(11.30 hodin)
(pokračuje Fiala)
Ano, tyto argumenty tu včera zazněly a je dobře, že tady zazněly, tedy problémy, které s tím mají obce, a to, že takový úkol, který jim byl dán, je v tak krátkém čase problematické splnit. Ale to, co je na tom podstatné, je, že to nemají být obce a nemají být školky, které mají řešit tento problém, a že to nemá být stát, kdo jim řešení tohoto problému uloží.
To, co je na celé té otázce asi nejpodstatnější a co je potřeba neustále opakovat a zdůrazňovat, je to, že myšlenka, že dvouleté děti patří do školky a že je povinností školky, kterou si vynucuje svým legislativním opatřením stát, takovéto děti přijmout, je myšlenka scestná, do značné míry nebezpečná a myšlenka, která taky odporuje tomu, k jakému účelu je zřízena mateřská škola jako součást vzdělávacího systému, a jaký je stav nebo jaké jsou schopnosti dvouletých dětí absolvovat nějakou formu vzdělávání, k čemuž je také nebo primárně mateřská škola určena. Pokud bychom přistoupili na myšlenku, že do mateřské školy mají skutečně být povinně přijímány všechny děti, jejichž rodiče to chtějí, které nedosáhly věku tří let, tak pak musíme změnit charakter mateřské školy, protože ten vzdělávací účel, který mateřská škola má, bude výrazným způsobem změněn. Musíme změnit charakteristiku nebo kompetence těch, kteří se o děti v mateřské škole starají, kteří je vychovávají, kteří je vzdělávají, a museli bychom udělat celou řadu dalších změn, které podle mě udělat nemůžeme, které jsou nesmyslné a které nemají žádnou logiku, abychom prováděli.
Z toho všeho vyplývá jednoznačně to, že pokud chceme tuto situaci vyřešit tak, aby to bylo rozumné, aby si s tím obce poradily, aby mateřské školy dělaly to, co dělat mají, tak jediná cesta, která k tomu vede, je, že tento nesmysl, který tady byl zaveden, zrušíme a nebudeme tuto povinnost školkám resp. obcím od roku 2020 ukládat.
A jestli chceme skutečně argumentovat zahraničím a řešit problémy se zaměstnáváním rodičů malých dětí a podobné věci, tak se musíme vydat jinými cestami. Musí to řešit Ministerstvo práce a sociálních věcí, musíme se víc zaměřit na vytváření podmínek pro dětské skupiny, musíme se podívat na to, jaká je možnost zaměstnání na zkrácené úvazky a na další a další věci, které s tím souvisejí, a na věci, kterými se tento problém standardně řeší v zahraničí. Ale to, že tady jen tak od stolu nařídíme školkám, že budou přijímat dvouleté děti, to žádné řešení tohoto problému není. Proto to, co nabízíme nyní my, zrušit tento nesmysl, je cesta naprosto správná.
A tady jsem nějak pochopil, že existuje snad i většinová vůle Poslanecké sněmovny napravit to, co tady bylo v minulém období nesprávně přijato. Tato vůle, jestli správně chápu debatu a výroky reprezentantů jednotlivých stran, už ale neexistuje v případě toho druhého navrhovaného opatření, a to je zrušit povinný ročník předškolní docházky pro pětileté děti. Tady jak Ministerstvo školství, tak řada kolegyň a kolegů argumentuje tím, že toto opatření je dobré, že toto opatření je potřebné, že toto opatření má v našem vzdělávacím systému zůstat. Já si to nemyslím, nemyslel jsem si to ani v okamžiku, kdy tento návrh tady byl předkládán. Argumentoval jsem poměrně obsáhle v minulém volebním období proti takovému opatření. Nebudu se teď vracet ke všem těm argumentům, ony se objevují i ve veřejné debatě, ale některé přece jenom připomenu.
