(10.00 hodin)
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předkladateli, jsem rád, že jsem se konečně po půlhodině faktických poznámek a vyřizování si historických účtů dostal ke slovu.
Já snad rozdělím svůj projev na dvě části. Jedna je víceméně čistě formální, ale chci jenom poukázat na jistou míru absurdity vládnutí vlády v demisi, a posléze bych se dostal k návrhu zákona jako celku.
Ministr Pelikán tady v tuto chvíli není, ale jestli si všichni vzpomenete, tak bylo řečeno i ve zprávě pana zpravodaje, že vláda zaujala k věci souhlasné stanovisko s tou drobnou pochybností, že pravděpodobně je návrh zákona protiústavní. Mně přijde toto naprosto, naprosto absurdní a nebývalé. Já chápu, že vláda je politický orgán, který se rozhoduje jako celek. Nechápu ovšem, proč se staví vláda, která se ani nesnaží o to, aby získala důvěru, a posílá Sněmovně nějaká stanoviska, která pak jsou stanoviskem hnutí ANO, nebo dokonce jeho aktuální vládní většiny.
Pokud si ministr spravedlnosti vyžádá stanoviska tří resortů k návrhu, a to Ministerstva kultury, Ministerstva financí a Ministerstva spravedlnosti jako svého vlastního resortu, Ministerstvo kultury mu řekne: Prosím, vážený pane ministře - a mohl bych to citovat, ale já to raději zparafrázuji - ten návrh je blbost, nic takového prosím nedělejte, jedná se o náhradu za věci, které nebyly vydané... Ministerstvo financí řekne: No samozřejmě by se nám hodilo do státní kasy vybrat nějaké peníze více na daních, ale upozorňujeme, že ten návrh je protiústavní... A Ministerstvo spravedlnosti se pro jistotu nevyjádří vůbec, protože se nenajde nikdo, kdo by podepsal na tom resortu: Já souhlasím s tím, že má být tímto retroaktivním způsobem zdaněno něco, co bylo dohodnuto jako výplata a slíbeno státem... A na základě toho ministr spravedlnosti navrhne vládě souhlasné stanovisko. Tak se pak ptám, proč tady takovou vládu máme. Pak nám takové stanovisko má sdělit vedení, předsednictvo politické strany nebo politického hnutí ANO. Je to naprosto legitimní, jako ho sdělí kdokoli z nás za svou politickou stranu, ale pak to není žádné stanovisko vlády, neřídí se žádnými odbornými názory, které na té vládě zazněly, neřídí se tím, co jí doporučí jednotlivé resorty. Řídí se jenom politickým hlasováním. Potřebuju-li získat v Poslanecké sněmovně, musím si holt ty komunisty naklonit. Já vás všechny velmi varuji. Komunisty si tady nakláněl už kdekdo v historii a vždycky to s těmi lidmi dopadlo velmi špatně. Vzpomeňme si na Fierlingera, Plojhara a mnohé další, kteří si je nakláněli taky, a jak pak skončili. Takže je to velmi nebezpečné zahrávání si a myslím, že bychom touto cestou jít neměli.
Pokud se tady povede nějaká debata o tom, co vláda má a nemá dělat, jedna z věcí, kterou budu navrhovat, aby nedávala stanoviska k poslaneckým návrhům zákona, pokud jsou tímto způsobem zpolitizovaná a ta vláda nemá důvěru. Nemá cenu, abychom chtěli odborné vyjádření od ministra spravedlnosti, který odborné vyjádření nahrazuje svým politickým názorem. Tolik k té proceduře projednávání.
Nyní bych se chtěl vrátit k návrhu zákona jako takovému a k tomu, co nám zde bylo předloženo. Celkem oceňuji vystoupení pana místopředsedy Okamury, který přiznal, že o případném zdanění by se mělo uvažovat jenom u nějakých neoprávněných zisků. Já myslím, že v průběhu druhého čtení mu můžu velmi přesvědčivě doložit, že o žádné neoprávněné zisky nejde, a věřím tomu, že se pak přikloní k tomu, že žádné zdanění existovat nemá. Ale chápu, že jako nové politické hnutí zejména SPD nemá úplně představu o tom, co se tady kolem církevních restitucí odehrávalo.
