(10.10 hodin)
(pokračuje Benda)
Proto jsme šli onou cestou, že dojde v tomto směru k odluce státu a církví, k tomu, že dojde k oddělení financování ze státního rozpočtu, hospodářského zabezpečení církve, platů duchovních. Proto se do toho zákona dostalo nejenom ono vyrovnání za nevydaný majetek, který nebylo možné vydávat, ale dostala se tam také ona kompenzace nově vzniklým církvím, které žádný majetek v roce 1948 neměly a kterým se rozhodla dobrovolnou dohodou, uzavřenou, jak už tady bylo také zmíněno, mezi všemi sedmnácti registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi a Federací židovských obcí, dobrovolnou dohodu o rozdělení toho, že se katolická církev jako samozřejmě nejmasivnější vlastník v roce 1948 vzdá části svých náhrad a umožní jejich postoupení ostatním církvím, a to některým opravdu vzniklým až po roce 1989. A tam to byla neuvěřitelná velkorysost představitelů katolické církve, kteří měli zájem na tom, aby k té celkové dohodě došlo a došlo k vyrovnání, že řekli i těmto církvím, které vznikly až po roce 1989 a byly uznány právě na základě Listiny základních práv a svobod, o které jsem tady již mluvil, že pan místopředseda Filip ji podpořil, tak těmto církvím se dá také něco do začátku, aby měly šanci přežívat, aby pro ně nebyl takový šok, pokud dojde k onomu ukončení financování ze státního rozpočtu.
Já si myslím, že jsou to všechno velmi podstatné věci. To, co tady rozehrávají zejména představitelé komunistické strany, je prostě normální stará třídní nenávist. Jinak to nazvat neumím. Jsou to ti papaláši církví, kteří jsou příliš bohatí, kterým jsme se rozhodli něco vracet, tak se do nich musíme pustit a musíme jim něco sebrat. Je to podobně nesmyslné, jako když se tady prosadilo zdanění náhrad poslancům. Pokládal jsem to za stejnou hloupost.
Poslední poznámka, kterou bych rád ještě přičinil k tomu návrhu a k tomu, proč se domnívám, že má být zamítnut, a proč jsem hluboce přesvědčen o tom, že pokud by ho náhodou Poslanecká sněmovna schválila, tak bude rozhodně odmítnut Ústavním soudem. Pan místopředseda Filip tady řekl takovou prapodivnou větu: nikdy nebylo řečeno, co bude vydáno. Věta zdánlivě pěkná, zajímavá. Ale ono samozřejmě bylo řečeno, co bude vydáno. Jenom to bylo řečeno tak, jak to zákony mají říkat na základě obecných kritérií, co bylo zabráno po roce 1948, co vlastní stát nebo obce nebo - a to je ta poslední věta, která, myslím, že musí zaznít - co bylo po roce 1991 protiprávně, v rozporu s tehdejším zákonem o půdě, převedeno na jiné subjekty, přestože tehdejší zákon o půdě, protože se právě čekalo, až budou přijaty církevní restituce, jednoznačně řekl, že majetky církví, které byly ve vlastnictví církví a náboženských společností do roku 1948, jsou blokovány. A jestli je někdo v průběhu těch dalších dvaceti, pětadvaceti let ukradl, a jinak se to nedá nazvat, pokud ten majetek byl blokovaný a on v nějaké spolupráci s nějakými státními orgány ho převedl na sebe, no tak pak je samozřejmě možné takové žaloby dělat a o tom jsou ty spory. Já do nich samozřejmě nevidím detailně, dílčím způsobem. Netuším, kdo má pravdu, netuším, kdo je vyhraje, to uvidíme. Ale jedná se přesně o tento typ majetku, o kterých se bavíme.
