(17.10 hodin)
(pokračuje Kupka)
Druhá poznámka se týká toho, jak zajistit stabilitu českého právního prostředí. Podle mého soudu obtížně tím, že budeme trvat na zákonu, který je založen na nesrovnalostech, na nejasných podmínkách, na nerovných podmínkách a na něčem, co se tedy v tomto případě daleko snáz ruší, a zavedou se podmínky, na které si lidé určitě, protože jsou jednodušší, zvyknou mnohem lépe a mnohem snáze. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Roman Onderka a pan místopředseda Okamura také bude mít faktickou poznámku poté. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, reakce prostřednictvím vás na pana předsedu Fialu. Já tady slyším mnoho názorů o tom, jak někomu něco určujeme, jak těm lidem přikazujeme. Ne vždycky i mně se to líbí, ale je to otázka názoru a hlavně praxe. A tady musím říct, kolego prostřednictvím pana předsedajícího, že já tu praxi mám. Když jsem dělal dlouhá léta v turnusovém prostředí na železnici, tak jsem si nemohl vybrat, jestli mohu pracovat ve svátek, anebo nebudu pracovat ve svátek. Turnus byl svatý. A stejně tak jako železničářům, stejně tak jako všem organizacím, které nemohou dokonce ani stávkovat v ČR, protože by to ohrozilo fungování státu, ať je to policie, armáda a další, tak samozřejmě to není o tom, že přikazujeme nebo nepřikazujeme. Kolegyně Gajdůšková totiž měla na mysli to, že dáváme všem občanům v ČR, kteří nemají tuto povinnost, šanci oslavit svátek. A my jim ho nepřikazujeme, my jim dáváme tuto šanci. A na tuto šanci mají právo všichni občané, kteří nemají povinnost ve vztahu k zákonům, k legislativě a k České republice. A to je pro nás důležité. A jak si ho oslaví, jestli půjdou do lesa, do parku nebo do institucí, které jsou momentálně možné, to znamená, jsou funkční, už záleží pouze na nich. Ale věřte mi, že bych stokrát raději strávil svůj čas s rodinou, s přáteli, kdekoliv jinde než v práci tam, kde jsem pracoval. Ne proto, že mě práce nebavila, ale proto, že si myslím, že jsou důležitější věci, a tohle je jedna z nich. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana místopředsedy Tomia Okamury. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já bych jenom krátce řekl stanovisko našeho hnutí SPD. My jsme pro zrušení tohoto zákona o prodejní době. Já tento zákon znám ještě z doby, kdy jsem byl senátor před pěti lety, tam se to pan Bublan z ČSSD snažil prosazovat a celý Senát mu to zamítl, přestože měla většinu ČSSD tenkrát v Senátu! Pozor, na to bych chtěl upozornit, což mě mile překvapilo. Bylo to tuším moje první vystoupení na mikrofon v Senátu, kde jsem se vyjádřil, a ty důvody jsou celkem jednoduché.
Můj bývalý senátní obvod, říkalo se o něm, že je to obvod s druhými nejnižšími průměrnými platy v republice - bylo to Slovácko, Bojkovice, Uherský Brod atd., a když jsem si dělal průzkum mezi svými voliči, a jak víte, tak jsem ty volby vyhrál, takže jich bylo celkem v řádu desetitisíců, tak mi říkali: My nemáme žádný velký hypermarket v blízkosti, takže abychom si levně mohli nakoupit, musíme do Zlína, třeba 20 kilometrů, takže můžeme jenom o volném dnu. Jenom o volném dni, o svátku si můžeme jít nakoupit levně. A teď si vezměte, že tam je průměrný plat 15 tisíc hrubého.
A za druhé mi říkali, že si i rádi přivydělají. Mně říkali v mém senátním obvodě, že si lidé rádi přivydělají, protože mají nízké průměrné platy kolem 15 tisíc hrubého, i táta od rodiny. Je to zoufalý plat, samozřejmě je to šílené. Musíme udělat maximum pro to a v SPD chceme dělat maximum pro to, aby lidé měli lepší platy, ale já jsem reakce měl tyto. A samozřejmě když se k tomu přidá ještě to, že tento zákon selektivně vybírá určitou profesi, a musíme se zeptat, co tedy dispečeři, co tedy lékaři, co tedy zdravotní sestry, co tedy údržbáři silnic a další? Jakým způsobem tedy některou profesi zvýhodníme a některou ne? I na tuto otázku v podstatě zákon vůbec neodpovídá, notabene víme, že se to různě obchází, protože v rámci nějakých center něco má přes 200 metrů, něco má pod 200 metrů, všichni ale platí zároveň nájmy. To znamená, ten zákon je polovičatý, nedopracovaný a my máme v názvu svoboda - Svoboda a přímá demokracie - a my bychom rádi nechali na svobodném rozhodnutí občanů, zdali si chtějí přivydělat, nebo ne. Mají za to příplatky. Tady důslední musíme být v tomto a také, zdali chtějí podnikat a jak. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, také vám došel čas. Děkuji tedy. A máme ještě jednu faktickou poznámku paní poslankyně Gajdůškové, pak už snad přijde na řadu pan poslanec Bauer. Máte slovo, paní poslankyně, k faktické poznámce.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Ano, vážený pane předsedající, dámy a pánové, jenom velice rychle, o čem se tady bavíme. Bavíme se o sedmi dnech: 1. lednu, Velikonočním pondělí, 8. květnu, 28. září, 28. říjnu, 24. prosinci - a to je jenom půl dne, 25. prosinci a 26. prosinci. Je to sedm dnů v roce! Nic víc, nic méně.
