(15.50 hodin)
(pokračuje Luzar)
Tady neustále je otázka: cíl světí prostředky? Ptám se vás: světí cíl prostředky? A tady si musím odpovědět, že my mnohdy takhle postupujeme. A teď se zkusme vrátit k tomu, před čím my stojíme. My, Česká republika, jsme nedílnou součástí ozbrojeného paktu NATO. Tady říkáme, že NATO je organizace, která jedná ve shodě, v jednotě a chrání naši bezpečnost. Jak je tedy možné, že tři státy se jakoby z této jednoty vytrhnou a začnou si svoji vlastní válku? A kdyby to byl jenom jeden stát z tohoto uskupení, vytrhl se, utrhl se z řetězu a začal si svoji vlastní válku, jak na to budeme reagovat, vázáni smlouvou NATO? Kdyby náhodou začal prohrávat - ono to taky nemusí být, že se utrhne z řetězu ten nejsilnější, největší a nejmocnější, ale co když se utrhne z řetězu někdo menší? Půjdeme mu, aniž bychom zkoumali důvody, které k tomu vedly, na pomoc podle smluv, které nás vážou? Podle mnohých tady asi ano. Přece nebudeme zpochybňovat nedílnou suverenitu a nedílný společný postup společenství, které nás má chránit. Možná je to demagogie, ale zkusme si uvědomit, o čem mnohdy hovoříme a jak mnohdy postupujeme. Vše, co říká Amerika, protože ta je nejsilnější a největší, ona asi bude mít pravdu, protože je lepší se mýlit se silným... A nebudu tady parafrázovat staré připomínky.
Vrátím se k tomu začátku. Tady se jasně ukazuje, že cíl světí prostředky. My tady můžeme udělat komisi, můžeme udělat společné jednání výborů. Pokud ale nebudeme mít relevantní data, tak nejsme schopni se dopátrat nějakého výsledku. Budeme se tam o tom pouze hádat podle toho, jaký kdo má pohled na věci okolo a věci ve světě. Relevantní fakta nám je možná schopná poskytnout organizace, která v Sýrii kontroluje momentálně to šíření chemických zbraní. Jestli tam vůbec byly. Já nepochybuji, že tam jsou nějaké chemické zbraně. Nevím, v čích rukách, to si nejsem schopen představit, kdo všechno disponuje nějakými chemickými zbraněmi, byť uznáván, a dokonce i Spojené státy americké uznaly, že vláda Bašára Asada tyto chemické zbraně zlikvidovala. Ty protokoly existují. Ty obrovské sklady, které tam fyzicky byly, o tom taky nikdo nepochybuje, byly pod dozorem mezinárodních organizací zlikvidovány. Ale kolik kilogramů, desítek kilogramů někde cestuje, bylo rozkradeno, popř. z válečného konfliktu, který hned vedle funguje - a teď se bavíme o Iráku - je někde k dispozici nebo popř. jak se tam někde dostaly, aby mohly vyvolat tyto další následné akce, to se asi nejsme schopni dozvědět. Proto bychom měli být všichni velice obezřetní v tom, co činíme a jaké kroky děláme, když se najednou na nás někdo obrací, popř. když stojíme před tím, jak reagovat.
A vrátím se jenom k tomu jedinému, co nám v mezinárodním právu zůstává - rezoluce bezpečnosti OSN, Rada bezpečnosti OSN, OSN jako orgán, mezinárodní orgán, který vznikl po doposud největší a nejstrašnější válce, aby zabránil další válce. Možná budeme podceňovat tento orgán pro jeho nečinnost, možná budeme na ten orgán nadávat, že prostě my chceme radikální řešení a on ho momentálně není rychle schopen. Ale jsou světové příklady a jsou v historii příklady, kdy tento orgán reagoval, reagoval správně a včas. Prostě dejme čas mezinárodní politice a hledejme pravdu, nebo se aspoň snažme objektivizovat tu pravdu, ke které se momentálně v tom informačním světě dostáváme. A to je ten největší problém současné doby.
