(17.00 hodin)
(pokračuje Gajdůšková)
Také neobstojí debata, že by obchody musely propouštět, protože těch sedm dnů mají zavřeno. Naopak zaměstnanci v obchodech chybí. Také neobstojí argument o tom, že je zde porušována nějaká svoboda. Kolegyně a kolegové, myslím, že platí to, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A tou svobodou myslím svobodu zaměstnanců.
A na závěr snad ještě jedna poznámka. Víte, mě docela zaráží, že těch sedm dní v roce, významných pro českou státnost, nejsou ochotni vnímat ti, kteří většinově mají plnou pusu vlastenectví a národní identity.
Znovu opakuji svůj návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona a zachování situace tak, jak v této chvíli platí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji paní poslankyni Gajdůškové. Budeme pokračovat, ale máme tady tři faktické poznámky - nejdřív paní poslankyně Vrecionová, pan poslanec Brázdil a paní poslankyně Válková. Paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Veronika Vrecionová: Děkuji. Tak ještě jednou pěkné odpoledne. Musím tady prostřednictvím pana předsedajícího reagovat na kolegyni Gajdůškovou. My jsme tu diskusi absolvovali před dvěma lety v Senátu, kdy ona také argumentovala tím, že chodí a mluví s prodavači. Já jsem opakovaně argumentovala, že i já jsem žena, chodím nakupovat. Dala jsem si také tu práci, že jsem i teď, než jsme to projednávali tady, právě kolem svátků hovořila s prodavači v nejmenovaných řetězcích. Oni vlastně říkají, pro ně to bylo dříve velice výhodné, protože si právě brali v tu dobu službu ti, co jsou bez rodiny, pracuje tam také řada cizinců, studentů, brigádníků. A navíc když jsem mezi svátky chtěla jít nakoupit, protože jsem vlastně netušila, protože si ty dny sama pletu, bloumá tam řada lidí, kteří také nevědí, jestli dnes je zavřeno, nebo není zavřeno, tak jsme stejně navíc zjistili, že v těch řetězcích využívají obchodníci tu dobu na to, že uklízejí, dělají inventury a přestavují regály, a my pak bloumáme další den, než zase najdeme, kde co je, jak to přestavěli, a kde najdeme mléko.
Takže já bych moc prosila, abyste tento zákon podpořili a propustili do dalšího čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Budeme pokračovat faktickou poznámkou pana poslance Brázdila. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, obstojí všechny názory, které tady budete vykládat. Všechny obstojí. Úhel pohledu zaměstnance, zaměstnavatele, ale obstojí taky, kdo je starší, mladší, kdo chce víc peněz, kdo chce méně peněz, a kdo je sám a je svobodný, tak si neuvaří a potřebuje... a tak dále. Dokonce těch úhlů je tolik, že všechno, co tady povykládáte, budete mít pravdu. Ale podle mého jediné, v čem asi nebudete mít pravdu, že lidé chtějí furt změnu. No nechtějí. Oni chtějí mít prostě nějaký zaběhnutý pořádek, a ne abychom každé volební období tady měnili.
A ještě k paní Gajdůškové prostřednictvím pana předsedajícího. Víte, 27 let na záchranné službě v roli lékaře - je mi to úplně jedno, jestli jsem v sobotu, v neděli, nebo co. Já jsem si zvykl tak, že vlastně týden není žádný. Prostě každý den jdu do práce tehdy, kdy je potřeba. A takové ty argumenty, že někdy i ty špitály, to nevím, ale záchranky jsou na nějaké jakoby úrovni, která je zbrzděna, nebo chovají se jinak. No vůbec ne. Chodíme tam o svátcích, o nedělích. A někdo je rád, někdo ne. Tedy hlavně neměňme to. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Brázdilovi. Nyní paní poslankyně Helena Válková. Připraví se pan předseda Petr Fiala také k faktické poznámce. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Budu teď mluvit rychle, abych zvládla říci všechno, co chci, v rámci faktické poznámky. Protože já jsem si tady zažila to období, které mnohé z vás naštěstí minulo, ty zuřivé divoké diskuse o každém dni a o důvodech, proč buď tedy zrušit, nebo zavést svátky. Jednoznačně jsem proti zrušení toho zákona. Jednoznačně jsem proti tomu návrhu právě proto, že tady by měla být určitá právní jistota a stabilita. A začíná to protikuřáckým zákonem, končí to EET. Všechno máme tendenci měnit pod vlajkou nebo s odůvodněním, že ta situace je neúnosná. Neudělali jsme ani sociální, ani hospodářské, ani ekonomické, ani politické vyhodnocení. Nemáme k dispozici skutečně takzvaná tvrdá data, statistiky. A opíráme se o to, že jedna poslankyně vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, paní poslankyně Vrecionová, řekne, že hovořila s těmi a s těmi prodavači a ti by byli radši, kdyby se vrátil ten stav před přijetím zákona z roku 2016. Paní poslankyně Gajdůšková zřejmě mluvila se stejnými prodavači a prodavačkami jako já, protože ti jsou naopak velmi rádi. Já neříkám, že jsem si vybrala dobře.