Já už jsem to tady jednou citoval v minulosti. Pan premiér rád používá větu o tom, že církevní restituce jsou předražené o 54 mld. Ta věta je bohužel naprosto nesmyslná. Ta věta pochází z roku 2008. Použil ji Vlastimil Tlustý ve válce tehdy s Mirkem Topolánkem a ve snaze rozbourat církevní restituce a poukazoval právě na problematiku, jestli byly, nebo nebyly přeceněné zejména zemědělské, ale také lesní pozemky. V roce 2008 to byla poměrně legitimní debata, i když, jak tady citoval už pan předseda Kalousek, tehdy jsme měli posudky z auditorských firem z velké čtyřky, které říkaly: Ano, to ocenění je správné. Minimálně od té doby do schválení uplynulo dalších pět let. Ale právě proto, že jsme věděli, že tady tato pochybnost existuje, tak po roce 2010, kdy vznikla nová vláda v Poslanecké sněmovně, ve které byly zastoupeny Věci veřejné - dej jim pánbůh věčnou památku - tak byl právě požadavek: musíme církevní restituce udělat nějakým jiným způsobem. A bylo řečeno ano, aby přestala tato pochybnost, zda nejsou přeceněné zemědělské a lesní porosty, tak tyto zemědělské a lesní porosty prostě vydáme. Pak je úplně jedno, jestli ten odhad je 46,50, 22,30, nebo jestli má být 4,30. Pokud je vydáme, tak se možná vydá majetek za menší než odhadovanou částku, těch 81 mld. majetku, která byla vydávána. Ale v tom případě se jedná o majetek, který byl vydávaný, a ta náhrada se platí za nevydávaný majetek, nikoliv za majetek vydávaný, takže pak nemá smysl tato čísla dávat. A já už jsem na to předsedu vlády upozorňoval. Říkat, že je přeceněno něco o 54 mld., když celková částka je 59 mld., no to snad nemůže myslet opravdu vážně nikdo. To by bylo takové přecenění, které jsme snad v historii českých zemí nezažili.
Takže jenom k tomuto, proč se domnívám, že částky, které jsou vyplácené, jsou vyplácené správně a spravedlivě. A já teď nebudu zabíhat do toho, že vám to nepochybně Ústavní soud, pokud by se tady taková většina našla, zamítne, protože ta legitimní očekávání, která zde vznikla a která byla potvrzena i smlouvami, jsou jiného charakteru.
Nyní bych se chtěl ještě krátce vyjádřit k vystupování zejména představitelů komunistické strany, počínaje panem místopředsedou Filipem, který nás tady bil po hlavě přílišnou liberalizací církevního prostředí. Tak já bych ho jenom rád upozornil, že Listinu základních práv a svobod v roce 1991 schválilo Federální shromáždění, ve kterém on byl přítomen. Jestli se nepletu, tak hlasoval tehdy pro Listinu základních práv a svobod. A ta stanovila neutralitu státu vůči církvím a náboženským společnostem - všem - a řekla ona pravidla: každý může vyznávat podle své vůle a svého mínění a budeme posléze uznávat církve. Jeden z důvodů, proč se tolik spěchalo na to, abychom dokončili církevní restituce v roce 2012, kromě toho, že tady tehdy nebyli, jak připomněl Ondřej Benešík, lidovci - když tady jsou lidovci, tak se to schválit nedá, tak tehdy tady nebyli, tak byl jediný čas a šance nějaké rozumné vyrovnání schválit. Tak jeden z podstatných důvodů byl, že dobíhala desetiletá lhůta pro možnou registraci druhého stupně, která začala v roce 2002, a že byla velmi výrazná obava, co se stane za situace, kdy si např. Ústředí muslimských obcí požádá podle do té doby platného zákona o financování církví a náboženských společností z roku 1949, o spolufinancování ze státního rozpočtu, a jak budeme řešit tyto situace vstupu církví a náboženských společností z úplně jiných kultur bez tradice v České republice, které bychom reálně museli začít platit. A to byla jedna z podstatných věcí, kterou jsme chtěli vyřešit. Odvažme to, co udělal komunistický režim, že platí všechny církevní představitele všech církví, které uzná. A náhradou za ten jím ukradený majetek je bude celoživotně platit. A my jsme chtěli: Prosím vás, pojďme už od tohoto pryč, přestaňme platit další a další církve, zejména z těch okruhů, které jsou nám řekněme nábožensky vzdálenější nebo jejichž teologii nerozumíme, a mnohdy s ní mnozí z nás i hluboce nesouhlasí. ***