(17.10 hodin)
(pokračuje Okamura)
Takže na základě 11procentní volební účasti v druhém kole senátních voleb, tato účast bývá i 10 %, bývá i 12 %, takže takový mandát my tedy akceptujeme. A já jsem pro. Akceptujme ho. V pořádku. Já neříkám, že ho nemáme akceptovat. Takže to je v pořádku. To znamená, když občané volí nás politiky k teplým korýtkům, tak to mnohým politikům vyhovuje, i když jich přijde pár tisíc. Ale je to mandát na šest let za milion korun ročně a je to tedy úplně v pořádku. Samozřejmě náklad na toho senátora je ještě mnohem vyšší, když k tomu přičtu asistenty a kanceláře. A najednou, když občan má rozhodovat o nějaké jednotlivé programové otázce - to znamená u voleb, abych to vysvětlil, jakými způsoby uvažujeme, tak u voleb, když jsou volby, tak ten stejný občan se stejným volebním právem si vybírá z balíku programových bodů, z balíku programu třeba 30 politických stran, a žádná stran nerozporuje to, jestli si občan ty programové body přečetl nebo jestli si je nepřečetl. Prostě občan jde volit a předpokládá se, že je seznámen nějakým způsobem s volebními programy a že si volí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a ta volba je platná. Takže ti odpůrci referenda říkají, že občan je pro ně dostatečně svéprávný na to, když dokáže rozhodnout o balíku programů třeba 30 politických stran ve sněmovních volbách, ale zároveň říkají, že občané prý nejsou schopni rozhodnout o jednom jediném programovém bodu z těch obrovských balíku programů na desítkách stran. Takže přece z logiky věci je to jednodušší, rozhodnout o jednom programovém bodu. Přece ta logika je úplně jasná. Takže rozhodnout o jednom jediném tématu je přece mnohem jednodušší pro občana než se rozhodovat z desítek programů na desítky stran.
Takže není jediný důvod přistupovat z této logiky věci na jiné parametry, než jsou u stávajících voleb. Naopak je tedy otázkou, jestli se ty parametry nemají ještě nějakým způsobem... naopak k nim přihlédnout jednodušeji, umožnit lépe občanům volbu a lépe se zúčastnit veřejného dění. A k tomu směřuje pochopitelně i náš návrh.
Nicméně v té debatě, které se zúčastnily i některé ostatní politické strany parlamentu, zazněly návrhy na to, aby tam bylo nějaké kvorum. A to kvorum, ty návrhy zaznívaly především, že by měly být mezi 30 a 35 % účasti u referenda. My navrhujeme sice nulu, ale když ostatní strany navrhují 30 až 35 %, tak já znova říkám, nám se to sice v SPD nelíbí, ale akceptujeme to. Prostě to akceptujeme, protože máme jenom 22 hlasů, potřebujeme 120, takže prostě jsme připraveni a rádi uděláme programové kompromisy, hlavně aby něco přišlo. Takže opět říkám, výmluva "my to chceme zamítnout, my chceme jiný návrh" není na místě. Pojďme to propustit přes první čtení do druhého, a jak jsem už tady opakoval několikrát, bez jakékoliv časové lhůty se můžeme bavit v druhém čtení a parametry vzájemně upravit. Není žádný argument, že SPD tady předkládá nějaký návrh. Vždyť nějaký návrh jsme předložit museli. Je to součást našeho programu. My v SPD neleníme, my pracujeme od prvního dne, takže když koukám tady na tabuli, je tady série našich návrhů zákonů. Jsem rád, že to tak je, že naše práce je vidět. Ale znovu říkám, není to potřeba zamítat.
Vážení, uvědomte si, že jestli to tady budeme zamítat, tak ten návrh zákona o referendu po mých zkušenostech, ostatně i po zkušenostech, když se podívám na historii, a je to v důvodové zprávě k našemu zákonu, tak se to tady probírá. Kolik tady už těch pokusů bylo a žádný se nedostal přes první čtení právě kvůli těm výmluvám, že prostě je potřeba hledat nějaké kompromisy. Pojďme je hledat v druhém čtení. Pojďme. Ukažme lidem jasně tu vůli, ty strany. Byli to Piráti, bylo to hnutí ANO, bylo to KSČM, snad i ČSSD říkalo něco, že chce nějaké referendum. Tak pojďme jim ukázat, že ho opravdu chceme, a ukažme, že jsme schopní se politicky dohodnout, že se tady nechcete jenom hádat. My chceme pracovat v SPD a pojďme si znovu sednout. Já myslím, že jsme v tom ohledu udělali skutečně maximum za SPD. Iniciovali jsme ty schůzky, oslovili jsme zástupce jiných stran. Musím tady pochválit paní Válkovou z hnutí ANO. Přistoupila k tomu velice věcně pracovně. Byly to příjemné diskuse, ale myslím, že bychom to fakt měli dotáhnout, aby to občanům něco přineslo.
