(17.40 hodin)
(pokračuje Okamura)
Musím říci - připomenu jenom takovou věc z minulosti. Typické byly např. sociální reformy z pera tehdejšího ministra práce a sociálních věcí pana Drábka, např. sKarty, které neměly dokonce podporu ani ve vládní koalici. Je pravda, že demokracie, nebo i přímá demokracie není samospasitelná a k vytvoření dobré společnosti patří daleko víc, hodnotový systém, morálka, etika. Přímá demokracie není ani cíl. Je to společenský systém. Jsou to pravidla a je to jen cesta k lepšímu životu lidského společenství. A to je náš cíl v SPD, to je naším cílem.
To nejdůležitější v tom společenství, které chceme zlepšovat, aby se lidem v naší republice žilo co nejlépe, jsou lidé. Ale tady nelze čekat, až se narodí nějaká jiná, nebo jak odpůrci referenda a přímé demokracie říkají, nějaká lepší generace nebo nějací lepší lidé. Prostě lidé jsou takoví, jací jsou, a jsou to občané České republiky. A já rozhodně nebudu soudit, jestli jsou lidé tací nebo onací, jako to tady dělají v souvislosti s návrhem referenda jiné politické strany. A já si ohledně této otázky myslím, že o to, abychom byli my a naše děti lepší, odpovědnější a slušnější, o to musíme hlavně usilovat už teď a každý okamžik našeho života.
Závěrem mi dovolte říci, proč si myslím, že jsou tyto změny, které navrhujeme, tzn. změny k přímé demokracii, nutné.
Drtivá většina kritiků přímé demokracie také argumentuje zvykem. U nás je zažitý takový a makový systém, má u nás tradici, neměli bychom měnit, protože u nás nejsme na jiné systémy zvyklí. No, stačí se opravdu jen trochu zamyslet. A jak už jsem zdůvodnil ve svém projevu, tento argument je spíš zoufalý výkřik po udržení stávajícího systému bez jakékoli věcné logiky. Vždyť i my, když se podíváme do naší historie, tak nějaké tisíciletí jsme žili v rodovém společenství, pak ve feudálním, pak v raně kapitalistické monarchii. Každý z těchto systémů se přeci jednou přežil a uvolnil místo jinému, modernějšímu. To, co je pro vývoj směrodatné, je prohlubování demokracie. Asi nikdo by dnes netrval na znovuzavedení otroctví jen proto, že pro většinu civilizací to byl tradiční a nejdéle trvající institut. Dějiny se prostě ubírají tak, že jednoho dne zaniklo otroctví, poté si bohatí muži vydobyli právo volit a po nich i chudí bílí muži, pak i barevní a nakonec dostaly právo volit i ženy. To cituji - abych nebyl nařčen z nějakého rasismu - cituji z knížky, která mluvila o tehdejší Americe. V každém momentě, když se bojovalo o prohloubení demokracie, se vyskytly námitky proti. A vždy vycházely z tradice. Ano, bývaly tradicí rituální lidské oběti. Ale máme za to, že dnes už nemá smysl takové tradice udržovat.
Teprve v 19. století se začalo prosazovat všeobecné hlasování. Univerzální systém jednoho hlasu se objevil poprvé ve Spojených státech amerických, ale do poloviny 19. století měli toto právo ve většině států USA jen bílí muži, kteří měli majetek. Ženy a tzv. barevné obyvatelstvo nebylo pokládáno za oprávněné volit. V roce 1870 po občanské válce získali ústavní právo volit i tzv. barevní. Americké ženy modré, zelené či jakékoliv barvy musely čekat až do roku 1920. Takže to byl vývoj, jak se demokracie postupně vyvíjela. A ženám bylo v USA dokonce hlasovací právo v některých státech zavedeno na základě referend. Což by dnešní ženy mohlo přimět k zamyšlení nad prospěšností přímé demokracie.
Ve Velké Británii se pracující bouřili a za právo volit tvrdě bojovali desetiletí až do konce 19. století. Sufražetky v letech 1904 až 1918 statečně demonstrovaly, dokud nedostaly hlasovací právo ženy nad 30 let a všichni muži nad 21 let. A dál pokračoval boj za právo volit pro ženy nad 21 let za posměšného označení "volby slepic".