Především, a to je ten hlavní argument, neexistuje jediný důvod, proč by stát měl předepisovat, že všechny pětileté děti budou povinně rok chodit do mateřské školky. Neexistuje takováto potřeba a takovýmto řešením se nevyřeší vůbec nic. Jaká je skutečnost? Skutečnost je taková, že po řadu let přes 90 % dětí navštěvuje mateřskou školu, aniž jim to kdo nařizuje. Ta čísla se samozřejmě meziročně liší, někdy je to 93 %, v některých letech 95 %, někdy je to 92,5 %, ale trvale nad 90 % dětí navštěvuje mateřskou školu i v době, kdy toto opatření nebylo ze státu uloženo jako povinnost. Má to řadu dobrých důvodů, že se tak rodiče rozhodují, že děti chodí do mateřské školy, ale neexistuje naopak ani jediný rozumný důvod, proč by to měla být uložená povinnost i pro těch zbývajících několik procent, kteří z různých důvodů, z různých důvodů děti do mateřské školy nedávají.
Já samozřejmě dobře znám argumenty, že tím pomůžeme znevýhodněným dětem, znevýhodněným rodinám, že donutíme ty, kteří nemají nějaké takové institucionální povědomí o významu výchovy a vzdělání a přípravy na školu, že je tím donutíme k tomu, aby se ty děti dobře připravily a posílali je do škol a tak. My je k tomu tímto způsobem nedonutíme a to ukazuje i ta stávající praxe. Co jsme ale takovýmto opatřením způsobili, je komplikace rodičům, kteří jsou v zahraničí, komplikace rodičům, kteří jsou na mateřské dovolené s menším dítětem a dokážou se dobře postarat a dobře připravit svoje starší dítě na základní školu. Komplikace rodičům, kteří z různých důvodů, velmi specifických, nedávají svoje dítě do mateřské školy, aniž by to znamenalo, že ho dobře nepřipraví na základní školu. A tyto byrokratické komplikace, toto nucení státu rodiče dělat něco, co dělat ani nechtějí, nemusejí, nemá to žádný význam, nic to nezlepší, to je něco, co je podle mě nepřijatelné, a proto je také potřeba tuto zbytečnou, byrokratizující a zatěžující záležitost ze zákona dostat a vrátit ten stav do situace, ve které byl před novelou školského zákona a který byl vyhovující, protože žádné problémy nezpůsoboval. Naopak, teď nové problémy ve vzdělávací soustavě právě s tímto opatřením máme.
Může někdo také argumentovat tím, že v České republice máme přece problém, že spousta dětí není dobře připravena na základní školu. Že spousta dětí odkládá nástup do základní školy a že toto napomůže tomu, abychom ten počet odkladů snížili. Za prvé, dámy a pánové, a o tom se vede poměrně obsáhlá debata, je otázka, jestli těch 25, 20, 19 %, tak jak se to meziročně pohybuje, odkladu je skutečně vysoké číslo, nebo to odpovídá určitým vývojovým tendencím a předpokladům jednotlivých dětí pro nástup do základní školy, ale to je skutečně otázka odborná, která se vede. Někteří kolegové jsou toho názoru, že počet odkladů je příliš vysoký, někteří se domnívají, že zhruba odpovídá nějaké očekávané výši. Já se do této debaty nechci pouštět, ale chci připomenout jednu věc, která je v této diskusi podstatná, a to je to, že naprostou většinu, a na to existují studie, naprostou většinu odkladů doporučují učitelky mateřské školy. Takže to není tak, že když všechny děti přivedeme do mateřské školy a tam budou povinně chodit, tak rázně snížíme počet odkladů při nástupu do základní školy. Prostě to tak není, protože ty odklady jsou doporučovány u dětí, které chodí do mateřské školy, které dobře znají jejich učitelé, kteří jsou k tomu speciálně školení a kteří právě na základě rozpoznání vývoje dítěte a jeho předpokladu pro nástup do základní školy doporučí ten odklad. Takže ani tento argument v tomto případě nelze použít. ***