(9.50 hodin)
Poslanec Jan Čižinský: Děkuji za slovo. Já bych rád reagoval i na pana místopředsedu Filipa. Nedomnívám se, že je stejné, když vám něco vezme voda a když vám něco vezmou komunisté. Domnívám se, že to je podstatný rozdíl. (Potlesk z pravé části sálu.)
A potom ještě mi dovolte přece jenom se trošku vyjádřit k atmosféře. Kolegyně Langšádlová tady hovořila o obětech církví, což s tím souvisí, protože součástí tažení proti církvím byly i komunistické krádeže. A my jsme tady včera velmi správně drželi minutu ticha za zavražděného novináře, velmi správně jsme byli tiše, když tady kolega četl oběti nacismu. A mrzelo mě, když tady byly připomínány komunistické oběti, že tady sněmovna šuměla a že si neuvědomovala, že je potřeba i k tomuto tématu přistupovat tiše a s úctou. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Grospič, poté se připraví pan předseda Kováčik. Prosím.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedo. Já bych vaším prostřednictvím chtěl svým předřečníkům ve faktické poznámce jenom sdělit, aby tady nenastávalo neustálé matení pojmů, kdo co komu sebral. Protože on by takový malý historický exkurz asi nebyl na škodu. Chtěl bych říci, že například Všeobecný občanský zákoník z roku 1811 v Rakousku upravil postavení římskokatolické církve jako veřejnoprávní korporace a na základě tohoto dikce se přenesla i do prosincové ústavy potom z roku 1867 a především do tzv. květnových zákonů z roku 1874. A pro ty, kteří nepovažují za podstatný tento historický exkurz, bych chtěl také říci, že se to týká například i zákona číslo 50/1874, o vnějších poměrech katolické církve, kdy církve nevlastnily, toliko spravovaly svěřený majetek přímo či prostřednictvím farností či náboženských organizací a spolků či jiných podpůrných občanských sdružení. K tomu byla přijata 9. prosince 1905 odluka církve od státu a následovaly zákony v první republice číslo 25/1919, záborový zákon, a prvá a druhá pozemková reforma. Chtěl bych také říci, že začátkem 90. let byl přijat odlukový zákon, výčtový zákon, který vrátil podstatnou část sakrálních staveb a majetku již tehdy římskokatolické církvi.
Takže nyní hovoříme o tom, v jaké výši a za jakých okolností peněžité náhrady, které byly sjednány, jsou církvím vypláceny, a že jsou v nepoměru třeba i s restituovaným majetkem, který byl vracen v rámci restitucí právě v oněch 90. letech. Čili je to zcela legitimní, aby náhrady církvím byly řádně zdaněny.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Kováčik. Máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Přeji všem hezký dobrý den.
Musím říci, že to nejsme my, klub komunistických poslanců, který tady neustále předhazuje minulost, kdykoli se to hodí. Ale když už jsme u té minulosti a u různých těch tryzen, které tady poslední dobou jsou a kterých se také zúčastňujeme, také jsme velmi účastni a velmi pozvedáme obočí nad tím, co je možné třeba v souvislosti s vraždou oněch novinářů na Slovensku a tak podobně, tak pojďme také držet minutu ticha za oběti civilizací vyvrácených ve jménu kříže! Pojďme také držet oběti za ty, kteří padli před druhou světovou válkou v souvislosti se zabráním pohraničí, pojďme držet tedy za všechny oběti!
Co tím chci říci? Pojďme především myslet na současnost a budoucnost. Minulost se neodestane, je třeba se z ní poučovat, ale není třeba se s ní, kdykoliv se to hodí, mlátit - s odpuštěním - vzájemně přes hubu. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Onderka. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Roman Onderka: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Pane Kováčiku prostřednictvím pana předsedajícího, já bych byl opatrný s těmito slovy, protože ta historie není o včerejší tryzně za novináře, který byl zavražděn na Slovensku. Ale možná by stačilo se podívat na veřejnoprávní televizi, co se odehrávalo v roce 1948 a dalších.
