(14.50 hodin)
(pokračuje Chvojka)
Jedním z největších transportů byl ten z někdejšího cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu, který se týkal téměř 800 vězňů, z nichž většina se už nikdy nevrátila. Z celkového počtu 5 500 protektorátních Romů, kteří byli deportováni do Osvětimi, mezi nimiž bylo i více než 1 600 vězňů z takzvaných cikánských táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, přežilo pouze 583 lidí. V českých zemích přežila druhou světovou válku jen zhruba desetina původního romského obyvatelstva. To znamená, že tedy plných 90 % naší předválečné romské populace bylo vyvražděno. Genocida českých a moravských Romů a také německých Sintů byla jednou z nejvíce důkladně provedených genocid druhé světové války.
Co se týče táboru v Letech, tak ten patřil k celkem 21 pobočným táborům koncentračního tábora Flossenbürg a je mimo jiné spojen s dřinou vězňů, nedostatkem stravy, katastrofálními hygienickými poměry, nemocemi, pracovními úrazy a násilnickými excesy ze strany strážných vězňů.
Je tedy potřeba říci, že výroky stávajícího místopředsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury, které se týkaly koncentračního tábora v Letech u Písku, jsou, byly a budou vždycky v civilizované společnosti naprosto nepřijatelné. Nelze zpochybňovat utrpení stovek lidí, kteří zemřeli v letenském táboře. Je tím pliváno do tváře pozůstalým po obětech tohoto tábora. Ve strašných podmínkách tohoto koncentračního tábora zemřelo celkem 337 osob. A je potřeba zdůraznit, že z těchto 337 osob dvě třetiny tvořily děti. To jsou smutná fakta. A debata o tom, jestli byl tábor oplocený, či nikoli, jestli tam byl plot dřevěný, či jiný a jestli tam byl plot, který šel přelézt, nebo ne, je naprosto bizarní a odpuzující.
Jako klub ČSSD očekáváme tedy, že se Tomio Okamura za své výroky omluví a že je vysvětlí. Neměl by své výroky chodit vysvětlovat jen na jednání jednoho poslaneckého klubu, to znamená na jednání poslaneckého klubu hnutí ANO, jak jsme zaznamenali v médiích, že tam třemi větami vysvětlil, co tím myslel, a že hnutí ANO se s tímto vysvětlením spokojilo. Měl by to vysvětlit zde na plénu a měl by se omluvit. A je potřeba říci, že i kdyby se pokoušel toto své tvrzení nějakým způsobem vysvětlit, že to vysvětlení beztak nemůže fungovat. Drtivá většina, nebo celý poslanecký klub ČSSD se shoduje na tom, že takováto osoba nesmí zastávat tuto vrcholnou funkci, to znamená, že by měla být odvolána z funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny.
Poprosím pana premiéra v demisi, i když on tady bohužel není, jestli by nemohl přehodnotit svůj postoj a jestli opravdu chce pana Tomia Okamuru držet v této funkci. Apeluji na příklad pana ministra Pelikána, který tady bohužel taky není, asi někde přemýšlí nad rezignací, který se několikrát veřejně vyjádřil, že nechce spolupracovat s hnutím SPD. Apeluji na kolegy pana ministra Stropnického a paní ministryně Šlechtové, kteří se vyjádřili také, že mají problém s výroky hnutí SPD a zástupci této strany. Takže já bych byl rád, protože to je stejné jako u té debaty o panu kolegovi Ondráčkovi, na hnutí ANO. Je to na 78 poslancích hnutí ANO, to je skoro polovina Poslanecké sněmovny, jestli vůbec bude tento program, tak jak je navrhován, odsouhlasen, abychom mohli o tom debatovat nejenom ti, kteří mají přednostní právo, ale všichni ostatní. A poté, pokud by byl ten program schválen, tak aby přispěli k tomu, aby byl Tomio Okamura z funkce místopředsedy Sněmovny z těch důvodů, o kterých jsem mluvil, pro jeho nepřijatelné a extremistické výroky, odvolán.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S přednostním právem nyní vystoupí pan předseda Radim Fiala. Máte slovo.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, nehodlám si zde hrát na historika, ale je nezbytné připomenout některé souvislosti, neboť utrpení lidí se v podání některých kolegů stává nástrojem politického boje a manipulace.
