(16.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Prosím, abyste případně návrh usnesení předal zpravodaji. A teď tady mám pana poslance Benešíka s přednostním právem, ale vzhledem k tomu, že pan předseda Bartošek tu je, tak si nejsem jistý, jestli to lze uplatnit. Mohlo by to být považováno za stanovisko klubu? (Odpověď mimo mikrofon.) V tom případě vás odsunu. Já tady mám ještě další lidi. Já vás posunu, to nebude snad dlouho trvat.
Pak jsem tady měl z místa pana poslance Luzara, ale ten před chvílí mluvil a nevidím ho tady. Takže přeskočím. Pan poslanec Peksa a pak pan poslanec Benešík. Prosím, pusťte pana poslance k mikrofonu.
Poslanec Mikuláš Peksa: Vážené dámy, vážení pánové, já děkuji za slovo. Neměl jsem to původně v úmyslu, ale budu prostřednictvím pana předsedajícího reagovat na kolegu Luzara. Tady zaznělo pár takových nepřesností. V první řadě bych řekl, že pokud je mi známo, usnesení Rady bezpečnosti Spojené státy nevetovaly. V tom pondělním jednání se tam hlasovala celkem tři usnesení. To první dostalo 12 z 15 hlasů, to druhé 6 z 15 hlasů a třetí 5 z 15 hlasů, přičemž pro přijetí takového usnesení je třeba 9 hlasů, to znamená obě dvě ta ruská usnesení, která byla pak navržena, nesebrala dostatečnou podporu.
Za druhé bych chtěl poznamenat, že pokud je mi známo, Organizace pro zákaz chemických zbraní nemá momentálně přístup do města Dúmá, protože dle vyjádření Ruska a Sýrie je přístupová cesta zaminovaná, takže se tam mezinárodní inspektoři nemohou dostat. Což mě dostává k meritu problému, protože si myslím, že ta syrská krize je v podstatě takový symptom obecné situace, že naše mezinárodní struktury prostě nefungují. Rada bezpečnosti není schopná přijmout nějaké usnesení, kterým by to vyřešila. Organizace pro zákaz chemických zbraní, to je mimochodem zajímavé, nemá právo při vyšetřování určit viníka. To bylo meritum sporu mezi Rusy a Američany na tom jednání, protože Američané chtěli, aby byla možnost určit viníka, zatímco Rusové to chtěli ponechat v rukou Rady bezpečnosti. Myslím si, že tohle je dlouhodobě problematická situace a že Česká republika a obecně celé mezinárodní společenství by měly usilovat o to, aby se ty mechanismy a procesy nastavily takovým způsobem, aby se tohle už nemohlo opakovat.
Obecně tady pan premiér učinil takovou narážku na Evropskou unii. Chtěl bych poznamenat, že ano, sice máme společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, problém trochu je, že vyžaduje jednomyslně rozhodnutí všech členských států, takže je docela velký problém se na něčem shodnout, a pak právě narážíme na to, že některé členské státy jednají na vlastní pěst. Co se toho týče, Velká Británie, Francie a Spojené státy působily v Sýrii. Problém je, že v podstatě to rozhodnutí vycházelo z iniciativy jejich vlád. Nebylo konzultováno s parlamenty. Čímž se tady dostáváme k tomu, co už kolegové zmiňovali.
My máme problém nějakým způsobem zajistit demokratickou kontrolu těchto věcí. Ono to tady bylo na úvod debaty hodně diskutováno v souvislosti jak s panem premiérem, tak s paní ministryní, tak s panem ministrem v demisi. Problém je, že vláda nemá demisi a jedná, přestože parlament se k tomu neměl příležitost vyjádřit. Já si myslím, že v zájmu zachování našeho parlamentarismu, a nejenom našeho, bychom měli tlačit na to, aby rozhodování v těchto krizových situacích měly možnost přehodnotit i parlamenty, aby to neřešila všechno exekutivně vláda, protože pak bychom se skutečně mohli dostat do té situace, jaká tady nastala. Já si myslím, že fundamentálně je špatně, pokud americký prezident kvituje, že se chystá zaútočit na Sýrii, a zároveň ruský velvyslanec v Libanonu oznamuje, že po Američanech budou střílet zpátky. To je prostě situace z pohledu druhu homo sapiens špatná a měli bychom jí do budoucna předcházet. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní prosím, pan poslanec Benešík. Prosím, je to vaše.
