(17.20 hodin)
(pokračuje Okamura)
Během dvaceti let jsme si vládu elit bez odpovědnosti vyzkoušeli. Má snad někdo odvahu tvrdit, že elity se chovaly moudřeji než občané? Morálněji, slušněji, poctivěji? Naopak, mnozí z nich trumfli i největší gangstery. Loupež státního majetku z časů privatizace už v dějinách zřejmě nikdo nepřekoná. Země přišla nejen o miliardové majetky, ale připravila občany o veškeré iluze o svých elitách. Ze slova politik se stalo sprosté slovo a synonymum pro zloděje a korupčníka.
Druhým argumentem je, že demokracie je prý jen pro chytré a slušné. To také slyším od odpůrců přímé demokracie. Já myslím, že demokracie je v prvé řadě systém, který nepředpokládá na rozdíl od nějaké monarchie nebo církevní autokracie neomylnost či vyvolení panovníka a na rozdíl od oligarchie ani moudrost elit. Naopak, demokracie, tedy ta skutečná, tím mám na mysli pochopitelně přímou demokracii, počítá se slabostmi lidí, počítá s tím, že i nejsilnější osobnost může selhat nebo že lidé zvolí líbivého blbce. A proto přináším pojistky proti selhávání elit právě v možnostech tyto elity odvolávat a rušit elitami přijaté zákony.
Myslíte, že přímá demokracie je nějakým vývojovým stadiem, ke kterému dospěla nějaká vrcholně vyspělá společnost? Obecně je tomu naopak. Přímá demokracie obvykle následuje jako reakce na extrémně neslušnou společnost, kdy, pravda, ti slušnější si nakonec vynutí právo spolurozhodovat. A naopak demokratický systém své občany vychovává a společnost v něm zraje k větší společenské odpovědnosti. To, že Švýcaři jsou obecně vzato zřejmě společensky vyzrálejší, angažovanější a zodpovědnější, jak někdo říká - a říkají to hlavně ti odpůrci přímé demokracie, já si to nemyslím, já si myslím, že jsme stejně vyspělý národ -, může být právě díky silnému demokratickému systému. Je to přece až neuvěřitelně jednoduché. Pokud nemáte na dění vliv, tak nakonec rezignujete. Pokud ale máte možnost do řešení problémů mluvit a reálně je ovlivnit, pak se o ně obvykle začnete i zajímat. Znamená to také, že občané v zemích s prvky přímé demokracie jsou nejen angažovanější, ale daleko vyzrálejší a zodpovědnější. Vědí, že jednotlivé problémy je třeba nazírat z mnoha rovin. Jsou zvyklí, že hlasování v referendu předchází společenská diskuse, že se objevují paralelní řešení a návrhy. Učí se a vědí, že nic není černobílé. Mimochodem, v takových případech je velmi těžké tvrdit, že podlehnou nějakému populismu. Právě zastupitelský systém, který máme u nás v České republice, nutí občany věřit elitám. A elity nutí masy ohlupovat, korumpovat a podvádět, aby získaly hlasy. Řekne-li nějaký člověk, že je demokracie nesprávná, protože většina lidí jsou hlupáci, je tu pro filozofa několik způsobů, jimiž se může bránit. Nejpochopitelnější jest udeřiti jej prudce a přesně zrovna do špičky nosu. Je to známý citát jednoho amerického filozofa.
Další argument. Prý se bude hlasovat o každé blbosti. Třetí argument, který hodně slyším - prý se bude hlasovat o každé blbosti. Já jsem se podíval, jaké jsou celosvětové zkušenosti, a celosvětové zkušenosti říkají pravý opak. Jednak se o každé blbosti nehlasuje. Ve Švýcarsku se konají referenda jednou za čas a hlasuje se v nich současně o více problematikách. Samozřejmě referenda mají na různých úrovních, takže frekvence je pochopitelně proměnlivá. Ale to lze považovat za extrém. Občané si nebudou žádat referendum ohledně každého ze stovek zákonů, co ročně prochází parlamentem. Švýcarský model je skutečně ten, který má tu přímou demokracii nejdále. Ovšem jednou za rok si je určitě možno představit i v České republice, že se nashromáždí několik důležitých témat. Když to vezmeme konkrétně, bezesporu by se v minulosti konalo například referendum o církevních restitucích nebo o S-kartách. V současnosti by to asi skutečně bylo referendum o naší přítomnosti v Evropské unii nebo o přijímání či odmítání migrantů. K vyhlášení referenda zákony ve světě předpokládají, že minimálně 1 až 2 % voličů mají zájem o daném problému hlasovat. To znamená, že občané na danou otázku, o které by chtěli, aby se hlasovalo, sesbírají na své náklady dostatečné množství podpisů oprávněných voličů. Nehrozí tak, že hlasování si vynutí kdekdo a kdykoliv se mu zamane nebo že by byl nesmyslně zatěžován veřejný rozpočet. Proto se znovu vracím k tomu, co jsme říkali, že klidně pojďme, byť my s tím nesouhlasíme, ale nemáme problém udělat kompromis vzhledem k našemu počtu hlasů, zvednout počet podpisů pro vyvolání referenda, a tím máme skutečně definitivně vyřešen argument, že bychom se tady snad ureferendovali, to není pravda, to už jsem tady vysvětlil, nebo že by tady pořád byla referenda. Opět, je to lež, svědčí to o absolutní neznalosti problému. Uznávám, že musí jít o problém, ale takhle je taky náš návrh referenda koncipován, který zaujme dostatečné množství občanů, aby o něm vůbec přemýšleli. A pak teprve je možné na základě dostatečného množství podpisů občanů vyhlásit referendum o zákoně či odvolání politika.