Takže abych nepřekročila stanovený čas. V zájmu právní stability opravdu zvažujme, jestli je tady tak naléhavý zájem, to zaprvé, a zadruhé, jestli to opravdu bude ve prospěch našich spoluobčanů, těch, kteří to potřebují nejvíce. A podle mého názoru jsou to právě zaměstnanci. A příměr zdravotních služeb, které zajišťují nepřetržitou službu, když jde o život a zdraví, tak to je úplně něco jiného. Tam si to vybrat nemůžeme. Kdo tam chce pracovat, tak musí vzít v úvahu, že jde o určité poslání. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Skončil vám čas, paní poslankyně. Děkuji. Nyní pan poslanec Petr Fiala také s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Martin Kupka s faktickou poznámkou a s přednostním právem pan poslanec Okamura. Pane předsedo, máte faktickou poznámku.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan poslanec Brázdil tady říkal, že obstojí všechny argumenty. Ale ony všechny argumenty neobstojí. A neobstojí například některé argumenty, které tady vznesla paní poslankyně Gajdůšková. Já je nebudu postupně vyvracet. Ono je lze vyvracet. A máme fakta a máme informace a víme, proč je toto zákonné ustanovení špatné.
Ale dotknu se jedné věci, paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, kterou jste zmínila na závěr, a to je ta otázka vlastenectví a toho, že přece ti, kteří navrhují zrušení tady toho zákona, si neváží těch státních svátků. To není vůbec žádná pravda. My si státních svátků vážíme. Jenom nechceme lidem předepisovat, jak ty státní svátky mají prožít a co mají dělat. A v tom zákoně se přímo v důvodové zprávě mluvilo o tom, že lidé budou mít volný čas a nebudou se špinit tím, že - ne doslova, promiňte - že půjdou nakupovat a něco takového. Ale to je přece absurdní. My nemáme lidi tímto způsobem vychovávat. A nechme na nich, jak to stráví, jestli je pro ně dobré strávit státní svátek tím, že je konečně rodina pohromadě a mohou jít třeba nakoupit, nebo jdou do muzea, nebo jdou do akvaparku, anebo jedou na výlet. A mimochodem, když jdou do muzea, tak tam také musejí být nějací zaměstnanci, kteří prostě to muzeum otevřou a umožní lidem, aby tam šli. Když jedou nějakou dopravou, tak musí být nějaký řidič nebo strojvedoucí, který je někam doveze. A spousty dalších věcí... Když jdou do akvaparku, tak se o něj taky musí někdo starat. A tyhle zaměstnance nechráníte? No nechráníte, protože by to bylo absurdní je chránit.
Takže náš argument je srozumitelný a jasný. Nechme lidem, ať se rozhodnou, jak chtějí trávit svůj volný čas. Nechme na obchodnících, ať se rozhodnou, jestli chtějí mít otevřeno, nebo nechtějí mít otevřeno. A nechme na zaměstnancích, jestli budou pracovat v profesi, která vyžaduje i práci v sobotu, v neděli občas, anebo budou pracovat v profesi, která něco takového nevyžaduje. Vždyť je to přece logické a srozumitelné. Proto je správný ten náš návrh zákona.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji také za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Martina Kupky. Připraví se pan poslanec Roman Onderka také k faktické poznámce. Tak prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Kupka: Děkuji za slovo. Mám velmi stručné dvě faktické poznámky. Ta první se týká toho, že by bylo hrozně laciné a jednoduché, kdyby prostě bylo možné pro kulturu, pro českou státnost, pro to, abychom lépe trávili státní a křesťanské svátky, udělat víc jenom tím, že něco zavřeme, jenom něco zakážeme. Ale ono to ve skutečnosti je samozřejmě mnohem těžší. A pokud bychom skutečně chtěli, a nevím, jestli máme něco takového udělat, tak to vyžaduje mnohem více aktivity na nejrůznějších úrovních. Ale zákazů v těch aktivitách bude opravdu mnohem méně.