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já budu asi nucen pouze shrnout to, aspoň částečně, co říká můj předřečník Mikuláš Peksa. Jádro problému je právě v tom, jak a kým budou chemické útoky vyšetřovány. Protože ta organizace, na které tak bazíruje Ruská federace a Asadův režim a která je zdržována od své práce a má se tam dostat v nejlepších podmínkách ve středu, což už je téměř dva týdny po tom útoku a samozřejmě spousta věcí může být jinak buď přírodními faktory, nebo odklízením aktivně, ona může akorát konstatovat, zdali bylo či nebylo použito chemických zbraní, a nemůže vyšetřit, kdo je použil. To je ten zásadní problém. A pokud my se tady bijeme v prsa a říkáme, že má dojít k diplomatickému řešení, mám ten dojem, že Ruská federace v Radě bezpečnosti, tuším, šestkrát zablokovala diplomatické řešení a teď najednou se volá o diplomatickém řešení. Takže ta dobrá vůle musí být na obou stranách.
A ještě k panu poslanci Foldynovi. Ano, byla to vláda sociální demokracie, která souhlasila s bombardováním Srbska. Ale já bych dodal, že to nebyla ani tak vláda sociální demokracie jako její tehdejší premiér a dnešní prezident Miloš Zeman, který ve velmi vágních konzultacích toto vlastně povolil. Já mám nad tímto bombardováním otazníky. Já s tím mám velký problém. A je zajímavé, že toto je pořád připisováno Václavu Havlovi, který možná použil ten termín, a taky jsou o tom disputace, humanitární bombardování. Možná ho použil, možná ho nepoužil, ale souhlas s humanitárním bombardováním dal dnešní prezident a tehdejší premiér Zeman.
Co se týče dnešní diskuse, tak znovu opakuji jednu věc. V Sýrii se vraždí, a to i děti a ženy, několik let. A je zajímavé, že přesně řízené útoky spojenců, které nikoho nezabily, až tyto vyvolaly dnešní diskusi. Proč tomu nebylo dřív? Proč tomu tak nebylo dřív?
Co se týče i výroků pana premiéra o tom, že ta situace se měla řešit například evropským Marshallovým plánem, výborně. Podívejte se na stránky KDU-ČSL. My jsme toto navrhovali už v roce 2015. Nevím, kdo to navrhoval před námi. Podle mne úplně nikdo. Tehdy to nikoho velice nezajímalo. A my jsme přišli i s českou konkrétní iniciativou, že bychom právě s ohledem na tento konflikt chtěli navýšit naši rozvojovou a humanitární pomoc, tehdy v tom rozpočtu ne úplně velkých sto milionů korun, a tehdejší pan ministr financí, dnešní pan premiér, tomuto nebyl nakloněn. My jsme rádi, že změnil názor, že změnilo názor třeba i hnutí ANO, a věříme, že tímto směrem po vzoru a s know-how KDU-ČSL se budeme ubírat dále, protože to není pouze a jenom nějaký altruismus, abychom se snažili problémy řešit mimo naši zemi a mimo Evropu, ale je to normální investice. Je to levnější, než aby se ten problém přenášel k nám do České republiky. A myslím si, že toto pro občana bude srozumitelné. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. V tuto chvíli tady mám faktickou poznámku pana poslance Holíka. A pak už žádné další přihlášky nemám.
Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych rád navázal na slova kolegy Benešíka, kterého si mimo jiné velice vážím. Ano, je třeba tuto situaci, která vznikla, řešit. Jsou tady dva protichůdné názory. Byly použity chemické zbraně, nebo nebyly, a na místo toho, aby tam přišel tým expertů a opravdu to vyřešil, tak jsme to řešili rozstřílením raketami. Tak se ptám - použiji staré latinské přísloví: Cui bono?
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Ano. Děkuji. Mám tady s přednostním právem přihlášeného pana místopředsedu Filipa. Prosím, pane místopředsedo. ***