(16.40 hodin)
(pokračuje Staněk)
Z mého pohledu bych tedy doporučoval pokračovat v dalším projednávání tohoto zákona, a to konkrétně bodem d) odst. 3.
Samozřejmě za racionální považuji i zrušení bodu k) v článku 1 § 35, protože i když jsou dle mého názoru hospodští znalci lidských duší, do budoucnosti určitě nevidí a nemohou předpokládat, co budou hosté dělat po odchodu z jejich podniku, a pak už vůbec nemohou přijímat zodpovědnost za to, co ti lidé způsobí, což, bohužel, dneska zákon také říká.
Doporučil bych tedy osobně za sebe ponechat zákon č. 65 v nezměněné podobě a podpořil bych, resp. podpořil bych jednu volbu, a to znamená pouze malé podniky jako takové. Věřím, že při dalším projednávání, pokud k němu dojde, nalezneme rozumný kompromis, byť pan ministr přesvědčil náš klub, abychom hlasovali proti, takže v tomto směru budu mít trošku složitou pozici. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Teď přečtu omluvy. Pan ministr zahraničí se omlouvá dnes od 16. hodiny do konce jednacího dne z osobních důvodů, pan předseda vlády z pracovních důvodů do konce jednání a pan poslanec Peksa od 17.00 hodin do konce jednání z pracovních důvodů.
Prosím pana poslance Munzara.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se také já vyjádřil k tomuto návrhu zákona.
Ptal jsem se sám sebe, jakou otázku vůbec vůči lidem řešíme. A má odpověď zní: Máme jim nechat volnost výběru, nebo máme lidi chránit před nimi samými? Protikuřácký zákon, ten původní, se z mého pohledu vydal tou druhou cestou a bohužel na úkor výkonu vlastnických práv majitelů hospod a restaurací.
Chápu, že spousta lidí volá po tom, že chtějí jít do restaurace a mít vzduch bez kouře z cigaret a volají po zákazu kouření v restauracích. Podle mého názoru začínáme žít trochu bohužel v nárokové společnosti, která říká: Mám právo přijít do hospody, která někomu patří, a státe zařiď, aby to byla nekuřácká restaurace, protože nechci, když jdu z hospody, smrdět kouřem. Státe, zařiď to. Mimochodem, to je častější argument normálních lidí, se kterými jsem o tom mluvil, než poukazování na zdravotní rizika. Ta všichni známe.
Pokud bychom hlasovali pouze podle zdravotního hlediska, tak by přece kouření mělo být nelegální. Zakazovat kouření na určitých místech, kterým se nevyhneme, má své opodstatnění. Školy, veřejné instituce, nemocnice, a to také nikdo tímto návrhem nezpochybňuje. Ale u hospod a restaurací je to jinak. Stát tím vzal minulý rok právo volby majitelům a provozovatelům zařízení, jakou chtějí restauraci nebo hospodu mít. A bere právo volby lidem, do jaké restaurace chtějí jít. Já jako nekuřák, obzvláště když jdu s dětmi, bych vždy preferoval tu nekuřáckou restauraci, ale asi jsem ze staré školy a respektuji právo majitele restaurace si rozhodnout sám, jakou restauraci chce provozovat. Já bych třeba prostě nešel, ale před rokem vyhrál nárok nad právem, právem vlastníka rozhodovat o svém majetku. Mimochodem nic neomezil, pouze přesunul kuřáky ven, na chodníky, kudy chodíme všichni s dětmi, pod okna, kde bydlí třeba nekuřáci.
Náš návrh, protože já jsem ho také podepsal, právo volby vrací. Tento návrh není o škodlivosti kouření, dokonce není ani návratem k plně kuřáckým restauracím. Tento návrh z mého pohledu hledá kompromis mezi nárokem a nerušeným výkonem vlastnických práv, zejména vrací právo volby, možnost zřídit kuřárnu, a kde to nejde, provozovatel si může vybrat.
Nejčastěji, pokud jsem tady dobře slyšel, se tady argumentuje škodlivostí pasivního kouření, ale víte, kdo je nejvíce pasivním kouřením postižen? Jsou to skutečně návštěvníci restaurací, nebo jsou to děti kuřáků? Budou tedy obhájci zákazu kouření v restauracích zakazovat kouření v domácnostech s dětmi a budou vymýšlet např. nějaká kontrolní komanda, která budou moci vtrhnout do soukromého bytu, aby to zkontrolovala? Vždyť by to bylo absurdní. A tento zákaz dneska také máme v soukromých zařízeních. Restaurace a hospody jsou soukromé, do kterých jít na návštěvu nemusíte, pokud nechcete. A já tento zákon podporuji, protože vrací právo volby a zároveň zachovává místa, kam chodit nemusíme, jako nekuřácká.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já také děkuji. Dobrý podvečer všem. Nyní prosím pana poslance Dolínka, připraví se pan poslanec Pávek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Dolínek: Dobré odpoledne. Mě po zvolení do Poslanecké sněmovny zaujala jedna věc. Já jsem čekal, že by se tady řešilo napříč kluby zvýšení důchodů, řešily by se zde jiné, podstatné věci, zlepšení dopravní obslužnosti krajů. Ne. Napříč kluby tady ihned vznikl zákon, který měl změnit něco v oblasti zákazu kouření v restauracích. Nebylo to nic, co by pálilo většinově nějaké město, obec nebo nějakou skupinu, myšleno skupinu, která má nějaké problémy, je nějak znevýhodněná, ale opravdu znevýhodněná. Připravilo se zde něco, nějaký zákon, který oproti předřečníkovi naopak vyhrazuje někomu výhodu, může si udělat kuřárnu. Umíte si představit, že by v letadle, v letu, byla kukaň, kuřárna, kam by chodili lidé za letu? Umíte si představit, že v autobuse linka Praha-Liberec by tam byla kuřárna, vzadu, poslední čtyři místa, dvířka, a tam by byla kuřárna? To už jsme dávno překonali. A teď najednou přicházíme s tím, že když jsme se dokázali vypořádat i s kouřením v restauracích, opět hledáme nějakou mezírku, jak to tam vrátit.
