(17.30 hodin)
(pokračuje Okamura)
To, co je ale zásadní, jsou jednoznačné ekonomické důkazy. Průzkumy a statistiky ukazují, že tam, kde je více prvků přímé demokracie, tam se daří ekonomice a občanům daleko lépe. A to bych chtěl zdůraznit. Je to přesně naopak, ten argument, že to bude drahé. Je to přesně naopak! Je to přesně naopak. A budu konkrétní. Konkrétně např. ve Spojených státech v roce 2004 dělala na toto téma výzkum agentura Bloomberg a zjistila, že ve státech USA, kde nefungují referenda, je promrháno v průměru o 20 % více veřejných výdajů. Stejně tak ekonomové ve Švýcarsku porovnávali kantony, tedy samosprávné celky v rámci Švýcarska, a zjistili zcela jasné statistické údaje, které říkají, že tam, kde mají občané větší práva v oblasti přímé demokracie, tam mají lepší ekonomické výsledky, nižší daňové úniky, nižší zadlužení, nižší daně, nižší veřejné výdaje, ale paradoxně levnější a kvalitnější veřejné služby. Ukazuje se, že zastupitelé mají tendenci rozhazovat veřejné peníze a že iniciativa a referendum jsou v případě, že je zavedena přímá demokracie, efektivními nástroji, jak toto chování korigovat. Takže naopak, zavedení referenda a přímé demokracie nebude drahé, ten výsledný efekt je přesně opačný.
V mnoha švýcarských kantonech se musí potvrdit referendem plánované vládní výdaje. Studie zkoumající rozpočtové chování kantonů, kde je a není nutno tyto výdaje podrobovat veřejnému schvalování, ukázaly, že v kantonech se schvalovací povinností jsou veřejné výdaje minimálně o 17 % nižší ve srovnání s kantony, kde podobná povinnost neexistuje. Také se prokázalo, že ty kantony, kde je snazší přístup k referendu, tím mám na mysli nižší podpisové požadavky, utrácejí výrazně méně. Takže když se mě bude kdokoli z vás ptát, k čemu je mi přímá demokracie, když kvůli tomu nebude chleba levnější, tak odpověď je jednoduchá. Jistěže bude. Je totiž zásadní rozdíl tím, jestli zemi nebo kraj nebo obec řídí, řekl bych, nekompetentní lidé, nebo dokonce gauneři bez odpovědnosti, nebo lidé, nad kterými visí Damoklův meč referenda nebo okamžitého odvolání.
Pravda je ta, že tam, kde hlasují o zákonech a mohou dokonce přehlasovat či odvolat poslance, mají přebytkové rozpočty, a světě, div se, stát sice méně utrácí za veřejné výdaje, ale veřejné služby jsou kvalitnější než ve státech, kde o rozpočtech a utrácení monopolně rozhodují politici bez odpovědnosti k voličům. Takže je nejen hloupost tvrdit, že přímá demokracie je drahá a nemůžeme si ji dovolit. Ne. Současná pseudodemokracie je drahá a už si ji nemůžeme dovolit. Je to přesně naopak. Anebo si myslíte, že by občané dovolili rozkrást republiku jako v minulosti politici? Že by dovolili privatizovat bohaté státní firmy za symbolické drobné, a naopak že by dovolili, aby stát hradil škody a dluhy za zloděje a podvodníky? Že by dovolili zrušit stíhání stovek podvodníků, jako jsme zažili v rámci amnestie? Ani největší škarohlíd nemůže tvrdit, že by občané byli natolik blbí a tohle připustili. Ten, kdo tohle ale připustil, byli čeští a moravští politici.
Další výtkou, která je proti referendu a proti přímé demokracii, je, že poměrný systém je také demokratický, jelikož volič svobodně volí svého zástupce. No, je to velká lež, přestože ovšem navenek vypadá logicky. Jak tomu je ve skutečnosti? Ve skutečné demokracii mají prezident, vláda i parlament mandát od všeho lidu. Dokonce to tvrdí naše Ústava. Ovšem to předpokládá, že tento mandát mu lid svěřuje dobrovolně. Jinak by to nebyla demokracie. Pakliže je tento mandát dobrovolný, pak ale není možné direktivně občany nutit, aby tento mandát odevzdali, ale musí mít možnost si ho i ponechat a vykonávat ho sami, tj. sami vládnout. Tedy sami rozhodovat o zákonech, vládě či prezidentovi. Už jsem to říkal v úvodní části svého projevu, že prostě vynucený mandát není mandátem. A jak jsem říkal, upozorňoval jsem na autory nizozemské knihy o přímé demokracii, kteří zastupitelskou demokracii přirovnávají k loupežnému přepadení, a ten příměr už tady nebudu opakovat.