Jinak dále tady navrhujeme k tomu zákonu, že je-li rozpor mezi zákonem schváleným v referendu a jinými zákony, postupuje se podle zákona schváleného v referendu. To je samozřejmé, protože ctíme Ústavu. My pochopitelně jsme hnutí Svoboda a přímá demokracie a z principu našeho hnutí už vyplývá, že si myslíme, že majitelem země je lid a že to je ta nejvyšší síla.
Dále říkáme, že zákon schválený v referendu smí být změněn nebo zrušen pouze zákonem schváleným v referendu. Pochopitelně. To vychází z toho, o čem jsem tady hovořil, že když občané se zúčastní celostátního obecného referenda na otázku, tak politici jsou z hlediska té právní síly postaveni níže než ten občan. To si myslím, že je zcela v pořádku. U těch mezinárodních smluv tady pochopitelně jasně říkáme, že pokud se podle tohoto ústavního zákona koná referendum k vyslovení souhlasu k ratifikaci nebo výpovědi mezinárodní smlouvy podle čl. 1, tak samozřejmě nahrazuje souhlas v takovém referendu vyslovený souhlas parlamentu. To je ten bod, kdy říkáme, že samozřejmě je to pro nás velice důležité.
Jinak jsou tady výtky. Slyšel jsem různé výtky, že tam není v zákoně třeba dořešeno, když referendem projde jakási otázka, nějaká otázka, tak jiným způsobem to bude implementováno do zákona. Ale to už je otázka toho prováděcího zákona. Tam je potřeba, abychom diskutovali o prováděcím zákonu. My jsme si toho vědomi. Ne že to tam není, protože je to nedostatek z naší strany. Toto je ten ústavní zákon a ten prováděcí zákon, to je další krok, abychom se na něm všichni shodli, a my jsme pro tu maximální shodu.
Dovolte mi ještě krátce zaargumentovat, resp. mluvit o těch hlavních mýtech, které jsou o přímé demokracii. Já bych řekl, že tím prvním mýtem, já jsem si tady udělal poznámky, že těch odpůrců nebo těch, kteří v podstatě nechtějí, nebo říkali v předvolební kampani, že chtějí sice referendum, ale ve skutečnosti třeba nechtějí a mají plná ústa argumentů proč ne, tak ten argument je: pro přímou demokracii prý nejsme zralí v České republice. Je zajímavé, že zákon o referendu mají třeba na Slovensku. Takže já musím odmítnout tuto argumentaci. Protože jestli Slováci jsou zralí a my ne, tak to opravdu je dost hloupá argumentace a já myslím, že jsme všichni zralí dostatečně. A já na to říkám, jestliže si to někdo myslí, že tedy český občan není pro přímou demokracii zralý, tak pokud tohle je pravda, tak máme nejvyšší čas tady demokracii zavést a národ k ní přivést. Pokud budeme žít ve stranické oligarchii, která bude monopolně za občany rozhodovat, nikdy občany k odpovědnosti za vlastní zemi nevychováme. Prezident Beneš říkal: Pro demokracii musí být národ vyspělý a morálně silný. Jistě že je lépe, že mají lidé morální a etické hodnoty, ale pokud je nemají, pak musíme mít opět silný systém, který umí reflektovat, korigovat naše morální nedostatky. Jestliže vím, že do parlamentu se dostávají gauneři, pak musím mít možnost jejich konání kontrolovat, ovlivňovat, a ne že jim dám bianko šek na roky vládnutí bez jakýchkoliv možností oprav.
V přímé demokracii, to už nejsou citáty prezidenta Beneše, to už jsou moje názory, v přímé demokracii žili naši slovanští i germánští předkové. V přímé demokracii žijí indiánské kmeny u Amazonky a další desetitisíce indiánů v Mexiku. A já si myslím, že když to dokážou oni, tak přece to dokážeme i my. V přímé demokracii žijí po staletí Švýcaři, přímou demokracii zavedli také pařížští komunardi 19. století. A nikdo se nepozastavoval nad tím, zda jsou občané, příslušníci rodu, občiny či kmene zralí. Úvaha byla a je vedena jinak. Jsme si rovni v právech i povinnostech? A já říkám, že ano. A co je zásadní. Jestliže nejsme zralí - a někdo si to tedy myslí, já si to nemyslím -, pak je lépe tedy žít podle názoru těchto lidí v nějaké diktatuře nebo imitaci demokracie? Proč? Má někdo pocit, že reprezentanti zvolení nezralými voliči budou zralejší, odpovědnější či morálnější? Když někdo říká, že volič není zralý. Znovu říkám, že já si to nemyslím, protože co mám zkušenosti s mediálními střihy, ty dokážou úplně převrátit moje vystoupení tak, že se pak nestačím divit, co jsem vlastně řekl. ***