(11.20 hodin)
(pokračuje Výborný)
Jenom pro ilustraci, abychom viděli situaci, která dnes v konkrétní mateřské školce okresu Chrudim je. V každé třídě je dnes několik nezralých tříletých dětí, které samozřejmě nezvládají základní sebeobsluhu, nedokážou se samostatně najíst, nedokážou se samostatně obléci. A hovořím o tříletých, nikoliv o dvouletých dětech. V každé třídě je dnes už několik, jedno, dvě, někdy i více dětí s podpůrnými opatřeními prvního stupně. Samozřejmě v nejbližší době, tak jak pracují pedagogicko-psychologické poradny, počet těchto dětí bude narůstat a budou to také děti s podpůrnými opatřeními na druhém, třetím a dalším stupni.
Předškoláky, to je další věc - ta z mého pohledu ne úplně šťastná praxe, kdy se odklady školní docházky vydávají jak na běžícím páse, tak v těch mateřských školách najednou máme děti nikoliv pětileté, šestileté, ale také děti, které jsou těsně před dosažením sedmého roku, či dokonce děti sedmileté. A do této situace by měla přijít povinnost mateřských škol přijímat děti dvouleté. Já si kladu otázku, jakým způsobem se s tím ta ředitelka, respektive potom učitelky - a nezapomínejme opravdu na ty pedagogy, učitelky - jak se s tím mají vypořádat, když tam budou mít několik dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, pak tam budou mít děti dvouleté, které budou na úplně jiném stupni vývoje než ty děti těsně předškolní, kdy nakonec školka má povinnost s těmi dětmi pracovat na přípravě ke vstupu na základní školu. Protože je vysoce nepravděpodobné to, že by mateřské školky byly schopny vytvářet homogenní skupiny, to znamená jenom těch dvouletých. I ta tendence - je to nakonec i doporučení řady odborníků z oblasti psychologie, pedagogiky - vytvářet - a tam ty výhody jsou zcela zjevné - vytvářet heterogenní skupiny. Tak dostáváme vedení mateřských školek a učitelky před neřešitelnou situaci.
Chtěl bych upozornit ještě na jeden fakt, jednu věc. Přestože tady platí školský zákon a hovoří o tom termínu 2020, tak střední pedagogické školy, kde se primárně vzdělávají pedagogové mateřských škol, dodnes ve svých rámcových vzdělávacích programech nijak tuto situaci nereflektují a nepřipravují kvalifikované pedagogy pro - já se trochu bráním říci vzdělávání, protože tady se bavíme skutečně o péči o ty dvouleté děti.
Já bych chtěl říci, že u mě to budí ten dojem, a také to tady zaznělo, že Ministerstvo školství, respektive školský zákon se tady v tom dnešním znění, a proto tady je předkládána tato novela, vlamuje do kompetencí Ministerstva práce a sociálních věcí. A já rozumím té situaci, která tady je a může být někdy velmi oprávněná. To, že z jakýchkoliv důvodů maminka dvouletého dítěte musí nastoupit do zaměstnání, tuto věc by přece principiálně mělo řešit Ministerstvo práce a sociálních věcí a nikoliv Ministerstvo školství. Mě to skutečně žádnou logiku nedává.
A pokud bychom ruku v ruce se zrušením této povinnosti institucionalizovali dětské skupiny, které jsou dneska bohužel ve vleku dotací z Evropské unie, a ty samozřejmě nebudou věčné, tak pokud tato forma péče o dvouleté děti bude institucionalizována a nebude to hozeno navíc na zřizovatele, na obce, ale bude tady jasně zákonem určeno, že stát garantuje tuto možnost, pak si myslím, že tato situace je řešením i pro matky dvouletých dětí. A to pomíjím ještě to, že tady dneska běží pilotní projekty mikrojeslí a dalších institucí, které mohou tuto situaci pomoci řešit.
Čili není to o tom, že bychom chtěli upírat možnost, a někdy spravedlivou a oprávněnou, matek nastoupit do zaměstnání, kdy to je potřeba, ale musíme hledat jiné cesty než tím, že budeme do školského zákona vlamovat věci, které jsou v kompetenci jiného resortu.
Čili tolik několik věcných poznámek k důvodům, které vedou poslanecký klub KDU-ČSL k tomu, že podpoří zrušení této povinnosti.
