(16.30 hodin)
(pokračuje Španěl)
Po pádu minulého režimu se do podnikání mimo velkých a dravých štik vrhlo také mnoho drobných nadšenců. Většinu lákala hlavně svoboda, se kterou mohou dělat to, co je baví, a zároveň zajistit důstojnou obživu sobě a svým rodinám. Všichni se učili za pochodu a byli ochotni překonávat s velkým nadšením potíže a překážky, které jim přinášely rychle se měnící zákony. Všichni věřili, že brzy dojde ke stabilizaci podnikatelského prostředí a jejich úsilí ponese své ovoce. Většina drobných živnostníků pracovala od rána do noci a s přibývající byrokracií ochabovalo i původní nadšení. Například taková sice nepříjemná, ale v podstatě jednoduchá kontrola z hygienické stanice se změnila v byrokratické zapisování údajů všeho druhu. Většina drobných živnostníků si na tuto evidenci musela najmout firmu. To, že si ve dveřích provozoven podávaly ruce všechny ostatní kontroly, co jich v republice je, snad ani není potřeba hlouběji pitvat. Hlavně provozovatelé restaurací vědí, o čem hovořím.
Nato přišel požadavek na oddělení kuřáckých a nekuřáckých prostor. Živnostníci všechny tyto komplikace - ano, se skřípěním zubů - mnohdy přežili a zvládli oddělit i uvedené prostory. V květnu 2017 však vstoupil v platnost tzv. protikuřácký zákon a všechno je opět jinak. Drobní restauratéři přišli o nemalou část klientely, hospůdky zejí mnohdy prázdnotou a jen venku u dveřích postává hlouček kuřáků, kteří nějak nechtějí pochopit, že stát to myslel s jejich zdravím dobře. K tomu naprosto nepochopitelný přílepek k zákonu, kde majitel a obsluha jsou odpovědní za to, co host po požití alkoholu v jejich restauraci dále v případné opilosti způsobí.
Myslím, že protikuřácký zákon v kombinaci se zavedením EET, které mimochodem přišlo příliš pozdě, byl pro mnohé poslední kapkou. Mnozí zcela znechucení končí. Nic po státu nechtěli. Jen stabilní a promyšlené zákony bez pokusů, které vzápětí jiná Poslanecká sněmovna zase reviduje a musí měnit. Systém pokus - omyl se dá pochopit maximálně pár let po revoluci. Dnes bych očekával už jiný profesionální přístup zákonodárců. Bohužel politikaření hlavně u tzv. zavedených politických stran většinou vítězí nad zdravým, řekněme klidně selským rozumem.
Jasně, kouření je pravděpodobně zdraví škodlivé a stát by měl pracovat na osvětě. Na druhou stranu není možné, aby stát neustále organizoval život svéprávným dospělým lidem. Živnostník není a nesmí být pokusný králík. My v SPD budeme, ač většina klubu jsou nekuřáci, hlasovat pro zmírnění tohoto zákona. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Staňka Pavla a připraví se pan poslanec Munzar.
Poslanec Pavel Staněk: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, možná pár slov úvodem o mé osobě, abyste si udělali představu, kdo k vám mluví z hlediska přístupu k zákonu o kouření. Jsem nekuřák v zásadě celý život, byť si třeba jednou za kvartál, jednou za měsíc ať už cigaretu, nebo doutníček zapálím. Ale v zásadě jsem nekuřák.
Problematika škodlivého účinku návykových látek se v předkládaném návrhu změny stávajícího zákona zaměřuje především na problematiku kouření. Já, protože jsme už tady slyšeli spoustu statistických údajů a v dalších, až bych řekl emotivních vystoupeních to, jak statistiky jsou jednoznačné, jsem si dovolil ten svůj názor, který tady budu teď dál citovat, podložit nějakým rámcem. A ten rámec jsem získal z hlasu lidu, vox populi. Použil jsem Facebook a udělal jsem si takovou anketu, ve které jsem - pokud tedy můžeme věřit Facebooku - oslovil asi 8 000 respondentů. Facebook tvrdí, že zhruba 1 300 si to přečetlo a více než nějakých 100 mně na to odpovědělo. A dovolil jsem si použít poměrně drsnou otázku - je přednější zdraví, nebo je přednější právo na svobodné podnikání? Osobně si myslím, že taková disjunkce je úplně stejně zavádějící a pokrytecká, bych si skoro dovolil říct, jako jsou oba extrémy, o kterých se teoreticky můžeme bavit. To znamená, buď o absolutním zákazu kouření, nebo o absenci jakékoli regulace kouření. Ale ta otázka mně přišla srozumitelná a také je zjevné podle odpovědí, že ji občané, kteří reagovali na Facebooku, pochopili.