Mně to nepřijde správné. Myslím, že i kupodivu tato velmi složitá norma, a chápu, že pro řadu lidí je to složité, změnit své životní návyky, přizpůsobit se něčemu jinému, byla kupodivu velmi hladce aplikována. V jeden den se kouřit mohlo, druhý den jste ve většině restaurací ty popelníky nenašli. Oproti jiným normám, jako byla EET apod., tato aplikace byl výrazně (nesrozumitelné) v praxi než jiné věci.
Já si také velmi vážím toho, jak pan poslanec Benda byl schopen a je schopen tu diskusi sofistikovaně vést, že on osobně a další předkladatelé, nesklouzávají k populismu, ale skutečně se snaží tu rovinu držet poměrně věcnou, za to velmi děkuji, že skutečně ta diskuse neútočí na nějaké základní pudy, ale skutečně se snaží vysvětlit ty důvody. Ale za sebe mohu říct a musím říct, že ve svém okolí jsem nepocítil tak závažný problém pro to, aby tato Sněmovna musela tuto normu tak náročně řešit, a navíc v době, kdy ten pozměňovací návrh byl napsán, ten zákon platil zhruba šest měsíců, možná pět. Nepočkalo se ani na rok, rok, dvanáct měsíců, celá všechna čtyři roční období, aby se ukázalo, co to kdy znamená, ještě před zimou už byl návrh na světě, už se predikovalo, jak to bude v zimě problémové, už se ukazovalo, jak to bude špatné. A podle mě aspoň ten rok se mohlo počkat, a kdyby se teď započalo s nějakou tvorbou, ta diskuse by určitě byla věrohodnější.
Ještě je tam jedna věc a tou samozřejmě je samotné postavení hospodských a těch, co říkají, že na ně to tvrdě dopadlo. Ano, já myslím, že každý, kdo provozuje na malé vesnici, na malé obci restauraci, hospodu si zaslouží svým způsobem obdiv. Často je to řehole, často to někdo dělá pro to, že to bere jako své poslání pro tu obec, že ví, že tam prostě zabezpečí základní společenský život, a nemá to jednoduché. Když nepodniká ve svém, ani by to nemohl často udržet. To kouření pomáhalo. Jsem si toho vědom. Na druhou stranu ale opět jsou lidé, kteří nechtějí v těch malých obcích kouřit, a když je tam jediná hospoda a kouří se v ní, tak jiný výběr ten člověk neměl. Buď si tam musel sednout, nebo sám se z toho života z té vesnice ostrakizoval.
Prosím, dejme šanci tomu, aby ten zákon ještě platil, myslím, že diskuse v minulém volebním období byla velmi objemná, dvakrát to zde leželo, jednou něco neprošlo, podruhé se hledal nějaký kompromis. Dejme tomu ještě šanci, aby to platilo nějakou dobu. Ale chápu, že kdyby dneska tento návrh neprošel, jak je navrhován, nebo v příštích měsících, že se k tomu opět za rok vrátíme, protože je mi jasné, že statistiky budou, nejenom odhady veřejného mínění, ale statistiky budou přesnější jak po stránce podnikatelské, tak po stránce zdravotní. Ten, kdo dnes tvrdí, že z několika měsíců lze něco vydedukovat, ano, souhlasím s tím argumentem, je to mírně na vodě. Myslím si, že roční, dvouleté statistiky budou určitě užitečnější a ta diskuse bude potom podloženější.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já také děkuji, a než pozvu dalšího řečníka do rozpravy, tak tady mám tři faktické poznámky. První pan poslanec Ferjenčík. Dvě minuty, pane poslanče.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Chtěl bych jenom prostřednictvím pana předsedajícího reagovat na svého předřečníka. Rozhodně jako nekuřák ten zákon nenavrhuji kvůli sobě. Mně vadí, že v klidových vnitroblocích v noci v Praze prostě je bordel kvůli kuřákům, kteří tam jsou nuceni před tou hospodou stát. Stejně tak mi vadí to, o čem jsem mluvil předtím, ale rozhodně to není nějaký zákon, který by psali kuřáci sami sobě na míru. Já jsem nekuřák, a stejně ho podporuji. ***