A pokud se týká vztahu k české státnosti, tak je to přece symbol, jak se stát chová k těmto dnům, k těmto svátkům, k významným dnům pro českou státnost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a vrátíme se do rozpravy vystoupením pana poslance Jana Bauera, připraví se pan poslanec Jiří Mihola. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, budu upřímný. Patřím k těm, které omezení prodejní doby v několika svátečních dnech v roce nerozzuřilo. Možná je to dáno tím, že žiju v blízkosti hranice se sousedním Bavorskem, kde obchody o svátcích zavírají velmi běžně. Možná je to částečně dáno i tím, že ve svém blízkém okolí mám hned několik zaměstnanců větších obchodů, kteří změnu kvitovali. Oproti minulosti se teď prý mohou spolehnout na to, že budou mít v dané dny v práci volno, a jsou prý za to rádi. Přesto náš návrh na zrušení zákazu prodeje o vybraných svátcích podporuji a rád bych vám vysvětlil proč.
Za prvé jsem v průběhu času potkal i ty, a bavím se o zaměstnancích, kterým změna přijatá minulou Sněmovnou vadí. Vesměs jde o mladé lidi, kteří práci o svátcích brali jako příležitost k přivýdělku, o kterou teď přišli. Také jsem potkal několik soukromníků, nikoliv zástupců řetězců, na které opatření dopadlo a způsobilo jim problémy a snížení tržeb. Tady se sluší připomenout, že do skupiny obchodů, které musí ve stanovené dny zavřít dveře, patří nejen obchody nad 200 metrů čtverečních, ale také třeba sběrny, zastavárny nebo bazary, tedy obchody těch soukromníků, které především na malých městech běžně nepotkáte.
A tím se dostávám k druhému důvodu, proč se mi zákon omezující prodej nelíbí. Stejně jako mnoho jiných nedomyšlených regulací dopadá zákaz prodeje jen na některé a na jiné nikoliv, aniž by bylo jasné, podle jakého kritéria se linie mezi těmi, co musí, a těmi, co nemusí, vede. Stejně jako jiné regulace, tak i tato je nespravedlivá a naprosto nelogická.
Třetí věc, kterou chci zmínit, s tímto nahodilým výběrem souvisí. Ptám se: opravdu jsme si jisti, že zákon se zastavil u velkých obchodů a nebude pokračovat zákazy pro další subjekty, ať již vymezené prodejní plochou, nebo typem podnikání? Co a kdo a v jaké svátky přijde příště na řadu? Budou to akvaparky nebo multikina?
Vážené dámy a pánové, to jsou důvody důležité, ale nejsou tím důvodem zásadním. Hlavním a nepřekročitelným důvodem je pro mě respekt ke svobodě - ke svobodě podnikání a svobodě zákazníků kdykoliv využít nabízené služby. Omezování prodejní doby pro mě představuje především porušení základních principů a vztahů, na kterých má svobodná společnost fungovat a do kterých stát nemá, co mluvit. Ustoupíme-li jednou, můžeme ustupovat donekonečna, až nám z té svobody nezůstane vůbec nic.
Tady si dovolím krátkou vsuvku. Přes všechna slova o ochraně zaměstnanců se nemůžu zbavit dojmu, že pod vášnivou diskuzí doprovázející schvalování této regulace, se skrývala i nevyřčená snaha jejích autorů umravnit současnou komerčně založenou společnost. K tomu mám jediné. Ani mně se nelíbí třeba chování rodičů, kteří s dětmi brouzdají po obchodním centru, místo aby s nimi vyrazili na výlet do přírody, ale i o tom je svoboda. A respektovat ji znamená respektovat ji bez výhrad a nevnucovat druhým svůj pohled na svět.***