Zastánci čistě zastupitelského systému tvrdí, že občané odevzdali dobrovolně mandát svým zastupitelům a ti proto mají právo rozhodovat. Ignorují ovšem skutečnost, že tento druh mandátu vytváří vnitřní rozpor. Legitimní mandát je jako legitimní dar. Je možné ho darovat pouze dobrovolně. A dobrovolnost znamená, že občan musí mít možnost mandát nedarovat, ale zvolit si možnost přímo rozhodnout prostřednictvím referenda. Mandát vynucený je falešným ukradeným mandátem.
Další argument proti referendu je, a to jsem tedy slyšel a to jsem se tedy dost vyděsil, kdy občanům, kteří žádají zákon o referend bylo vzkázáno: Tak si založte vlastní politické strany. Tak to je opravdu pozoruhodný argument. Zastánci čistě zastupitelského systému říkají, že každý má možnost založit si vlastní politickou stranu a ucházet se o místo v parlamentu sám. No, bezesporu, ta možnost je, ale tento argument ignoruje princip svrchovanosti lidu. Ta se odvíjí od možnosti určovat, jakým způsobem se přijímají rozhodnutí. Je přece jasné, že většina lidí by se chtěla k mnoha otázkám vyjadřovat, ale pouze několik lidí aspiruje na místa poslanců parlamentu. V demokracii je třeba toto přání respektovat. Kdokoliv, kdo proti přání většiny prohlásí, že přímé rozhodování není povoleno, a že pokud chcete dosáhnout změny, musíte získat místo v parlamentu, staví se do pozice nadřazenosti a porušuje svrchovanost lidu. Pokud se lidé chtějí vyjádřit ke specifickým otázkám a není jim to umožněno, je jasné, že lid ve svých rukou moc nenese. Je to citát z holandské knížky Direct Democracy, Přímá demokracie, vyšlo v Bruselu v roce 2007, autoři Jos Verhulst a Arjen Nijeboer.
Dalším argumentem, který je proti přímé demokracii, je, ti odpůrci, kteří říkají argument, je, že poměrný zastupitelský systém je u nás prostě prý tradiční. Tradice? No, tradice byla taky vyslýchat obviněné na mučidlech nebo boží soud. Argument, že něco je tradiční, na co jsme zvyklí, je ta největší blbost v případě odpůrců přímé demokracie. Takový argument má jen ten, kdo už žádný nemá. Už Masaryk chtěl naopak dospět k přímé demokracii švýcarského typu a první prozatímní československá Ústava obsahovala všelidové hlasování, ale faktem je, že masivní odpor politických stran tuhle myšlenku zhatil. Zastupitelská demokracie je taková forma polodemokracie. Je to ústupek mocných tlaků zdola, ale takový ústupek, který zachovává moc jako privilegium. Ti, kteří mají peníze, si mohou kupovat volby. Ti, kdo mají velké peníze, si kupují celé politické strany.
Dalším argumentem je, že budou vítězit lobbisté, když tady bude zákon o referendu. Je to ten argument odpůrců přímé demokracie. V posledních 30 letech - tak to bych také na to rád zareagoval. V posledních 30 letech, mocná finanční lobby např. v USA, potichu a bez diskusí postupně rušila pravidla regulující finanční trhy a soukromý finanční sektor. Bankovní lobby nejenže řídila politiky, ona dokonce své zástupce dosazovala do exekutivy a bankéři se stávali ministry. Deformace finančních zákonů, rostoucí anarchie a absence kontrolních a regulačních mechanismů svým způsobem nadrogovalo, v uvozovkách nadrogovalo, finančníky, kteří jako extázi roztočili spirálu půjček na půjčky, obrovské podvodné letadlo, které pak vyústilo ve světovou hospodářskou krizi. Dobře si na to období tady všichni pamatujeme.
A opět jsme u zásadní otázky. Svolili by občané k rušení regulací a kontroly finančního sektoru? My tvrdíme, že nikdy. Občané, pravda, nejsou odborníci na všechno, ale v principiálních otázkách nakonec vítězí a je hlavní zdravý rozum. Navíc dopady krize, ty na svých bedrech mají prostí občané. Desetitisíce Američanů byly tehdy bez domova, bez práce, bez peněz. Hoši z Wall Streetu a Washingtonu DC o své tryskáče nepřišli.
V České republice v minulých letech přece nikdo programově a systémově zákony nediskutuje s veřejností ani s odborníky. A opozice se tu válcuje bez jakýchkoli diskusí, natož kompromisů. Čest výjimkám. Ale ty jaro prostě nedělají.***