Dalším, čtvrtým mýtem o referendu a přímé demokracii je, že prý budou vítězit populistické návrhy. Až tady zase někdo bude říkat nesmysly o populismu a o tom, že lidé budou chtít třeba zrušit daně, slyšel jsem tento argument, tak opět praxe ze zemí, kde fungují neomezená referenda, ukazuje, že to tak vůbec není. Ono je to dokonce naopak. Všichni se chovají zodpovědněji díky tomu, že se všichni svým způsobem podílejí na vládě daleko více a hlouběji problémy diskutují, více se zajímají o veřejný život a všichni občané i politici cítí ke své zemi, kraji a obci větší odpovědnost a loajalitu.
Příklad z praxe: Před pár lety měli Švýcaři skutečně v uvozovkách populistické referendum o tom, zda uzákonit týden placené dovolené navíc. Řekněte, kdo by to nebral? Kupodivu, byť spousta Švýcarů byla původně pro, po důkladné diskusi všech pro a proti nakonec volno navíc odmítli. A to je přesně ten prostor na tu diskusi, který v našem návrhu zákona necháváme. Je to přesný opak současného stavu v České republice, kdy lidé vědí, že nic nezmění, a tak na veřejné problémy rezignují, maximálně na ně nadávají. A my, naše hnutí SPD, prostě chceme zapojit občany více do veřejného dění. Chceme, aby se posílila občanská společnost, aby lidé byli aktivnější. To je to důležité pro nás, tak to chceme dělat. A navíc vím, že ty klasické stranické oligarchie chtějí spíše voliče znechutit, aby byla co nejnižší volební účast, a protože mají hodně členů a lidí zakotvených třeba někde ve státní správě, vědí, že se vždycky do parlamentu dostanou. Ale my chceme pravý opak, my to chceme občanům umožnit, my chceme, aby byla co nejvyšší volební účast, my v SPD chceme lidi co nejvíce motivovat, chceme skutečnou demokracii.
Navíc není hloupější argument takzvaně v uvozovkách demokratického politika, že si lidi prý odhlasují nějakou blbost. Kde to jsme? V této zemi mají vládnout občané, a pokud se většina rozhodne, že se třeba Brno odtrhne od Prahy, je to jejich volba. Nikdo nemá právo nutit občanům svůj názor. Bezesporu se čas od času určitě hloupé, nereálné návrhy objeví. Ale věřte, že zdravý rozum obvykle zvítězí, takže ani takový návrh neočekávám, že by se odtrhlo Brno od Prahy a tak podobně. A pokud by náhodou zdravý rozum chyběl, nepomůže ani parlamentní demokracie, viz kdysi vítězství nacistů v Německu. Možnost politiky odvolat nebo v referendu odvolat zákon je v tomto světle naopak velmi vítaná pojistka. Chcete důkazy v praxi? Občané Švýcarska nevyužili svá demokratická práva na přeměnu státu na nehumánní nebo autoritářskou diktaturu vedenou populistou. Ve Švýcarsku neexistuje trest smrti a nejsou ohrožena lidská práva. Navíc švýcarští občané nemají žádné plány vzdát se svého mimořádně demokratického systému. A mimo jiné nelibost Švýcarů vůči Evropské unii je přitom přímo spojena s její nedemokratickou podstatou. Tím mám na mysli podstatu Evropské unie.
Dalším argumentem, mýtem o přímé demokracii a zákoně o referendu je, že to bude drahé, že to prý bude drahé. V prvé řadě bych rád připomněl, že žijeme ve třetím tisíciletí a už dnes by šlo bez problému a prakticky v uvozovkách ze dne na den nahradit papírové hlasování elektronickým. Dokonce to mají třeba i v pobaltských zemích, daleko na východ od nás. V praxi to znamená, že se nejde do volební místnosti za plentu jako dnes, ale místo lístečku do urny se zmáčkne tlačítko na hlasovacím přístroji. Tím odpadá jak tisk stamilionů hlasovacích lístků, tak i ruční sčítání - stamilionů myslím ve volebním období při neustálých volbách dokola pochopitelně - tak odpadá i ruční sčítání, které bývá často zpochybňováno. Elektronické hlasování je už v případě obecních voleb zavedeno třeba ve Velké Británii, kde hlasování bylo možné i přes internet a telefonicky, elektronicky se hlasuje v Belgii, USA nebo ve Švýcarsku, v různých úrovních, v různých typech hlasování, a postupně se šíří ve všech civilizovaných zemích. Takže naopak, ne že to bude drahé, věřte, že naopak na tom vyděláme. ***