Prostě, pane premiére v demisi, nepoužívejte ten Twitter ke sdělování závažných informací. Pokud budete mít možnost hovořit s panem prezidentem Spojených států amerických, doporučte mu, aby nepoužíval Twitter k závažným mezinárodním událostem. Prostě není nic horšího, než používat jednovětné vzkazy elektronickými médii k řízení světa. Potom se můžeme dočkat něčeho, co bychom tady nikdo nechtěli. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní mám s přednostním právem přihlášeného předsedu Radima Fialu. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, útok na Sýrii a okolnosti, za jakých byl proveden, nám s naprostou syrovostí připomenul a potvrdil, v jaké situaci se Česká republika ocitla. Česká republika se ocitla v situaci, kdy fakticky neexistuje vlastní bezpečnostní a zahraniční politika. Tady je zbytečné si cokoli nalhávat. Pokud v Bruselu, v Londýně, v Paříži, ve Washingtonu rozhodnou, Česká republika udělá cokoli, byť by to znamenalo její sebezničení. Nedělejme si žádné iluze. Stejně dobře jako fráze od pana Stropnického jsme mohli slyšet v sobotu ráno větu, že začala válka mezi velmocemi a že zřejmě Česká republika a český národ splní svou historickou úlohu v nové válce v Evropě.
Je nutné si položit zcela zásadní otázku: je v zájmu České republiky se slepě a bezhlavě podřizovat zájmům Evropské unie a zájmům NATO při akcích, které jsou v rozporu s mezinárodním právem, které nemají mandát Rady bezpečnosti a které vycházejí z informací poskytnutých islamistickými skupinkami? Já se domnívám, že nikoliv. Řekněme si, kdo je ta demokratická opozice. Nikoliv demokratická opozice zde v parlamentu, jak se nazývá, ale demokratická opozice v Sýrii. Jsou to islamisté, jsou to organizace jako Meč islámu nebo Al-Káida. To je našimi médii a politiky nazývaná demokratická opozice v Sýrii, která bojuje proti systému Bašára Asada.
Naše hnutí prosazuje referendum, které by umožnilo občanům vyjádřit se k členství v NATO a v Evropské unii. Já to neříkám proto, že bych hájil ukvapené, nepromyšlené politické a mezinárodněpolitické kroky. Hájíme referendum proto, že chceme, aby každý vnímal, že zde žije v České republice přes 10 milionů občanů, kteří mají suverénní právo rozhodnout o svém osudu, že to nejsou nevolníci ani Bruselu, ani Washingtonu, ani odněkud jinud, že to jsou lidé, kteří mají právo rozhodnout o svém osudu a o osudu své země. V září 1938 deklaroval to, že nás západní velmoci hodily přes palubu, herec Zdeněk Štěpánek. V sobotu nám ministr Stropnický oznámil jménem své vlády, že nás kdykoli mohou hodit do pekla světové války a ještě budou chtít, abychom tomu tleskali. Prožíváme éru globalizace a globálních změn hodnot, éru, ve které pojem národ začíná být považován za sprosté slovo. Je to situace pro náš národ velmi nebezpečná, protože přestává být v zájmu těch, kteří chtějí globální svět koncentrované moci, maximalizovaných zisků. Naopak imigrační krize a velká válka jsou přece jednou z cest, jak takového světa globální moci dosáhnout. Naše hnutí požaduje návrat k mezinárodnímu právu. Chceme jasné garance, že Česká republika začne znovu vytvářet vlastní bezpečnostní a zahraniční politiku a začne v těchto oblastech jednat důsledně v zájmu svých občanů.
Ještě než skončím, dovolte mi, abych navrhl usnesení, ke kterému se vrátím v podrobné rozpravě. Je to velmi jednoduché usnesení, o kterém např. já a možná moji kolegové vůbec nebudou přemýšlet, jestli ho mají podpořit. Návrh usnesení zní: "Vyzýváme vládu České republiky, aby v zahraniční politice podporovala pouze vojenské akce, které probíhají v souladu s mezinárodním právem." Děkuji. (Potlesk v lavicích SPD.) ***