Demokracie, jak vidíme, tedy není nikdy kompletní. Demokracii je třeba chápat jako organický proces, který se vyvíjí. Demokracie nemůže zastavit svůj rozvoj a prohlubování, tak jako člověk nemůže přestat dýchat. Demokratický systém, který zůstane statický a nezměněný, bude upadat a stane se nedemokratickým. Současný neklid ve společnosti je způsoben tímto nepružným procesem, který máme v současné době v České republice. Jsme svědky toho, že demokracie v naší společnosti je pokřivená. A myslím, že právě proto je načase udělat ten krok dál, k dalšímu kroku, k větší demokracii, která by vyhovovala občanům České republiky.
Současný oligarchický stranický systém má vady, za které zdánlivě mohou pochybení jednotlivců. Ale problém není v jednotlivcích, ale v systému, který zákonitě jednotlivce a strany nutí chovat se tak, jak se chovají. Systém je nutí sledovat dílčí stranické cíle na úkor zájmů všeobecných, protože v opačném případě by jim hrozilo, že ztratí důvěru svých voličů a budou porušovat svoje předvolební sliby. Současně nepřímá demokracie ztěžuje politikům také sledování dlouhodobých cílů, a to proto, že o politických stranách se rozhoduje neustále v nějakých volbách. Oligarchie má přirozenou a stálou tendenci se rozšiřovat na úkor demokracie a má snahu upřednostňovat své stranické a krátkodobé zájmy na úkor veřejných a dlouhodobých dobrých cílů. Co z toho plyne? Z toho logicky plyne, že náš stát by měl ve třetím tisíciletí posílit prvky demokracie. Ano, je třeba posílit přímou demokracii.
Děkuji za pozornost a prosím o podporu zákona o referendu. (Potlesk poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobrý podvečer, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády. Budeme pokračovat. A ještě než se pustíme do dalších vystoupení - jsou tady dvě faktické poznámky a tři přednostní práva - přečtu omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Z pracovních důvodů se omlouvá z dnešního jednání po 16.50 Mikuláš Peksa, od 17 hodin pan poslanec Nacher, od 17.30 paní poslankyně Věra Adámková, od 16.30 Ondřej Benešík a od 16.30 také paní poslankyně Helena Válková.
Nyní k faktické poznámce zvu pana poslance Jana Birkeho, připraví se pan poslanec Ferjenčík také k faktické poznámce. Poté s přednostním právem pan místopředseda Fiala. Pane kolego, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jan Birke: Děkuji mnohokrát. Pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, nevím, jestli mám reagovat přímo na předřečníka, pana místopředsedu, vaším prostřednictvím, Tomia Okamuru. Snad možná jednou větou. Jak jsem ho pozorně poslouchal, máme všichni štěstí, že pan Tomio Okamura jde právě kolem, protože mám pocit, že jako my vůbec nic neděláme.
Na druhou stranu musím říci - protože několikrát zaznělo z úst nejenom pana místopředsedy Okamury "sociální demokracie", ale tuším i zpravodaje toho tisku, sociální demokracie - tak já bych chtěl říci, že zhruba před 20 minutami byl načten do systému z pera sociální demokracie ústavní zákon o celostátním referendu pod sněmovním tiskem číslo 393. A to je ten dokument, který je z pera sociální demokracie. Nevím, o čem bylo hovořeno mým předřečníkem, a nehodlám se k tomu samozřejmě ani vyjadřovat. To je dokument, který bude předmětem jednání Poslanecké sněmovny. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Birkemu i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Ferjenčíka. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Jenom faktická poznámka k jednomu konkrétnímu výroku kolegy Okamury. On tvrdil, že vláda vyhlásila referendum o Evropské unii. To je typický příklad řekněme kreativního nakládání s fakty, kterým pan Okamura bohužel diskredituje přímou demokracii u nás. To referendum možná navrhla vláda, nicméně schválila ho Poslanecká sněmovna i Senát ústavní většinou. A my bychom samozřejmě neměli problém s tím, kdyby ten zákon o obecném referendu umožňoval tento způsob vypsání referenda na popud vlády. Nicméně aby referendum samotné mohla vyhlásit vláda, a to i vláda bez důvěry, navíc ještě v kombinaci s tím, že toho premiéra bez důvěry nyní jmenuje přímo prezident. ***