společnost do ekonomických problémů a téměř ke kolapsu. Další představitel tzv. politických trafik, Petr Kott, který se proslavil tím, že kvůli opilosti zmeškal několik klíčových hlasování a následně byl vyloučen z ODS, přešel do klubu US-DEU a byl odměněn zase postem ve Všeobecné zdravotní pojišťovně. Tomáš Julínek získal nějakou funkci v Severočeských dolech. Trojice Tluchoř-Fuksa-Šnajdr, ti dostali trafiky známé za odchod ze Sněmovny, které vyšetřovalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Následně to bylo zastaveno z důvodu imunity. Další politický nominant do Českého aeroholdingu byl pan Vondra, a pan Šmerda byl zase uklizen do České posty a Poštovní tiskárny cenin Praha.
Bohužel tato praxe má svoje pokračování v případě dosazování politiků do dozorčích rad bez náležitých transparentních výběrových řízení i za trvání vlády Bohuslava Sobotky, kdy už byl zřízen sice výbor pro personální nominace, ale pouze na základě usnesení vlády. Takže je tady případ pana Stanislava Eichlera, který se dostal do Českomoravské záruční a rozvojové banky. Tomáš Vrba, navržen za ANO, do Lesů České republiky, a to přesto, že předtím působil ve společnosti Less & Forest, která dluží Lesům České republiky 1,3 mld. korun a která Lesy České republiky žaluje o 4,2 mld. korun. Tento střet zájmů výbor pro nominace nezkoumal. Následně Jakub Hodinář, Vojenské lesy a statky ČR, byl jmenován do Dozorčí rady VLS ČR přesto, že v roce 2013 musel opustit Správní radu Správy železniční dopravní cesty poté, co schválil proti vůli ministra astronomické zvýšení mezd a odměn v podniku.
Samozřejmě to není jenom věc, která se týká státu, ale týká se i měst a obcí, ale o tom tady nechci hovořit. Chci mluvit o vlastnické politice státu.
Čili nejde o problém, který bychom řešili jenom tady v České republice, jde o problém, který je řešen mezinárodně, a dokonce je předmětem doporučení OECD. V rámci směrnice OECD doporučuje tato renomovaná mezinárodní organizace dobrou praxi, aby státy vytvořily specializovaný subjekt, který radí nebo připravuje nominace, což může přinést objektivitu a transparentnost do nominačního procesu. Stát by měl také zabezpečovat vysokou kvalifikaci a kontinuální vzdělávání členů rad. ***