A samozřejmě nebylo řečeno, co bude vydáváno. To byl vždycky požadavek zejména komunistů - vypište čísla parcel, která se budou vydávat. Už jednou se tak stalo právě v tom zákoně Federálního shromáždění, kterým se vydával zlomeček, ne větší část sakrálních budov, zlomeček budov na začátku 90. let v roce 1991, a už tehdy víme, že právě v tom výčtovém zákoně došlo k chybám. A celé řadě chyb, protože napsat do zákona všechny parcely, které mají být vydány, je nesmírně obtížné. A asi si všichni trochu pamatujete na diskusi o provozní budově Národního divadla, jestli byla vydána oprávněně, nebyla vydána oprávněně, co se tam děje. Současně z té druhé strany, že existují kláštery, kterým vydali zeď bez šesti metrů, protože se prostě na ten jeden pozemek zapomnělo a těch šest metrů se tam muselo pak nějak složitě řešit, ty už samozřejmě nikdo nezná, protože nejsou tak populární jako říkat: církev dostala něco neoprávněně. Ale právě proto, že jsme věděli, jak složité a nepřesné jsou výčtové zákony, tak jsme vždycky říkali: bude tam jenom obecný princip, na základě kterého se vydává, a nebudeme dělat výčtový zákon.
Tolik jenom k tomu, co říkal pan místopředseda Filip. Ano, obecné principy tam samozřejmě jsou, na základě těchto obecných principů je možné žalovat a uvidíme, jak to dopadne u soudu.
A poslední poznámka ještě k panu kolegovi Grospičovi, který zase použil takovou krásnou formulaci - nepoměr s restituovaným majetkem, nepoměr s tím, co bylo vydáváno v roce 1991-1993 podle zákonů nejprve o obecné restituci a posléze o restituci zemědělského půdního fondu. Tam za prvé upozorňuji, že bylo fyzicky vydáváno, že bylo vydáváno před 25 lety, kdy opravdu ty ceny byly úplně jiné. A jestli si všímáte, tak dnešní snaha, trvající snaha Pozemkového úřadu vyplácet ceny z roku 1990, trvale naráží na rozhodování Ústavního soudu, který říká: Toto není možné, není možné si hrát s cenami z roku 1990. Je nutné tam, kde jste nebyli schopni vydat pozemky za restituce ze začátku 90. let, vyplácet plnou hodnotu odpovídající dnešní ceně, a ne nějakou obskurní cenu z roku 1990 navyšovanou možná o inflaci.
Tak tolik snad k vystoupení. Doporučuji, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali. Je to opravdu hluboký nesmysl, který pokud bude schválen, tak nepochybně bude zrušen Ústavním soudem a budeme se tím jenom zdržovat a je to jenom snaha naklonit si komunisty. A doporučuji vám, nesnažte se naklánět komunisty. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní s řádnou přihláškou do obecné rozpravy pan poslanec Leo Luzar. Připraví se pan poslanec Marek Výborný. Prosím, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, já začnu tam, kde kolega Marek Benda skončil. Nakloňte si komunisty, protože v této části komunisté zastupují více než 70 procent občanů České republiky. Více než 70 procent občanů České republiky nesouhlasí s církevními restitucemi. Doposud zde ale vystupovali většinou ti, kteří zastupují tu menšinu občanů a říkají vlastně: církevní restituce nic, je to v pořádku, nic se neděje, a základní heslo, které zní, co bylo ukradeno. Ale že ty církevní restituce prošly o jeden hlas, že už při projednávání těch církevních restitucí - a ti pamětníci, kteří měli to štěstí, že tady posledních x desítek let byli v této Sněmovně - bohužel nepatřím mezi ně, byť rád bych se do té diskuse o církevních restitucích, jak se projednávaly, zapojil, neměl jsem tu možnost -, říkají, že bylo odčiněno zlo. Možná že mají pravdu. Ale není přece možné zákonem, který má odčiňovat zlo, způsobovat zlo nové. A tento zákon to nové zlo způsobil. A to je problém a více než 70 procent občanů České republiky to cítí jako křivdu. Možná ne osobní, ale cítí to jako křivdu a je to problém. Jestli vy to tak necítíte, kolegyně a kolegové, tak je mi to líto, ale tato Sněmovna přijala zákon, se kterým se většina občanů České republiky nemůže smířit. Tento návrh, který tady je, se snaží těmto občanům říci: nebylo to úplně správné, vnímáme ta rizika a ty věci, které se po přijetí toho zákona staly a nebyly tak, jak zákonodárce při projednávání tohoto zákona tvrdil, že nebudou, staly se.***