Dovolím si ještě připomenout jednu věc, že absolutní zákaz kouření klade na stůl také otázku absolutního zákazu jakékoli návykové látky. Protože, už to tady několikrát padlo, je zřejmé, že škodlivost alkoholu známe z vlastní zkušenosti častěji a že je také rychlejší a účinnější ta škodlivost alkoholu než kouření, to je také zjevné. A potom se musím zeptat, proč neuvažujeme o prohibici alkoholu jako takové, když takhle drsně bojujeme proti kouření. Dovolím si poznamenat, že asi tato úvaha nemá smysl, protože bychom tady v naší Sněmovně prohibici nikdy neschválili, ale to je možná příliš silné tvrzení. Na druhou stranu je nezpochybnitelné, že i pasivní kouření způsobuje rakovinu. To je beze sporu. Je zřejmé, že podle údajů Světové zdravotnické federace tato rakovina jen v Evropě zabije více než 1,9 mil. lidí, což je obrovské číslo a stojí určitě za zamyšlenou.
Na otázku, co je přednější, zda zdraví, nebo svobodné podnikání, se zhruba čtvrtina lidí jednoznačně vyslovila proti kouření obecně. Absolutně nebudeme kouřit. Zdraví považují za nadřazený princip a uvádí jako velmi obtěžující i to, že lidé kouří na ulicích, na balkonech, na dalších veřejných prostorách apod. Někteří by ale stejně jako kouření zakázali např. stres, zakázali by motorkáře, zakázali by další jevy, které nás neustále provázejí a jsou každodenní součástí našeho života. Mimochodem, jsem motorkář, takže s tím druhým bych určitě nesouhlasil a hlasoval bych proti tomu.
Více než polovina respondentů, kteří odpověděli - a uznávám, že moje statistika zdaleka není tak sofistikovaná jako statistiky, které prezentoval pan ministr anebo pan zpravodaj, se shoduje s tím, co novela zákona nabízí. Slovy jisté paní Aleny z Břeclavi, restaurace s kuchyní nechat nekuřácké, hospody a nálevny nechat kuřácké. Já k tomu dodávám, že nechat je kuřácké jenom za předpokladu, že se provozovatel svobodně rozhodne, že tato nálevna - můžeme to klasifikovat jako prostor do těch 80 metrů čtverečních - se svobodně rozhodne, že bude nekuřácká. Jinak i já jsem stoprocentně pro to, aby hospody a nálevny zůstaly nekuřácké. No a zbývá nám poslední čtvrtina, která nesouhlasí s jakoukoli regulací kouření, a nejčastějším argumentem je omezování svobody podnikání. Zase si tady dovolím zeptat se řečnicky, jaký je rozdíl mezi zákonnou normou, která by zakázala kouření, a běžnými hygienickými normami např. o uchování a zacházení s potravinami, které dneska nikdo nezpochybňuje. Dovolím si tvrdit, že žádný, že i tato norma by měla být akceptována. Nicméně zdravý rozum podobně jako selský rozum zůstává v tomhle okamžiku mimo a bavíme se na filozofické téma lidských svobod, které, si myslím, není úplně doménou naší Sněmovny.
Takže když se ve výše uvedených souvislostech podívám na navrhované změny zákona č. 65, tak zjevně neřeší všechno to, co lidem na protikuřáckém zákonu vadí. Novela dle mého názoru nepředstavuje narovnání podmínek podnikání, ale v určité míře zavádí jinou formu jejich pokřivení. Bohužel. Je to můj názor. Pokud bychom chtěli ve jménu stejného přístupu ke kuřákům i nekuřákům povolit kuřárny, měl by návrh zákona obsahovat přesný popis provedení technických opatření tak, aby nebyly žádným způsobem ovlivněni ti zákazníci, kteří kouření odmítají. Například stavebně oddělené prostory v restauracích, kavárnách a jim podobných provozovnách by musely vypadat minimálně tak jako ty, které jsou na letištích, tedy s externím přívodem i vývodem vzduchu, ideálně s turniketovým vstupem, anebo možná dokonce s přechodovou komorou, abychom neovlivňovali to ostatní prostředí. Myslím si, že zajištění takového opatření je velmi nákladné a osobně neznám, možná existují, provozovatele gastrozařízení, který by něco takového chtěl realizovat nebo do toho investovat. ***