Naše hnutí je vlastenecké. Hlásíme se k zájmům našeho národa. Hlásíme se k jeho tradicím a cítíme také závazek za jeho oběti. Proto nemůžeme být popírači holocaustu a nemůžeme být podezíráni, že zpochybňujeme utrpení jeho obětí. Likvidace českého národa byla součástí plánů rasového řešení evropského prostoru. Konečné řešení české otázky podepsal sám Heydrich, který byl hlavním projektantem tohoto organizovaného vraždění. Český národ je tedy na stejné pozici ve věci konečného řešení, jako byly ostatní skupiny obětí holocaustu. Naše štěstí bylo pouze v tom, že v pořadí likvidace jsme byli odsunuti na dobu po válce, protože nacistická německé mašinerie potřebovala využít naši pracovní sílu. Během druhé světové války probíhala plánovitá likvidace národů, etnických skupin, postižených lidí, lidí jiné sexuální orientace a v neposlední řadě také lidí jiného politického názoru. My nebudeme vyčleňovat oběti ani podporovat pozitivní diskriminaci některých obětí německého nacistického vraždění na úkor obětí ostatních.
Kolegové ze strany lidové a někteří další rozehráli ve spolupráci s médii politickou hru, jejímž cílem je nalepit na SPD označení fašistické hnutí. Není to nic nového. Každý v Evropě, kdo nehraje komedii podle režie Bruselu, je fašista a extremista. Děje se to ve Francii v případě Marine Le Pen, děje se to také v případě úspěšné italské Ligy Severu Mattea Salviniho. Děje se to prostě všude tam, kde se někdo pokusí dělat politiku v národním zájmu a v zájmu svobody občanů. Nálepkování je běžná součást a taktika neomarxistických globalistů. Neomarxismus je podstatou politiky elit EU. Vytvořili lež, že zastánci národních hodnot a vlastenci musí být považováni za fašisty. Podle těchto neomarxistických měřítek by dnes byl pravděpodobně za fašistu označen i Tomáš Garrigue Masaryk. Mimochodem, dnes si připomínáme 168. výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka.
Je velmi zajímavé, že ve stejné době naprosto jasné prvky rehabilitace nacismu a válečných zločinů jsou tolerovány, a dokonce podporovány. V celém Pobaltí probíhají pamětní srazy SS. Na Ukrajině je oslavován zločinec Bandera. Ano, na této Ukrajině před jedním nebo dvěma lety se zločinec Stepan Bandera stal národním hrdinou Ukrajiny. Tato prokazatelná tendence nevadí. V Pobaltí a na Ukrajině se tito náckové vymezují proti Rusku. Takže to jsou dobří náckové a zaslouží podporu takzvaných demokratických politiků. Zmiňuji tyto okolnosti záměrně proto, abych ukázal na faleš, která dnes obecně v této věci probíhá.
A nyní fakta. Historikové uvádějí, že v naší zemi je asi 2 500 míst, kde za druhé světové války byli internováni, vězněni, mučeni a vražděni lidé. Je naší povinností tato místa důstojně připomínat. Je zároveň naší hanbou, že tak nečiníme. Řada míst a památníků je v žalostném stavu. Na jejich údržbu nebo obnovu chybí prostředky. Kdyby tady byl ministr kultury, určitě by mi to potvrdil. Proto je velmi zásadní, aby prostředky vynakládané na připomínku utrpení lidí byly využity efektivně. Dnes se například vede debata, jak efektivně využít finanční prostředky na připomínku popraviště na pardubickém zámečku. Nikdo nepodezírá projektanty usilující o co nejefektivnější řešení z toho, že by zpochybňovali připomínku tohoto místa, kde se vraždilo. ***