A na závěr mi dovolte připomenout, že to není zákaz. Nikdo nebude zakazovat ředitelkám mateřských školek přijmout děti, kterým bude scházet měsíc, dva do dosažení tří let, protože tam mají například sourozence v té školce. To má přece svoji logiku. Čili tady jde o to, aby zřizovatelé nebyli povinni v roce 2020 mít dostatečné kapacity u školek, které teď, v posledních letech a měsících, horko těžko a ne všude dobudovaly do kapacit, aby pokryly práva dětí tříletých až šestiletých. Kdybych byli důslední, tak zřizovatelé, starostové obcí musí v roce 2020 mít připraveny kapacity pro všechny dvouleté děti. Protože kde ten starosta má tu jistotu, že všichni nepřijdou s tím požadavkem? Já si myslím, že ta věc je skutečně neřešitelná. My bychom tady neměli vytvářet zákonné nároky, požadavky směrem k samosprávám, které reálně nejsou schopny samosprávy splnit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a prosím s přednostním právem pana místopředsedu Fialu.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, omlouvám se, že jsem v této chvíli využil svého přednostního práva, ale udělal jsem to proto, že včera, když probíhala ta debata, do které bych se chtěl zapojit, jsem řídil jednání Poslanecké sněmovny, a kdybych se teď přihlásil, tak hrozí, že budu řídit zase ve chvíli, kdy by na mě přišla řada, tak proto jsem to udělal takto.
Já se samozřejmě jako jeden z předkladatelů tohoto návrhu a jako bývalý ministr školství chci k té věci také vyjádřit o to víc, že jsem tady byl minule několikrát zmíněn například paní exministryní Valachovou v souvislosti s přípravou nebo se strategií rozvoje vzdělávací soustavy do roku 2020. Paní exministryně mě tady sice zmiňovala pozitivně, nicméně použila argumentaci, která správná není. Tak jenom chci připomenout, že se skutečně hlásím spolu s kolegou Jiřím Nantlem ke koncepci a myšlence přípravy dokumentu, který se nazývá Strategie rozvoje vzdělávací soustavy do roku 2020.
Jsem rád, že takovýto dokument vznikl. Nicméně v době, kdy byl schválen a přijat a kdy se dostal do definitivní podoby, už jsem skoro rok nebyl ve funkci ministra školství. Takže bohužel a vlastně bohudík neodpovídám za jeho definitivní verzi, protože jsou tam právě věci, se kterými souhlasit nemohu a které nemají odbornou povahu, ale jsou to spíše záležitosti ideové. Nicméně nikde tam nenajdete ani v té nové podobě to, že bychom předpokládali - kdokoliv, ani moji nástupci ze sociální demokracie - že by děti, které nedosáhnou věku tří let, měly být povinně přijaty do mateřské školy. Protože taková myšlenka jednak odporuje poznatkům odborné veřejnosti, odporuje skutečnému stavu a možnostem mateřských škol, odporuje i tomu, co vlastně česká vzdělávací soustava je schopna nabídnout a co je rozumné, aby nabízela.
Já chci jasně říct, že od počátku - a já jsem tady vystupoval v minulé Poslanecké sněmovně proti návrhům, které zaváděly jak povinný předškolní rok, tedy povinný jeden rok mateřské školy, tak povinnost školek přijímat do předškolního vzdělávání i dvouleté děti od roku 2020. Oba tyto návrhy pokládám od počátku za problematické, do značné míry škodlivé, ale především takové, které žádný z problémů, které ve vzdělávací soustavě máme, nevyřeší. A které máme třeba, abych nemluvil jenom o vzdělávání, ale které máme třeba i se zaměstnáváním mladých maminek, rodičů malých dětí. Žádný z těchto problémů tato opatření nevyřeší, jenom zkomplikují situaci, přenášejí odpovědnost za jejich řešení na někoho, kdo takovou odpovědnost mít nemá, a celou situaci jenom zhorší. ***
Chtěl bych připomenout, že i Legislativní rada vlády ve věci té povinnosti školek přijímat do předškolního vzdělání i dvouleté děti konstatovala, že sice garance míst v mateřské škole pomáhá státu ušetřit díky zvýšení zaměstnanosti matek malých dětí, nicméně má negativní dopady na rozpočty obcí spojené s povinným budováním kapacit pro celou dvouletou populaci. ***