Nechtějme zpolitizovat dnešní jednání Sněmovny o tom, co se dotýká jednotlivých církevních řádů. Protože tady když se bavíme o smluvním vztahu, tak se bavíme o církvi jako celku. Ale smluvní vztah nevyloučil to, že jednotlivé řády si mohou žádat o majetek měst a obcí, anebo spíše ho řešit způsobem, jakým si požádat, to znamená, aby obce ho vrátily státu a ony by si u státu o to požádaly.
Musím říct, že kdybych měl jít o radu k historii anebo si o rozhřešení, jak říkají věřící, a měl bych si vybrat mezi tajemníkem komunistické strany a jakýmkoli farářem v České republice, tak půjdu za tím farářem. Nepolitizujme!
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za dodržení času. S faktickou pan předseda Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Pane Onderko prostřednictvím pana předsedajícího, ale o tom, o čem vy, jsem přece mluvil já. My jsme se jenom špatně možná poslouchali vzájemně.
A co se týká zmínky o veřejnoprávní televizi a její momentální náplní posledních dní, byl bych o mnoho klidnější a spokojenější a byl bych s úctou k veřejnoprávní televizi, kdyby přesně ve stejném tónu dávala tu historii také tak, jak jsem si připomínal já, to znamená to, co se tady dělo před okupací. To, co se tady dělo v době, kdy řádili sudeťáčtí ordneři, kdy hynuli čeští policisté, čeští vojáci, čeští občané, kdy byli bez náhrady v noci vyháněni ze svých domovů a utíkali do vnitrozemí tehdejšího okleštěného Československa. To se v té české veřejnoprávní televizi přece připomíná daleko méně. Já jsem si aspoň nevšiml za poslední léta, že by se to jednou nějakým způsobem připomnělo. Jestli to náhodou někdy bylo, tak mi odpusťte, že jsem si toho nevšiml. Zatímco těch věcí, které jdou teď - a ty se také nedají odestát a za ty jsme se také jako Komunistická strana Čech a Moravy omluvili -, tak ty jsou tam dnes a denně. To už je ten politický boj, to už je ta politizace, pokud není historie pojímána v kontextu.
Děkuji a promiňte, že s odpuštěním politizuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji a v rámci faktické poznámky pan poslanec Onderka bude reagovat.
Poslanec Roman Onderka: (Ještě z místa: Už naposled.) Prostřednictvím pana předsedajícího pane Kováčiku, já přijímám vaši omluvu, že politizujete. Já vám chci říct, že bez jakékoliv náhrady opravdu umírali v Sudetech, a věřte mi, moje rodina pochází ze Sudet, takže vím, o čem mluvím. Tak samozřejmě bez náhrady tito policisté v tomto období, o kterém mluvíte, umírali. A my jsme bez náhrady ty, kteří je vraždili, po druhé světové válce hezky pěkně odsunuli. Takže padni komu padni. V tomto případě Starý zákon: Oko za oko, zub za zub.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Tím jsme vyčerpali úsek faktických poznámek i historický exkurz a vrátíme se k řádně přihlášeným a jako první je na řadě... Pan Birke ještě nevystoupil s přednostním. Tak se omlouvám, pan místopředseda Birke s přednostním právem.
Poslanec Jan Birke: Děkuju mockrát, pane předsedající, já jsem se lekl, že na mě zapomenete. (Předsedající: Zapomněl jsem.) To není možný, tohle to. Děkuji vám mnohokrát za slovo.
Já se nebudu vyjadřovat k debatě a nebudu ani žádným způsobem hodnotit předcházející debatu. Budu velmi strohý a velmi krátký.
Dovolte mi, abych vyjádřil stanovisko klubu sociální demokracie. My budeme samozřejmě hlasovat proti vetu a jsme připraveni daný návrh poslanců Vladimíra Koníčka a Stanislava Grospiče k církevním restitucím pustit do druhého čtení. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a nyní s řádnou přihláškou do rozpravy pan poslanec Marek Benda, poté pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***